VYBERTE SI REGION

Dodo Gombár: Novodobého Tomáše Baťu hledám marně

Zlín /ROZHOVOR/ - Někdejší umělecký šéf Městského divadla Zlín Dodo Gombár patří k úspěšné generaci slovenských režisérů, kteří našli uplatnění na obou březích hraniční řeky Moravy. Citlivě a přesně sahá po neotřelých divadelních předlohách, které staví na tenkou hranu mezi realitou a snem.

17.12.2014
SDÍLEJ:

Dodo Gombár. Foto: Repro:Deník

Zajímavá je vždy i hudební složka jeho inscenací, pravidelně uváděných a oceňovaných na domácích i zahraničních festivalech. V současnosti působí jako umělecký šéf Švandova divadla v Praze.

Do Zlína se v poměrně krátké době vrací už podruhé po mimořádně úspěšné divadelní adaptaci Žítkovských bohyní nabídne další velké regionální téma v inscenaci Baťa Tomáš, živý, která bude mít už zítra premiéru ve Velkém sále.

Inscenace o Tomáši Baťovi má premiéru na sklonku roku, ve kterém si připomínáme 120. výročí založení firmy Baťa. Co pro nás (vás) zůstalo aktuální v dnešní době z Baťova odkazu?

Představte si, že zrovna toto byla zásadní otázka mého soukromého výzkumu, neboli průzkumu, ze zvědavosti, který jsem podnikl v létě ve Zlíně. Ptal jsem se svých přátel, známých i neznámých, lidí do baťovských témat profesně zasvěcených. Mnozí měli či mají pocit, že toho zůstalo hodně málo.

Já osobně bych tak skeptický nebyl, protože ten systém jisté pravidelnosti, lidské existence zakotvené v jasně daném režimu, v pravidlech je myslím ve Zlíně viditelný pořád. Už jenom proto, že město samotné má svou výjimečnou přehlednost, řekněme systematičnost, přímočarost, kterou do něj vnesl právě Baťa. A to se z času na čas promítne i do lidských kroků nebo do lidského myšlení. Ono v tom baťovském odkazu je pro dnešního člověka jistý paradox.

Dané mantinely a pravidla na jedné straně, na straně druhé třeba teze, že všechno je možné. Ale život v pravidlech, v jejich respektování, je ve skutečnosti hodně osvobozující. I když náročný.

Dá se samozřejmě namítat, že se v něm ztrácí lidská individualita, ale je to věc úhlu pohledu.

Baťa ve své době převyšoval běžné podnikatele, továrníky komplexností svých úvah o podnikání (bydlení pro zaměstnance, kulturní, sportovní vyžití). Dal by se v novodobé historii najít příklad podobně komplexně uvažujícího tvůrce, podnikatele?

Já ho v současnosti hledám téměř marně. Protože jen těžko hledám autority, které svoje učení neboli „kázání" potvrzují i svým životem. Zbytečně nám bude dávat rozumy o morálce někdo, za kým se táhne amorální pachuť jeho osobního příběhu. Neboli marně nám bude ukazovat cestu někdo, kdo na té svojí zanechává spoušť. Zbytečně nás bude k pravdě směřovat někdo, jehož život lemuje lež. V této svojí pevnosti a jisté jednoznačnosti, možná až jednoduchosti, byl Tomáš Baťa nenapodobitelný.

Neodmyslitelnou Baťovou vlastností byla neústupnost a touha jít si za svým cílem (ve volbách na starostu Zlína v roce 1923 prohlásil: „Já chci být starostou, nebo nechci být zvolen do zastupitelstva vůbec."). Máme dnes ještě tuto schopnost, aspirovat na nejvyšší cíle?

Obecně netuším. Otázka totiž zní, co ty nejvyšší cíle jsou. Třeba přílišná ambicióznost nebo urputnost mně osobně nikdy příliš blízké nebyly. Dnes se na ty cíle sahá především tímto způsobem. A ještě všelijakým tím lobby, stylem, kde nad talentem ční třeba nějaká příslušnost, kamarádství, předsudky a co já vím co.

Mám radši, když věci v životě plynou lehce, tak nějak tečou přirozeně, jedna se vlévá do té další. Když tento tok událostí dospěje k nejvyšším cílům, tak je to štěstí a snad i opojný pocit, když ne, tak nevadí, být plnohodnotnou součástí světa, třeba tichou a nenápadnou, je možno taky považovat za dostatečně krásný cíl. Mnozí ten dar nemají. Myslím, že lidské štěstí v dosahování nejvyšších cílů nespočívá.

V divadelní inscenaci ztvární Tomáše Baťu herec Gustav Řezníček. Z jakých důvodů jste se rozhodl právě pro něj?

Tak jsem to nějak uviděl, no. A už mě ten pohled pak vedl a nepustil. Gustav dokáže být na jevišti pevný, je v něm talent a jiskra, je pracovitý, vnímavý, myslím, že je schopen unést na svých zádech těžký náklad. Jeho vnitřní svět není právě jednoduchý, ale to je správné východisko k pochopení Baťova vrstevnatého rozměru neboli záměru naší inscenační výpovědi.

Důležité je taky to, že mám Gustava rád a uměl jsem si s ním představit jisté trápení, hledání, jistě i hodně pochybností.

Ve vašem scénáři ke hře získává Tomáš Baťa možnost setkat se svými soudobými přáteli i nepřáteli, blízkými lidmi ze svého okolí. Podle jakého klíče jste vybíral dané osobnosti?

Od začátku jsem chtěl, aby těch setkání bylo devět. Aby ta devítka zůstala v Baťově příběhu přítomna i v jistých extrémních okolnostech. Aby jí vlastně nikdy neunikl a byla mu osudovou. A pro nás aby to byla hned od začátku určitá překážka, kterou je nutno zdolat. Argumentem k tomu klíči je samozřejmě moje vlastní vidění příběhu, váha jednotlivých postav v lidském životě, taky naslouchání intuici. Jde o autorský interpretační postoj, samozřejmě, ale dle mého soudu jsou právě toto ty postavy stěžejní, někdo jiný by volil možná postavy jiné. Každá, kterou jsme se rozhodli na jevišti zhmotnit, totiž nese vlastní, velice důležitý barevný odstín, každá zapustila v Baťově vědomí tuhý kořen. Anebo, řekněme, každá mu vnesla do života silný element, který pak v různých souvislostech a kontextech se proměňoval, ale nikdy zcela nezanikl.

Jak jste se při psaní scénáře vyrovnával s tenkou hranicí historické pravdivosti (nakolik je ze současnosti možná) a vyprávěčské fikce?

Ta hranice sice tenká je, ale víceméně všechny moje fabulační stavby stojí na pevném základu skutečnosti. Nebylo mým cílem psát biografii ani dokument, ale pokusit se najít v příběhu Tomáše Bati momenty, které by nesly dostatečně silný dramatický potenciál, měly v sobě jistou velikost, zároveň ale nepůsobily nijak didakticky.

Mou touhou bylo nacházet ve světě čísel, hesel a příkazů emoce, situace, které člověkem zatřesou. A ať se tváří sebevíce pevně či tvrdě, v jeho duši, v jeho srdci vyvolávají chvění, vzpomínky, otřesy a záchvěvy citů. Protože city nás formují, city a naše osobní bolest vytvářejí lidský charakter. Baťa sice dokázal stroje krotit, ale sám strojem nebyl, byl chlap z masa a kostí. Možnost tohoto pohledu byla hezkou autorskou úvahou.

Kdybyste vy sám měl možnost setkat se s někým ze své minulosti, kdo již není mezi živými, kdo by to byl?

Otec. (voz)

Autor: Redakce

17.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Antiislamista Konvička opustil Alternativu pro ČR

Praha - Antiislamista Martin Konvička k dnešnímu datu vystoupil z politické strany Alternativa pro Českou republiku, za kterou neúspěšně kandidoval v říjnových senátních volbách na Táborsku. Na facebooku uvedl, že k projektu přestal mít důvěru. Důvodem je i to, že strana nebyla schopná odstranit nedostatky, kvůli kterým vláda v pondělí rozhodla, že navrhne soudu pozastavit její činnost.

Nejnovější kasino v Las Vegas „hlídá“ obří drak od českých sklářů

Las Vegas /FOTOGALERIE/- Čeští skláři z Kamenického Šenova se výrazně podíleli na podobě prvního kasina v čínském stylu, které vzniklo v americkém Las Vegas. Herně s desítkami stolů a stovkami automatů totiž vévodí tunový skleněný lustr ve tvaru čínského draka od tuzemské firmy Preciosa Lighting. Kasino oficiálně otevřelo své brány minulý víkend.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies