VYBERTE SI REGION

Dospělí ocení na Tygrovi narážky, děti akční scény

České Budějovice /RECENZE, FOTOGALERIE/ - Loutkohra Jihočeského divadla zavede do pohádek a legend Dálného východu. Většinu času představení baví… Recept loutkohry Jihočeského divadla na dobrodružství po asijsku? Smíchejte čerkéskou legendu, pověsti o šaolinských mniších, japonské pohádky, přidejte poetiku čínských bojových filmů a dochuťte výtažkem z Kill Billa. Výsledek? Hra Divoký tygr přeskakuje strž.

19.6.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
17 fotografií
Loutkohra Jihočeského divadla nově baví hrou Divoký tygr přeskakuje strž, v níž jsou odkazy na šaolinské mnichy i Kill Billa.

Loutkohra Jihočeského divadla nově baví hrou Divoký tygr přeskakuje strž, v níž jsou odkazy na šaolinské mnichy i Kill Billa.Foto: Petr Zikmund

Tora (Jiří Šponar), lehkovážný šogunův syn, to nemá vůbec lehké. Musí najít neznámou princeznu (Lucie Škodová) a tu silou i lstivostí vybojovat za nevěstu. Zdeňku Jecelínovi, autorovi hry, ale tahle ohraná pohádková zápletka nestačila. A tak Toru obdařil ještě dvěma bojovnými adeptkami na manželství, poštval proti němu vlastního otce, poslal ho bojovat se zákeřným kancem i vrbou a nakonec ho nechal oslepit a pohodit v lesích. Ještě že byli poblíž jeřábi, kteří vše napravili. A nepoužili k tomu žádnou živou vodu, nýbrž materiál mnohem prozaičtější.

Už je to příliš spletité? Ale to pořád není všechno – na závěr se totiž ukáže, že nic nebylo náhodné, ale ve všem měl prsty vosí démon Kurosi. Samozřejmě nechybějí ani magické předměty a kouzelná stvoření, která Torovi jeho cestu usnadňují – vedle nefritového draka a smaragdového velekraba třeba i jezevec.

Zápletek na tři představení

Zápletek je v tomhle příběhu tolik, že by možná vystačily i na další představení. A třeba by pak ubylo některých hluchých míst v ději a neklidného vrtění v publiku. Více než hodinové sezení na lavičkách v hledišti totiž rozhodně není nijak komfortní. Ale chvil, které by nutily k pohledu na hodinky, naštěstí bylo minimum. Většinu času představení diváky bavilo, překvapovalo i okouzlovalo. Původní náměty orientálních pohádek a legend byly sice zjednodušené, aby lépe odpovídaly typickým představám o Asii, některé typicky východní dějové prvky – pro Evropana často absurdní až komické – ale ve scénáři zůstaly. Což má svůj nepopiratelný půvab.

Scéně vévodí dřevěný japonský pavilon s posuvnými stěnami, na němž se snoubí odstíny bílé, zlaté a rudé. To jsou ostatně hlavní barvy představení, které se spolu s černou, zelenou a fialovou objevují i na úžasných kostýmech a parukách. Navrhla je Kati Štolcpartová. Po vizuální stránce všechno vypadá jako starý výjev z čínské vázy.

Chůva jako rozkošná záporačka

Některé scény jsou ale i dost strašidelné – třeba tanec démona Kurosiho v masce nebo nástup chůvy, ochranitelky říše (Stanislava Drápelová), kterou zdobí praporky – křídla a přísný výraz. Nakonec se ale z chůvy vyklube rozkošná 'záporačka', která s klidem hubí kladné hrdiny a glosuje situaci s nepopsatelnou nonšalancí. A takových překvapení a zvratů je ve hře celá řada.

Součástí scény jsou i pečlivě rozmístěné žíněnky. Na nich se totiž odehrává to nejdůležitější – taneční a především bojové scény (choreografie Martina Vraného), do nichž všichni zúčastnění vstupují se značným zápalem a odvahou. Před diváky se tak odehrají desítky výkopů, výkřiků, plavných skoků, i méně elegantních pádů. Odborníci na bojové umění by sice možná byli k předvedeným kreacím skeptičtí, ale běžného návštěvníka výkony herců jistě dostatečně uspokojí.

Stínohra i loutky, dokonce pěvecký vstup

Představení vedle svižného pohybu a krásné výpravy nabízí i další výjevy lahodící oku – stínohru, hrátky se světlem i absolutní tmou či loutkovou scénu. Osvěžující je i pěvecký výstup – tklivou píseň princezny Chanšy doplněnou projektovanými titulky by klidně mohl zařadit na soundtrack i Quentin Tarantino.

Představení nabízí barvitou a zábavnou podívanou – nejspíš ale hlavně pro dospělé. Ti jistě ocení nadsázku i řadu odkazů a narážek, umně zabudovaných v textu. Samotný příběh pro ně bude spíš jen kulisou pro smyslové hody a vlastní fantazii. Děti, které mohou do divadla vyrazit po dovršení šesti let, nejspíš tyto hrátky s významy příliš neocení. Možná budou i trochu zmatené z některých východních názvů a jmen. Ale zase si dosyta užijí akční scény, budou se trochu bát a určitě se i zasmějí.


JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička

Autor: Redakce

19.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies