VYBERTE SI REGION

Režisér Filip Nuckolls: Maryša? Vždyť ono se to děje pořád dokola!

Ústí nad Labem /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – Přežila se Maryša, klasické drama bratří Mrštíků z roku 1894? Nemá už dnes divákovi co říct? To by snad mohlo napadnout někoho, kdo uvidí její podobu v Činoherním studiu v Ústí. Jak ji hraje na dřevěných paletách z fabriky, herci sedí na přepravkách na chleba, jak se tu vášně utápí v monotónnosti života na vsi; pohlcuje je zodpovědnost i povinnost, role v komunitě je alfa a omega. Alkohol ve hře teče proudem. Ale jak jinak, když se většinou Maryša odehrává v hospodě? Smozřejmě, že to není slivovice – „jen“ voda. „Dost důležité je v představení ticho,“ prozradil o nové hře Filip Nuckolls, kmenový režisér Činoherního studia, pracující také v Praze.

9.3.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
19 fotografií
Režisér Filip Nuckolls připravil pro ústecké Činoherní studio klasiku, Maryšu.

Režisér Filip Nuckolls připravil pro ústecké Činoherní studio klasiku, Maryšu.Foto: Deník/Radek Strnad

Celou hru jsou všichni herci na jevišti, scéna je neobvyklá a děj jinak, než ho známe, v hlavní roli hostující mladá, ale výborná herečka Klára Krejsová. Tedy: Je pro vás Maryša v Ústí experiment?

Není. Experiment je něco, kudy se vydáte a nevíte, jestli dojdete ke smysluplnému výsledku. Ale první, co člověka napadá, je komunita. Matůše Bukovčana, našeho herce, když hru viděl poprvé, napadlo, že to je komunismus. „V těch kostýmech?“ zajímalo mě. Postupně jsme se dostali k tomu, že vesnice, kde Maryša žije, je společenství, kde jsou si všichni blízko. Jedinec v ní nic neznamená, je část mozaiky společenství, které ale není zlé…

To se ukazuje i v tom, že tu děti opakují chyby rodičů? Ani Lízalovi se nebrali z lásky…

Přesně, to mě na Maryše zaujalo. Když si ji člověk přečte, zjistí, že se ten příběh musel opakovat už několikrát. Tu s lepším, tu s horším koncem, vždyť oni o tom i mluví: „Abys neskončila jako Eva s děckem na ulici…“ Jsou si toho vědomi a to je na tom to zajímavý! Proč ten, kdo zažil to samé, nutí děti, aby opakovaly jeho příběh…

A odpověď na tuto otázku zní…

Snad chcete pro své dítě to nejlepší, protože víte, jak v tom chodit… Možná ale, že kdybyste povolil, aby dcera odmítla ženicha, kterého jí vnucujete, ukázal by se váš život jako promarněná šance. Nedělo se to jen ve druhé polovině 19. století. Jako rodák z malého města z Podorlicka znám několik „žijících“ Maryš… Chodily třeba s nějakým „Franckem“, stejně starým, ale vzaly si náměstka ve firmě, který nebyl zase o moc starší a nehezký. Odstěhovaly se do vilek za městem a teď, ve dvaatřiceti, je samozřejmě všechno „pohoda“. Ale dají si pár piv nebo vín a začnou řeči o tom, že jim život protekl mezi prsty. Jsou zabezpečené, nechtějí odejít, ale už je to jen přežívání.

…a rodiče dál mají na své děti vliv až osudový…

Přesně. Zdá se, že to tak není, ale je, i když třeba ne tak tvrdě, jako kdysi. Dál říkají: „Je lepší si ho vzít, no podívej, jak je bohatej!“ Když tvrdí: „Už s ním chodíš rok, co řekne okolí? Podívej se na nás…“ Není to pokrytectví, třeba to i myslí dobře… Možná to je ten důvod, proč ani po dvou válkách a po bolševikovi nezměníme své chování. Václav Havel umřel, ale ani on to nezměnil! Je to dál v nás, jedinec to nezmění, pokud se nebude chtít změnit celá společnost.

Devět postav na jevišti Maryšu stále přísným pohledem sleduje jako porota u soudu!

Všichni jsou do toho namočení. Kdyby jí umožnili jiné řešení, mohl by to být konec komunity. Její kápo Lízal, otec Maryši, kdyby si neprosadil svý, ztratil by vliv… Je zde silný strach ze změny, ale lidé z té komunity nejsou apriori proti ní. Vztah k Maryše mají, mají ji snad i rádi. Vidí, že se ta holka brání svatbě s někým, koho nemá ráda. No ale „prošli jsme tím všichni…“ Jen ona se brání trošku víc… Jedinec nemůže upřednostňovat svoje blaho před blahem celé komunity.

Díky loutkám jste z vraždy, kterou jindy Maryša vrcholí, udělali frašku. Je to flashback?

Není. Maryšu známe možná lépe než Hamleta, víme, co se v ní stane a proč. Protože je ale běžně vnímaná jako folklór s kafemlejnkem a moravským nářečím, dali jsme to loutkové divadlo jako dárek svatebčanům, Vávrovi s Maryšou. Vidíte to a můžete se smát, ale časem zjistíte, že prožíváte přesně to, čemu jste se před časem smáli.

A jak se vám dostala do hry další odlehčující scéna, zvířátka? Vesnická zábava v hospodě.

Ten nápad vzešel ze zkoušení. Potřeboval jsem, aby bylo vidět, že komunita drží pohromadě, umí se bavit.

Hra končí výčitkou Maryši: „Takhle jste to chtěli?“

„Až sem to došlo, tak se nedivte!“ chce tím říct. A samozřejmě i ta věta vede k propojení jeviště a hlediště. Ptá se, jestli my všichni náhodou takhle nežijeme.

A co má říci konec inscenace, pro někoho snad překvapivý v tom, že se „obejde“ bez vraždy?

To, že příběh pokračuje. Nekončí romanticky, to, co Vávru a Maryšu dál čeká, je horší. Dříve byla vražda hrdelním zločinem, Maryša tedy na sobě „páchala asistovanou sebevraždu“. Rozjetý válec se nezastaví, vesele si pokračuje dál.

Autor: Radek Strnad

9.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Divoké prase pobíhalo po Litoměřicích
3 18

VIDEO: Postřelené divoké prase se vydalo městem do šaten školy

Stalinovy ruce
1 6

Vrchlabí uklízí sníh strojem zvaným Stalinovy ruce

Šéf lékáren Dr.Max: Reklama spojená s léky u nás existuje historicky

Největší tuzemská lékárenská síť Dr.Max atakuje hranici 400 poboček. Tento měsíc otevíráme lékárny v Jaroměři a Stříbře, přírůstky představují v drtivé části úplně nově zřizované provozovny, podotýká generální ředitel Daniel Horák, který se vyjádřil k dotazům čtenářů Deníku.

Pátrání po školačce z Ústí pokračuje, kriminalisté potřebují záběry z kamer

Ústí nad Labem – Ústečtí kriminalisté zatím stále marně pátrají po pohřešované školačce Michaele Patricii Muzikářové z Klíše. S pomocí se nyní opět obrací na veřejnost.

Ze silnice mrazivé vězení, v Tunisku uvízlo v autech asi tisíc lidí

Mrazivé počasí netrápí pouze Evropu, ale i Afriku. Silné sněžení uvěznilo na severovýchodě Tuniska na silnicích kolem tisíce lidí. Sněhové jazyky zkomplikovaly dopravu na několika místech včetně hlavní dálnice v provincii Dženbúba. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies