„Určitě může být v některých ohledech příjemné, když se člověk stane hvězdou první kategorie. Jsem ale rád za ty velké role, které jsem měl možnost si zahrát," říká absolvent muzikálového herectví na brněnské Janáčkově akademii múzických umění.

Jak jste prožil léto?

Letošní divadelní prázdniny byly nějak podezřele krátké a rychlé. Na začátku jsem si napsal poměrně rozsáhlý seznam činností a úkolů, které chci o prázdninách podniknout. A dnes ráno jsem se na seznam podíval znovu a z osmnácti položek na mě pokukovaly trošku smutně a vystrašeně čtyři odfajfknuté. Ale tím si nechci stěžovat, zkrátka se jen oproti původním plánům poněkud improvizuje. Například z původního akčního cyklistického putování po srbském a rumunském Banátu se vyklubal výlet do Španělska, kde mě čeká hlídání synovce.

Máte radši pasivní odpočinek, nebo aktivní dovolenou?

Právě o dovolené mám konečně dostatek času a energie na aktivity, které bych normálně v sezoně nepodnikl. Preferuji spíš aktivnější dovolenou než celý týden proležený u moře. Mám rád túry po horách či několikadenní výpravy na kole. Ovšem i aktivní dovolená musí mít své meze. Vzpomínám si, jak jsme s kamarády cestovali napříč Národními parky USA, kde jsme za měsíc ujeli přes osm tisíc kilometrů. Na konci jsem byl tak vyřízený, že jsem byl zralý na další dovolenou. (smích)

Toto léto jste s Městským divadlem účinkoval na festivalu v rakouském Gars am Kamp s představením Muzikály z Broadwaye. Jak si užíváte hraní v cizině?

Velice. S tímto titulem jsme už procestovali řadu zemí, obdobně jako třeba s muzikálem Josef a jeho pestrobarevný plášť. Je úžasné sledovat rozdíly v reakcích publika v Rakousku, Německu či třeba Španělsku, kde byli diváci jednoznačně nejspontánnější. Také je velká zkušenost a výzva zpívat v cizím jazyce, který ne vždy dobře ovládáte, a přitom na jevišti působit suverénně a přesvědčivě. Zároveň je to skvělá příležitost objevovat nová místa, kam bych se třeba sám jen stěží vypravil. Na nedávném koncertě Muzikálů z Broadwaye v Garsu, který se odehrával pod širým nebem na nádvoří zříceniny hradu, bylo přijetí publikem velice vstřícné a diváci nás odměnili dlouhým aplausem.

Jednou z vašich zatím největších muzikálových rolí byl inspektor Javert, hlavní protivník Jeana Valjeana v Bídnících. Jaký klíč jste pro něj tehdy zvolil?

S přihlédnutím k pěveckému partu postavy a místu, kde se děj Bídníků odehrává, jsem zcela neomylně sáhl po kombinaci klíče basového a francouzáku. (smích) Bídníci vždy patřili mezi mé nejoblíbenější muzikálové tituly a postava policejního komisaře Javerta byla mou vysněnou metou. Není tedy divu, že jsem tento titul dokonale znal a měl jej i nazpívaný. Měl jsem tedy dostatek času věnovat se charakteru postavy a její psychologické proměně. V neposlední řadě také pěvecké technice, na kterou je v Bídnících kladen velký důraz, neboť se jedná spíše o klasický typ zpěvu.

Vaše vizáž a hlasová poloha vás předurčují spíš pro charakterní postavy. Nemrzí vás, že nehrajete romantické milovníky typu Romea?

To víte, že se občas vyskytnou role tohoto typu, po kterých pokukujete a tak ráda byste je nastudovala, ale zároveň si uvědomíte, že to prostě není váš obor. Na druhou stranu jsem už párkrát tuto možnost, vyzkoušet si, jaké to je hrát milovníka a romantického hrdinu, měl. Například při hostování v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě v inscenacích Rose Marie a Marguerite. V případě druhého titulu jsem měl navíc ještě ve svých třiceti ztvárnit dvacetiletého mladíka, což mi dalo opravdu dost práce. (smích)

Svojí typickou barvou hlasu jste lehce rozpoznatelný. Pečujete o hlas nějak speciálně?

Žádné kloktání žloutků ani vincentky s medem nepraktikuji. Snažím se každý den hlas trénovat a zpívat, ať už cvičením nebo konkrétními skladbami. Stejně tak jako ostatní svaly i hlasivky se musí posilovat a cvičit.

Na závěr minulé sezony jste ztvárnil Vypravěče v muzikálu Pokrevní bratři, který je hodně spojený s věštbami a osudovým předurčením. Věříte na tyto věci?

Často, a zvláště poslední dobou nad těmito věcmi přemýšlím. Chápu osud spíše jako rozvětvený strom, kdy člověk po jeho větvích šplhá stále výš a záleží na něm, na jakou větev dosáhne a kam dál bude pokračovat, či dojde na samotný konec větve. Stejně tak nám osud nabízí možnosti a záleží jenom na nás, jakou možnost si vybereme.

Na úvod letošní sezony vás čeká role Nicka Arnsteina v muzikálu Funny Girl. Už jste začali zkoušet?

Zkoušky jsou v plném proudu. Hlavní postavu Funny Briceové ztvárňují mé herecké kolegyně Hanka Holišová a Radka Coufalová a spolupráce s nimi je velmi příjemná.

Muzikál zkoušíte s německým režisérem Pavlem Fieberem. Jak se spolu domlouváte?

Komunikujeme spolu na multilingvální úrovni. Pavel Fieber řekne svoji připomínku německy a když vidí, že se tvářím nechápavě, začne anglicky a místy přechází do češtiny. A když už je opravdu nejhůř, na zkouškách máme milou překladatelku, která nám to nakonec celé přeloží. (smích)

Kdo je…  Lukáš Vlček

- narodil se 30. září 1981

- vystudoval muzikálové herectví na Janáčkově akademie múzických umění v Brně

- už při škole hostoval v Národním divadle Brno a Městském divadle Brno, kde je od roku 2006 ve stálém angažmá

- hrál v muzikálech Koločava, Bídníci, Chicago, Mozart!, Mary Poppins, Jekyll a Hyde, Pokrevní bratři aj., v současné době zkouší roli Nicka Arnsteina v muzikálu Funny Girl

- hostuje i v Moravskoslezském divadle Ostrava (Marguerite, Mrazík, Rose Marie)