VYBERTE SI REGION

Mnozí museli odejít, nezvládali naše tempo, říká Jana Galinová

Litvínov /ROZHOVOR/ – Je menší, ale pilné, samostatné, kreativní, pracovité, nápadité a své. Tak vidím Docela velké divadlo v Litvínově (DVD), které minulý měsíc jako velký bochník voňavého chleba nakrojilo svou už 16. sezonu, obnovenou premiérou Popelky. Tedy v čase svého vzniku největší kamenné soukromé divadlo v Česku. Dospělí i děti tak dál tleskají jeho představením… A přitom zkraje roku mělo namále, bojovalo o existenci. Jak to dopadlo? Co v současnosti DVD chystá? Na co se už s předstihem můžeme těšit? Na to vše Deníku odpovídala Jana Galinová, dáma více rolí. Stála u zrodu DVD, je jeho manažerkou, herečkou a také (spolu) autorkou představení, například právě aktuální Popelky.

5.10.2011
SDÍLEJ:

Jana Galinová, manažerka, herečka, autorka her a manželka režiséra Docela velkého divadla Litvínov Jurije Galina. Foto: archiv DVD

Nejprve bych se rád vrátil k minulé sezoně. V lednu 2011 jste byli zoufalí, po tuhé zimě chyběly peníze na teplo, město nedalo dotaci a dvě premiéry jste měli na krku. Jaká tedy nakonec minulá sezona byla?

Nakonec dopadla dobře, ale jen díky úsilí celého našeho malého týmu. Je nás na celé divadlo jen 12 a odehráli jsme v sezoně 351 představení. Dalších 27 jsme technicky zajistili ve svém divadle, abychom divákům umožnili vidět zajímavá pražská představení.

V létě jste se rádi pochlubili 15. výročím vzniku. Přiznala jste, že DVD bylo za ty roky i párkrát na kolenou, především ale dokázalo úžasné věci. Na co jste dnes nejvíc hrdí?

Nejvíc hrdí jsme na to, že ačkoliv nám na začátku všichni prorokovali špatný konec za půl roku, divadlo úspěšně funguje dodnes. Jsme samozřejmě hrdí vždy, když nás někdo pozve na prestižní festival, a jsme tam úspěšní. A když nás pak hodně chválí, říkáme tomu „Čechrá nám Ego“. Tak si to cestou domů užíváme, ale ráno musíme zase vstát v půl páté v půl šesté odjíždíme hrát. Polovina našeho repertoáru je totiž určena dětem a pro ty se hraje většinou dopoledne.

Hrdost se rýmuje se slovem tvrdost. Musíte být tvrdí, když jste vše dokázali i přes překážky. Ale váhám, na koho tvrdí. Na diváky těžko, ani na sponzory takže na sebe sama?

Především na sebe sama a taky na své spolupracovníky. Jsme hrdí na své žáky, kteří s námi v divadle začínali, a pak se třeba rozhodli jít dál, jinam, nebo se postavit na vlastní nohy. Tvrdá škola, kterou jim naše divadlo poskytlo, jim dala základy k samostatné činnosti i tvorbě. Téměř všichni jsou v oboru, nebo i mimo něj, úspěšní, a to nás těší. Forma divadla, kterou jsme zvolili, a kde většinu práce umělecké i umělecko technické dělají herci, vyžaduje silné charaktery.

Možná by neškodilo pár čísel…

Za 15 let existence spolupracovalo s Docela velkým divadlem 152 lidí. Někteří tu jen hostovali či dosud hostují, jiní byli členy týmu. S mnohými jsme se museli rozejít, protože nezvládli naše tempo. Jiní nám třeba nevyhovovali profesně nebo lidsky. Současný dvanáctičlenný tým je zatím nejlepší, jaký jsme kdy měli. I díky tomu jsme dnes schopni bojovat s finanční i diváckou krizí.

Je těžké „postavit“ pro DVD repertoár? A neuvažujete o návratu k některé své klasice ze začátků?

Stavíme repertoár na míru našim hercům a přátelům, kteří s námi spolupracují. Není to těžké ale vždycky je to risk. Někdy titul, který považujeme za ideální a úspěšný, zklame a jiný, kterému příliš nevěříme, získá nečekanou oblibu.

A které vás opravdu překvapilo?

Největším dramaturgickým překvapením za celou dobu, co divadlo provozujeme, je pro mě Labutí jezero. Nasadili jsme ho jako festivalový titul, kde se moc nemluví (je to úsměvný pohled na slavný balet), a proto se my, herci, při uvádění v zahraničí nebudeme muset učit dlouhé texty v cizích jazycích.

Kde už Jezero viděli?

Hráli jsme Labutí jezero asi na pěti festivalech (v srpnu pojede ještě do Kanady a USA), ale největší oblibu si získal v Čechách a na Moravě. Kus, který jsme plánovali hrát jen občas, má dnes už 176 repríz. A vůbec mimo chápání je Sousedka. Nastudovali jsme ji ještě v angažmá v mosteckém divadle v sezoně 1994 – 1995. Hana Seidlová a Jana a Jurij Galinovi tam byli tehdy v angažmá a Lukáš Vaculík vzal hostování kvůli své spolužačce Seidlové.

Kolikrát jste ji už zahráli?

Věřili jsme, že ji zahrajeme aspoň 40krát, což je na oblastní divadlo a francouzskou komedii docela dost. Začíná sezona 2010 – 2011 a my zase hrajeme Sousedku – 18. sezonu – 16 let.

A ta klasika z počátků DVD?

Ke klasice z počátků se vracíme právě Popelkou. Tou jsme před 15 lety otevírali budovu opravdu prvního kamenného soukromého divadla v Čechách. Naše divadlo – někdejší klub Benar – má to, čemu se říká genius loci. Divadlo se tu hrálo od jeho vzniku v roce 1910. Mělo dvě jeviště – pro velké divadlo a pro divadlo loutkové. Každý, kdo tu někdy hrál, si to pamatuje. Cimrmani sem jezdí už více než 40 let.

Kolik dnes máte her v repertoáru?

Je jich 42, z toho 19 pro dospělé a 23 pro děti a mládež.

V srpnu jste pobavili publikum v rakouském Linzi. Daří se vám takto často zúročit pohádku nastudovanou v němčině? Hráváte i v Sasku?

Na to už jsem částečně odpověděla u Labutího jezera. V Sasku jsme začali hrát až v poslední době. Naposledy pohádku Šípková Růženka, kterou máme stejně jako Labutí jezero, Romea a Julii a Carmen i v německé a francouzské verzi. Carmen umíme i španělsky a Labutí jezero bosensky a chorvatsky.

Které tradiční události čekají DVD vedle premiér?

Už jsme měli v září 11. Habánkovu dětskou automobilovou rallye (Habánek je nejoblíbenější pohádková postava ze všech našich titulů. Je to drak vegetarián, který nechce žrát princezny a živí se raději zeleninou). Chystáme také tradiční každoroční divadelní ples na jevišti už podvanácté, nebo tradiční Vánoční hvězda generální zkouška Vánoc s dětmi zakončená Rybovou mší pro jejich rodiče. Těšíme se na také tradiční letní hraní ve Sloupu v Čechách, kde je nádherné 80 let staré divadlo mezi skalami, kam chodí až 800 diváků. Nevynecháme ani dohodnutý zahraniční festival v Kanadě a hostování pro krajany v USA, kde už jsme třikrát hráli. Ale to bude až v srpnu, a to je vlastně už 17. sezona.

A řekněte bude něco v 16. sezoně také zcela poprvé?

Poprvé? Vlastně ani nevím. Snad jen zájezd do Ruska a Běloruska. Chtěli jsme ho s manželem (režisér Jurij Galin) odmítnout…

Ale…

…ale mladší pánská část souboru trvá na tom, že ještě neviděla pořádnou totalitu, a chce se tam tedy vydat. Tak tedy uvidíme.


Autor: Radek Strnad

5.10.2011
SDÍLEJ:

ČSSD bude chtít od začátku roku 2018 zvýšit minimální mzdu

Praha - ČSSD bude chtít od ledna 2018 zvýšit minimální mzdu a na rok 2018 zajistit důstojný růst platů ve veřejné sféře. Na tiskové konferenci po jednání širšího vedení strany to řekl předseda sociální demokracie a premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Ústřední výkonný výbor dnes za zavřenými dveřmi projednával přípravu na březnový sjezd ČSSD i obrysy nového programu.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Jan Železný: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují

Praha /ROZHOVOR/- Jaký je rozdíl mezi oštěpaři a oštěpařkami? Česká legenda Jan Železný (50) trénuje čtyři ambiciózní reprezentanty: Chlapi se poperou, ale druhý den spolu trénují.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies