VYBERTE SI REGION

Martin Zounar: Co hit, to konkrétní vzpomínka diváka

Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – Ať už patříte k příznivcům nebo naopak kritikům muzikálu Děti ráje, který uvádí v divadle GoJa Music Hall na pražském Výstavišti společnost No. Art, vězte, že dostat se na něj je skoro umění. Produkce totiž hlásí pořád vyprodáno a podle aktuálních informací musela dokonce přidávat pro velký zájem další představení. Hity Františka Janečka, Michala Davida, Zdeňka Bartáka a skupiny Kroky, které jsou umně protkané s dějem příběhu, totiž stále táhnou. Už jen užívat si vzrušivou atmosféru v sále, kde si diváci společně s protagonisty nadšeně prozpěvují a podupávají do rytmu, je zajímavá zkušenost. Jednu z hlavních rolí – dýdžeje – v muzikálu ztvárňuje Martin Zounar (alternuje ji se Sagvanem Tofim, autorem celého počinu). „V případě Dětí ráje se opravdu naplňuje slogan ‚první muzikálový hit‘, protože co písnička, to velký hit – a potažmo konkrétní vzpomínka konkrétního diváka. Je radost občas z jeviště zabrousit pohledem do hlediště a sledovat jejich reakce,“ uvedl Zounar.

2.4.2010
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Martin Zounar jako Tom v muzikálu Děti ráje

Martin Zounar jako Tom v muzikálu Děti rájeFoto: ČTK

Uprostřed těch diváků jsem měla pocit, jako by zapomínali na všechno, co se děje venku…

Podle mého názoru jde vesměs o generaci dnešních čtyřicátníků, kteří pamatují mixelu a další výdobytky oněch „zlatých“ diskotékových let. Muzikál má pro ně kouzlo v tom, že jsou nejen vtaženi do jednoduchého příběhu o první lásce, který jim možná může připomínat ten jejich-reálný, ale zároveň jsou díky písničkám, jež zazní, na koncertě. V samotném závěru, v němž jim děj shrneme společně s úryvky jednotlivých písniček, si navíc mohou své pocity srovnat, ve zrychlené formě ještě všechno znovu prožít. A to je „tah na bránu“, opojení z úspěchu, že s kolegy něco děláme dobře a že jsme oceněni potleskem, který trvá naprosto běžně i půl hodiny.

Dokázali jste třeba jen snít o takovém úspěchu?

Za sebe musím říct, že ve skrytu duše ano. Byl jsem si vědom toho, že když „jdu“ do spolupráce s mým životním kamarádem Viktorem Mrázem, který je společně s Michalem Bělouškem producentem toho představení, úspěch se dostaví. Oba jsou to zkušení chlapi, kteří mají velký dar – čuch pro něco výjimečného – a důkladně rozvažují, do čeho se pustí. A v tomto případě naprosto přesně vyčuchli, že nastala nejen doba pro nostalgii, ale i pro představení mladých talentovaných lidí – ti jsou mimochodem velkou devizou našeho muzikálu.

Jaký je vlastně příběh Dětí ráje, jak vznikly?

Přišel s nimi Sagvan – napsal scénář, který posilují právě umně seskládané písničky. Nijak nespekuloval, šel po normální věci, o které byl přesvědčený, že u diváků zabere. Dnes můžeme říct, že se mu povedl majstrštik. Hotový scénář pak předal režiséru Petru Novotnému, jehož jméno je ve světě muzikálu pojmem. „Porodil“ všechny ty první vydařené projekty, z nichž měl největší a asi nepřekonatelný úspěch Jesus Christ Superstar. Sám teď říká, že Děti ráje se mu co do ohlasu diváků nejvíce podobají.

A co scéna, na které se děj Dětí ráje odehrává? Baví vás?

Trošku připomíná kulisy z West Side Story, trošku náves z Prodané nevěsty, já bych se ale nenechal mýlit, protože hned první okamžiky představení diváky z tohoto vizuálního vjemu vyvedou. Fakt je ten, že je scéna funkční a já se na ní cítím velice dobře.

Jak jste vlastně reagoval, když vám nabídli roli dýdžeje?

Když mě kluci do muzikálu oslovili, říkali: pamatuješ si Salavu, Kosíka, Skalku? Ti všichni byli o deset patnáct let starší než my, co jsme kdysi na ty diskotéky chodili. Postavu takového ražení potřebujeme! V tu chvíli jsem měl o svém dýdžejovi jasno – musí to být týpek, co má narozdíl od těch mladých „nadhled a rozhled“, vyzobává si ty nejatraktivnější holky, taky trochu frajírek…

Aby pak ve vašem příběhu skončil trošku jako ztracená existence, v šusťákových teplákách, s rozcuchaným „hárem“ a pivem v ruce… Mimochodem, vašimi kreacemi jste mě pobavil.

Děkuju, to už je taková vtipná nadstavba. Musel jsem se, co se týče toho „hára“, nějak Sagimu přiblížit. Kostýmerky přišly s tím, že má oproti mě ve skutečnosti čtyřikrát větší vlasy. A že když mu je natupírují, že pak vypadá jako Asterix. No tak mi vymyslely paruku. A když jsem si ji nasadil, zjistil jsem, že mi jakoby rozvázala ruce, že se do té postavy můžu víc položit a proložit vlastními fóry.

Jak na vaši roli reagují kamarádi, strefují se do vás?

Byli tady i tací, kteří říkali – ty vole, Michal David, ty šedivej, děti ráje, no to tě zabije… A když jsme se pak setkali po představení, divili se – to není možné, to má sílu, co to je? No je to právě ten fenomén zpěvných a melodických písniček, to je jasné! Intelektuálům se to může nelíbit, ale nic proti tomu neudělají. My je k nám koneckonců nezveme, už jsem říkal, máme plno.

Autor: Gabriela Kováříková

2.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Nezvládnutý staford napadl na ulici dalšího psa, skončil v útulku

Olomoucký kraj – Policisté se zabývají případem nebezpečného křížence stafordšírského teriéra, který v Zábřehu napadl několik psů i lidí. Poslední incident se stal zkraje týdne poblíž husitského kostela u areálu bývalých kasáren, kde staford zaútočil na dalšího psa. Toho majitelka právě venčila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies