VYBERTE SI REGION

Režisérka a herečka Viktorie Čermáková: Bez smrti by život neměl cenu

Praha /ROZHOVOR/ - Divadlo Rokoko se chystá na první letošní premiéru. Jako vůbec první česká scéna uvede 1. února italskou tragikomedii Úsměv Dafné. Režie hry od Vittoria Franceschiho se ujala Viktorie Čermáková.

21.1.2013
SDÍLEJ:

Viktorie Čermáková je úspěšná režisérka i herečka.Foto: archiv

Úsměv Dafné je vaše první hra, kterou režírujete pro Divadlo Rokoko. Jako bonus je to také představení, které zde bude mít svoji českou premiéru.

Je to současná hra italského autora Vittoria Franceschiho, který je především zkušený herec, a který ji napsal sám pro sebe. Osobně nám do Rokoka napsal dopis o tom, že zažil umírání dvou žen, které mu byly blízké, a to ho inspirovalo k napsání této hry. Zároveň je podle něj ale hra také o dalších otázkách, které potřebují být ve společnosti nastolené. K tomu autor přistupuje jistým tragikomickým stylem.

Co vás na hře oslovilo, proč jste jí, lidově řečeno, vzala?

Připadalo mi zajímavé, jakým způsobem se hra vyrovnává s tématem smrti. Je to jedno z témat, která jsou pro lidi těžko zpracovatelná, a z toho důvodu je často řeší právě divadelní hry. Představení má diváky tak trochu připravit na chvíle, kterých se v životě bojíme a na které bychom byli rádi připraveni předem. To mi připadá důležité také u filmu, u obrazu nebo u hudby. Kolikrát totiž dokáží tyto věci člověka v těžkých posílit více než nejbližší člověk.

Režírovala jste už někdy podobně psychologicky vypjatou hru?

Ne, nikdy jsem nerežírovala žádnou hru od Ibsena nebo Čechova, autorů, jimiž se Vittorio Franceschi nechal v Úsměvu Dafné inspirovat.

Našla jste ve hře také něco z vlastního života?

Určitě jsme spolu s herci, zejména ve chvílích, kdy jsme se na něčem nemohli domluvit, zmiňovali situace z vlastních životů. Výsledek je pel-mel toho, co jsme my všichni prožili.

Jak sama pohlížíte na propírané téma eutanazie a dobrovolného odchodu ze světa?

To je velmi křehká otázka, která má vždycky specifický rámec a která se rozhodně nedá paušalizovat. Je důležitý každý individuální obraz, osud každého člověka, míra postižení a další hlediska, které se vážou k dobrovolnému odchodu ze světa. Tato hra dává nějakým způsobem za pravdu tomu, že je možné, aby se člověk sám rozhodl o své smrti, ale jak říkám, musíme brát v potaz mnoho dalších aspektů.

Přiměla vás práce na této hře více přemýšlet o smrti?

Určitě, ostatně režie i herectví jsou profese, které mají výsostní postavení v tom smyslu, že má člověk placený čas na to, aby se intenzivně zabýval mnohdy velmi nepříjemnými tématy. Co se týče mě, tak asi stejně jako každý jiný o smrti přemýšlím. Snažím se být na ni připravená, na druhou stranu z ní mám strach. Myslím ale, že jsem natolik dospělá, že jsem už pochopila to zásadní, o čem je například Věc Makropulos. Totiž že bez smrti by život neměl cenu.

Pomáhá vám při režírování fakt, že jste sama herečka?

Myslím si, že mi více než dvacetiletá herecká zkušenost umožňuje rozumět hercům, proč se někdy motají jak nudle v bandě, přestože už dávno mají všechno umět. Možná i proto se tolik nerozčiluji, i když občas trpím (smích).

A proč jste se na režii vydala, herectví vám už nestačilo?

Pociťovala jsem v sobě jistý herecký přetlak, mnohdy se mi zdálo, že mi režiséři nerozumí a často mi připadalo, že jsou vůči mně nebo vůči kolegům nespravedliví… Jako herečka jsem nebyla schopna s tím nic udělat, maximálně jsem se mohla vztekat v šatně. Přirovnala bych to k politice - člověk může nadávat, že jsou tam nahoře všichni blbí, ale může také zkusit dostat se mezi ně a změnit situaci shora. Proto jsem se dala na režii. Je samozřejmé, že ve chvíli, kdy se to člověku podaří, tak zjistí, že to nahoře není úplně jednoduché.

Přistihnete se někdy při tom, že děláte stejné chyby jako ti režiséři, vůči kterým jste se vztekala?

Myslím si, že chyby, které mi vadily, nedělám. Snažím se s herci o výsledné podobě představení mluvit, dám na jejich názor a nejsem nad lidmi, se kterými pracuji, povýšená. Úplně nejšťastnější jsem, když cítím tvůrčí energii, která probíhá mezi větší skupinou lidí, když vidím, že herci mají nápady a že je práce baví. Na druhou stranu dělám nepochybně mnoho jiných chyb než ti, kteří mě k režii inspirovali.

Kdo je… Viktorie Čermáková

Narodila se v roce 1966 v Praze

Už jako tříletá hrála ve filmu Lucie a zázraky, od té doby vytvořila několik dalších filmových rolí  - naposledy jsme ji mohli vidět ve snímcích Hlava-ruce-srdce a Svatá čtveřice.

Za svou kariéru hrála v několika divadlech v Praze a v Brně (např. Divadlo na provázku, Divadlo Komedie nebo Divadlo v Celetné).

V roce 2006 spoluzakládala Divadelní studio Továrna působící v holešovické La Fabrice.

V roce 2007 byla oceněna na festivalu Next Wave za přínos českému divadlu, v témže roce byla nominována na Cenu Alfréda Radoka.

MICHAELA ROZŠAFNÁ

Autor: Redakce

21.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies