VYBERTE SI REGION

S ředitelem ostravského divadla nejen o jeho návratu do Ostravy

Ostrava /ROZHOVOR/ - Ředitel ostravského Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil říká: Nezajímá mě do sebe zahleděná provinčnost, ale co nejvyšší kvalita.

20.5.2012
SDÍLEJ:

Jiří Nekvasil Foto: archiv

Narodil jste se ve znamení Střelce. Tito lidé se prý dívají do dálky za velkými ideály a jejich život bývá aktivní a dobrodružný. Jsou činorodí, plní energie 
a nezlomní optimisté. Vyvinou hodně úsilí, aby se mohli věnovat tomu, čemu věří a co je baví. Sedí to na vás?
Myslím, že to docela sedí. Zejména ta druhá polovina. Někdy ovšem i moji činorodost na chvíli vystřídá lenost, energie dojde, a optimismus nahradí zdravá skepse. A ta největší dobrodružství prožívám v divadle 
a s postavami her a oper, které inscenuji.

Čemu jste se věnoval po odchodu z Národního divadla?
Věnoval jsem se neustále své profesi – režii. Inscenoval jsem asi třináct operních 
a činoherních inscenací, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. A v České televizi jsem mimo jiné natočil sedmidílný seriál Krajan G. M. (Zdeněk Mahler vypráví a Gustavu Mahlerovi).

Vaše webové stránky nejsou od roku 2009 aktualizovány. Nestíháte?
Máte pravdu, nestíhám. Nestíhám ani najít někoho, kdo by se mi o ně staral.

Z Ostravy jste na studia v roce 1981. Po letech jste se sem 
v lednu 2010 vrátil jako ředitel NDM. Jak dalece vás překvapila podoba města, jeho změny… Jaké jste po návratu zažíval pocity? Navázal jste třeba na stará přátelství?
Je pravda, že v posledních patnácti letech jsem do Ostravy příliš často nejezdil. Rodiče se odstěhovali do Prahy začátkem devadesátých let. Delší čas jsem zde strávil 
v roce 2009 při zkoušení 
v Aréně, a to jsem se zde cítil a cítím stále velmi dobře. Ostrava se něčím velmi změnila k lepším,u a něčím je stejná – zejména svou otevřeností. Je to pro mě inspirativní prostor, kde se dobře pracuje. Takže vrátit se sem beru jako krásnou životní možnost a výzvu. Mám tady řadu známých a přátel z různých životních etap od dětství až po dospělost. Je to zajímavé setkávat se po letech, přiznám se, že ne všechny na první pohled poznám! Zestárli jsme všichni – nebo dozráli? Navíc jsem zde nově potkal několik výborných lidí a přátel, která by bylo škoda v životě minout.

Zatímco většina lidí míří do Prahy, Vy jste se vydal opačným směrem. Je nabídka šéfování třetímu největšímu divadlu 
v republice výzva? Nebo vás to už trochu táhlo do rodného města?
Byla to a stále je výzva, kde se prolíná obojí. Vést a vytvářet umělecký program třetího největšího divadla 
u nás, navíc divadla, ve kterém jsem doslova vyrostl (otec Jiřího Nekvasila byl 
v ostravském divadle třicet let operním režisérem – pozn. red.) a které znám od dětství. Divadlo a Ostrava jsou pro mě v mnoha ohledech synonyma.

Co třeba v pubertě poslouchá teenager, který inklinuje k opeře? Jak v tomto citlivém věku ustojí mezi vrstevníky fakt, že se chce věnovat takovému žánru, výjimečné profesi?
Já jsem chtěl vždy dělat divadlo a divadelní režii. Když se od dětství, vlastně nedobrovolně, stane divadlo součástí vašeho světa, máte dvě možnosti – buď mu propadnout, anebo ho začít vědomě ignorovat. U mě nastal ten první případ. Vždy jsem byl rozkročen mezi operou a činohrou, jsem moc rád, že se mohu věnovat obojímu. Jako teenager jsem v sedmdesátých letech poslouchal také to, co moji vrstevníci. Ten výběr a možnost sehnat nahrávky nebyla tak velká. Takže nejvíc asi Beatles a Pink Floyd a něco z českého 
a slovenského rocku. Nebo to byl big beat?

Jakou hudbu posloucháte dnes? Dokážete si třeba pustit tu, kterou tenkrát, a stále se vám líbí?
Dnes hlavně poslouchám opery, ty, které studuji, ty, které chci poznat, a další artificiální – nemám rád slovo vážnou – hudbu. Objevuji nové světy, k některým se vracím, a i tam mnohdy objevuji zatím neobjevené. Ale když připravuji nějakou operu, většinou nejsem schopen vnímat jiné hudební světy. Hudbu z mladých let si moc nepouštím.

Co dělá ředitel, když nešéfuje? Jste intelektuál, kterému je nejlépe v kavárně, nebo je vás možné potkat třeba na kole nebo in-line bruslích?
V kavárně je mi dobře, taky nad knížkami, na výstavách, v divadlech, v hovoru 
s chytrými lidmi. Mám rád přírodu, dlouhé procházky či túry a projíždky na horském kole. Ale divadlo mám v hlavě pořád!

Je opera tak vážný a „těžký" žánr, jak se na první pohled zdá? Jak byste to nezasvěceným vyvrátil?
Opera je hlavně velké strhující a emotivní divadlo. Tak se ji snažím už pětadvacet let dělat. Takže, nebát se 
a přijít, a mít štěstí na dobrou produkci.

Letos je vám padesát let. Budou oslavy? Jste slavící typ?
Slavící typ moc nejsem, ale padesátka je bezesporu příležitost k rekapitulaci, setkáním s přáteli. Těsně před narozeninami bude mít v Ostravě premiéru moje nová inscenace Janáčkovy Káti Kabanové, to není úplně náhoda.

Radujete se z toho, co jste dosud v životě zvládl? Jste spokojený? Jaké máte plány a sny?
S trochou nadsázky říkám: spokojený umělec – mrtvý umělec! Jinak se snažím dělat s plnou zodpovědností, nasazením, radostí a co nejlépe to, co mám možnost teď dělat a udělat. Je to dar, který nemusí být věčně, a to je důvod k radosti. A nenechat se otrávit. Takže hlavní plán je dělat dobré divadlo, být zvědavý a otevřený na cestě za fantazií, krásou a pravdou.

Nastupoval jste ve svých předchozích působištích do emotivně podobně rozjitřených podmínek jako v Ostravě po odvolání vašeho předchůdce Luďka Golata? Jaké to je? Jak se v takové situaci komunikuje se souborem?
Atmosféra, pravda, v té době nebyla ideální, navíc 
tehdy přistoupil zřizovatel 
k razantním škrtům dotací. Takže dva úkoly mnohdy neslučitelné – nastartovat pozitivní tvůrčí nasazení celého divadla, a přitom sáhnout 
k řadě úsporných opatření, včetně snížení personálního stavu. Úplně jednoduché to nebylo, ale divadlo je plné výborných profesionálů 
a doufám, že většina pochopila, že i když leccos bude a je jinak než bývalo, přišel jsem do NDM tvořit, nikoliv bořit! Důležité je nenechat se otrávit, ale jít za vizí našeho divadla jako výrazné kreativní kulturní instituce, jako otevřeného inspirativního prostoru pro špičkovou divadelní tvorbu ve všech žánrech. Divadlo, ve kterém se dobře pracuje a které dobře pracuje.

Krátce po nástupu do funkce jste v rozhovoru pro Deník řekl: Měl by zde být jasně vyprofilovaný operní soubor s progresivní  nepřehlédnutelnou dramaturgií, velký činoherní soubor, jenž by měl tvořit jakousi protiváhu k tvorbě zdejších menších divadel. … A pak je tady sféra hudebně-zábavného divadla, kde usiluji, aby programové spektrum bylo zachováno a hlavně zkvalitněno jak v oblasti klasické operety, tak také pokud jde 
o komorní hudební komedie, 
a rád bych vytvořil prostor pro moderně koncipovaný velký muzikál. Myslíte si, že se vám tyto vize daří naplňovat, nebo jste je v konfrontaci například 
s ekonomickou či personální realitou musel mírně „přiseknout"?
Řekl bych, že i v konfrontaci s ekonomickou a personální realitou se tyto vize daří naplňovat. Ale to byste se spíš měli ptát našich diváků.

Jak jste po dvou kompletních sezonach pod vaším vedením 
s divadlem spokojen? Mají dostatečný ohlas inscenace? Jste spokojen s návštěvností, s výkony herců, hostujících umělců…?
Troufám si říci, že se za toho dva a půl roku udělal kus práce. Vznikla řada výborných inscenací, mnohé jsou vysoce ceněné i v celostátním kontextu. Divadlo je více otevřené, komunikativní. Máme nové webové stránky, výraznější propagaci, časopis, koná se řada dalších přesahových akcí. Jsem rád, že navzdory ekonomické krizi návštěvnost divadla mírně stoupá. Ale stále jsme na cestě, a to je člověk v umění, pokud nechce zkamenět, pořád. Divadlo je jedinečné a nezastupitelné medium, ale 
o svou přízeň musí bojovat 
s řadou jiných lákadel a příležitostí. Tak musíme být každým svým projevem, každou svou novou inscenací co nejlepší, nejtvořivější, nejzajímavější, plní imaginace 
a nápadů, s maximálním nasazením a profesionalitou, bez ohledu na žánr. A o to se snaží i všichni naši umělečtí šéfové.

Proč se vůbec zvou umělci na hostování? Může se vyplatit, aby přijela odezpívat představení hvězda typu Evy Urbanové, aby byl výtvarníkem scény Adolf Born nebo režisérem Šimon Caban? Musíte takhle ekonomicky uvažovat, nebo tyto „náklady" pokryje například zisk z vyprodaných představení typu Do naha? A je to o honorářích, nebo spíš o osobních kontaktech?
Chceme i v našich ekonomických podmínkách dělat co nejlepší divadlo s těmi nejlepšími a inspirativními lidmi. Vedle výborných domácích umělců se setkávají 
s hosty – jak sólisty, tak i inscenátory. A tak to má být, taková inspirativní spolupráce je předpokladem dalšího růstu pro všechny. Nezajímá mě do sebe zahleděná provinčnost, ale co nejvyšší kvalita.
Samozřejmě, řadu hostů sem dostaneme díky osobním kontaktům, protože se zde dobře pracuje, že dostanou například možnost setkat se s rolí, která je jinde nepotká. Je to průnik okolností, cílem je výše řečené, co nejvyšší kvalita. Národní divadlo moravskoslezské pracuje zhruba 
s 16,5procentní soběstačností. Soběstačnost se za mého působení zvedla o dvě procenta. Ve srovnání i s evropskými vícesouborovými divadly je to standard. Navíc ekonomická situace obyvatel města nám neumožňuje razantní zvýšení vstupného. A nemáme zahraniční turisty, jako například Praha. Musíme jako každá příspěvková organizace dodržovat poměr nákladů a výnosů, a v těchto mantinelech se pohybuje 
i rozptyl našeho uměleckého programu.

Kdysi byla divadla hrdá na svoje sólisty, sbory, orchestry, že dělají kvalitní divadlo. Už není ambicí vybudovat dobré soubory? Je trend najímat si ty dobré odjinud? Budou mít lidé v souborech šanci profesně vyrůst, když nedostanou velké úkoly? Je to nový směr, tak už to teď bude?
Jsem hrdý na své domácí umělce – máme dva orchestry, vynikající operní sbor, skvělý činoherní soubor, zajímavé osobnosti v souboru opereta/muzikál rostoucí 
s novými úkoly, i v opeře 
v angažmá vynikající sólisty, žádané i mimo naše divadlo – například Luciano Mastro, Eva Dřízgová-Jirušová, Martin Gurbaľ, Jana Šrejma Kačírková a další. Hosty bereme tam, kde nemáme vlastní lidi, tak, aby bylo obsazení co nejlepší. Při současném stavu české opery řada kvalitních sólistů zůstává raději na volné noze a nechává se angažovat na jednotlivé projekty. 
V činohře je naopak stálý, sehraný, pečlivě doplňovaný soubor základ úspěchu. A takový máme.

Může vůbec vyprodané představení vytvářet zisk? Je nějaká inscenace zisková?
Naše divadlo nebylo určeno k vytváření zisku, ve zřizovací listině se praví, že hlavním účelem zřízení organizace je provozování divadelní činnosti a trvalé rozvíjení kulturního, duchovního, intelektuálního a společenského života občanů.

Jaké to je, když se stane umělec manažerem? Jsou to lité vnitřní boje?
Manažer je podle mě ten, kdo má nějakou vizi a hledá tu nejlepší cestu, jak spolu se svými spolupracovníky této vize v daném horizontu dosáhnout. V tom je práce divadelního ředitele podobná mé profesi režiséra. Tam také vedete všechny k tvaru inscenace, který máte v hlavě. V případě ředitele je to umělecký program a směřování celého divadla a jeho tváře. Není to rozpor, jen je toho občas hodně.

Je o vás známo, že máte rád díla umělců 20. století, že si vybíráte „bonbonky" k uvedení v českých, ne-li světových premiérách. V Ostravě jste dělal například Hindemithovu operu Cardillac, která byla kritikou i vyspělým operním publikem přijata nadšeně. Po snad šesti reprízách ale skončil i Cardillac. Proč se takové kusy uvádějí? Pouze pro radost inscenátorů a úzkého okruhu publika? Aby zvýšily prestiž scény? Není to poněkud zbytečný luxus? Pociťujete 
a řešíte i vy sám toto dilema?
Prosím, neuvádíme žádné bonbonky, ale zásadní díla dvacátého století. Je naší povinností, posláním, úkolem 
i radostí uvádět a zprostředkovávat v co nejvyšší kvalitě a nejzajímavějším podání tato – u nás třeba celé generace neuváděná – výjimečná díla. Celá dramaturgie je o pečlivém vyvažování titulů s větším potenciálním diváckým dopadem a v uvozovkách náročnějšími tituly. Vždy ale hledáme aktuální a atraktivní divadelní formu.

Jsou lidé, kteří vnímají divadlo jako výsostně umělecké sdělení, lidé, kteří spíše vnímají jeho relaxační a zábavné sdělení, a lidé, kteří ho vnímají v jeho pestrosti a možnostech. Nemůžeme přece diskriminovat žádnou diváckou skupinu. Naší povinností je, aby všechny pokrmy z našeho pestrého divadelního menu byly co nejkvalitnější. A divák aby se k nám s důvěrou rád vracel – i na pro něj dosud neznámou operu dvacátého století.

Jak se divadlu momentálně daří po ekonomické stránce?
Rozpočet je napjatý, šetříme, kde se dá, ale nechceme jít dolů s kvalitou, ani s rozsahem nabídky. Máme zřizovatelem jasně stanovená ekonomická pravidla, a ta musíme dodržet. Můj předchůdce měl k dispozici dotaci o několik desítek milionů vyšší. Přitom se zvýšily ze zákona tarifní mzdy a zdražuje se vše.

Prozradíte, jaké jsou náklady na „výrobu" představení? Kolik činí honoráře umělcům a kolik náklady (kostýmy, kulisy…)? Jak moc se liší náklady například na uvedení činoherní, operní, operetní či muzikálové nebo baletní inscenace?
Náklady na inscenace se navzdory rostoucím cenám vzhledem k nižším dotacím (oproti době před třemi a více lety) neustále snižují. Děláme vše pro to, aby to divák nepoznal. Ale nevím, jak dlouho to půjde.

Víte, jak reaguje na ostravské divadelní počiny kulturní svět?
Naše divadlo, a zejména jeho opera, je v poslední době převážně velmi pozitivně vnímána a vysoce hodnocena odbornou kritikou. Tradiční dobré jméno má i naše činohra. I letos se některé její inscenace (zejména Moskva – Petušky) objevily v celostátních nominacích na inscenaci roku.

Co je podle vás důležitější – jak reaguje kulturní svět, nebo ostravské publikum?
Obojí!

Jaký je vývoj návštěvnosti za dobu vašeho působení v NDM? Návštěvníků prý ubylo…
Není to pravda, procentuální návštěvnost v roce 2011 stoupla, absolutní počet návštěvníků také. Všechny tyto, ukazatele, procenta, absolutní počet i výnosy ze vstupného, mají stále – navzdory krizi – vzestupnou tendenci. A děláme vše pro to, abychom přivedli do divadla další, nové diváky.

V poslední době se na repertoáru objevují neúměrně dlouhé tituly. Neztrácejí tato mnohahodinová představení na divácké atraktivitě?

Některý titul je delší, jiný kratší. Není to trend poslední doby. U opery je to dáno partiturou, nemůžeme velkou operu Wagnera či Dvořáka seškrtat na aktovku. 
V činohře trvají kolem tří hodin akorát DONAHA!, ale to je neustále a dlouho dopředu vyprodané představení. Moc té otázce nerozumím.

Chystáte prý s Petrem Kotíkem, uměleckým ředitelem Ostravského centra nové hudby, nový projekt, bienále NODO – New Opera Days Ostrava, Dny nové opery Ostrava. Řeknete o něm něco více?
Chceme tímto bienále vytvořit platformu pro uvádění děl moderní a soudobé tvorby, tedy to, co přesahuje možnosti repertoárového operního provozu. Je to potřebný a v kontextu hudebního života u nás jedinečný projekt. V prvním ročníku, který se uskuteční od 24. do 26. června, budeme mít možnost setkat se s operními kompozicemi Johna Cage, Salvatore Sciarrina, ve světové premiéře zazní nové dílo Františka Chaloupky, které vzniká na objednávku Ostravského centra nové hudby.

Na internetu se toho nedá moc najít o vašem soukromí. Co jste ochotný o sobě prozradit?
Mám dvě děti, dceru a syna, 18 a 16 let, oba studují na gymnáziích. Stačí?

VIZITKA

1962 narodil se v Ostravě

1988 založil s Danielem Dvořákem experimentální Operu Furore

1989 absolvoval Hudební fakultu Akademie múzických umění, obor operní režie, a na divadelní fakultě AMU obor dramaturgie

1990 pověřen řízením Komorní opery Praha, již později přeměnil na Operu Mozart

1998 až 2002 umělecký šéf, dramaturg a režisér ve Státní opeře Praha

2002 až 2006 umělecký šéf opery Národního divadla v Praze

2010 ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě

Během své umělecké kariéry režíroval více než šedesát operních a činoherních inscenací. Ve Státní opeře Praha inscenoval v letech 1999 a 2002 světové premiéry oper Bubu z Montparnassu, Faidra a Circus Terra. Připravil také české premiéry oper Utahování šroubu, Bylo nebylo a Polský žid. V Národním divadle nastudoval v roce 1997 večer soudobých oper J. Klusáka a M. Nymana, je spoluautorem komorní opery Zítra se bude… o politickém procesu s Miladou Horákovou, věnovanou slavné operní pěvkyni Soni Červené. Režíroval také v Národním divadle v Brně, Klicperově divadle v Hradci Králové a v roce 2009 Strindbergovu Hru snů v ostravské Komorní scéně Aréna.

Pracoval v Německu, v Argentině (stojí například za jihoamerickou premiérou Příhod lišky Bystroušky v Teatro Colon Buenos Aires), ve Francii, v USA, Lotyšsku, Irsku, Norsku, Finsku i na Slovensku.

Kromě práce v divadle také spolupracoval s Českou televizí, především na tvorbě hudebních pořadů. Má zálibu v umění a umělcích dvacátého století. Je spoluautorem několika operních libret a divadelních her.

Autor: Jana Janošcová, Radim Šlezingr

20.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies