Jaký je mezi všemi těmi postavami Othello, jak k němu na Jezerce přistupujete?

Vydali jsme se s Honzou cestou klasického nastudování bez zbytečných modernizací, které podle našeho soudu Shakespearovi ani nesluší. Snad každý ví, jak ten příběh dopadne. Ale na to, jaký vlastně Othello je, si musí přijít herec sám. Pevně doufám, že se mi to s pomocí režiséra podařilo – nabídl mně svoji vizi, já jsem ji přijal a společně jsme ji prohloubili.

Co jste se tedy o Othellovi dozvěděl, nebo si uvědomil?

Že je to úplně normální chlap, který se nechá totálně zmanipulovat důmyslným intrikářem Jagem, a že takových Othellů a Jagů jsou, bohužel, v naší společnosti mraky. V tom je ta hra stále aktuální.

Působil jste v angažmá mnoha divadel, teď jste takzvaně na volné noze. Je to lepší?

Všechno má svá pro a proti. V jisté fázi svého života jsem se rozhodl, že se po mnoha letech prožitých v angažmá „osvobodím“, a nelituju toho. Jsem rád, že jsem ten krok udělal, dokonce jsem na sebe pyšný, že jsem o sebe dokázal zabojovat a obstát. Ona to totiž v dnešní době není žádná sranda. „Volná noha“ je pro mě stále výborná škola v mnoha ohledech.

Divák vás většinou vnímá v rolích křiváků – filmy Je třeba zabít Sekala a Habermannův mlýn jsou toho dokladem. Nevadí vám to?

Kdyby jen křiváků, ale idiotů, hlupáků a blbců… To všechno jsou nádherné role, řekne vám to každý herec. Možná to zní jako klišé, ale je to skutečně tak. Hrát klaďasy, aby byli uvěřitelní, je strašná pruda a otrava. Teď jsem se sice k jednomu dostal, k Othellovi, ale ten nemá s křiváctvím nic společného. Je jednoduše infikován, protože věří špatným lidem.