VYBERTE SI REGION

Josef Krofta: Uvolili se přijmout mezi sebe i ty herce ze dřeva, jsem tomu rád

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - „V okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o své nominaci, dostal jsem oboustranný zápal plic. V přímém přenosu jsem tak jen chrčel do telefonu," říká režisér Josef Krofta, který získal Cenu Thálie za celoživotní dílo.

27.3.2013
SDÍLEJ:

Josef Krofta, režisér.Foto: Archiv Klicperova divadla

Světoznámý loutkový režisér, vysokoškolský pedagog a dlouholetý režisér a umělecký šéf královéhradeckého Divadla Drak Josef Krofta se v sobotu večer stal jedním z držitelů Ceny Thálie za celoživotní dílo. Stalo se tak přesně týden před jeho sedmdesátými narozeninami, které už ovšem oslaví jako náměstek primátora Hradce Králové. Josef Krofta se sobotního udílení cen Thálie v pražském Národním divadle kvůli nemoci nezúčastnil. Jeho radost je přesto – převeliká.

Je pro vás Cena Thálie za celoživotní dílo jako pocta důležitá?
Thálie se až do uplynulé soboty v mých představách pohybovala výlučně na hereckém Olympu. Proto jsem v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o své nominaci, dostal oboustranný zápal plic. Ceny proto v Národním divadle přebírali Terezka a Honza, nejstarší z mých čtyř vnoučat, a já jsem jen v přímém přenosu chrčel do telefonu. Bez ohledu na technickou kvalitu zvuku, mám z toho ocenění velkou radost. Zejména proto, že se český herecký stav po dlouhé době uvolil přijmout mezi sebe i ty herce ze dřeva a na šňůrkách. Ne nadarmo se říká o některých začínajících hercích: „Je to dřevo". U loutek tahle invektiva neplatí. Jsou dřevěné, ale ne vlastní vinou. Důležité je, aby se, proboha, nesnažily napodobovat své kolegy, živé herce.  Fakt, že si loutky umějí sednout jako pan Munzar a lehnout třeba jako já, není vše. Loutky mají šanci  tam, kde živým hercům dochází dech. Loutku můžete zabít, rozsekat na cimpr campr, rozřezat motorovou pilou, aniž by bolestí naříkala s bakelitovou kudlou v podpaží. Naopak – naříkat a plakat nad dřevěnou mrtvolou pak musí živý herec. Není to o ničem  jiném, než o vzájemné víře mezi neživým materiálem a živým hercem.

Máte za sebou spoustu práce doma i v zahraničí, v divadlech i na uměleckých vysokých školách. Který z vašich projektů byl, podle vašeho názoru, nejúspěšnější?
Byla jich celá řada. Česko – dánská Královna Dagmar, Babylon, na který jsem pozval herce z celého světa, tak, jak jsem je poznal jako cestující režisér… Posledním projektem byl Pinokio v cirkusovém stanu pana Berouska. Vzal jsem tam celý svůj první ročník na DAMU. Půl roku bydleli po maringotkách, starali se o zvířata a někteří nedočkavci se opakovaně ptali: „Ale pane profesore, kdy bude herecká?" Potom mi celý projekt někdo vykradl, zahrálo se jen pár představení na Letné.  Rosťa Černý a Jirka Kohout zůstali poznamenaní tím cirkusovým semestrem a po čase nechali vzniknout řadě pěkných představení v La Fabrice. Stejně tak Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský skrývající se pod konspirativním názvem SKUTR. Daří se jim, stejně jako řadě dalších. Z toho mám největší radost. Dostal-li jsem Thálii za ty mlaďochy, tak je to správně. Až nám doma ta váza s tváří Thálie spadne a rozbije se, tak ty střepy rozdám všem, co to myslí s divadlem upřímně. Ať jim ty  střepy přinesou štěstí.

V roce 2010 jste vyměnil divadlo za kancelář na magistrátu. Nestýská se vám?
To víte, vyměnit divadlo za tu velikou kancelář náměstka primátora pro kulturu,sport a turistický ruch není žádná legrace. V Draku jsem neměl žádnou. Naštěstí Zdeněk Fink má jako primátor velký smysl pro humor. Myslím, že se to přeneslo na všechny členy koalice. I když je křehká, o úsměvy není nouze. Škoda, že se stejně neusmívá opozice. Přitom vím, že je tam hromada lidí, kteří se rádi zasmějí. Stačilo by se jen usmát a určitě by to jednání bylo jednodušší a smysluplnější. Já mám naštěstí asistentku, která se směje od rána do večera a příkladně se o mě stará. Ostatně, většině žen u nás na patře to moc sluší a vesele klepou podpatky. Už jsem si na to zvykl a tak, pokud se týká stýskání, jsem za vodou. Pokud se nějaké stesky ozvou, tak po studentech. Mezi nimi, na rozdíl od divadelníků, neexistují takové ty slepičí války. Jinými slovy, měl jsem z magistrátu strach, ale je to překvapivě dobrý…  Děkuju za optání.

Autor: Ivana Fričová

27.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

K soudu s Čechem v Súdánu přišli i zástupci ambasády EU

Chartúm/Praha - Dnešní soudní stání v Chartúmu s českým misionářem Petrem Jaškem přišli sledovat i zástupci ambasády Evropské unie. Sdělila to česká velvyslankyně v Káhiře Veronika Kuchyňová Šmigolová, jejíž úřad má působnost také pro Súdán. Jašek čelí v africké zemi obvinění z protistátní činnosti a v minulosti se jej zastal Evropský parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies