Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisér oceněný za přínos novému divadlu o svém souboru: Hrajeme všude

Praha /ROZHOVOR/ - Úspěšné divadlo, na které chodí stovky lidí, se dá dělat i v polích na jihu Čech. Důkazem toho je nezávislé Divadlo Continuo, které funguje už dvě dekády v původně selském stavení. Usedlost prošla mnohamilionovou opravou, a při loňském otevření se tak stalo uměleckým centrem, které nabízí divadlo, zkušebny, ateliéry, knihovnu a další prostory, čímž pomáhá oživit jihočeskou kulturu.

24.2.2016
SDÍLEJ:

Režisér Pavel Štourač na statku v Malovicích.Foto: ČTK/Václav Pancer

Režisér a umělecký vedoucí souboru Pavel Štourač pak v úterý v Praze obdržel v rámci festivalu Malá inventura cenu České divadelní DNA za dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla v tuzemsku. V rozhovoru přiblížil, proč se soubor z hlavního města přesunul do malé obce a jakou má soubor filozofii.

Divadlo Continuo vzniklo před více jak 20 lety v Praze. Proč jste se přesunuli do Malovic, malé obce ležící zhruba 25 kilometrů od Českých Budějovic?

Náš odchod z Prahy měl dva důvody. Praktický a ideový. Ten praktický spočíval v tom, že jsme chtěli dělat jiný typ divadla, než nazkoušet hru a tu pak reprízovat. Chtěli jsme experimentovat, hledat, cestovat. Sehnat v Praze na začátku 90. let prostor pro tento typ činnosti bylo prakticky nemožné hlavně z ekonomických důvodů. Druhým motivem usídlení na vesnici bylo to, že jsme chtěli najít zázemí pro naši tvorbu, která by mohla mít dlouhodobou perspektivu. A to bylo možné jedině tou cestou, kterou jsme zvolili. Koupit starý statek a postupně ho vlastními silami a pomocí přátel přebudovat na divadelní prostor.

Jak jste se dostali ke statku, který se dnes jmenuje Švestkový dvůr?

Švestkový Dvůr jsme našli náhodou a neplánovaně, jak se většina věcí v našem životě děje. Objížděli jsme vesnice a hledali a na konci jedné z cest jsme potkali zarostlý statek a ve vedlejší vesnici se doptali na jeho majitele, nesmírně hodné lidi, kteří se o dům, který původně patřil jejich tetičce, už nemohli starat a prodali nám ho.

Jaké jste měli plány se statkem, když jste se do něj v roce 1995 nastěhovali?

Je až s podivem, že původní záměr, se kterým jsme statek kupovali, se shoduje s tím, co se nám podařilo vybudovat. Původní vize byla vytvořit prostor, který bude sloužit jako zázemí pro tvorbu Divadla Continuo, ale bude to i místo pro práci dalších divadelních skupin, které nemají svůj vlastní prostor pro práci, místo rezidenčních uměleckých pobytů, prostor pro festivaly, workshopy a setkávání. A to vše se teď po dvou dekádách naplňuje a přináší nám to velkou radost.

Co vše vzniklo díky 28 milionům korun, které jste získali z evropské dotace?

Po dvaceti letech, kdy jsme statek opravovali sami, z peněz, které jsme vydělali hraním a s pomocí práce a peněz našich přátel a podporovatelů, se nám na podruhé podařilo získat evropskou dotaci na rekonstrukci statku a na vybudování divadelního prostoru. Statek prošel kompletní rekonstrukcí, v jejímž rámci zůstaly zachovány původní kamenné hospodářské budovy, jež slouží jako zázemí divadla a vznikla nová dřevěná budova o rozměrech 12 x 32 metrů, v níž je divadelní sál, zkušebna a sklad.

Nebáli jste se, že lidé nebudou chodit na představení v malé obci?

My se většinou moc nebojíme. Samozřejmě, že ten koncept divadla ztraceného kdesi v jihočeských polích je napůl šílený, ale od loňského roku, kdy pořádáme pravidelná divadelní představení vždy jednou za čtrnáct dní, máme pravidelně vyprodáno. Přichází kolem stovky lidí na představení současného tance, alternativní divadlo, koncerty, ale i děti s rodiči na pohádky. Chodí lidé z vesnice, stejně jako k nám jezdí lidé z okolních měst a Prahy.

V létě pravidelně pořádáte site-specific, divadlo v netradičních prostorech. Jaký je o něj zájem?

Letos budeme pořádat již dvacátý letní site-specific. Divácký zájem je velký. Hlavně díky tomu, že si lidé už zvykli jezdit a mnozí se pravidelně vrací. Co se týká účastníků, kteří s námi představení vždy po dobu tří a půl týdne připravují, vybíráme vždy zhruba 15 lidí ze 40 až 50 přihlášek.

Jak vlastně akce vypadá?

Základem každého letního projektu je výběr konkrétního místa. A toto místo se stává nejenom prostorem, kde se představení připravuje a odehrává, ale je i scénářem a určuje celou dramaturgii inscenace. Hledáme jeho význam, skrytý smysl. Skrze příběhy a osudy lidí, které se v něm odehrály, skrze historii, architekturu, atmosféru… Prostor je vlastně i režisérem celého projektu. Snažíme se být natolik pozorní, abychom poslouchali, co nám říká a co my máme říci o něm divákům.

Vznikla z tohoto letního počínání nějaká hra?

Jediný letní projekt, který se proměnil do repertoárové inscenace, byl Jizvy v kameni, který jsme v roce 2010 připravovali na statku Rábín nedaleko Malovic. Pracovali jsme se vzpomínkami lidí, kteří na tomto statku od 30. let žili a pracovali. Z rozhovorů s pamětníky vzniklo asi 30 hodin zvukových záznamů, které se staly inspirací pro scény a obrazy projektu. Vlastně hned po jeho skončení nám bylo jasné, že máme materiál, který by vydal na deset dalších představení. V těch rozhovorech a vzpomínkách se zrcadlila celá moderní historie českého národa od 30. let do současnosti. Proto jsme se k tomuto tématu vrátili v inscenaci Sousedi, kterou hrajeme dodnes a která se zabývá otázkou destrukce fyzického i duchovního prostoru české vesnice během 20. století.

Jako soubor Divadlo Continuo se věnujete pohybovému divadlu, site-specific či loutkám. Právě s těmi jste loni na podzim byli v Jižní Koreji. Jaké tam bylo hraní?

Jižní Korea a Japonsko, kde jsme měli možnost hrát, jsou pro mě osobně nesmírně inspirativní země. Svojí kulturou, vztahy lidí mezi sebou, kombinací úcty k tradici a té nejmodernější technologie. Hrálo se nám vždy moc dobře a publikum je vřelé. Ale z těch málo zkušeností si netroufám udělat zobecňující závěr.

Hraní v zahraničí pro vás není novinkou. Jak často vyjíždíte hrát mimo Českou republiku?

Ročně odehrajeme kolem 60 představení, z toho asi třetinu v cizině. Setkávání s různým typem publika, s různými kulturami je vlastně to, co na cestování miluji nejvíc. To, kdy je hra prověřována na nejrůznějších místech a před různým typem publika.

Když jsem se díval na všechny aktivity Divadla Continuo, tak se mi zdá, že o hraní v divadlech ani moc nestojíte.

Snažíme se v naší práci moc neomezovat jak stylem, tak místem, kde divadlo chceme hrát. Hrajeme na ulici, ve starých továrnách, na rybníce, v jedoucím vlaku. S trochou nadsázky říkám, že hrajeme všude, někdy i v divadle.

Jak je náročné být nezávislým souborem?

Myslím, že divadelní praxe ve formě nezávislé skupiny se stálým souborem je jedna z nejobtížnějších a nejkomplikovanějších. Vyžaduje od všech členů souboru značnou oddanost společné práci, omezuje soukromý život prakticky na minimum a s trochou nadsázky by se dalo říci, že se takový život podobá řeholi. Na druhé straně přináší prostor neskutečné svobody, tvůrčí i lidské. Prostor, ve kterém záleží jenom na nás, co je a co není možné. Hranice nemožného jsou omezeny jen naší odvahou.

Pavel ŠtouračUmělecký vedoucí a režisér souboru Divadlo Continuo. V roce 1993 ho založil spolu 
s manželkou Helenou. Spolupracovat začali už v roce 1990 na DAMU v Praze, v roce 1992 se odstěhovali do jižních Čech.

Od roku 1995 sídlí Divadlo Continuo ve vesnici Malovice v prostorách bývalé zemědělské usedlosti jménem Švestkový dvůr. Soubor má nyní osm stálých členů. Loni byla po roce dokončena úprava Švestkového dvora, která vyšla na 28 milionů korun.

Autor: Benedikt Lederer

24.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
15

K útoku nožem v Rusku se přihlásil Islámský stát

Grace Mugabeová a Robert Mugabe
4

Mugabeová získala imunitu, Jižní Afrika přerušila letecké spojení

Dýmkař Krška: Dělám pocitové dýmky. Řídím se hlavně kresbou dřeva

Výrobě dýmek se Karel Krška z Drnovic věnuje už sedmadvacet let. I po takové době nepovažuje jejich vyřezávání za rutinu. „Každý kousek je originál. Vše dělám ručně a každý kus dřeva mě jinak inspiruje. Možná proto mě práce pořád baví,“ pochvaluje si devětačtyřicetiletý muž.

První burčák je v prodeji. Jak poznat ten pravý? Zákazník nemá šanci, říká vinař

/ANKETA/ - Hrozny už pomalu dozrávají a s blížícím se vinobraním začíná i burčáková sezóna. Zatímco někteří vinaři čekají s výrobou burčáku na začátek září, jiní už prodávají.

Libanon a Sýrie zahájily ofenzivu, chtějí vyčistit hranice od islamistů

Hnutí Hizballáh spojilo své síly se syrskými vládními jednotkami s cílem zbavit pohraniční oblasti posledních bojovníků Islámského státu. Libanonskou armádu v této operaci podporují i Američané.

Z kauzy uplácení se někteří stíhaní lékaři mohou vyplatit

V kauze údajného uplácení lékařů ze strany distributorů léků policie obvinila zhruba 200 lidí. Někteří z doktorů se mohou stíhání vyhnout, pokud zaplatí jedenapůlnásobek přijatých úplatků na odškodnění obětí trestných činů. Naopak část distributorů policie stíhá jako organizovanou zločineckou skupinu. Hrozí jim přísnější tresty, a to dva až deset let vězení.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení