VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Majka Piskořová-Veselá: Mladí tanečníci snad ledy prolomí

Praha /ROZHOVOR/ – Její taneční představení Tanecbook o virtuální realitě mívá pravidelně vyprodané sály. Nejnověji s ním vystoupí v úterý na Nové scéně Národního divadla. Majka Piskořová-Veselá, choreografka, tanečnice a vedoucí pražské taneční školy InDance a souboru Pop Balet, se pohybuje v branži řadu let a na kontě má nejrůznější projekty. A protože se blíží Mezinárodní den tance, byl důvod se jí zeptat na pár otázek…

15.4.2013
SDÍLEJ:

Majka Piskořová-Veselá, choreografka, tanečnice a vedoucí pražské taneční školy InDance a souboru Pop BaletFoto: Vojtěch Doubek

Na jaké úrovni dnes podle vás je české taneční umění ve srovnání se zahraničím?

Nechtěla bych být příliš kritická, ale taneční umění u nás nevyužívá svůj potenciál. Tanečník ve světě musí být všestranně tanečně vzdělán. Škatulkování tance, které u nás přežívá – jeho dělení na moderní, klasický, scénický, komerční – mě jako diváka vůbec nezajímá. Pokud divák na tanec do divadla nepřijde, protože je přesvědčen, že žánru nerozumí, je něco špatně. Znamená to, že komunikace mezi divákem a tanečníkem nefunguje. Tanec je nonverbální způsob přenosu energií, emocí. Může podprahově významně diváka ovlivnit. Předvádí-li tanečník pózy bez hlubšího významu a z jeho projevu vás ani jednou nezamrazí a vlastně nevnímáte, co chce představení sdělit, anebo cítíte, že autorův příliš „intelektuální" záměr nejste schopni rozšifrovat, pak se někde stala chyba. A taková je situace v českém tanci. Věřím ale, že přijde mladá, předchozími kánony nezatížená generace, která bude toužit tyto ledy prolomit.

Není tajemstvím, že český tanec je z hlediska grantů a státních podpor obvykle popelkou. Je to i vaše zkušenost?

Taneční umění dostává jen zlomek podpory oproti ostatním uměleckým žánrům. A to i přesto, že by nás mohl dobře reprezentovat v zahraničí, a tím vložené prostředky mnohonásobně vrátit. Tanec nemá jazykové bariéry a je sdělný kdekoli na světě. Stát ovšem nevnímá umění a kulturu jako svou prioritu, a tak to vypadá, že ani do budoucna nebude potenciál využit.

Vaše inscenace Tanecbook reflektuje aktuální témata: sociální sítě, osamělost těch, kteří hledají vztahy a bojí se komunikovat přímo. Jaké máte ohlasy na představení?

Mladí procházejí hledáním vlastní identity, smyslu života. To platí dnes a platilo to i dříve. Dnes mají ovšem jiné prostředky. Prostřednictvím internetu se v touze po spřízněné duši mohou velice lehce ztratit a nenávratně poškodit budoucí život. Lidé, kteří pro změnu se sociálními sítěmi nechtějí mít nic společného, jsou ale jistým způsobem od uživatelů sítí izolováni. Tanecbook na tyto problémy ukazuje a nutí k zamyšlení. Ohlasy jsou úžasné.

Je to i proto, že jim sdělujete něco, o čem by se báli mluvit z očí do očí?

Jsem přesvědčená, že pokud byste mladým lidem tyhle myšlenky sdělila „natvrdo" verbálně, nebyli by ochotni vzít je na vědomí, natož o nich přemýšlet. V představení Tanecbook jim je předkládáme pomocí emocí, které mohou prožít s hrdiny jednotlivých příběhů. Spontánní a bezprostřední reakce doznívají u mladého publika ještě dlouho po představení. Hrajeme i pro školy a učitelé a profesoři nám to potvrzují. Starší diváci odcházejí dojatí, pozitivně naladění, s pocitem, že našli umění, kterému rozumí a vnitřně je zasahuje. Často slýcháme „To musím vidět znovu." Přiznám se, že to je ta největší odměna.

Jak se díváte na možnosti street dance - vyjádření se v rámci veřejného prostoru? Nechybí nám pořád ještě víc odvahy?

Tento druh tance pochází z Ameriky. Mezi mladými je velice populární, ale rozhodně to u nás nefunguje jako třeba v New Yorku, kde na téměř každé stanici metra probíhá veřejná produkce, ať už taneční nebo hudební. Myslím, že to souvisí s naší mentalitou. V New Yorku, v tomto multikulturním kotli, potkáte na ulici umělce, o kterých se vám v Čechách ani nezdá. V Praze by se asi našlo jen málo talentovaných lidí, kteří by takhle nesli kůži na trh. Ale ono nestačí být jen talentovaný. Za každým uměním stojí velká dřina a cílevědomost. Nic není zadarmo. Pokud chce někdo něco předvádět, musí se to nejdřív pořádně naučit. A jsme zase na začátku našeho rozhovoru.

Autor: Jana Podskalská

15.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Opel Insignia Grand Sport.

Francouzi chtějí Opel. Rýsuje se nový automobilový gigant

Žižkovský vysílač v Praze

Nové televizní vysílání startuje od března

Spoření na penzi. Vydělává, ale slabá koruna ho sráží

Penzijní fondy si pochvalují, že spoření na penzi táhne více než v nedávné minulosti. Na přilepšení k důchodu dokonce svým dětem začínají šetřit i někteří rodiče.

EUC koupila od Homolky firmu poskytující nadstandardní péči

Praha - Skupina EUC (dříve Euroclinicum), která v Česku provozuje mimo jiné síť poliklinik a laboratoři, koupila za 50,5 milionu korun firmu Homolka Premium Care, která se specializuje na poskytování nadstandardní individuální zdravotní péče. Prodej akcií firmy je součástí likvidace společnosti Holte, která je dceřinou společností Nemocnice Na Homolce. Ve čtvrtek o tom informovala mluvčí nemocnice Martina Dostálová.

Praha zaplatí na 22 školách výuku češtiny jako cizího jazyka

Praha - Hlavní město zaplatí ve 22 základních školách výuku češtiny pro děti, pro které není mateřským jazykem. Dvě vyučovací hodiny jednou týdně město vyjdou za celý rok zhruba na 620 tisíc korun. Přidělení peněz ve čtvrtek schválili pražští zastupitelé.

Zlikviduje KLDR svého velvyslance v Česku? Prý je na řadě

Paranoidní severokorejský režim v čele s Kim Čong-unem by mohl zlikvidovat svého velvyslance v Česku Kim Pchjong-ila, který patří k členům vládnoucí dynastie. Tvrdí to zahraniční experti na KLDR, podle nichž je ambasador pro režim hrozbou, stejně jako nedávno zavražděný bratr diktátora Kim Čong-una.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies