VYBERTE SI REGION

Režisér Lumír Olšovský: Jen ať se ví, že jsem trochu nelida

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ – Americký muzikál Funny Girl je sázkou na jistotu. Věděla to Barbara Streisand, když ve stejnojmenném filmu (1968) vzala roli; a měla s ním velký úspěch. Ví to i režisér (Světáci) a herec (Ošklivka Katka) Lumír Olšovský. Skvělý vypravěč, který právě chystá premiéru Funny Girl s hostující zpěvačkou Monikou Absolonovou v ústeckém Severočeském divadle opery a baletu. „S Funny Girl je to moje první setkání. Tedy pokud nepočítám, že jsem viděl film i představení v Divadle ABC se Zorou Jandovou, jednou z prvních Funny Girl v České republice. A další na Fidlovačce s Terezou Bebarovou,“ ohlíží se do minulosti Lumír Olšovský s lehkou nostalgií.

22.11.2011
SDÍLEJ:

MUZIKÁLOVÝ PÁREČEK. Známý pražský režisér Lumír Olšovský v ústeckém nastudování amerického muzikálu Funny Girl nejen zpěvačku Moniku Absolonovou režíruje, ale také s ní v něm hraje.Foto: Dorotea Bylica

Ovlivnila vás setkání s Funny Girl v tom, jak ji právě připravujete pro ústecké divadlo?

Tomu já se bráním. A všem spolupracovníkům, kteří mají se mnou dělat nějaký muzikál, zakazuju, aby se dívali na filmové předlohy, aby si sháněli nějaké materiály jinde. To aby se nezablokovali těmi představami, tím srovnáním.

A poslouchají vás?

Vždycky ne. Třeba Monika Absolonová teď chodí a trošku vzdychá: „Streisandová si v těch nahrávkách s melodií dělá co chce. Ta nahrávka je úplně jinak!“ A já na to: „Moniko, neposlouchej to! Fakt to musíš dělat po svým, musíme na to přijít sami.“ Ale samozřejmě když už jsem to viděl, tak se to nedá odestát. Takže se snažím s tím nějak vyrovnat, ale nebojovat s tím. Pokouším se jít poctivou cestou od textu, takže to srovnávání už tak nehrozí.

Filmy-muzikály hercům zakazujete. Jste tvrdý šéf? Co ještě oni nesmí?

(smích) Pořád si říkám, že jsem strašnej lidumil, ale oni mají na mě určitě jiný názor. Ale netuší, stejně jako já netušil, když mě maminka mlátila, že to je z lásky (úsměv). Já ty lidi kolikrát přivádím k šílenství svými požadavky, svojí neúprosností.

Vyčítají vám to herci někdy?

Skvělá herečka Ludmila Molínová mi v začátku mého režírování začala říkat, že jsem „titanová ručka v glazé rukavičkách“. Ale mám pocit, že ty glazé rukavice tam už potom neviděla. To když jsem s ní dělal na Fidlovačce Jeptišky, které se hrají s úspěchem dodnes. A ta Ludmila Molínová opravdu „potila krev“ jak se říká ošklivě, protože jsem byl opravdu nesnesitelnej. Vždycky říkala: Počkej! Až budeš starej jako já, to se ti to všechno připomene! Ono se ti to jednou vrátí. A doufám, že potkáš někoho takovýho , kterej tě nenechá sedět, kterej tě bude nutit dělat přemety…“

Takže…

Ano, jsem náročnej, to uznávám. Ale dělám to opravdu proto, aby ti, kteří mi projdou rukama, mohli být hrdí na svoji práci. Jsem na ně náročný, chci aby se převlékli rychle a předvedli nějakej malej zázrak…

Znamená to tedy, že v Ústí nad Labem uvidíme ve vaší Funny Girl i salta?

(bujarý smích) Je pravda, že i tady si budete moci v některých případech říci: „Tohle je skoro salto!“ Ale ne, snažím se jen vyprávět příběh divákům. Nic příšernýho v Ústí nechystám. Prostě chci, aby příběh byl poctivě odehraný, aby herci neodváděli rutinní práci. Když poleví, říkám: „Hele, tady se teď neflákej!“ Chci tak divákům říci, že přijdou na poctivě vydřenou práci. Ale nechci tvrdit, že se tam herci budou trápit od začátku do děkovačky.

I proto, aby vše klapalo, jste si do Ústí přivedl vlastní realizační tým?

Režírování je týmová práce, podle mě to nespasí jeden člověk, ať má jakéhokoli výtvarníka. Já myslím, že musím najít spolupracovníky, kteří mě inspirují a se kterými se domluvím. To patří ke správnému startu, já prostě potřebuju ty lidi s sebou, abychom dělali společný dílo.

Fanny je pitoreskní. A je opravdu směšná?

Fanny Briceová byla neuvěřitelně pitoreskní. Ale ono to patřilo k té době: končila secese, období belle epoque, najednou se vynořil expresionismus a další moderní styly. Fanny Briceová byla něco jako u nás Ferenc Futurista, takže takovou ji chci ukázat divákům. Říct, že grimasa, kterou předváděla, byla jen slupka, kterou odváděla pozornost od toho, že uvnitř je neobyčejně křehký stvoření, které bytostně touží po lásce, po pochopení a zázemí. A kterému se to vše nedostává. A právě proto byly možná ještě grotesknější a ještě veselejší.

A patří k tomu tedy nezbytně i tragický tón?

Ano, k muzikálu Funny Girl takový tón patří. Kdo viděl film, pamatuje si, že nejméně od poloviny má jen teskné barvy, pouze tklivé tóny a smutné dialogy. My se tomu budeme snažit bránit…

Prozradíte jak?

Budeme se snažit „vytáhnout“ na scénu zase tu starou Fanny Briceovou, která jde proti té depresi a skepsi, bojuje šklebem, legrací, sebeironií. Vlastně sama sebe dohání tím vtipem do noční osamělosti a zoufalství, že je na tu bolest sama. Ale nedovolí si ukázat svoji bolest divákům.

Ruku v ruce s divácky vděčným příběhem jde i kvalitní hudba, že?

Jé, ta je výborná! Já jsem muziku Jule Stynea poznal tenkrát jako interpret v muzikálu Někdo to rád horké. A moc dobře chápu Moniku Absolonovou, která občas hodí notama o stůl, že se na to nedá přijít, že nemůže nalézt žádnou logiku v jeho melodiích. A opravdu Jule Styne je obrovský intonační kouzelník, u kterého se nemůžete spolehnout na to, že ta melodie plyne nějakým logickým způsobem. To je takovej čaroděj, že je to lahůdka pro zpěváky! Tam jsou intonační hody. Je to moc zajímavá muzika pro interprety a velice zábavná pro posluchače.

Srovnání Moniky Absolonové s Barbarou Streisand se asi nevyhneme. Co mají společného? Barbara prý je drsňačka až mrška…

Správně se vyhýbáte tvrdším výrazům, které se o ní říkají. Ani já bych si netroufl vyslovit to, co se o ní, a soudím že po právu, říká. Monika má s Barbarou společné snad jedině to, že je také vynikající, úžasná zpěvačka. Monika je ale i výborná herečka, přesto si myslím že ne zcela doceněná. A doufám, že se jí Funny Girl z Ústí trošku víc otevřou dveře. Udělám pro to co bude v mých silách, abych dokázal, že je neuvěřitelně citlivá. Že není popová zpěvačka, ale opravdu kvalitní muzikálová herečka. Dál ale, doufám, nemá s Barbarou Streisandovou společného už nic.

Proč doufáte?

Protože se trošku bojím, že Barbara zastínila práci tvůrců; dělala si, co si ona myslela, že je nejlepší. A ze své herecké zkušenosti vím, že když dám režisérovi pravomoc, aby mi řekl „Tohle bylo dobrý, ale tady uber“, rád uberu. Vím, že se na mě lidi budou dívat a moje přesvědčení, že jsem krásně sladkobolná, není správný. Ale Monika mi naštěstí krásně věří. Takže jsem přesvědčen o tom, že bude ten náš příběh daleko dojemnější.

Pokud vím, sám také ve své ústecké Funny Girl máte roli Nicka Arnsteina. Jaké to je režírovat sám sebe? Řekl bych, že asi ne moc zábavné…

Ono to opravdu vypadá, jako že se obsazuju do svých režií. To, že hraju ve Dni na zkoušku, který jsem napsal a režíroval, že hraju ve Světácích, to jsou všechno nešťastné náhody, na to vám přísahám. A že teď budu zaskakovat za Pavla Nečase, opravdu vzniklo jen tak, že management divadla v Ústí se nedokázal včas s Pavel Nečasem zkontaktovat a ty termíny na reprízy dohodnout. Takže několik repríz budu hrát z provozních důvodů, ale není to na alternaci. Pavel Nečas skvěle hraje i zpívá roli Nicka Arnsteina, která je sice vynikající, ale já bych opravdu nechtěl režírovat sám sebe.

Co nyní soubor a interprety čeká?

Bohužel to nejtragičtější období zkoušení, finiš. Generální zkoušky, zkoušky s orchestrem, v kostýmech katastrofa jedna za druhou. Každý den neuvěřitelný balík nervů, stresů a bohužel i režisérovo vybuchnutí, čas od času. Doufám, že se Olšovský režisér nebude chovat jako idiot. Přeju mu, aby se choval jako normální člověk, takové režiséry jsem měl vždy rád. Ti lidé z muzikálu si totiž zaslouží dobré zacházení, ale nebude to lehké. Ale když to překonají, čeká je jen příjemná existence před spokojenými diváky.

Zvolna jdete do finále, premiéra bude v pátek 25. listopadu v ústeckém divadle. Jak vnímáte ústecký soubor ? Už je načase jej i chválit za to, co předvádí? Jak vám to spolu v Severočeském divadle jde?

(smích) No možná jste mě zastihl v tak pracovní náladě, že právě nemám na chválu vůbec žádnou náladu. Ale to je dobře, jenom ať se ví, že jsem nelida (smích). Momentálně můžu říct: „Dobrý, ale právě máme to nejtěžší zkoušení před sebou. Teď právě přidat!“ Jsem tedy strašně rád, že ti lidé přistoupili na tu dřinu, která je ještě čeká a za to je obdivuju. Ale ať jim to vydrží až do premiéry, protože jen tak dosáhneme toho dobrého cíle.



Autor: Radek Strnad

22.11.2011
SDÍLEJ:
Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
12 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
1 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies