VYBERTE SI REGION

Daniel Přibyl: Divadelní dramaturg je placen za to, že kritizuje

Kladno /ROZHOVOR/ - Kladenské divadlo bylo v posledních sezonách převážně autorskou scénou dvojice Tomáš Svoboda a Petr Kolečko. Na postu uměleckého šéfa však zde Tomáše Svobodu vystřídal Daniel Přibyl.

12.1.2013
SDÍLEJ:

Nový umělecký šéf Městského divadla Kladno Daniel PřibylFoto: Český rozhlas

Jaké byly první změny, k nimž přistoupil, a co chystá pro diváky, přiblížil čtenářům v následujícím rozhovoru. Ten se uskutečnil v kavárně, jež přiléhá k divadlu Lampion, kde herci kladenského divadla přechodně působí, protože v budově kladenského divadla teprve před pár dny začala rekonstrukce, na niž se čekalo dva roky.

Jaké budou vaše první kroky ve funkci uměleckého šéfa?

Připravuji dramaturgický plán na příští sezonu a provádím i jisté změny v premiérách chystaných na jaro. Mí předchůdci, Tomáš Svoboda a Petr Kolečko, dělali hlavně autorské divadlo, to se teď trochu změní. A s tím třeba i herecký soubor, aby byl připraven na nové úkoly. Promýšlím tedy složení souboru, hovořím s herci. Hledám takové, kteří mají širší herecký rejstřík. Kladenské divadlo bych chtěl profilovat jako žánrové, což znamená, že by mělo uvádět klasická dramata, ale třeba i detektivky nebo hudební komedie, to klade vyšší nároky na herce. Dva nadaní mladí herci rozšíří soubor hned v lednu. Ondřej Novák, který hrál velkou roli například ve filmu Lidice, a Marie Štípková, herečka důrazného projevu se zkušenostmi z mnoha divadelních scén.

Na jaký repertoár se mohou diváci v kladenském divadle pod vaším vedením těšit?

Chci repertoár zpestřit a také divákům pomoci, aby se v něm dokázali zorientovat. Repertoár by měl svou šíří a přehledností umožnit každému vybrat si titul podle jeho vkusu. Bude jistě těžké uspokojit diváky starší a neodradit přitom ty mladé. Každopádně se nechystáme k žádnému velkému experimentálnímu hledačství. Přál bych si, aby kladenské divadlo v rámci místní divadelní kultury zastávalo pozici, a aby vůči ní pak mohla vzniknout opozice. Všiml jsem si, že je tu v Kladně třeba kvalitní a progresivní amatérské divadlo.

Co ještě čeká diváky v této sezoně?

Hned po Novém roce začínáme zkoušet scénický komiks Vinnetou podle Karla Maye v dramatizaci Petra Kolečka. To je takové velice příjemné dědictví od předchozího uměleckého vedení divadla. Pak chystáme na jaro například adaptaci Maupassantova klasického románu Miláček. A hned zkraje nové sezony, v září, se mohou diváci těšit na jeden z největších současných světových divadelních hitů z repertoáru londýnského Královského národního divadla, který uvedeme v české premiéře, jevištní verzi bestselleru Marka Haddona Podivný případ se psem.

Která inscenace z autorské dílny tandemu Kolečko Svoboda se vám nejvíce líbila?

Asi nebyla žádná, ke které bych neměl výhrady. Znám Tomáše Svobodu několik let, vím, že úspěch jeho inscenací tkví v tom, jak umí strhnout publikum přímočarým situačním humorem, do kterého vstupují různé nonsensové prvky  - plyšová zvířata, naddimenzované rekvizity atd. Ty inscenace si nacházejí své publikum, i zde, v Kladně. A výborně okysličují repertoár. Podle mého názoru by ale neměly tvořit jeho základ. Málokdy totiž skýtají nějaký další přesah a divadlo by si snad kromě zábavní funkce mělo klást i jiné ambice.

Jak podle vás chápou Češi funkci dramaturga?

V Čechách je dramaturgie považována za servisní profesi, utilitu. Málokdo mimo uměleckou sféru vlastně ví, co dramaturg dělá. Dramaturg je sice uveden v každých televizních titulcích, u každého filmu, koncerty i festivaly mají své dramaturgy, přesto málokdo dokáže jednou větou říci, co vlastně ten dramaturg konkrétně dělá. V sousedním Německu mají dramaturgové velice silné postavení v divadelní hierarchii a často jsou to právě oni, kdo utvářejí umělecký profil divadla skrze schopnost vidět mnohem dál než za horizont jedné inscenace. Ano, je to jiná situace, pokud je uměleckým šéfem divadla dramaturg, a jiná, když je jím režisér. Dramaturg dbá na středně a dlouhodobé plánování, spolupracuje s jednotlivými inscenačními týmy, ale také s autory, překladateli, podrobuje desítky textů své skepsi, analyzuje rozličný literární materiál, zda a jak by se dal využít pro další kreativní práci… Výsledky jeho práce se tak projeví třeba až po dvou třech sezonách. Jsme placeni za to, že eliminujeme chyby, předvídáme, kritizujeme. Vytváříme vlastně v rámci divadla neustálou konstruktivní opozici.

Jak byste charakterizoval nové směřování divadla pod vaším uměleckým vedením?

Nebudu vydávat nabubřelé manifesty nebo programová prohlášení. Věřím, že už během nadcházejícího roku diváci postřehnou, kam se kladenské divadlo ubírá. Byl bych šťastný, kdyby se diváci zbavili ostychu před divadlem. Stále je v nás zakořeněna představa, že divadlo je budova, která se otevře v půl sedmé večer, v deset zavře a mezitím se odehraje nějaké to představení. Když jsme před třemi lety přišli s kolegy do tehdy téměř zakleté budovy Nové scény Národního divadla, měli jsme ambici otevřít ji celodenně a hlavně představit ji jako činorodý umělecký organismus. Po třech letech si troufám tvrdit, že se to podařilo. Ovšem, měli jsme výhodu nejlepší divadelní adresy v zemi, rušné Národní třídy, navíc v těsné blízkosti historické budovy Národního divadla. Městské divadlo Kladno ale zase může směle aspirovat na pozici suverénní městské kulturní instituce, nachází se přece ve velkém městě s dlouholetou divadelní tradicí, navíc na dohled metropole.

Těšíte se do nově opravené budovy?

Netrpělivě očekávám a zpracovávám jakoukoliv novou zprávu o rekonstrukci, už kvůli zmiňovanému dlouhodobému uměleckému plánování. Vždyť již nyní musíme jednat s tvůrci o premiérách v letech 2014 a 2015. V posledních týdnech se ale vše dalo do pohybu a tak pevně věřím, že ta anabáze dospěje ke zdárnému konci. Budova bude po rekonstrukci krásná, koncept Davida Vávry je zpracovaný se znalostí nejen architektonických, ale i divadelních specifik. Doufejme, že za rok touto dobou spolu budeme hovořit o podobě slavnostního otevření renovované budovy.

Limituje vás nějak provoz v provizoriu?

Velice. Sál má sice menší kapacitu, z čehož by vyplývala například vyšší reprízovost jednotlivých inscenací, ale prostorově a časově jsme významně omezeni. Mnoho titulů zatím nemůžeme uvést, například větší výpravné inscenace, velká plátna, ve kterých by se mohl dohromady sehrávat celý soubor. Sem (na jeviště divadla Lampion) se náš herecký soubor sotva vejde. Střídáme se navíc v tomto azylu s kolegy z Lampionu, kteří tu hrají svá rodinná představení převážně dopoledne a odpoledne.

Se kterými tvůrci budete spolupracovat?

Vyplyne to z dramaturgického plánu na příští sezonu 2013/14, který představím na jaře. Bude to sezona stěhování do zrekonstruované budovy, sezona restartu, nového začátku, a tedy musí být patřičně ambiciózní, ať už výběrem titulů nebo tvůrců, kteří se na inscenacích budou podílet.

A jaké divadlo se líbí vám osobně?

Abych to vztáhl ke Kladnu, pamatuji si, že když jsem začal pobírat divadelní rozum, tak mě velmi ovlivnily zdejší inscenace Hany Burešové, která ještě ve Středočeském divadle zrežírovala několik výrazných inscenací. Jsou to zároveň i dobré příklady zmiňované žánrové tvorby. Jinak se snažím sledovat zahraniční scény v Německu, Velké Británii, Spojených státech, Rusku, mohl jsem hodně cestovat, pobývat nějakou dobu v zahraničí, vidět špičkové divadlo na velkých mezinárodních festivalech, a to asi zapříčinilo, že se pro inspiraci spíše obracím do zahraničí a kriticky pohlížím na některé zdejší divadelní návyky.

Na jaké například?

Není v nás přirozená profesní soutěživost. Bojíme se konkurenčního prostředí. Máme rádi jistotu zlatých klícek, často ovšem zlacených za státní peníze. Za uměleckou svéráznost a originalitu se často schovávají lidé, kteří přitom neprojevují ani základní profesní gramotnost. Ve skutečně konkurenčním prostředí by takoví lidé nemohli obstát, ať už se jedná o herce, dramaturgy, režiséry, scénografy. Ovlivnilo mě hodně americké divadlo. Nemyslím komerční Broadway, ale americké regionální divadlo.

V čem je jiné?

Tady v Evropě pyšně odkazujeme na mnohasetletou divadelní tradici, americké divadlo se nemá kam ohlížet, rozvinulo se až na počátku 20. století. Navíc záhy získalo silnou konkurenci ve filmu. Amerika je zemí filmové, nikoli divadelní kultury. Divadlo v USA je tedy v situaci neustálé sebeobhajoby a činí tak neskutečně sebevědomě a vynalézavě. Pokud chcete přesvědčit americké diváky, aby přišli do divadla, musíte je svést. Odráží se to v marketingu, dramaturgii, celkové recepci divadla ve společnosti. Divadelní inscenace je tam výsledkem společné investice - divadlo s podporou soukromých donátorů investuje peníze, režisér a celý jeho tým včetně hereckého obsazení se snaží profesionálně naplnit zadání od vedení divadla, všichni si váží své práce (protože jí není mnoho a konkurence je obrovská) a jsou k sobě navzájem vysoce loajální. Divadla přistupují k divákům s maximální vstřícností, je v tom až jistý polopatismus, osvěta.

Čím vy budete „svádět" kladenské diváky?

Až se vrátíme do divadelní budovy ve Dvořákových sadech, přijdou se podívat na tu nádhernou stavbu i lidé, kteří moc často divadlo nenavštěvují. Musíme udělat vše proto, abychom zažili něco opravdu výjimečného a měli motivaci koupit si vstupenku na další představení. Snažím se Kladnu a jeho lidem porozumět, je to pro mě taková fascinující exkurze. Zatím vidím město, ze kterého mnoho lidí denně jezdí za prací do Prahy, jiní sem naopak za prací či za studiem přijíždějí z okolních míst. Jaká očekávání jsou v takovém akčním městě vkládána do divadla? Budu se snažit najít odpověď. Dal jsem si jeden závazek: repertoár kladenského divadla nebude kopírovat to, co se hraje v Praze. Jedinečnost repertoáru také zvýší divadlu kredit u odborné veřejnosti.

Kde ještě nacházíte inspiraci?

V poslední době mám obzvlášť rád práci Roberta Lepage, což je kanadský divadelní vizionář, který pracuje se svým souborem v Quebecu a také například v Metropolitní opeře v New Yorku. Pak lotyšský režisér Alvis Hermanis. Detailně studuji repertoáry nejdůležitějších divadel v Německu, Švýcarsku, Itálii, Polsku, Francii. Velice inspirativní je současné ruské divadlo, svou neochvějnou vírou v jevištní patos. Je třeba objíždět velké divadelní festivaly a udržovat si přehled, neustále googlovat, co se kde v divadlech děje, co kdo nového napsal, jaký to mělo úspěch, načítat, diskutovat s kolegy dramaturgy, překladateli.

Mohl byste jmenovat některé vaše oblíbené herce?

To se průběžně mění. Snažím se chodit co nejvíce do divadel, pětkrát či šestkrát týdně, pozorovat herce při práci, sledovat jejich výkony, to, jak přistupují k rozličným úkolům. Kritické hodnocení, zpětná vazba hercům k jejich práci, to je součástí mé profese.

A podle čeho vybíráte režiséry?

Snažím se vybírat režiséry s nezaměnitelným rukopisem. Na jejich pracovním postupu tolik nezáleží, naopak, pro soubor je užitečné, je-li konfrontován s různými uměleckými přístupy. Jsou režiséři, kteří inscenaci modelují až během práce na zkušebně, jiní přinášejí do detailu rozkreslené aranžmá. Cením si režisérů, kteří zároveň působí hlavně na mladší herce pedagogicky, předkládají jim v práci inspirativní překážky, bazírují na řemeslné čistotě.

Jaké jsou vaše dlouhodobé cíle s kladenským divadlem?

Zatím jsem si naplánoval práci na tři až čtyři sezony. Pak by měl být soubor schopný zvládnout i náročnější úkoly, například ansámblovou výpověď prostřednictvím autorské inscenace. To je jedna z nejvyšších met. Je mou ctižádostí, abychom mohli zvolit jakkoli náročný titul a přizvat i ty nejnáročnější tvůrce a soubor by i pak dokázal svou energií a pílí posunout inscenaci do divadelního nadstandardu. Je v tom, co říkám, přirozeně, jistá stopa idealismu. Divadelní provoz je jako tekutý písek, stále se mění, stále jste nuceni být ve střehu a reagovat, improvizovat, látat.

Kdo je… Daniel Přibyl

Daniel Přibyl byl uplynulé tři roky dramaturgem Nové scény Národního divadla. Od prvního ledna nastupuje jako umělecký šéf Městského divadla v Kladně. Žije v Praze. Vystudoval dramaturgii na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v ateliéru u Miroslava Krobota. Jako dramaturg pracoval i v nezávislém divadle, regionálním, v televizi i pro film.

Autor: Sandra Bejšáková

12.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nejdelší železniční tunel v České republice bude hotový za rok

Kyšice, Plzeň – Ražba druhého tubusu mezi Kyšicemi a Plzni je rychlejší.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies