VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ladislav Frej: Macduffa nemám za klaďáka

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Bude pršet, nebo nebude? Tuto otázku si často kladou i herci, kteří v létě vystupují na otevřených scénách. Ladislav Frej, jenž teď ztvárňuje v rámci Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě postavu Macduffa v česko-slovenské inscenaci Macbetha, o tom ví své. „Jen co ráno otevřu oči, koukám na nebe. Kolikrát to vypadá špatně, ale nakonec se přece jen ‚vyčasí‘,“ říká usměvavý a noblesní Frej. Ladislav Frej vypráví v rozhovoru nejen o své roli v inscenaci Macbetha, ale i o tom, jak byl běsný, když se dceři zapalovala lýtka.

9.8.2010 1
SDÍLEJ:

NA SCÉNĚ, kterou navrhl Fero Lipták, se Ladislav Frej cítí coby Macduff dobře. Možná i proto, že se na ní nemusí sprchovat, jako jeho protivník Macbeth.Foto: Deník/Martin Divíšek

Už vás někdy stihl déšť na jevišti?

Samozřejmě. Například loni v Bratislavě jsme jedno představení odehráli jenom do půlky, protože nám začalo ale opravdu hodně lít. No, a předloni, to jsme byli s Othellem v Brně, jsme kvůli silnému dešti odehráli ze čtyř dohodnutých představení jenom jedno. Nebylo zbytí – protože i když si diváci navléknou pláštěnky a přes hlavu pak přehodí kapucu, tak stejně absolutně nic neslyší. Nehledě k tomu, že my herci jsme mokří.

Počasí ale není jediným zádrhelem otevřeného prostoru. Určitě musí být těžké jej hlasově utáhnout…

To ano, odkrytá scéna nesnese žádné piánko. Lidi by pak začali kašlat, smrkat a vrtět se, takže člověk se musí do hlasu pořádně opřít… Dalším zádrhelem může být třeba invaze komárů, to se zase všichni plácají a herci se bojí, aby jim některý nevlétl do pusy. Takovou situaci jsme zažili na nádvoří bratislavského hradu, které mi trošku evokuje kasárenské prostředí, nemá genia loci, jako to pražské…

Ve strohých kasárenských kulisách, pocákaných krvavými šmouhami, se odehrává i vaše nastudování hry Macbeth, jež je podle překladatele Martina Hilského velkou tragédií zločinu a trestu. Jak jste modernistickou scénu Fera Liptáka přijal?

Vyhovuje mi. Myslím, že to řešení scény je nápadité a docela vtipné – kóje slouží jako sprchy, v nichž ze sebe chtějí Macbeth a jeho přítel smýt stopy krve z předešlého boje. Oba chlapci, celí promočení, si někdy fyzicky sáhnou na dno, zvlášť když je chladný večer. V Bratislavě jim jednou museli tu vodu ohřívat, protože jinak by asi ve zdraví nepřežili.

Ztvárňujete Macduffa, Macbethova protivníka. Jak byste ho charakterizoval?

Nedávno se mě ptali, co si o této veskrze kladné postavě myslím – já ale Macduffa až tak moc jako „klaďáka“ nevnímám. Z historie víme, že skotských králů bylo přes dvacet a žádný neumřel přirozenou smrtí, možná snad jeden. Všichni byli zavražděni, ať už otráveni nebo zapíchnuti, čili dělat krále ve Skotsku bylo velice rizikové povolání. Z tohoto pohledu tedy není zrovna košer, když se coby Macduff pouštím v zájmu mocenském do intrik a přemlouvám právoplatného dědice trůnu Malcolma, aby se ujal kralování…

Vyhovují vám postavy, které mají složitější charakter?

Jednoznačně, protože jsou herecky vděčnější. Člověk o nich musí na jevišti pořád přemýšlet, dávat si věci do souvislosti, a to mám rád. Nelíbí se mi ale, když režisér nebo výtvarník nutí herce za každou cenu přijmout jejich představu, o které ten herec není přesvědčen. Může to pak odnést jedině divák, kterého víc než nějaké experimenty zajímají silné lidské příběhy – vysoce dramatické i komické. A těch má zrovna Shakespeare přehršel.

Shledáváte nějakou podobu mezi Macduffem a Brabanciem, kterého jste ztvárňoval před dvěma lety v Othellovi?

V obou případech jde o citově vypjaté role, to určitě… Macduff je postavený před tragédii, když mu Macbeth vyvraždí celou rodinu, Brabancio se zase obává o svou dceru, kterou „sbalí“ černoch. No to je přece téma jako řemen! Moc dobře si pamatuju, když se dceři Kristýně v šestnácti letech začala zapalovat lýtka, jak jsem byl běsný. Jak jsem se bál, že mi ji odvede někdo, koho bych si pro ni vůbec nepředstavoval. Pořád jsem říkal, že si koupím flintu, budu chodit kolem baráku a každého zastřelím… Ale tím si musí projít každý otec.

Vítáte dvojjazyčné, tedy česko-slovenské nastudování Macbetha?

Velmi, vlastně jsme se slovenskými kolegy navázali tam, kde jsme nikdy neskončili. To, že jsme vyrůstali ve společném státě, je v nás zažrané. Coby zástupce starší generace vnímám slovenštinu naprosto přirozeně, je to krásná melodická řeč a je mi milá. Dokonce tak, že když přijedu do Bratislavy, začne se mi pusa sama od sebe hýbat slovensky…

Což vám určitě přišlo vhod i při natáčení seriálu Kriminálka Anděl.

Na Slovensku jsme točili jenom jeho první řadu, já coby seriálový patolog konkrétně v Nemocnici na Kramároch, druhá a nejnověji třetí série vzniká v Praze. Už to tedy není tak náročné, co se dojíždění týče. Ten seriál mám rád, myslím, že je vydařený. Navíc se v něm setkávám se svým divadelním šéfem Martinem Stropnickým a bývalým žákem Markem Taclíkem, což je přinejmenším zajímavé.

A co vás čeká v nové sezoně ve vinohradském divadle?

Hned od začátku sezony budeme dodělávat Kafkův Zámek, v němž budu hrát Hostinského ze Zámeckého hostince – premiéra má být v říjnu. Pak začnu zkoušet roli Carbona Castela-Jaloux v Cyranovi, kterého má režírovat Vladimír Morávek. Jsem na to strašně zvědavý, protože jsem s ním ještě nepracoval. A taky budeme v nové zkušebně připravovat s Hanou Maciuchovou a Mirkem Medunou Strindbergův Tanec smrti. A to teda bude velká makačka na hlavu…

Autor: Gabriela Kováříková

9.8.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Obyvatelé vchodu, kde hořelo, se ještě vrátit nesmějí. Čekají ale až je hasiči vyzvou, aby si mohli z bytů vzít aspoň pár věcí.
9

Požár paneláku v Jirkově: "Včera jsem se hroutila, dnes to beru s nadhledem"

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová.
AKTUALIZOVÁNO
11 17

Valachová chce maturitu SOŠ z matematiky do roka po gymnáziích

Druhá vlna přináší větší nároky na technické zabezpečení

Zatímco v první vlně EET podnikatelům postačil často tablet a vhodný program, nyní by měly firmy vybírat pečlivěji. Je jich totiž mnohem více a s náročnějšími podmínkami podnikání.

Rakouskou star zabila sláva. Falco by oslavil šedesátku

Jako první německy zpívající interpret dobyl Ameriku. Liboval si v extrémech a měl sklon k přehánění. Jeho sláva byla vrtkavá a zářil krátce, přesto se stal jedním z největších umělců rakouské hudební scény 80. a 90. let.V neděli by Falco, občanským jménem Johann Hölzel, oslavil 60. narozeniny. Zemřel po autonehodě, která byla možná sebevraždou. Řidič autobusu byl odsouzen, Falco měl v sobě koktejl drog a alkoholu. Dožil se pouhých 40 let.

Zemřel Václav Hanf, který patřil k dětem z vyhlazených Lidic

Po dlouhé nemoci zemřel ve vojenské nemocnici v pražských Střešovicích Václav Hanf, jeden z dětských pamětníků vyhlazení Lidic za druhé světové války. Dožil se 82 let. Informaci České televize (ČT) v neděli potvrdil Památník Lidice. Z takzvaných lidických dětí zůstává naživu 12 lidí, uvedla ČT.

Nizozemský publicista: Wilders volby vyhrál už před hlasováním

Klíčovým úkolem pro nizozemské politiky by měla být snaha zasypat příkopy, které se mezi občany vytvářejí v souvislosti s březnovými parlamentními volbami. Myslí si to nizozemský učitel a publicista s tureckými kořeny Halil Karaaslan. Krajně pravicová Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse podle něj v zásadě vyhrála už před samotným hlasováním, neboť ostatním stranám dokázala vnutit svůj pohled na situaci v zemi a svou velmi vyhraněnou interpretaci problémů, s nimiž se teď Nizozemsko potýká.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies