VYBERTE SI REGION

Matěj Balcar: Odmala jsem chtěl být hercem, proto je ze mě režisér

Praha /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - V roce 1978 uvedl režisér Jiří Menzel v Činoherním klubu komedii Jaroslava Vostrého Tři v tom. O její úspěšnosti svědčí fakt, že se zde hrála celých sedm let. Nyní se hra o třech nápadnících a třech slečnách, které se snaží utajit, že jejich láska nezůstala bez následků, na pražská divadelní prkna vrací.

10.2.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Režisér Matěj Balcar inscenuje v pražském Divadle Na Jezerce svůj první divadelní počin, hru Tři v tom.

Režisér Matěj Balcar inscenuje v pražském Divadle Na Jezerce svůj první divadelní počin, hru Tři v tom.Foto: archiv Matěje Balcara

Principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský dal příležitost zinscenovat hru mladému režisérovi Matěji Balcarovi, pro kterého jde o první divadelní zkušenost.

Absolvent filmové akademie v rozhovoru pro Deník přiznal, že ho práce s herci na divadle chytla a baví ho aktuálně víc než práce na filmu. „Ačkoli udělat dobrý celovečerní film je pro mě stále meta nejvyšší."

Jak jste se k režii v Divadle Na Jezerce dostal?

Byla to shoda náhod a hlavně veliké štěstí. Když jsem v roce 2013 natáčel s Kristýnkou Hrušínskou film Podoba lásky, ještě jsem netušil, že se na premiéře objeví i její táta a principál divadla Jan Hrušínský.

Předpokládám, že byl s vaší prací zřejmě spokojený…?

Po premiéře mi přišel pogratulovat a řekl, že se mu to moc líbilo. To mě velmi potěšilo. Záhy potom přišla nominace filmu na Cenu Magnesia za nejlepší studentský film v rámci ocenění Český lev a asi měsíc potom mi zavolal Honza s nabídkou režie představení Tři v tom v Divadle Na Jezerce. Sotva jsem ze sebe vykoktal, jakou mi udělal radost, protože na divadlo jsem si ve skrytu duše dlouho myslel.

Vnímáte tíhu toho, že režírujete hru zakladatele Činoherního klubu Jaroslava Vostrého, kterou v roce 1978 úspěšně zinscenoval režisér Jiří Menzel?

Když jsem poprvé slyšel, kdo hru vytvořil, polkl jsem naprázdno. Nakonec jsem si ale řekl, že výzvy jsou tu proto, aby se zvedaly, a tak jsem začal intenzivně přemýšlet, jak to udělat jinak než pan Menzel. Napodobovat geniální se totiž nevyplácí. Teď už mi nezbývá než doufat, že jsem to naše pojetí vzal za správný konec. Všichni děláme maximum proto, aby to bylo krásné představení.

Na jaké změny se má připravit divák, který představení Tři v tom zhlédl v osmdesátých letech v Činoherním klubu, a nyní na něj přijde do Divadla Na Jezerce?

Částečně jsme představení zkracovali a místy jsme aktualizovali text, aby neobsahoval dobové narážky. Jinak se snažím především o to, aby měl divák pocit, že kouká na klasické dílo, ale přitom viděl normální současnou komedii. Je to trochu filmový princip.

Nakolik se divadelní režie liší od filmové? Je to pro režiséra velká změna?

Je to něco jiného. Ve filmu máte hodně práce s kamerou, střihovou skladbou, velikostí záběrů a tak dále. Je těžší ohlídat si všechny profese, aby to fungovalo. Na druhou stranu vám právě rozměr a délka záběru hodně ulehčují práci s hercem, který se většinou moc neptá a dělá, co je ve scénáři a co mu řeknete. Na divadle je to v tomhle směru větší záhul. Sice jste oproštěni technických starostí, ale zase musíte ukočírovat partu herců, kteří jsou neustále v plném nasazení, podrobují vás nejrůznějším otázkám a stále chodí s nápady. Vůbec nejhorší je pro mě režírovat hromadné scény, kdy jsou „v záběru" všichni. V takových okamžicích upřednostňuji dialog s herci, kteří společně se mnou vymýšlejí, co a jak mají v danou chvíli na jevišti dělat. Musím je ale všechny pochválit, protože se sešla skvělá parta, která mi to celé moc ulehčuje.

Režisér Matěj Balcar s ředitelem pražského Divadla Na Jezerce Janem Hrušínským.V představení Tři v tom hraje mimo jiné i principál divadla Jan Hrušínský. Přiznejte, kdo koho režíruje víc?

Dopředu jsem z toho měl trochu strach. Občas mi vytkne určité drobnosti, jakože nemám při zkoušce tleskat hercům, i když jsem s nimi spokojený. Prý se to v divadle nedělá, protože to nosí smůlu (směje se). Jinak mám ale pocit, že mi věří, a pakliže nezkouší on sám, tak na zkoušky nechodí a nechává mi volnou ruku. A když Honza na zkoušce je, tak mi do toho nekecá. Musím před ním smeknout za to, jakou má odvahu riskovat a dávat šanci lidem, kteří jsou na začátku.

Dovolíte si svého šéfa okřiknout?

Občas ho připomínkuju, bere to úplně v pohodě. To platí i v případě jiných ostřílených herců, kteří v inscenaci hrají.

Neuvažujete, že byste teď vystudoval ještě divadelní režii?

V lednu jsem byl v Divadle Na Jezerce hozen do ohně a jsem nucený na sobě makat, abych nebyl za blbce. Tak si myslím, že větší školu už mi nikdo dát nemůže. Je pravda, že když paní Bohdalová slyšela, že jsem absolvent filmové katedry, pravila něco ve smyslu: „A víte, co se říká? Kdo dělá všechno, dělá hovno" (směje se). Na jednu stranu měla pravdu. Na druhou stranu se ale čím dál víc přesvědčuji o tom, že bych rád dělal jak film, tak divadlo. Obojí má něco do sebe a navíc si myslím, že neexistuje pro filmového režiséra lepší průprava než divadlo. Ten trénink vaší pohotovosti a práce s hercem je naprosto nedocenitelný.

Chytila vás divadelní režie, chcete v ní pokračovat?

Věřím tomu, že nějaká další příležitost přijde. Přišel jsem na to, že mě divadlo baví víc než práce na filmu. Ačkoli udělat dobrý celovečerní film je pro mě stále meta nejvyšší. V divadle mě ale naplňuje samotná práce s herci vlastně jsem se stal režisérem proto, že jsem chtěl být jako malý hercem.

Jak to vzniklo?

Když mi bylo osm let, miloval jsem postavu Old Shatterhanda. Hrozně úpěnlivě jsem přemýšlel, jak bych se jím mohl stát. Tak mě napadlo, že natočím film. A normálně jsme opravdu udělali film Vinnetou, v němž jsem si zahrál Old Shatterhanda. Vydrželo mi to doteď s tím, že jsem ustoupil od velkých rolí a hraju jenom štěky.

Proč jste nešel místo režie studovat herectví, když jste chtěl být od dětství hercem?

Herec je pořád závislý na někom, kdo mu dá práci. Hrál jsem v několika studentských filmech, ale třeba na DAMU jsem nikdy jít nechtěl. Vždycky mě bavilo spíš stavět příběhy a pak je realizovat. Tak jsem skončil na režii. A mezi námi, herec bych asi valný nebyl.

Režisér Matěj Balcar.Teď už po obratu rolí a kariéře herce netoužíte?

Nějaké tajné tužby v tomhle směru pořád mám. Teď píšeme filmový scénář, tak jsem si tam dal jeden malý štěk, aby mě to pohladilo, a zároveň jsem to ostatním nezkazil. Nejdřív ze všeho se ale musím naučit být dobrým režisérem. A to je nikdy nekončící proces.

Máte umělecké vlohy v rodině?

Svým způsobem ano děda byl architekt, brácha je taky architekt, máma houslistka, babička akademická malířka a táta hraje na kontrabas v České filharmonii. Teď se z něj stal taky scenárista a dohromady chystáme můj debutový film, zatím blíž nespecifikovanou černou komedii.

Chodíte vy sám do divadel?

Chodím rád, i když jsem začal pozdě. Vlastně až když jsem začal studovat filmovou akademii. To jsem pak začal chodit sem Na Jezerku, přičemž nyní jsem to pochopitelně zintenzivnil. V poslední době se mi líbila inscenace Francise Vebera Chlap na zabití v Divadle Palace nebo taky Kytice v Semaforu.

Je vám třiadvacet let. Máte nějakou vizi, směr, kterým by se česká divadelní scéna mohla a měla do budoucna ubírat?

To se neodvažuji říct, protože divadlo dělám přesně tři týdny (rozhovor se uskutečnil na začátku února pozn. red.). Já sám preferuji na divadle spíš veselé věci. Milé, vkusné a laskavé hry, při kterých se divák zasměje a třeba i dojme. Ale to je věc každého člověka.

V autorské tvorbě ale netajíte svoje zalíbení pro černý humor…

Ano. Rád si dělám legraci ze smrti. Podle mě je to jediná obrana, jak nad ní vyzrát. Asi proto, že jsem se jí vždycky bál, mám tendenci smrt zlehčovat.

Máte nějaké divadelní či filmové vzory?

Absolutním vzorem číslo jedna je pro mě Zdeněk Svěrák. Přesně ta nálada, kterou ve svých dílech vytváří, je blízká mému srdci. Mám rád i Woodyho Allena a z Čechů ještě například režiséry Svěráka, nebo Vladimíra Michálka.

Chápu, takovými autory je radost nechat se inspirovat…

Měl jsem tu čest párkrát se se Zdeňkem Svěrákem potkat, dokonce nám pochválil scénář, který právě s tátou vytváříme. Poprvé jsem se s ním setkal, když jsem o něm psal bakalářskou práci, a je to opravdu nesmírně skromný a vstřícný člověk obrovských uměleckých i lidských kvalit.

Matěj BalcarRežisér Matěj Balcar.Narodil se 30. dubna 1991 v Praze.

Vystudoval Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku, obor režie, scenáristika a dramaturgie a také Akademii žurnalistiky a nových médií v Praze.

Během studií natočil tři filmy - Marnost nade vše, Podivný flám a Podoba lásky - byly oceněny na festivalech v ČR i v zahraničí.

Ve své tvorbě si zakládá na komorních příbězích a poetickém černém humoru.

Věnuje se také reklamě a psaní, napsal řadu povídek, reportáží a článků, mimo jiné píše vlastní blog.

Připravuje inscenaci Tři v tom pro Divadlo Na Jezerce, premiéru bude mít 10. března.

Autor: Michaela Rozšafná

10.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies