Po svém představení v olomouckém Divadle na Šantovce si našel chvíli na rozhovor pro Deník, ve kterém promluvil o nových pracovních projektech i o vztahu ke slovenskému divadlu.

V pondělí jste hrál v Olomouci v komedii Vše o mužích, ve které vystupujete už sedm let. Byl jste spokojený s ohlasem u diváků?
Především musím říct, že jsem poprvé hrál v obchodním domě. To se mi s touto hrou a vůbec s žádným představením ještě nestalo. Bylo to pro mě překvapení a zpočátku jsem si říkal, kam ten svět směřuje. Ale diváci byli skvělí, představení se moc podařilo, takže to nakonec vůbec nebylo překážkou. Je vidět, že divadlo se dá hrát opravdu kdekoliv. (smích)

Vidíte to jako určitý úpadek pro divadlo?
Spíš bych řekl, že to s sebou přináší doba. Nakonec je to asi jedno. Důležité je, aby o divadlo měli lidé zájem a přišli se na nás podívat. Když totiž zhasnou světla v hledišti a rozsvítí se jeviště, je mi jedno, kde hraji.

Před pár lety jste kritizoval menší zájem Slováků o divadlo. Co o něm soudíte teď?
Slováci se na mě za to potom zlobili, takže se k tomu už raději moc vracet nebudu. Každopádně v Čechách je o divadlo větší zájem. Nemůžu říct, že by na Slovensku lidé do divadel nechodili vůbec, jen je jich méně. Mně je spíš smutno z toho, že na Slovensku už pomalu nebude kde hrát. Zaniká tam spousta kulturních domů a města se s touhle problematikou hodně perou. Každopádně doufám, že se všechno opět vrátí do starých kolejí a divadelní tradice nabere druhý dech.

Ve hře Vše o mužích hrajete hned tři postavy. Kterou máte nejraději?
Hraji tam homosexuála, právníka a otce. Ti první dva mi v životě v ničem blízcí nejsou, ale ten starý otec mi začíná být docela sympatický a předvádí se mi nejlépe. Zřejmě je to tím, že se začínám blížit jeho věku. Občas si dělám legraci, že ho za chvíli ani nebudu muset předstírat a proměním se v něj. O to větší oříšek pak budou ti dva mladíci. Protože když si starý chlap hraje na kluka, je to vždycky spíš směšné než zábavné.

Do Čech se stěhovat nehodlám

Hrajete víc v Česku, nebo doma?
Je to tak půl na půl. Snažím se to vyvažovat. Vždycky je dobré, když se herci otevře příležitost i v sousedním státě, a jsem rád, že se to podařilo zrovna mně. Třikrát týdně si zajedu do Čech zahrát nebo něco natočit, ale pak se zase těším na divadlo ve slovenštině. Je fakt, že kdybych uměl maďarsky, tak bych klidně jezdil i do Maďarska. (smích)

Takže stěhování do Prahy nehrozí?
Rozhodně ne. Mám celou rodinu na Slovensku a stěhovat se nehodlám. Navíc jsem teď otevřel bytové divadlo v Bratislavě a musím se mu trochu věnovat. Ve svém staromládeneckém bytě jsem vytvořil prostor pro třicet lidí, kde hrajeme takové komorní představení. Pozvu lidi vždycky hodinu před inscenací, s každým se pozdravím, dáme si sklenku vína a poté začíná představení. Je to vlastně takový komorní večírek s divadlem a zatím to mělo u všech návštěvníků velký úspěch.

Jakou hru máte na programu?
Je to hra Enigmatické variace od Erica Emmanuela Schmitta, kterou jsme přejmenovali na Tajomné variácie. Je to příběh spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Abela Znorka.

Budu k vám teď jezdit často

Kromě divadla a hraní v seriálech se už několik let věnujte také moderování pořadu Zázraky přírody, ve kterém provádíte nejrůznější pokusy a bláznivé kousky. Stalo se, že jste v něčem odmítl účinkovat?
Jednou po mně chtěli, abych se spustil z televizní věže v Praze, která byla vysoká sto deset metrů. To jsem odmítl. Paní dramaturgyně občas zkouší, kolik s kolegou Vladimírem Kořenem vydržíme. Občas vymyslí něco opravdu nebezpečného, ale když je to únosné, tak do toho jdu. Je to docela zajímavý pořad. Mám tam čtyři hosty, kterým pokládám různé otázky. Většinou jsou ale tak těžké, že nikdo nezná odpověď. Je fakt, že pro tento pořad mě oslovili na šest dílů, a už jsme jich natočili sedmačtyřicet. Lidem se tenhle druh zábavy líbí, takže v tom pokračujeme dál.

Máte celkem štěstí na inscenace či pořady, které se udrží i několik let…
To je pravda. Třeba Brouka v hlavě hraji v Bratislavě přes dvacet let, v Mandarínkovej izbe už vystupuji sedmnáct let a Vše o mužích už má ze sebou také několik stovek repríz.

Kdy vás v Olomouci zase uvidíme?
Teď k vám budu jezdit celkem často. Jedno představení mám hned příští týden. S Evičkou Holubovou hrajeme Soukromý skandál a příští měsíc se uvidíme právě na Mandarínkovej izbe.