VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Majka Piskořová-Veselá: Mladí tanečníci snad ledy prolomí

Praha /ROZHOVOR/ – Její taneční představení Tanecbook o virtuální realitě mívá pravidelně vyprodané sály. Nejnověji s ním vystoupí v úterý na Nové scéně Národního divadla. Majka Piskořová-Veselá, choreografka, tanečnice a vedoucí pražské taneční školy InDance a souboru Pop Balet, se pohybuje v branži řadu let a na kontě má nejrůznější projekty. A protože se blíží Mezinárodní den tance, byl důvod se jí zeptat na pár otázek…

15.4.2013
SDÍLEJ:

Majka Piskořová-Veselá, choreografka, tanečnice a vedoucí pražské taneční školy InDance a souboru Pop BaletFoto: Vojtěch Doubek

Na jaké úrovni dnes podle vás je české taneční umění ve srovnání se zahraničím?

Nechtěla bych být příliš kritická, ale taneční umění u nás nevyužívá svůj potenciál. Tanečník ve světě musí být všestranně tanečně vzdělán. Škatulkování tance, které u nás přežívá – jeho dělení na moderní, klasický, scénický, komerční – mě jako diváka vůbec nezajímá. Pokud divák na tanec do divadla nepřijde, protože je přesvědčen, že žánru nerozumí, je něco špatně. Znamená to, že komunikace mezi divákem a tanečníkem nefunguje. Tanec je nonverbální způsob přenosu energií, emocí. Může podprahově významně diváka ovlivnit. Předvádí-li tanečník pózy bez hlubšího významu a z jeho projevu vás ani jednou nezamrazí a vlastně nevnímáte, co chce představení sdělit, anebo cítíte, že autorův příliš „intelektuální" záměr nejste schopni rozšifrovat, pak se někde stala chyba. A taková je situace v českém tanci. Věřím ale, že přijde mladá, předchozími kánony nezatížená generace, která bude toužit tyto ledy prolomit.

Není tajemstvím, že český tanec je z hlediska grantů a státních podpor obvykle popelkou. Je to i vaše zkušenost?

Taneční umění dostává jen zlomek podpory oproti ostatním uměleckým žánrům. A to i přesto, že by nás mohl dobře reprezentovat v zahraničí, a tím vložené prostředky mnohonásobně vrátit. Tanec nemá jazykové bariéry a je sdělný kdekoli na světě. Stát ovšem nevnímá umění a kulturu jako svou prioritu, a tak to vypadá, že ani do budoucna nebude potenciál využit.

Vaše inscenace Tanecbook reflektuje aktuální témata: sociální sítě, osamělost těch, kteří hledají vztahy a bojí se komunikovat přímo. Jaké máte ohlasy na představení?

Mladí procházejí hledáním vlastní identity, smyslu života. To platí dnes a platilo to i dříve. Dnes mají ovšem jiné prostředky. Prostřednictvím internetu se v touze po spřízněné duši mohou velice lehce ztratit a nenávratně poškodit budoucí život. Lidé, kteří pro změnu se sociálními sítěmi nechtějí mít nic společného, jsou ale jistým způsobem od uživatelů sítí izolováni. Tanecbook na tyto problémy ukazuje a nutí k zamyšlení. Ohlasy jsou úžasné.

Je to i proto, že jim sdělujete něco, o čem by se báli mluvit z očí do očí?

Jsem přesvědčená, že pokud byste mladým lidem tyhle myšlenky sdělila „natvrdo" verbálně, nebyli by ochotni vzít je na vědomí, natož o nich přemýšlet. V představení Tanecbook jim je předkládáme pomocí emocí, které mohou prožít s hrdiny jednotlivých příběhů. Spontánní a bezprostřední reakce doznívají u mladého publika ještě dlouho po představení. Hrajeme i pro školy a učitelé a profesoři nám to potvrzují. Starší diváci odcházejí dojatí, pozitivně naladění, s pocitem, že našli umění, kterému rozumí a vnitřně je zasahuje. Často slýcháme „To musím vidět znovu." Přiznám se, že to je ta největší odměna.

Jak se díváte na možnosti street dance - vyjádření se v rámci veřejného prostoru? Nechybí nám pořád ještě víc odvahy?

Tento druh tance pochází z Ameriky. Mezi mladými je velice populární, ale rozhodně to u nás nefunguje jako třeba v New Yorku, kde na téměř každé stanici metra probíhá veřejná produkce, ať už taneční nebo hudební. Myslím, že to souvisí s naší mentalitou. V New Yorku, v tomto multikulturním kotli, potkáte na ulici umělce, o kterých se vám v Čechách ani nezdá. V Praze by se asi našlo jen málo talentovaných lidí, kteří by takhle nesli kůži na trh. Ale ono nestačí být jen talentovaný. Za každým uměním stojí velká dřina a cílevědomost. Nic není zadarmo. Pokud chce někdo něco předvádět, musí se to nejdřív pořádně naučit. A jsme zase na začátku našeho rozhovoru.

Autor: Jana Podskalská

15.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík (vlevo) a první místopředseda Vít Rakušan.
AKTUALIZOVÁNO
4 5

Jeden program, jedno logo! Hnutí STAN půjde do voleb v koalici s lidovci

Ocenění pro Vránovou. Získala Thálii za celoživotní mistrovství v činohře

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies