VYBERTE SI REGION

František Ringo Čech: Pořadu Partička nerozumím, zato miluji Svěráka a Cimrmany

Litvínov /ROZHOVOR/ - Nejpopulárnější divadelní hru z pera Františka Ringo Čecha Dívčí válka mohli diváci zhlédnout v litvínovské Citadele. Úspěšná komedie má za sebou stovky repríz a stala se nejhranější ze všech divadelních her v České republice. Brzy se na představení mohou těšit i mostečtí diváci, František Ringo Čech zavítá se svým souborem do Mostu na podzim. Oblíbený herec, muzikant, malíř a komik poskytl Mosteckému deníku rozhovor. 

19.4.2013
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/archiv

Dívčí válka je představení, které má neskonalý úspěch. Proč si myslíte, že je u diváků tolik oblíbené?

Kdybych věděl, v čem je úspěch hry, napsal bych druhý díl. Moji herci ho na mě chtějí. Podle mě je to tím, že se Češi ztotožňují s postavami a nemusejí předem absolvovat žádnou přípravu. Když přijde Bivoj na jeviště, tak všichni ze školy vědí, kdo to byl. Nedávno jsem četl rozhovor s Káčou Brožovou. Ptali se jí, co mají lidé rádi. Ona odpověděla, že lidovou zábavu s historickým nádechem. A to je přesně Dívčí válka.

Jaký máte vy osobně rád humor? Spolupracoval jste s takovými osobnostmi, jako jsou pánové Šlitr, Šimek a Grossmann…

Ano, vyrostl jsem v Semaforu na Šimkovi a Grossmannovi. Ale miluji i Svěráka a Cimrmany. Máme moc talentovaných lidí. Nechápu příliš StandBy Comedy, z desíti vystupujících jsou dobří jen tři. Ostatní nestojí za nic, ale podobně je to v každé oblasti. Nerozumím třeba ani pořadu Partička. I když mám Geňu se Suchoněm (Richard Genzer a Michal Suchánek, pozn. red.) rád a oba účinkovali v mém divadle.

V divadle Semafor jste také působil. Lidé, kteří prošli Semaforem, popisují tuto zkušenost jako jeden z nejzásadnějších momentů jejich kariéry. Jak to vnímáte vy?

Stejně. Byla to éra takzvaných malých forem. S Uršulou (Uršula Kluková, pozn. red.) jsme dva, kteří víme, jak se malé formy dělají a umíme je hrát. Dnes se to ale už příliš nenosí. Každý umělecký směr má svou éru éra Šimka a Grossmanna, Šimka a Soboty, Pepy Dvořáka, Divadla Rokoko. Hrála se forma malých divadel a já jsem jí odkojený.

Napsal jste s Petrem Novotným humorný cestopis Jako Čuk a Gek. Na konci knihy slibujete, že vyjde její pokračování. Kdy se čtenáři dočkají?

Nedočkají se. Je to kniha, která úplně propadla. Mám rád ediční řady, a protože jsme společně hodně cestovali, chtěli jsme jich vydat víc. Připravil jsem knihám i názvy, vždy po cestovatelích Jako Vráz a Kořenský, Jako Bolek a Lolek, Jako Hanzelka a Zikmund. Pro první díl jsem prosadil název Jako Čuk a Gek. Ale jak lidé slyšeli tato ruská jména, tak se od toho odtáhli. Kniha se naštěstí vyprodala, ale nakladatelství o druhou nemělo zájem.

Procestoval jste skoro celý svět. Existuje země, ve které byste rozhodně nechtěl žít?

Já jsem alergický na muslimské země. Jakmile do muslimské země vjedu, mám po celou dobu svého pobytu strach a necítím se dobře. V některých zemích se k nám chovali velmi nepřátelsky. Je to svět, který nás nemá rád a já ho také nemám rád.

V úvodu jedné své knihy upozorňujete, že není vhodná pro feministky. Odkud pramení vaše nechuť k feministkám?

Já jsem velmi tolerantní k sexuálním úchylkám. Jsem pro, aby gaye a lesby v žádném případě nikdo neohrožoval, ať si žijí a dělají, co chtějí. Ale dráždí mě, že svou orientaci oslavují. Protože to normální není. Vadí mi, jak chodí po Praze nazí, tlustí, kozatí, prdelatí a nehezcí lidé, řvou a tančí. Podle mě je to nedůstojné. Buzny mi nevadí, protože buzna je k vám milá a vlídná. Ale lesby jsou odporné a agresivní.

Podle toho, jak jste popisoval svůj zážitek z výstavy klauzurních prací studentů umělecké školy v Mánesu, soudím, že nebudete velký fanda současného umění.

Na výstavě, kterou zmiňujete, byli samí mladí, samolibí a nafoukaní lidé. Holky byly oblečené v indických dlouhých šatech a měly sandály a mošny. Podle toho je poznáte. Tito lidé byli bez sebereflexe a pokory. O současném umění toho moc nevím, ale mám rád moderní umění. Když vidíte Miróa, Kleea, nebo Kandinského, tak si řeknete, že na tom něco je. Že to není jen tak. Nepochybuji o tom, že i mezi současnými umělci jsou šikovní lidé, ale já je neznám.

Autor: Anna Jurecová Bc.

19.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies