VYBERTE SI REGION

Marie Doležalová: Za upřímnost jsem dostala upřímnost. A chápavost.

Mnohými talenty obdařená Marie Doležalová o roli Olivie z Večera tříkrálového, který bude mít premiéru na letošních Letních shakespearovských slavnostech, o bloggerské pauze i Kafi a cigárku, k nimž přibylo ještě pivo.

27.5.2016
SDÍLEJ:

Marie DoležalováFoto: Deník/Martin Divíšek

Úspěšná herečka, bloggerka, tanečnice, spisovatelka, charitativní aktivistka – usměvavá Marie Doležalová je prostě mladá žena mnoha talentů a zájmů. Momentálně se připravuje na roli Olivie v komedii Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, hlavní novince letošních Letních shakespearovských slavností (uskuteční se od 28. června do 3. září v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě).

„Půjde o moji premiérovou účast na těchto slavnostech a zároveň o mé skutečné setkání se Shakespearem. Zatím jsem s ním měla tu čest jen jednou, když jsem na Pražské konzervatoři maturovala z herectví – tehdy jsem ale hrála jen menší dialog z jedné jeho hry," říká Marie.

„Najednou pronikám do Shakespearových veršů a úžasné řeči, která je na mě složitá. Poslední čtyři roky jsem totiž odchovaná spíš civilním divadlem a postavami, které mluví naprosto obyčejně, věcně. Dlouho jsem tedy nehrála někoho, kdo by myšlenku, kterou má, sděloval formou přísahy nebo sonetů. V tomto mě zkoušení moc baví – je to pro mě nová výzva."

Jak jste se zkoušením daleko?

Zatím čteme a lehce se pohybujeme po prostoru. Je docela vtipné, že se při zkoušení setkávám se svojí nejlepší kamarádkou z dětství, Monikou Timkovou, která hraje ve Večeru tříkrálovém Violu. Vyrůstaly jsme v Trutnově, v jednom paneláku, na jednom patře, bydlely jsme naproti sobě… Monika je o čtyři roky mladší než já, a když jsem v patnácti odešla na konzervatoř, po základní škole tak učinila i ona. Občas jsme se v Praze potkávaly a snily o tom, že si spolu někdy možná i zahrajeme. A teď ta chvíle nastala – jsme obsazené do rolí Violy a Olivie, což jsou u Shakespeara dvě ženské postavy, které spolu nejvíc mluví. Myslím, že kdybychom se setkaly v jakékoli jiné jeho hře, nikdy bychom si takto nezahrály.

V letošním roce je tvůrčí tým Letních shakespearovských slavností díky vaší novince poněkud „obnovený". Zatímco předešlé inscenace režírovali například Jiří Menzel či tandem SKUTR, letos je to Jana Kališová. Byla to ona, která vás ke spolupráci přizvala?

Ano. Už jsme spolu jednou zkoušely v Divadle Na Fidlovačce konverzačku Až naprší a uschne. Hrála jsem v ní rozmazlenou dcerušku v rodině herečky a spisovatele a dost jsem se s tou rolí prala, protože Jana po mně chtěla, abych – coby ta malá holka – působila dospěleji. Ten společný zápas nás ale bavil, byla jsem nadšená, že mi Jana nedala nic zadarmo, a ona zase měla radost z toho, že jsem jej nakonec zvládla. Je úžasná režisérka, která herce vůbec nenervuje. Chce po nich samozřejmě velké výkony, ale ví, že je nesmí zablokovat, protože by pak ničeho kloudného nedosáhla.

Postava Olivie je vám bližší?

To bych neřekla. Olivie je lehce teatrální, namyšlená hraběnka a já pro takové role nemám šuplíky. Daleko bližší jsou mi například úlohy čistých, naivních dívek či žen, které vůbec nevědí, proč to či ono říkají, jenom k někomu chovají ryzí lásku… Tak uvidíme, jak se nakonec s postavou Olivie popasuju. Každopádně jsem ráda, že mě do ní Jana obsadila. Vůbec se na léto se Shakespearem těším, ačkoliv jsem několik let po sobě říkala, že nezávidím hercům, kteří jsou pro slavnosti osloveni, protože kvůli nim přijdou o prázdniny. Zároveň jsem ale celou tu dobu přiznávala, že kdyby někdy taková nabídka přišla, kývla bych na ni. Jenom úplný blázen by řekl ne. Takže jsem se vůbec nerozmýšlela.

Ani při představě, že přijdete o to volno, o dovolenou?

Je pravda, že otázka volna byla věc, na kterou jsem se ptala jako první. Kdyby mi bylo řečeno, že musím být od 1. července do posledního srpna k dispozici, asi bych se nad tím trošku zamyslela. Naštěstí ale máme mezi hraním krásné třítýdenní volno, které se shodlo i s volnem mého přítele Marka, takže prázdniny budou.

Sešli jste se už s Martinem Hilským, v jehož překladu jsou inscenace Letních shakespearovských slavností uváděny? Je o něm známo, že zkoušky, zvlášť ty čtené, kde se všechno usazuje, vyjasňuje či nahazuje, rád navštěvuje.

Osobně jsem se s ním setkala už pár dní před zkoušením Večera tříkrálového na Fidlovačce, kde jsme s kolegy připravili pořad ke čtyřstému výročí od Shakespearova úmrtí. Zažili jsme s ním krásný komponovaný večer plný zpívaných sonetů. Tam jsem poprvé slyšela i jeho poutavé vyprávění a uvědomila si hloubku jeho znalostí o životě tohoto slavného dramatika i jeho díla. Když pak za námi pan Hilský přišel na zkoušku, hru s námi úžasně rozebral. Nemyslím tím po teoretické stránce, ale spíš nám pomohl rozkrýt či pochopit, proč se jednotlivé postavy chovají, jak se chovají, jak si je máme představit – to jsou věci, které herci strašně pomáhají, víc než cokoli jiného.

Na plakátech k představení jste vyfotografovaná s Václavem Koptou – předpokládám, že hraje vašeho strýčka.

Ano, Tobiáše Říhala. Alternuje s Milanem Šteindlerem. Musím říct, že je s radostí sleduju při práci. Oba patří mezi zkušené herce, kteří do role v podstatě rovnou vplují, navíc dobře a vtipně. Což člověka, jako jsem já, na jedné straně pobaví, ale zároveň psychicky drtí, protože patřím naopak k hercům, kteří svou postavu většinou do poslední zkoušky „nemají". Setkání s nimi je opravdu skvělé, až na jednu drobnost, že se s oním strýčkem na jevišti zas až tolik nepotkám. Mám s ním jednu krátkou repliku, kdy mu říkám: „Strýčku, proboha, zase jste se opil?" A on odpovídá: „No a co!" A to je všechno.

Jste akční žena. V minulém roce jste prožívala zvlášť úspěšné časy – s vaším partnerem Markem Zelinkou jste vyhrála StarDance, za Kafe a cigárko jste získala Literu pro blog roku v rámci cen Magnesia Litera. To vás určitě muselo „šoupnout" úplně někam jinam.

Pravda, loni se odehrála spousta krásných věcí…

Pročítala jsem si diskuzi pod vaším posledním blogem, kde uvádíte, že už vám psaní tolik nejde a ať vám lidé dají čas. Odpovídají na to vesměs tak, že je to sice mrzí, ale že to chápou a počkají si…

Začnu zeširoka – čtenáři jsou milí. Ve svých článcích jsem se jim otevřela, i když to bylo v nadsázce a lehkém tónu, nešlo o žádné zásadní osobní zpovědi… A najednou jsem zjistila, že když to člověk udělá a je upřímný, tak na to lidé reagují hezky. Což mě moc těší. Samozřejmě, nahlížení do soukromí má svoje hranice a já je ani překročit nechci, ale v něčem jsem si říkala: „Jo, není to tak hrozné." Za upřímnost jsem dostala zase upřímnost, nebo velkou chápavost. Byl to pro mě v minulém roce – vedle účasti v soutěžích a zisku krásných cen – nejhezčí zážitek.

Budete v tom psaní pokračovat, necháváte si pootevřená dvířka?

Momentálně mám stop stav. Narazila jsem totiž u sebe na problém – jednak mám pocit, že mě nenapadají témata a ani nemám na psaní reálně čas. Ale hlavně – mám takovou povahu, že mě vždycky baví dělat tu kterou věc naplno – ať je to seriálová či divadelní role, nebo právě psaní. Ale pak zase přijde chvíle, kdy mě bavit přestane. Měla jsem to tak například i s Comebackem. Když končil, všichni byli hrozně smutní. Já taky, protože jsem věděla, že se mi bude stýskat po té partě skvělých lidí. Zároveň jsem z nich ale byla největší tvrďák v tom, že mi to vlastně smutné vůbec nepřišlo – říkala jsem si, že jsem prožila dva naprosto plné roky sitkomového herectví, svou roli jsem si maximálně užila, ale teď už je čas vykročit zase jiným směrem. Tentýž pocit zažívám právě teď. Z toho důvodu jsem si také naordinovala pauzu, po které – jak je toho Shakespeare dokladem – přišlo zase něco úplně jiného a krásného.

Spisovatelský talent ve vás dřímal odjakživa?

Asi – na svých rolích jsem mimochodem častokrát pracovala i tak, že jsem si o nich vedla deníkové zápisy, v nichž jsem se zamýšlela, jak asi přemýšlejí, proč dělají to a to, aby docílily toho či onoho… Psaní je tedy výsledkem přetlaku emocí, se kterými musím umět jako herečka pracovat. Spíš než o spisovatelství bych ale v mém případě mluvila o schopnosti smysluplně formulovat vlastní výlevy. Nikdy by mě nenapadlo, že si je lidé budou chtít číst a že si je oblíbí.

Dnes jste s knížkou ještě dál – jednak ji připravujete jako audioknihu a navíc jste ji s Markem Zelinkou a Martinem Talagou převedli na jeviště pražského Divadla La Fabrika, kde jste ovšem ke Kafi a cigárku přidali ještě pivo…

Napadlo nás, že bychom mohli propojit čtení mých historek z hereckého prostředí z Kafe a cigárka s Markovým a Martinovým čistě pohybovým představením SYNovial. Výsledkem je naprosto svobodný, lehce improvizovaný formát Kafe, pivo, cigárko (pivo je v názvu proto, že ho kluci v tom jejich představení hodně pijí), který je o tom, jak čtení a pohyb vlastně propojit nelze. Diváci z něj odcházejí buď naprosto nadšení, nebo s otazníkem, co to bylo, proč by něco takového mělo být…? A to mě na tom hrozně baví. Najednou dělám něco, s čím se na Fidlovačce nesetkám.

V La Fabrice jste se letos zabydleli i s Kuřetem – charitativním sbírkovým projektem Pomozte dětem.

Ano, jednak jsme tam v dubnu měli přímý přenos, následně mi La Fabrika poskytla zdarma prostory pro můj šansonový večer, který jsme udělali na 1. máje. Byla to naprosto úžasná událost. Pozvala jsem na ni spoustu známých jak ze StarDance, tak i kolegy, co s touto soutěží nemají nic společného. Výtěžek z večera, na němž se sešli a zazpívali například Marek Taclík, Jitka Schneiderová, Lukáš Pavlásek, Jiří Bartoška, Eliška Balzerová či Jarek Nohavica, putoval taktéž na konto Kuřete. Je to věc, která mě v tuhle chvíli baví úplně nejvíc. Takže budu ráda, když budu moct podobnou akci zase brzy zorganizovat.

Autor: Gabriela Kováříková

27.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies