VYBERTE SI REGION

Herečka Daniela Bambasová: Na jevišti asi jednou chcípnu

České Budějovice /ROZHOVOR/ - Herečka získala dvě Jihočeské Thálie za Ráchel ze Slaměné židle. Mrzí ji, že inscenace rychle zmizela z repertoáru… Říká jim andělé. Po čtvrtečním večeru, kdy Jihočeské divadlo rozdalo své Thálie, jich má doma devět. Tentokrát k ní přilétli za postavu pološílené Ráchel z inscenace Slaměná židle. Energii, která z ní během představení proudila, prokázala i při ceremonii: moderovala, získala dvě sošky, ochotně odpovídala novinářům a další půlhodinu strávila v šatně rozhovorem pro Deník, a to tak soustředěně, že ani nezvedala mobil, který co chvíli ohlašoval další gratulace. „Jsem tak šťastná!“ vykřikla spontánně na konci rozhovoru a bylo to hodně upřímné.

25.4.2012
SDÍLEJ:

Pološílenou šlechtičnu Ráchel ztvárnila Daniela Bambasová v inscenaci Slaměná židle. Dostala za ni Jihočeské Thálie od kritiků i diváků. „Tentokrát mě rovnocenně těší obě,“ říká herečka.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Musím začít tím, co mě na ceremonii zaujalo: dělala jste někdy koblihy podle receptu, který jste četla z jeviště?
A víte, že ne? (smích). Měl být recept a mě napadly koblížky ze Saturnina. Nechtělo se mi říkat nějaký normální recept, protože by neměl spojitost s Tháliemi. Já sama se do kynutého těsta moc nepouštím, jinak ale peču výborný, opravdu výborný moučníky.  Já bych mohla vysypat z rukávu několik úžasných receptů na moučník. Koblihy ale nedělám, protože u nás je nikdo moc nejí.

Z hlediště to působilo, že byste mohla rovnou do Prima vařečky.
Já bych mohla! Vařím fakt dobře a moučníky peču ráda.

Když jsme mluvili o Slaměné židli naposledy, říkala jste, že Ráchel nebudí příliš sympatie. Vzhledem ke dvěma Tháliím jste se asi spletla…
Myslela jsem si, že postava Ráchel je natolik ostrá, natolik – jak někdo psal v ohlasech – vulgární a kontroverzní, že ne každý ji přijme. A v tomhle jsem diváka podcenila, protože jsem neměla jediný špatný ohlas. Spousta žen mi říkala, že Ráchel v nich evokovala jejich vlastní osudy, samozřejmě v přeneseném slova smyslu. Šly na hru znova právě proto, že postava Ráchel je hodně zaujala. Fakt jsem překvapená, že takhle diváky nadchla, a  o to víc mě mrzí, že se představení tak málo hrálo.

Pro část dámského publika byla Ráchel asi očistná. I pro vás?
S mužským pohlavím jsem nikdy neměla takový kontroverzní vztah. Já mám v podstatě chlapy ráda, beru je takové, jací jsou, a nikdy mi takhle muž neublížil. Ale ráda bojuju za jiné ženy. Takovou situaci znám od různých žen, které zažívají podobné věci. Jak Ráchel říká, že ji přitáhl ke stolu se slovy: tumáš prachy a vypadni, a zbavil se jí, tak v menším měřítku naší kotliny se to taky děje. Ale mně se to nestalo.

Role vám byla blízká jednak schopností Ráchel milovat a jednak její vnitřní silou. Co pro vás bylo ale naopak těžké?
Bála jsem se, aby diváka bavila, aby je zajímal příběh, hra má zvláštní poetiku. Vyvíjí se sice příběh Isabely a Anease, ale Ráchel je katalyzátor a nevěděla jsem, jestli diváky natolik zaujmu svou osobností, aby šli se mnou a bavily je Rácheliny šílené opilecké laufy. A bylo úžasné cítit, že lidé se mnou fakt jdou. I přesto, že Ráchel je někdy sprostá, snažila jsem se najít momenty jejího změkčení, aby lidé pochopili, proč je taková, a uvěřili jí. Ne přes sentiment, spíš přes hořký úsměv.

A s čím jste se prala nejvíc?
Pro mě bylo hodně těžké ustát ji energeticky, protože to byl hrozný výdej energie. Když jsme hru zkoušeli, tak trvalo, než jsem si zvykla na velkou zátěž. Jinak já jsem jí od začátku rozuměla, problém byl sdělit to přes text, který je hodně těžký, špatně se učil.  A pak tam byla místa, se kterými jsem se já jako Bambasová nemohla ztotožnit, když třeba Ráchel říká: já jsem nikdy nechtěla děti a obětovala bych syna, jen mít toho chlapa zpátky. To mi hlava nebere.

Taky jsem slyšel, že jste neměli moc času při zkoušení.
To byl problém. A zvládnout scénu, protože pohybovat se na ní bylo velmi obtížné. S mou šílenou vlečkou a šaty, o které jsem zakopávala, bylo hlavní se nezabít. Navíc jsme na scéně zkoušeli před premiérou jenom dvakrát. A strašně mě mrzí, že roli nemůžu hrát déle, protože se vyvíjela. Řeklo mi to i pár lidí, kteří viděli premiéru a nějakou reprízu, že objevili nové věci.

Máte za Ráchel diváckou Thálii a přitom představení zmizelo z repertoáru docela rychle. Proč?
Nastartování inscenace bylo nešťastné. Před prázdninami byla dvě představení během mistrovství v hokeji. Takže premiéra, která je normálně vyprodaná, byla poloprázdná. To znamená, že šuškanda byla poloviční. Pak byla jedna repríza a čtyřměsíční pauza. Po prázdninách jsme začínali v dost divném utajení, bez větší publicity, takže ani další tři představení nebyla vyprodaná. Poslední čtyři jsme vyprodáno měli. Slaměná židle měla zvláštní osud.

Jaká byla derniéra?
Na derniéře jsem zažila něco neuvěřitelného: standing ovation, děkovali jsme se deset minut, lidé nás nechtěli pustit. Brečela jsem asi dva dny. Chápu divadlo, že inscenace stahuje, když si není jisté, že bude vyprodáno, ale je to škoda. Chtělo to lepší propagaci.

Překvapuje mě, že vás role stála hodně energie. Navenek to vypadalo, že dračice Bambasová si Ráchel vysloveně užila.
Víte co, já neumím hrát na půl plynu. Do všeho jdu na 200 procent. Mně by se i líbilo, kdyby mě obsadili do role tiché a psychologicky komplikované postavy, proč ne? Ale když má role energii, tak to v sobě mám. Ale nejsem nejmladší a něco jiného je, když se hraje  a když se zkouší: když čtyři hodiny vracíte opravdu těžký výstup, tak jste strašně vyčerpaný. Ale já se nevzdám a v tom jsme si s Ráchel asi blízké. Já na jevišti prostě asi jednou chcípnu. Neumím to ošidit, styděla bych se, že bych lidi okradla.

Kritika Deníku oslovila silná symbolika židle. Měla jste někdy taky takovou?
Mám spoustu talismanů, sošek a věcí, které dnes není moderní mít doma. Jsou pro mě důležité, protože mi připomínají určitou situaci nebo člověka. Čím jsem starší, tím víc se oblopuji fotkami svých nejbližších. Ve Slaměné židli jde o udržení si důstojnosti, ale to mám zakódované v hlavě. Před nikým se neponižuj a nad nikým se nepovyšuj, to je pro mě naprosto zásadní věc. Držím se jí a neuhnu. V profesi je to někdy problém, protože se předpokládá, že člověk někomu pochlebuje, a já to nikdy nedělala a říkala si, že dobrá práce se obhájí sama. Je to sice těžší cesta, ale uměle vyhoněné bubliny vždy splasknou a nezbyde nic. Na intriky kašlu.

S Tháliemi se opakuje scénář z loňska, kdy jste získala dvě sošky za Slepici. Letos, když jste převzala diváckou, se vám zaleskly oči. Ocenění za Židli je tedy pro vás asi důležitější.
Já si fakt myslela, že Thálii dají Lence (Krčkové za Petrolejové lampy – pozn.red.). Dojalo mě to i z toho důvodu, že už se ceny nedožila maminka, která z nich měla pokaždé velkou radost. A hlavně: Alla ve Slepici je karikatura ženství, jakkoli je to úžasná role. Ale Ráchel, to je ženská a majstrštyk! Víc mě vnitřně zaujala a objevovala jsem věci, které má v sobě člověk ukryté a přes tyto role je dostává ven. Po Ráchel hrozně smutním…

A nemrzí vás, že jste Thálii vyfoukla Lence Krčkové, která září  v Petrolejových lampách?
Nechci být pokrytec, ale říkala jsem, že bych jí cenu přála. Její role je krásná, udělala ji výborně, bavili jsme se o tom. Byla bych pokrytec, kdybych řekla, že cena patří jí a ne mně. To je někdy smůla v hereckém životě, že se to sejde. Mě překvapila divácká Thálie, myslela jsem, že ji dostane Lenka, protože Petrolejové lampy jsou tu větším pojmem. A říkala jsem jí hned v zákulisí, že je mi to líto. Ale Lenka je mladá a věřím, že šanci ještě určitě dostane.

Je pro vás u nedivácké Thálie cenné, že o ní letos rozhodovali kritici a kulturní redaktoři?
Určitě. Vždy se ceny předávaly a nikdo je nebral moc vážně, protože o nich rozhodovalo vedení souborů. Já tentokrát Martina Glasera podezírám, že nechtěl mít zodpovědnost, aby rozhodl mezi mnou a Lenkou. Jsem opravdu mile překvapena a tentokrát mě naprosto rovnocenně těší obě Thálie. Já jsem tak šťastná! Dnes to obrečím a zítra se po premiéře opiju (smích).

Na podzim si připomenete 30 let v Jihočeském divadle. Za Ráchel jste získala dvě Jihočeské Thálie, širší nominaci na cenu Thálie, bronz v anketě i-divadlo.cz. To je docela pěkný dárek, ne?
Je. Jen, když si vzpomenu na Borise Rösnera, který tenkrát posbíral všechny ceny a potom se mu stalo, co se mu stalo, mám trošku strach… Ještě bych ráda dostala nějakou pěknou roli, ale po Ráchel to bude těžké, i když si myslím, že pořád mám co nabídnout. Ale je to takový hattrick (smích).

Jihočeských Thálií máte nyní devět. Kde bydlí?
Na poličce v ložnici. Když ležím, tak se na ně dívám. Jsou to takoví mí andělé, kteří mě ochraňují. A police je dlouhá, takže je na ní ještě spousta místa (úsměv).

Autor: Václav Koblenc

25.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nejdelší železniční tunel v České republice bude hotový za rok

Kyšice, Plzeň – Ražba druhého tubusu mezi Kyšicemi a Plzni je rychlejší.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies