VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dospělí ocení na Tygrovi narážky, děti akční scény

České Budějovice /RECENZE, FOTOGALERIE/ - Loutkohra Jihočeského divadla zavede do pohádek a legend Dálného východu. Většinu času představení baví… Recept loutkohry Jihočeského divadla na dobrodružství po asijsku? Smíchejte čerkéskou legendu, pověsti o šaolinských mniších, japonské pohádky, přidejte poetiku čínských bojových filmů a dochuťte výtažkem z Kill Billa. Výsledek? Hra Divoký tygr přeskakuje strž.

19.6.2012
SDÍLEJ:

Loutkohra Jihočeského divadla nově baví hrou Divoký tygr přeskakuje strž, v níž jsou odkazy na šaolinské mnichy i Kill Billa.Foto: Petr Zikmund

Tora (Jiří Šponar), lehkovážný šogunův syn, to nemá vůbec lehké. Musí najít neznámou princeznu (Lucie Škodová) a tu silou i lstivostí vybojovat za nevěstu. Zdeňku Jecelínovi, autorovi hry, ale tahle ohraná pohádková zápletka nestačila. A tak Toru obdařil ještě dvěma bojovnými adeptkami na manželství, poštval proti němu vlastního otce, poslal ho bojovat se zákeřným kancem i vrbou a nakonec ho nechal oslepit a pohodit v lesích. Ještě že byli poblíž jeřábi, kteří vše napravili. A nepoužili k tomu žádnou živou vodu, nýbrž materiál mnohem prozaičtější.

Už je to příliš spletité? Ale to pořád není všechno – na závěr se totiž ukáže, že nic nebylo náhodné, ale ve všem měl prsty vosí démon Kurosi. Samozřejmě nechybějí ani magické předměty a kouzelná stvoření, která Torovi jeho cestu usnadňují – vedle nefritového draka a smaragdového velekraba třeba i jezevec.

Zápletek na tři představení

Zápletek je v tomhle příběhu tolik, že by možná vystačily i na další představení. A třeba by pak ubylo některých hluchých míst v ději a neklidného vrtění v publiku. Více než hodinové sezení na lavičkách v hledišti totiž rozhodně není nijak komfortní. Ale chvil, které by nutily k pohledu na hodinky, naštěstí bylo minimum. Většinu času představení diváky bavilo, překvapovalo i okouzlovalo. Původní náměty orientálních pohádek a legend byly sice zjednodušené, aby lépe odpovídaly typickým představám o Asii, některé typicky východní dějové prvky – pro Evropana často absurdní až komické – ale ve scénáři zůstaly. Což má svůj nepopiratelný půvab.

Scéně vévodí dřevěný japonský pavilon s posuvnými stěnami, na němž se snoubí odstíny bílé, zlaté a rudé. To jsou ostatně hlavní barvy představení, které se spolu s černou, zelenou a fialovou objevují i na úžasných kostýmech a parukách. Navrhla je Kati Štolcpartová. Po vizuální stránce všechno vypadá jako starý výjev z čínské vázy.

Chůva jako rozkošná záporačka

Některé scény jsou ale i dost strašidelné – třeba tanec démona Kurosiho v masce nebo nástup chůvy, ochranitelky říše (Stanislava Drápelová), kterou zdobí praporky – křídla a přísný výraz. Nakonec se ale z chůvy vyklube rozkošná 'záporačka', která s klidem hubí kladné hrdiny a glosuje situaci s nepopsatelnou nonšalancí. A takových překvapení a zvratů je ve hře celá řada.

Součástí scény jsou i pečlivě rozmístěné žíněnky. Na nich se totiž odehrává to nejdůležitější – taneční a především bojové scény (choreografie Martina Vraného), do nichž všichni zúčastnění vstupují se značným zápalem a odvahou. Před diváky se tak odehrají desítky výkopů, výkřiků, plavných skoků, i méně elegantních pádů. Odborníci na bojové umění by sice možná byli k předvedeným kreacím skeptičtí, ale běžného návštěvníka výkony herců jistě dostatečně uspokojí.

Stínohra i loutky, dokonce pěvecký vstup

Představení vedle svižného pohybu a krásné výpravy nabízí i další výjevy lahodící oku – stínohru, hrátky se světlem i absolutní tmou či loutkovou scénu. Osvěžující je i pěvecký výstup – tklivou píseň princezny Chanšy doplněnou projektovanými titulky by klidně mohl zařadit na soundtrack i Quentin Tarantino.

Představení nabízí barvitou a zábavnou podívanou – nejspíš ale hlavně pro dospělé. Ti jistě ocení nadsázku i řadu odkazů a narážek, umně zabudovaných v textu. Samotný příběh pro ně bude spíš jen kulisou pro smyslové hody a vlastní fantazii. Děti, které mohou do divadla vyrazit po dovršení šesti let, nejspíš tyto hrátky s významy příliš neocení. Možná budou i trochu zmatené z některých východních názvů a jmen. Ale zase si dosyta užijí akční scény, budou se trochu bát a určitě se i zasmějí.


JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička

Autor: Redakce

19.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ondřej Němec.
10

Němec se z reprezentace omluvil. Necítím se fit, říká po nedávném otřesu mozku

Náměstek pro zdravotní péči na ministerstvu zdravotnictví Roman Prymula poskytl 20. dubna v Praze rozhovor Deníku.
35 13

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Migranti živoří v koncentrácích, varuje papež František

Zadržovací střediska pro migranty jsou přeplněná. Papež František, který je opakovaně navštívil, je přirovnal ke koncentračním táborům. Vyzval evropské vlády, aby běžence přesunuly do lidštějších podmínek.

Vzpomínky na legendární jízdu Hanzelky a Zikmunda

Oslavy 70. výročí startu slavné cestovatelské výpravy proběhly v centru Zlína. Krátce po 18. hodině přijela kolona historických Tater.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies