VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Josef Krofta: Uvolili se přijmout mezi sebe i ty herce ze dřeva, jsem tomu rád

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - „V okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o své nominaci, dostal jsem oboustranný zápal plic. V přímém přenosu jsem tak jen chrčel do telefonu," říká režisér Josef Krofta, který získal Cenu Thálie za celoživotní dílo.

27.3.2013
SDÍLEJ:

Josef Krofta, režisér.Foto: Archiv Klicperova divadla

Světoznámý loutkový režisér, vysokoškolský pedagog a dlouholetý režisér a umělecký šéf královéhradeckého Divadla Drak Josef Krofta se v sobotu večer stal jedním z držitelů Ceny Thálie za celoživotní dílo. Stalo se tak přesně týden před jeho sedmdesátými narozeninami, které už ovšem oslaví jako náměstek primátora Hradce Králové. Josef Krofta se sobotního udílení cen Thálie v pražském Národním divadle kvůli nemoci nezúčastnil. Jeho radost je přesto – převeliká.

Je pro vás Cena Thálie za celoživotní dílo jako pocta důležitá?
Thálie se až do uplynulé soboty v mých představách pohybovala výlučně na hereckém Olympu. Proto jsem v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o své nominaci, dostal oboustranný zápal plic. Ceny proto v Národním divadle přebírali Terezka a Honza, nejstarší z mých čtyř vnoučat, a já jsem jen v přímém přenosu chrčel do telefonu. Bez ohledu na technickou kvalitu zvuku, mám z toho ocenění velkou radost. Zejména proto, že se český herecký stav po dlouhé době uvolil přijmout mezi sebe i ty herce ze dřeva a na šňůrkách. Ne nadarmo se říká o některých začínajících hercích: „Je to dřevo". U loutek tahle invektiva neplatí. Jsou dřevěné, ale ne vlastní vinou. Důležité je, aby se, proboha, nesnažily napodobovat své kolegy, živé herce.  Fakt, že si loutky umějí sednout jako pan Munzar a lehnout třeba jako já, není vše. Loutky mají šanci  tam, kde živým hercům dochází dech. Loutku můžete zabít, rozsekat na cimpr campr, rozřezat motorovou pilou, aniž by bolestí naříkala s bakelitovou kudlou v podpaží. Naopak – naříkat a plakat nad dřevěnou mrtvolou pak musí živý herec. Není to o ničem  jiném, než o vzájemné víře mezi neživým materiálem a živým hercem.

Máte za sebou spoustu práce doma i v zahraničí, v divadlech i na uměleckých vysokých školách. Který z vašich projektů byl, podle vašeho názoru, nejúspěšnější?
Byla jich celá řada. Česko – dánská Královna Dagmar, Babylon, na který jsem pozval herce z celého světa, tak, jak jsem je poznal jako cestující režisér… Posledním projektem byl Pinokio v cirkusovém stanu pana Berouska. Vzal jsem tam celý svůj první ročník na DAMU. Půl roku bydleli po maringotkách, starali se o zvířata a někteří nedočkavci se opakovaně ptali: „Ale pane profesore, kdy bude herecká?" Potom mi celý projekt někdo vykradl, zahrálo se jen pár představení na Letné.  Rosťa Černý a Jirka Kohout zůstali poznamenaní tím cirkusovým semestrem a po čase nechali vzniknout řadě pěkných představení v La Fabrice. Stejně tak Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský skrývající se pod konspirativním názvem SKUTR. Daří se jim, stejně jako řadě dalších. Z toho mám největší radost. Dostal-li jsem Thálii za ty mlaďochy, tak je to správně. Až nám doma ta váza s tváří Thálie spadne a rozbije se, tak ty střepy rozdám všem, co to myslí s divadlem upřímně. Ať jim ty  střepy přinesou štěstí.

V roce 2010 jste vyměnil divadlo za kancelář na magistrátu. Nestýská se vám?
To víte, vyměnit divadlo za tu velikou kancelář náměstka primátora pro kulturu,sport a turistický ruch není žádná legrace. V Draku jsem neměl žádnou. Naštěstí Zdeněk Fink má jako primátor velký smysl pro humor. Myslím, že se to přeneslo na všechny členy koalice. I když je křehká, o úsměvy není nouze. Škoda, že se stejně neusmívá opozice. Přitom vím, že je tam hromada lidí, kteří se rádi zasmějí. Stačilo by se jen usmát a určitě by to jednání bylo jednodušší a smysluplnější. Já mám naštěstí asistentku, která se směje od rána do večera a příkladně se o mě stará. Ostatně, většině žen u nás na patře to moc sluší a vesele klepou podpatky. Už jsem si na to zvykl a tak, pokud se týká stýskání, jsem za vodou. Pokud se nějaké stesky ozvou, tak po studentech. Mezi nimi, na rozdíl od divadelníků, neexistují takové ty slepičí války. Jinými slovy, měl jsem z magistrátu strach, ale je to překvapivě dobrý…  Děkuju za optání.

Autor: Ivana Fričová

27.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Do babyboxu v Rychnově někdo odložil chlapečka

Body, jak ho znaly naše babičky. Na snímku ho představuje správkyně skanzenu Hana Zvalová
3

Ve skanzenu nahlížejí babičkám pod sukně

DOTYK.CZ

Města duchů. Navštivte reálná místa, kde vám může jít i o život

Pokud jste viděli film o Jamesi Bondovi Skyfall, pak si jistě vybavíte scénu, kdy hlavní záporná postava Raoul Silva nutí agenta 007 sestřelit z hlavy jeho milenky panáka alkoholu. To vše mezi betonovými ruinami budov, ze kterých snad mrazí ještě více, než ze samotné scény. Nejde však o počítačem vytvořené kulisy. Hašima, opuštěný ostrov u břehů Japonska, skutečně existuje. Stejně jako další „města duchů" po celém světě. Tady jsou některá z nich.

Andrej Babiš: Havel měl u nás zavést prezidentský systém

Hnutí ANO se chystá na sněmovní volby, v sobotu a neděli si zvolí nové vedení a brzy už také představí svou vizi rozvoje České republiky v příštích dvaceti letech. Jeho předseda Andrej Babiš v rozhovoru s Deníkem tvrdí, že Česko by se mělo inspirovat v zahraničí a vzít si z něj to nejlepší – americký většinový systém, švýcarskou přímou demokracii a německý parlamentní jednací řád.

Účet za lety do Mnichova dělá 60 milionů. Letiště Brno už linku dotovat nechce

Brno – Z vlastní kapsy dotuje Letiště Brno provoz letecké linky z Brna do Mnichova. Celkem ho spojení, které využívá v průměru padesát lidí denně, stálo doposud šedesát milionů korun. Jihomoravský kraj a město Brno přitom slíbili linku podpořit celkem pětačtyřiceti miliony korun. Zatím nedali nic.

Facebook je zajatcem politiky

Baracka Obamu dostal Facebook do Bílého domu. Zdeňka Škromacha bazénková selfie z politiky vylila. Jak si politické celebrity vedou na této sociální síti?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies