Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marian Vojtko: Je otázka, jak pochopit katovské řemeslo

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Kolik toho víme o životě kata Jana Mydláře? Určitě to, že se stal slavným až po popravě sedmadvaceti rytířů a měšťanů 21. června 1621, neboť právě na něm bylo vykonání rozsudku. Více snad o této postavě opředené mýty a předsudky, která byla součástí jedné z kapitol českých dějin, napoví připravovaný muzikál Kat Mydlář z dílny Michala Davida (hudba), Lou Fanánka Hagena (texty) a Libora Vaculíka (scénář, režie a choreografie). Premiéru bude mít 24. února v pražském Divadle Broadway. Hlavní postavu chrudimského, později pražského kata Mydláře ztvární v alternaci s Danielem Hůlkou a Bohušem Matušem slovenský zpěvák – který je však českému publiku známý z mnoha dalších muzikálových rolí – Marian Vojtko.

17.2.2011
SDÍLEJ:

JEDEN Z KATŮ, Marian Vojtko, říká: Lépe se cítím v Mydlářově mladší verzi – přece jen se ještě na otce necítím. Foto: Deník/Martin Divíšek

Kat Mydlář je postava reálná, jeho divadelní příběh je však určitou vizí režiséra Vaculíka. Jak se v něm cítíte?

Hraju v něm vlastně dvě postavy – v první polovině mladého Mydláře, který potkává svoji lásku Dorotku a prožívá s ní štěstí. Ve druhé části představení je už Mydlář starý, má dceru a za sebou několik vykonaných katovských údělů. Abych řekl pravdu, lépe je mi v té jeho mladší verzi – přece jen se ještě na otce necítím… Divák si ale v obou z těch jednání najde své.

Samotná scéna z popravy sedmadvaceti českých pánů v představení určitě zůstala.

Zůstala, samozřejmě ve zkrácené formě. Nebude v ní stříkat krev ani padat hlavy, ale odehraje se v úchvatné scénické póze. Myslím, že je na „oko“ velmi efektní.

Snažil jste se postavu Kata Mydláře pochopit? Byl to dobrý, nebo zlý člověk?

To je otázka, jak pochopit katovské řemeslo. Lidé, jako byl on, byli ve své době docela vážení, okolí k nim chovalo úctu. Se svou prací se ale určitě museli sami v sobě nějak vyrovnat. Říkám si, že možná proto, že si při samotném výkonu popravy nasazovali na hlavu kápi, neměli až tak velké výčitky svědomí. Kdyby si s odsouzeným pohlédli do očí, bylo by to asi mnohem těžší.

Co hudební stránka – jak se vám zpívají nové písničky Michala Davida?

Výborně, jsou to krásné melodie. Michal je skvělý skladatel, mimochodem jsme spolupracovali už na Kleopatře a Třech mušketýrech. Co se týče Kata Mydláře, obsahuje také několik hitů, které si – aspoň doufám – budou lidé při odchodu z divadla pobrukovat. Taková písnička Právo mám je velmi nosná, vlastně prochází celým dějem… K něčemu se přiznám, vždycky Michala trošku zklamu v tom, že nezpívám přesně jím danou linku, ale dodám si sem tam nějaký ten vysoký tón. To pak jen rezignovaně pokyvuje hlavou…

Hrál jste v mnoha muzikálech – stále je pro vás tím nejstěžejnějším Jekyll a Hyde uváděný před několika lety v Hudebním divadle Karlín?

Jekyll a Hyde, to byla nádherná inscenace příběhu o dvou tvářích člověka s velkými orchestrálními songy. Moc rád na ni vzpomínám. Čas ale pokročil a já teď za nejlepší ve svém „muzikálovém rejstříku“ považuju Barona Prášila v Divadle Hybernia. V postavě tohoto vypravěče, snílka a vlastně tak trochu blázna se kloubí zpěv, herectví i tanec, od každého zhruba stejnou měrou. Do toho ještě zvládá mnohé krkolomné kousky jako lítání na kouli nebo na ptačím pařátu – prostě se mám v jeho „kůži“ co otáčet. Ale nakonec, až přijde potlesk od diváků, zažívám pocit štěstí. Jsem za něj Baronu Prášilovi vděčný.

Třeba Prášila v mnohém Kat Mydlář předčí. Co do triků a efektů bude zřejmě ještě vynalézavější…

Můžu prozradit, že součástí scény bude například obrovská stěna složená z LED obrazovek, na kterou budou pomocí počítačů promítány jednotlivé pohyblivé kulisy. Dále nebudou chybět svítící mříže, laserové meče, oběšenci, šikminy, které se mezi sebou různě prolínají, ochoz, po němž se budeme pohybovat nad hlavami diváků. Ti pak budou mít pocit, že jsou součástí představení.

Od opery, kterou jste vystudoval, jste úplně zběhl?

To ani ne, v poslední době ji dělám víc koncertně. Ale věřím, že se k ní jednou vrátím naplno. Odmalička jsem poslouchal Luciana Pavarottiho a jsem přesvědčen, že nikdo už nebude zpívat tak jako on. Přiblížit se k němu ale lze. Chce to ovšem velké odříkání…

Zatímco v případě muzikálového zpívání zas až tolik ne…

Pravda, v muzikálu to pro mě není tak náročné jako v opeře, tam nemusím až tak cvičit. Samozřejmě, hlasová hygiena se dodržovat musí, ale když někdy náhodou trošku přetáhnu a pořádně se nevyspím, tak to nevadí tolik, jako kdybych byl v opeře.

Jak jste se vlastně ke zpívání dostal?

Odmalička jsem tančil a zpíval ve folklorním souboru, zúčastňoval se nejrůznějších soutěží a vyhrával ceny. Našim se to líbilo, a tak mě v mých zálibách všemožně podporovali a postrkovali. Nejdřív mě dali na housle, které mě ale vůbec nebavily, dokonce jsem se za ně před spolužáky styděl, pak na zpěv. A to mi vyhovovalo. Později, až jsem se ocitl na gymnáziu, mi ale „nevoněla“ matematika, takže mi nezbývalo než dál zkusit studium zpěvu. A povedlo se, byl jsem přijat na vysokou školu múzických umění v Bratislavě.

V Praze jste se pak ocitl díky Karlu Svobodovi.

Slyšel mě, když jsem v Bratislavě zpíval v jeho Draculovi. Nedlouho na to mě pozval do Prahy na konkurz do připravovaného muzikálu Hrabě Monte Christo. Byla to tehdy pompézní inscenace, cítil jsem se najednou jako Alenka v říši divů. Od té doby jsem se usadil v Praze, odkud jsem navíc ještě „odskakoval“ na hostování v moravskoslezském divadle v Ostravě. Teď zůstávám věrný divadlům Broadway a Hybernia.

Koncem loňského roku jste pokřtil své CD s písněmi, které jsou vašemu srdci blízké, a také DVD, na němž je zaznamenán právě váš koncert v Divadle Hybernia. Takže zažíváte plodné období.

Vlastně ano, z obou těch nosičů mám velkou radost. A těší mě, že je hezky přijali i posluchači. Děkuji tímto mému fanclubu, který je početný a má mě rád.

Autor: Gabriela Kováříková

17.2.2011
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
2 24

Třicítky se vrací, víkend bude horký a slunečný

Miroslav Stejskal.
17

Dělejte víc, vyzval šéf strážníky z Prahy 1. Radnice přikyvuje

Oko za oko: V Pákistánu nařídili znásilnění dívky kvůli činu jejího bratra

Znásilnění za znásilnění či znásilnění „ze cti“, tak nazývají místní to, co se odehrálo v pákistánské vesnici poblíž města Multan. Vesnická rada zde rozhodla, že jako odplatu za znásilnění nezletilé dívky nechá znásilnit sestru pachatele. Tento případ vyvolal velkou pozornost úřadů v celé zemi a 29 lidí již bylo zatčeno.

Vandal poškodil fotoobrazy Jadrana Šetlíka v prachatické galerii

/FOTOGALERIE/ Po vandalovi, který poškodil díla Jadrana Šetlíka, vystavené v Galerii Dolní brána v Prachaticích, pátrá policie.

Studenti ČVUT vyhráli prestižní mezinárodní soutěž Microsoftu

Studenti z pražského ČVUT zvítězili vůbec poprvé v prestižní mezinárodní soutěži Imagine Cup, kterou pořádá společnost Microsoft. Zde se svým projektem, který pomáhá dětem s cukrovkou, porazili 54 týmů z celého světa a získali peněžní ocenění v hodnotě 250 tisíc dolarů, tedy zhruba 5,5 milionů korun.

AKTUALIZOVÁNO

Zaorálek: Egypt musí sdělit okolnosti útoku a zvážit odškodnění

Egypt musí sdělit, co přesně se odehrálo předminulý týden na pláži v letovisku Hurgada při útoku, na jehož následky v noci na dnešek zemřela občanka České republiky. Novinářům to dnes řekl ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Egypt by podle něj měl rovněž zvážit, zda neodškodní pozůstalé v Česku. Záležitost chce Zaorálek řešit i s egyptským protějškem. Česká republika bude požadovat také záznam z pitvy. Tělo zesnulé by mohlo být převezeno z Egypta začátkem příštího týdne.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení