Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisérka a herečka Viktorie Čermáková: Bez smrti by život neměl cenu

Praha /ROZHOVOR/ - Divadlo Rokoko se chystá na první letošní premiéru. Jako vůbec první česká scéna uvede 1. února italskou tragikomedii Úsměv Dafné. Režie hry od Vittoria Franceschiho se ujala Viktorie Čermáková.

21.1.2013
SDÍLEJ:

Viktorie Čermáková je úspěšná režisérka i herečka.Foto: archiv

Úsměv Dafné je vaše první hra, kterou režírujete pro Divadlo Rokoko. Jako bonus je to také představení, které zde bude mít svoji českou premiéru.

Je to současná hra italského autora Vittoria Franceschiho, který je především zkušený herec, a který ji napsal sám pro sebe. Osobně nám do Rokoka napsal dopis o tom, že zažil umírání dvou žen, které mu byly blízké, a to ho inspirovalo k napsání této hry. Zároveň je podle něj ale hra také o dalších otázkách, které potřebují být ve společnosti nastolené. K tomu autor přistupuje jistým tragikomickým stylem.

Co vás na hře oslovilo, proč jste jí, lidově řečeno, vzala?

Připadalo mi zajímavé, jakým způsobem se hra vyrovnává s tématem smrti. Je to jedno z témat, která jsou pro lidi těžko zpracovatelná, a z toho důvodu je často řeší právě divadelní hry. Představení má diváky tak trochu připravit na chvíle, kterých se v životě bojíme a na které bychom byli rádi připraveni předem. To mi připadá důležité také u filmu, u obrazu nebo u hudby. Kolikrát totiž dokáží tyto věci člověka v těžkých posílit více než nejbližší člověk.

Režírovala jste už někdy podobně psychologicky vypjatou hru?

Ne, nikdy jsem nerežírovala žádnou hru od Ibsena nebo Čechova, autorů, jimiž se Vittorio Franceschi nechal v Úsměvu Dafné inspirovat.

Našla jste ve hře také něco z vlastního života?

Určitě jsme spolu s herci, zejména ve chvílích, kdy jsme se na něčem nemohli domluvit, zmiňovali situace z vlastních životů. Výsledek je pel-mel toho, co jsme my všichni prožili.

Jak sama pohlížíte na propírané téma eutanazie a dobrovolného odchodu ze světa?

To je velmi křehká otázka, která má vždycky specifický rámec a která se rozhodně nedá paušalizovat. Je důležitý každý individuální obraz, osud každého člověka, míra postižení a další hlediska, které se vážou k dobrovolnému odchodu ze světa. Tato hra dává nějakým způsobem za pravdu tomu, že je možné, aby se člověk sám rozhodl o své smrti, ale jak říkám, musíme brát v potaz mnoho dalších aspektů.

Přiměla vás práce na této hře více přemýšlet o smrti?

Určitě, ostatně režie i herectví jsou profese, které mají výsostní postavení v tom smyslu, že má člověk placený čas na to, aby se intenzivně zabýval mnohdy velmi nepříjemnými tématy. Co se týče mě, tak asi stejně jako každý jiný o smrti přemýšlím. Snažím se být na ni připravená, na druhou stranu z ní mám strach. Myslím ale, že jsem natolik dospělá, že jsem už pochopila to zásadní, o čem je například Věc Makropulos. Totiž že bez smrti by život neměl cenu.

Pomáhá vám při režírování fakt, že jste sama herečka?

Myslím si, že mi více než dvacetiletá herecká zkušenost umožňuje rozumět hercům, proč se někdy motají jak nudle v bandě, přestože už dávno mají všechno umět. Možná i proto se tolik nerozčiluji, i když občas trpím (smích).

A proč jste se na režii vydala, herectví vám už nestačilo?

Pociťovala jsem v sobě jistý herecký přetlak, mnohdy se mi zdálo, že mi režiséři nerozumí a často mi připadalo, že jsou vůči mně nebo vůči kolegům nespravedliví… Jako herečka jsem nebyla schopna s tím nic udělat, maximálně jsem se mohla vztekat v šatně. Přirovnala bych to k politice - člověk může nadávat, že jsou tam nahoře všichni blbí, ale může také zkusit dostat se mezi ně a změnit situaci shora. Proto jsem se dala na režii. Je samozřejmé, že ve chvíli, kdy se to člověku podaří, tak zjistí, že to nahoře není úplně jednoduché.

Přistihnete se někdy při tom, že děláte stejné chyby jako ti režiséři, vůči kterým jste se vztekala?

Myslím si, že chyby, které mi vadily, nedělám. Snažím se s herci o výsledné podobě představení mluvit, dám na jejich názor a nejsem nad lidmi, se kterými pracuji, povýšená. Úplně nejšťastnější jsem, když cítím tvůrčí energii, která probíhá mezi větší skupinou lidí, když vidím, že herci mají nápady a že je práce baví. Na druhou stranu dělám nepochybně mnoho jiných chyb než ti, kteří mě k režii inspirovali.

Kdo je… Viktorie Čermáková

Narodila se v roce 1966 v Praze

Už jako tříletá hrála ve filmu Lucie a zázraky, od té doby vytvořila několik dalších filmových rolí  - naposledy jsme ji mohli vidět ve snímcích Hlava-ruce-srdce a Svatá čtveřice.

Za svou kariéru hrála v několika divadlech v Praze a v Brně (např. Divadlo na provázku, Divadlo Komedie nebo Divadlo v Celetné).

V roce 2006 spoluzakládala Divadelní studio Továrna působící v holešovické La Fabrice.

V roce 2007 byla oceněna na festivalu Next Wave za přínos českému divadlu, v témže roce byla nominována na Cenu Alfréda Radoka.

MICHAELA ROZŠAFNÁ

Autor: Redakce

21.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Zemětřesení v Mexiku
AKTUALIZUJEME

Mexiko zasáhlo další silné zemětřesení. Mělo sílu 7,1 stupně

Ruské vojenské helikoptéry během manévrů Západ 2017 na cvičišti u Petrohradu.
12 5

Při cvičení Západ 2017 došlo k nehodě, střela zamířila mezi novináře

EXKLUZIVNĚ

Somálka, která prohrála soud o hidžáb, získala azyl na čestné slovo

Deník zjistil, jak se do Česka dostala Somálka Ayan Jamaal Ahmednuurová, které v úterý Městský soud v Praze zamítl žalobu proti pražské Střední zdravotnické škole kvůli zákazu nošení hidžábu. Sedmadvacetiletá Somálka se do země dostala bez jediného dokladu, azyl jí byl udělen na základě čestného prohlášení.

Začíná kampaň Číst Havla. Dětem přiblíží Havla jako literáta

Knihovna Václava Havla dnes spustila kampaň Číst Havla, která chce žákům základních a středních škol pomoci poznat Václava Havla nejen jako velkou postavu české historie, ale především jako čtivého a podnětného spisovatele.

Na sdílení kol půjde 20 milionů. Města mohou žádat o dotace

Sdílení jízdních kol ve městech podpoří nová dotace ze Státního fondu životního prostředí. Na takzvaný bikesharing je určeno 20 milionů korun. O peníze mohou žádat města, dopravní podniky i soukromé firmy. Dalších 20 milionů půjde do osvěty pro ekologicky čistou dopravu. 

AUTOMIX.CZ

TEST: Jeden řidičák, dvě cesty. Vyzkoušeli jsme skútry, na které stačí "béčko"

Jestli žijete s autem ve větším městě, tak vás dost možná taky štve ranní doprava. A velice často i ta odpolední. Možná by se vám vyplatilo přesednout na něco, co disponuje polovičním počtem kol a pouze jednou stopou. Nebojte se, bicykl vám tlačit nebudeme. Řešením může být skútr.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení