Její hlavní část se zahraničními hosty uzavřela v neděli skvostná inscenace bruselského souboru Das Fräulein (Kompanie), černá komedie o vztazích osmi obyvatel jistého ostrova s mnohoznačným jménem Smutek. A o narůstající nesnášenlivosti, jež se zdaleka netýká jen tohoto „divadelního“ místa. Autorka Anne-Cécile Vandalem, která tu režíruje i hraje, sugestivním způsobem sděluje neklid z toho, jak žijeme.

A jak snadno se to vše může, viděno divadelníma očima, překlopit v masakr takřka tarantinovských rozměrů…  Hry na přehlídce často opakovaly téma silných žen a jejich postoje ke světu a mužům, někdy v zajímavých kontrastech: vnitřně konzistentní a v realitě ukotvená Olga (Havlová) a naopak v iluzi vězící, ambiciózní Liduschka (Baarová) či hýčkaná „panenka“ Nora.

Mitch Winehouse (vpravo) s Janem Smigmatorem
Na sinatrovské oslavy přijede do Lucerny i otec Amy Winehouse

Iluzi si zuřivě pěstují také postavy v Divoké kachně (ostravská Aréna) i Měsíci nad řekou (Slovácké divadlo). Motiv matky řešil výše zmíněný Smutek, v němž se mimo jiné odráží konfliktní vztah matky a autoritativní dcery, rumunský Klid o patologii vztahu syna a matky i polská hra Vše o mé matce, jež má se stejnojmenným filmem Pedra Almodóvara společný jen titul, jinak ale sklouzává do strnulého vyprávění o předčasně zemřelých matkách svých dvou tvůrců. Konfrontace v Plzni často ukazuje, jak málo odvážné projekty ve srovnání s cizinou píší a inscenují čeští tvůrci. Jsou ale i výjimky potvrzující pravidlo a zručně experimentující alespoň s formou a jazykem.

To letos znovu doložili kupříkladu Jan Nebeský, David Šiktanc, Anna Petrželková i celé soubory jako třeba Naivní divadlo v Liberci.

V našich kinech se právě promítá vinařské drama Cédrica Klapische Víno nás spojuje
Bobule na plátně aneb Malá filmová degustace