VYBERTE SI REGION

Daniel Volný: Začíná se mi líbit
 v dramatech

Opava - Ve městě má velký fan klub a sbírá Ceny diváka. První dvě dostal za sezony 2012/13 a 2013/14, třetí si herec Slezského divadla Daniel Volný převzal v září před premiérou Figarovy svatby.

9.10.2016 1
SDÍLEJ:

Daniel VolnýFoto: archiv umělce

Provází vás zjevná přízeň paní a dívek?

Stěžovat si nemohu, a když jsem byl ještě svobodný, docela mě to těšilo. Dnes jsem šťastně ženatý člověk, a proto mě nejvíce těší přízeň manželky.

Dobře děláte, manželky a tchyně mnohoženství neschvalují. Přesto vám obliba přihrává další ceny. Nepřipadáte si jako Karel Gott?

Víte, že to neslyším poprvé? Když jsem dostal druhou cenu, naznačil mi tehdejší ředitel Jindřich Pasker, že jdu v Gottových stopách. Zní to hezky, ale přesto se budu muset ještě chvíli snažit, než mistra doženu.

Zahrnuje váš fan klub i dárečky k premiérám?

Po Rodinné slavnosti jsem dostal od studentek obrovskou kytici a tou mi holky udělaly velkou radost. Musela je stát hrůzu peněz a o to víc si jí vážím. Musím ale dodat, že podobný pugét dostal tehdy od jiných studentek též kolega Míša Stalmach, takže i on má své fanynky.

Manželku jste poznal mezi obdivovatelkami?

Ne, byla to celkem náhoda. Byl jsem na otevření Opavské kulturní organizace a tančili jsme spolu. Při jedné otočce mi žena upadla a praštila se do hlavy. Zřejmě si tehdy uvědomila, že se mnou chce strávit zbytek života.

Máme to doma spravedlivě rozdělené. Jsem herec a ona je pedagožka, takže já ji bavím a ona mě poučuje.

Fanynky vám svatbu odpustily?

Nedostal jsem žádné rozstříhané fotky ani zhrzené telefonáty, takže mi to zřejmě odpustily a našly si jiný idol.

Vraťme se na začátek. Jak jste zvládal talentovky na JAMU?

Moc jsem si nevěřil a hlavně po zkoušce z hudební nauky jsem nabyl dojmu, že je všechno ztraceno. Možná proto jsem přestal panikařit a nechal jsem další průběh příjmaček osudu. Ten mi vyšel vstříc. Po přijetí jsem se dozvěděl, že pro mne horovaly porotkyně.

Jsme znovu u žen, ale půjdeme dál. Téma je „opavské angažmá".

Než jsem se po škole rozkoukal, přijalo opavské divadlo mého spolužáka. Naštěstí však činohra potřebovala dalšího mladého kluka, a tak jsem zavolal tehdejšímu šéfovi činohry. Vzal mě a nastoupil jsem rovnou do známé „shakespearovské" sezony.

Jsem vážně rád, že to tak dopadlo. Mám tu příjemné kolegy a skvělé publikum. Co bych mohl chtít víc?

Něco by se určitě našlo. Například to, jestli vás v letošní sezoně čeká něco zajímavého.

Žádnou vysněnou roli nemám, ale těším se na dvě inscenace, kde ztvárním figury proslulých herců. V Příbězích obyčejného šílenství dělám postavu ztvárňovanou Trojanem a v Noci na Karlštejně ji mám po Hanzlíkovi. To je frustrující i zavazující.

Když jsme u rolí, cítíte se lépe v komedii, nebo v dramatu?

Dřív jednoznačně vítězila komedie, ale teď se dostávám na rozhraní. Ve svých dvaatřiceti letech zřejmě dozrávám, což znamená, že se mi začíná líbit i v dramatech.

Neláká vás „volná noha"?

Na ní je možné stát v Praze a snad i v Brně, ale rozhodně ne v Opavě. To je důvod, proč o ní ani neuvažuji. Kdybych měl odpovídající podmínky, nevím, možná bych tuhle možnost i zvažoval. Zatím mi to nehrozí, své úkoly mám v opavském divadle.

Víte, jaké úkoly má na tomto světě muž?

Vím a už teď mám splněno. Syna jsem zplodil, dům jsem sice nepostavil, ale provedl jsem celkovou rekonstrukci bytu a to se rovněž počítá. U domu, kde bydlím, je malá zahrádka a tam jsem zasadil jabloň. Víc už asi neudělám, protože do stavby domu rozhodně nepůjdu. Nejsem typem pracovitého domkáře, ale bytového povaleče.

Daniel Volný se narodil 28. března 1984 v Opavě a maturoval na obchodní akademii. Po maturitě absolvoval brněnskou JAMU a první angažmá získal roku 2008 ve svém rodném městě, jehož činohře je stále věrný. K divadlu tíhl od dětství a vzor měl v mamince, která ochotničila, i v sestře navštěvující ZUŠ.

Stále bydlí v Opavě, je ženatý a otcem patnáctiměsíčního Kristiana. Vyučuje následovníky v dramatickém oddělení ZUŠ V. Kálika, rád poslouchá hudbu, občas si zahraje fotbal a radost mu dělá čas strávený se synem.

Autor: Jitka Hrušková

9.10.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies