VYBERTE SI REGION

Dramatik Martin Johanna: Co od státu čekám a potřebuji? Svobodu

Praha /ROZHOVOR/ – Dvacetiletého umělce Martina Johanny byste si na ulici zřejmě ani nevšimli. S nenápadným mladým mužem, který téměř splyne s davem, jsem se sešla na rozhovor o jeho nové divadelní hře, kterou na jaře uvede mimo jiné také v Praze. Věděla jsem, že se jmenuje Lex amor nobis neboli Zákonem je nám láska, a tak jsem si představovala, že patrně půjde o nějaký romantický příběh, který chce mladý dramatik, který je zároveň také studentem, představit veřejnosti.

1.4.2013
SDÍLEJ:

Mladý umělec Martin Johanna napsal hru Lex Amor Nobis k dvacátým narozeninám České republikyFoto: Archiv Martina Johanny

Zjištěno jsem měla také to, že v představení hrají převážně studenti, kteří byli již členy divadelního souboru při Gymnáziu Příbram, jehož principálem byl také Martin Johanna do té doby, než z něj z časových důvodů odešel. Členové souboru pod vedením Johanny nastudovali revue, anglickou komedii, frašku s komunálním humorem, dokumentární pásmo o historii Osvobozeného divadla, a také zcela zapomenutou původní českou konverzační komedii z první republiky.

Ještě než jsem si ale stihla otevřít blok s otázkami, Martin začal se svým obsáhlým, ale určitě ne nezajímavým monologem, ve kterém shrnul problémy a nedostatky českého státu a do kterého zahrnul svůj pohled na svět. Promluva dvacetiletého mladíka byla plná myšlenek, tezí a vlastních životních přesvědčení. Nerozumíte? Nic si z toho nedělejte, ani já jsem nechápala, kde se v mladém člověku tolik myšlenek a životních zásad bere. „Vyprávím to proto, abych vám objasnil množství důvodů, které mě k vytvoření nové hry vedly," vysvětlil mi Johanna a já proto nechala z mého pohledu mladého filozofa domluvit.

Dozvěděla jsem se zajímavé informace o české historii, a celou dobu jsem nevěřícně koukala a přemýšlela, kde se tolik myšlenek hodných zkušeného, sečteného a životem zběhlého sedmdesátiletého dědečka nebo stejně staré babičky, berou. „Všechno to říkám jen proto, že hra Lex amor nobis je můj dárek ke dvacetiletému výročí vzniku naší republiky," dokončil svůj proslov Johanna. A já jsem se konečně mohla začít ptát.

Asi málokterého dvacetiletého občana České republiky napadne dávat našemu státu nějaký dárek…

Došel jsem k tomu, že to, co od státního zřízení potřebuji a očekávám, je svoboda. Tvrdím, že člověk k životu potřebuje zdraví, lásku, peníze a naději. A do naděje řadím mimo jiné i svobodu. Protože pokládám francouzské číslování republik za daleko přehlednější než naše řazení dle názvů, došel jsem k tomu, že tento rok slavíme dvacet let sedmé republiky. Když jsem se 11. září 2001 dozvěděl o útoku na newyorské obchodní centrum, obával jsem se toho, že vznikne konflikt, který nám další vývoj opět znemožní a my za sebou nebudeme mít ani dvacet let novodobého svobodného vývoje. Naštěstí se tak nestalo a ještě to vypadá, že nám bude poprvé v historii dopřáno i dalších deset let, které potřebujeme už kvůli tomu, aby  mohlo dojít k výměně generací, a ke slovu se dostala i ta, jež není poznamenaná demagogií totalitních let.

Jak vás tato myšlenka napadla?

Když jsem před pěti lety stál u založení divadelního souboru na střední škole, rozhodl jsem se, že se s ním pokusím jít vlastní cestou k divadlu a to přes zkušenosti, učení a poznávání. Lex Amor Nobis je vyvrcholením těchto mých „studijních" let. Zhodnotil jsem v něm všechny mé poznatky z předchozí praxe. Mám pocit, že naše divadla reagují na aktuální dění méně a mnohdy i nevhodněji, než bych od nich čekal, a tak jsem se rozhodl, že hru, která budeme mým dárkem našemu státu, pojmu v duchu filozofické satiry.

Chápu tedy správně, že vaše hra odráží naši společnost od vzniku České republiky dodnes?

Určitě není zrcadlem doby, takhle bych to nenazval. Hra má svůj vlastní děj, který může místy připomínat nějaké události z naší historie. Může, ale také nemusí… Satirickou formou odsuzuje zejména neupřímnost, lež, hloupost a nesvobodu. Jedná se o jedinou současnou českou filozoficko-satirickou hru s prvky symbolismu, romantismu, impresionismu a dadaismu, ve které si, alespoň doufám, najde každý to, co je mu blízké.

Kromě herců bude v představení účinkovat i živý orchestr a baletní soubor. Má také toto nějaký hlubší význam?

Nemám rád prvoplánovitost a s tím souvisí i to, proč je inscenace vytvářena třemi divadelními složkami. Během minulých let jsem se přesvědčil o tom, že u diváků jsou zvlášť oblíbené hry s propojením tance, živé hudby a mluveného slova. Pochopitelně, že když se jedná o dar, tak nikdo z účinkujících nedostává žádnou finanční odměnu. Všichni, kteří se na Lex Amor Nobis podílejí, tak činí dobrovolně z vlastního odhodlání.

A z čeho hradíte pronájmy divadel a podobně?

Protože se nenašel nikdo, kdo by měl zájem stát se sponzorem této inscenace, zažádali jsme o příspěvky z veřejných financí, ale ty jsou ještě stále v jednání. Pronájmy platíme ze vstupného.

Nelitujete toho, že nestudujete uměleckou školou, když už divadlu obětujete tolik času?

V žádném případě. Já jsem se nechtěl až příliš oborovat, chtěl jsem mít přehled tu i tam. Tím, že jdete cestou vlastních zkušeností, tak se vám nestane, že byste byli nuceni ztrácet čas něčím, co víte, že v další činnosti nevyužijete. Díky tomuto mému rozhodnutí mám možnost setkávat se a spolupracovat s nejrůznějšími profesemi potažmo nejrůznějšími lidmi, čehož si nesmírně cením. Lhal bych, kdybych řekl, že je to snadná cesta, ale snažím se všechny trny proměnit ve zhodnocenou zkušenost, tak jako se snažím nezanechávat po sobě nedostatky, ale statky (smích), ve smyslu duchovní statky, které jsou výsledkem toho, co dělám.

Co dalšího vás pětiletá zkušenost s divadlem naučila?

Říkáte s divadlem, ale ve skutečnosti nejde o nic jiného než o zkušenost s lidmi. Stále se učím. Zastávám názor, že člověk se má stále snažit zdokonalovat a nikdy si o sobě nemyslet něco ve smyslu, že „spolkl veškerou moudrost světa", vždyť tím by dokázal přesně pravý opak. Takže neřekl bych, že naučila, ale spíše mě ta zkušenost učí a vlastně mohu říct i nutí k pokoře, a v podstatě i o tom je Lex Amor Nobis.

Když vás tak poslouchám, mluvíte jako kniha, používáte důkladně promyšlené teze a vůbec děláte věci, které vaši vrstevníci asi nechápou…

Nemám rád pózy nebo hraní rolí, to přece patří na jeviště a ne do života. Já jsem toho názoru, že věk není zásluhou, nýbrž důkazem viny. Čímž chci říct, že nezáleží na tom, kolik je nám let, ale na tom, čeho jsme za ta léta dosáhli. Jak říká jedna postava v Lex Amor Nobis:  „Do vkusu se nevtírám!"

Jakou máte vizi, čeho chcete dosáhnout – ať už s touto hrou, nebo obecně do budoucna?

Dokončit rozdělanou práci a pak pokračovat v nové. Přál bych si, aby se potvrdilo to, že jsme srdce Evropy, tedy že pumpujeme krev – kulturu – do nás, ale také z nás, což se nyní děje příliš málo. Například Patrik Aveillan, „dvorní" grafik francouzského města Lyon, který, když jsem mu vyjádřil, k jaké příležitosti inscenace vzniká a o čem je, vytvořil symbolistickou grafiku Lex Amor Nobis. Z čehož mám pochopitelně obrovskou radost, zvlášť když si uvědomím, že jde o občana z velkého státu, který nemusí mít ani sebemenší zájem podílet se na oslavách výročí České republiky. S tím souvisí i mé další přání. Protože malé státy považuji za živé svědomí těch velkých, přál bych si, abychom byli čistým svědomím. A jsem rád, že mohu s klidným srdcem říct, že má nová hra jde v tomto příkladem.

Co je… Lex Amor Nobis (Zákonem je láska)- Nová divadelní hra mladého umělce Martina Johanny, který ji napsal v duchu filozofické satiry a obohatil ji o prvky symbolismu, romantismu, dadaismu a dalších směrů

- Představí se v ní 9 herců – studentů našich škol, živý orchestr GymBand a Baletní škola Ivany Bouší

- Na jaře ji představí v Divadle A. Dvořáka, v Žižkovském divadle Járy Cimrmana v Praze a v Kulturním domě v Březnici; do budoucna plánují i další reprízy

Kdo je… Martin Johanna- Narodil se v roce 1992 v Příbrami

- Během studií na Gymnáziu Příbram založil divadelní soubor, který několikrát vystoupil v Divadle A. Dvořáka Příbram, v Malém Vinohradském divadle v Praze, v Horních Počernicích, v Žižkovském divadle Járy Cimrmana nebo v Divadle Dialog Plzni

- V současnosti studuje v Praze druhý ročník vysoké školy

- Letos vytvořil svoji autorskou divadelní hru „Lex amor nobis", kterou pojal jako dar českému státu ke dvacetiletému výročí vzniku České republiky, divákům ji představí na jaře

Autor: Michaela Rozšafná

1.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies