Do každého operního divadla a operního souboru patří neodmyslitelné stálice operní dramaturgie, které tvoří neochvějný základ operního repertoáru v celosvětovém kontextu.

Jedním z takových titulů je i opera AIDA, zkomponovaná slavným italským skladatelem Giuseppe Verdim, kterou uvádí soubor liberecké opery Divadla F. X. Šaldy jako svou poslední premiéru roku 2015, v pátek 18. prosince od 19 hodin ve velkém divadle.

„Je to třetí moje verdiovská celovečerní role. Vzhledem k mému věku bych si na ni klidně ještě pár let počkala, ale je to pro mě velká výzva. Aida mi je blízká už z dob, kdy jsem pracovala jako sboristka ve Státní opeře v Praze, když jsem studovala konzervatoř. Zpívala jsem ji ve sboru deset let. Přípravě této role bych se ráda věnovala minimálně dva roky, což mi provozní důvody operních scén nedovolily. Musela jsem to zvládnout za půl roku, ale přesto věřím, že tahle inscenace bude jedna z nejkrásnější liberecké operní scény," řekla představitelka hlavní role Lívia Obručník Vénosová.

Na liberecké jeviště se vrací Verdiho Aida.

Ramfisem potřetí

„Postavu Ramfise hraju již potřetí, takže jsem věděl do čeho jdu. Prakticky pro mě nastudování znamenalo jen si oprášit text. Tím spíš si tuto krásnou roli mohu vychutnat a mohu se i případně zlepšit. Takováhle role není nikdy hotová a jsem rád, že mám tu možnost," řekl představitel Ramfise Pavel Vančura, který alternuje s Jiřím Přibylem.

Liberecká opera uvádí premiéru slavné opery po 14 letech. Naposledy ji soubor nastudoval v roce 2001 pod vedením dua Anton Nekovar a Martin Doubravský. I tentokrát vstupuje na jeviště pod jeho taktovkou.

„Myslím, že si milovníci italské opery zaslouží, aby byla Aida znovu v Liberci inscenována. Tato opera je výjimečná nejen díky své barvitě vypracované partituře, ale i díky silnému příběhu, který z ní činí dílo v kontextu operní literatury naprosto fenomenální a zasluhuje si významnou pozornost jak inscenátorů, tak samotného publika." Odpovídá šéf opery Martin Doubravský na otázku, jaké motivy ho vedly k zařazení Verdiho Aidy do libereckého repertoáru.

Za režijní pult byl přizván režisér to nejen libereckému publiku známý, šéf činoherního souboru v Moravském divadle Olomouc, Michael Tarant, jenž je znám pro svůj cit pro velká dramatická plátna a pro svou vášeň k italské operní literatuře, pod výpravou představení je podepsán Milan David a k choreografii byl přizván Jiří Pokorný.

Drama dvou žen

Na pozadí historicko-politické fresky můžeme sledovat osobní drama dvou žen, jež překonává hranice kontinentů, můžeme sledovat příběh dotýkající se základních tužeb každého lidského jedince bez ohledu na společenské postavení.

Nové liberecké nastudování je „prošpikováno" jedinečnými hlasy. V titulní roli se představí Lívia Obručník Vénosová, Tomáš Černý, Rafael Alvaréz, Pavel Vančura, Jiří Přibyl, Anatolij Orel a mnoho dalších. Nebude chybět samozřejmě sbor a orchestr Divadla F. X. Šaldy a tentokráte také balet.

Aida opět v Liberci Postavy a obsazení

AIDA Lívia Obručník Vénosová, Miroslava Časarová (studijní úkol)

AMNERIS Alžběta Vomáčková, Petra Vondrová

RADAMES Rafael Alvaréz, Tomáš Černý

RAMFIS Pavel Vančura, Jiří Přibyl

AMONASRO Martin Bárta, Anatolij Orel

POSEL Dušan Růžička, Jakub Turek

KRÁL Roman Vocel, Jaroslav Patočka

KNĚŽKA Věra Poláchová, Soňa Godarská

Giuseppe Verdi: AIDA

Giuseppe Verdi, již slavný to skladatel, dostává nabídku od egyptského místokrále Ismaila Paši na zkomponování nové opery, související se slavnostním otevřením Suezského průplavu, kdy byla k této příležitosti v Káhiře postavena i nová operní budova, jejíž provoz byl zahájen taktéž Verdiho operou, Rigolettem. Po prvotním váhání Verdi s nabídkou souhlasí, premiéra je plánována na začátek roku 1871 a skladatel se začíná pečlivě seznamovat s reáliemi a specifiky daného prostředí. Osahává zvyky i nástroje a nechává zhotovit šest rovných trumpet staroegyptské formy, kterým se od té doby neřekne jinak, než „aidovky". V červenci 1870 však propuká prusko francouzská válka, město Paříž se dostává do obležení a s ní i scénografická výprava pro Verdiho novou inscenaci. Skladatel však přijímá s povděkem tyto historické komplikace, protože premiéra musí být odložena a on může svou operu dokončit až na začátku roku 1871, ze své rodné Itálie rozepsat jednotlivé party a poslat je do Káhiry tak, aby se slavnostní premiéra mohla konat 24. prosince 1871. Premiéra slaví předpokládaný úspěch a Verdimu je, i přes jeho nepřítomnost, udělen titul „ Komtur Ottomanského řádu". Několik týdnů poté se Aida dostává do milánské La Scaly, pro kterou je opera částečně přepracována a doplněna kupříkladu o árii O Patria mia, kde má premiéru 8. února 1872. Roku 1875 se Aidy dočkalo i Stavovské divadlo, kde byla opera uvedena v jazyce německém, čeština pak poprvé zazněla na půdě Národního divadla v Praze a to roku 1884.