Že takové setkání nemusí pro Brochanta dopadnout úplně dobře, se začne ukazovat hned vzápětí…

Blbec k večeři je dobře napsaná komedie plná zábavně pointovaných scén. Nejedná se o typickou „řachandu" plnou záměn a převleků. Samozřejmě i v tomto kuse jsou hybnou silou omyly a záměny, pracuje se s nimi ovšem mnohem chytřejším způsobem, než je obvyklé.

Skutečná díla pardubických výtvarníků

Celý příběh se odehrává v obývacím pokoji Pierra Brochanta, který je plný drahých uměleckých děl. Zde je nutné upozornit na jednu zvláštnost pardubické inscenace. Místo kašírovaných reprodukcí obrazů vytvořených přímo pro inscenaci využívají tvůrci skutečná díla pardubických výtvarníků, která jsou součástí scény. Hudební složku tvoří jen housle a akordeon upomínající na atmosféru Paříže.

Blbec k večeři je především vděčnou příležitostí pro dva titulní hrdiny. V roli Pierra Brochanta je vynikající Martin Mejzlík. Jeho Brochant je úspěšný muž, kterému nechybí sebevědomí a s Pignonem jedná úsečně, z intelektuálně nadřazené pozice. Zároveň je to ale postava, která během hry projde největším vývojem.

Příležitost pro dva výborné herce

Alexandr Postler dostal po dlouhé době opravdu velkou roli a neporadil si s ní vůbec špatně. Oproti filmové předloze hraje Pignona civilně. Nevykresluje ho jako hlupáka, ale spíš jako obyčejného úředníčka, kterému místy chybí důvtip, ale hlavně není zvyklý na intrikaření, do kterého ho Brochant zatáhl.

Takové pojetí sice může oslabit vyznění některých komických situaci, na druhou stranu však dává dojímavou sílu závěru, ve kterém Pignon prohlédne a zjistí, proč byl vlastně pozván na večeři.

Režisérka Hana Mikolášková potvrdila, že je jí tato francouzská hra blízká, a divadlo tak získalo na repertoár divácky vděčnou inscenaci.

LUKÁŠ DUBSKÝ