I přes skromné podmínky, ve kterých provozuje svou činnost, se Divadlo F.X. Šaldy v Liberci těší přízni publika i odborné kritiky. Ale nejenom to. Kromě kvalitního repertoáru a uměleckých výkonů se totiž jeho členové nebojí ani vyhledávat zkušenosti v dalších netradičních oblastech, které se mohou zdát první pohled klasickému kumštu poněkud vzdáleny. Dlužno však dodat, že to spíše jen z pohledu laika.

V posledních dnech podstoupil tuto zkušenost ansámbl zdejšího baletu. Mezi dvěma premiérami úspěšného Nikdy nekončícího příběhu, stihl totiž soubor natočit v pražské Státní opeře originální reklamu.

Klasika ve spojení s filmovým hitem

Aktivita vzešla na základě kontaktu, který obdržela zdejší baletní šéfka a choreografka Alena Pešková. Konkrétně se jednalo o nabídku zpracovat pro indický trh reklamní spot jednoho z předních výrobců mobilních telefonů. Zdánlivě technokratický počin, nad nímž by mnozí konzervativci mohli lomit rukama, si však ve skutečnosti žádal možná ještě daleko kreativnější přístup než nejedno klasické vystoupení.

Pobídka totiž zněla zpracovat reklamu na motiv Labutího jezera v kontextu s hollywoodským hitem z posledních měsíců Černá labuť, který filmové fanoušky odvážně uváděl do svébytného světa baletu a v němž také zazářila půvabná a inteligentní herečka Natalia Portman.

Kontakty překračují baletní hranice

Alena Pešková netají, že tato vzácná nabídka, byla, a do jisté míry by vlastně i stěží přišla jinak, než coby podpořena jejími osobními kontakty. Indický filmový průmysl a jeho produkční společnosti jsou totiž i v kontextu se světovou scénu považovány za ty vůbec největší a stále rostoucí. Jedno z jeho center si dokonce vysloužilo název Bollywood a to složením starého názvu velkoměsta Bombaj a slavného amerického Hollywoodu, s nímž si Indové už dnes navíc příliš nezadají jak ve filmových nákladech tak i tržbách.

„Zavolali mi jako soukromé choreografce. Ale protože Liberec je v současnosti můj kůň, a nabídka mi umožňovala vybrat si vlastní lidi, nemusela jsem dlouho neváhala. Liberecký baletní soubor je totiž svým způsobem výjimečný. Není takovým tím klasickým ansámblem lidí, kteří pokaždé striktně drží tu samou linku, mají stejné držení paží či nohy, ale každý je zde naopak velmi výraznou osobností a může sám o sobě zazářit jako hvězda. A to mě jako choreografovi absolutně vyhovuje. Ano, Labutí jezero je ve své podstatě vnímáno jako příkladně konzervativní, ale v tomto případě, když jsem si přečetla zadání projektu a jeho scénář, pak mi bylo jasné, že se celá věc bude muset pojmout o poznání jinak,“ uvádí Alena Pešková

Pod vedením Ježíše z Bollywoodu

Jak současně přiznává, už dopředu si byla také vědoma, že kombinaci reklamy a baletu, by určitě řada příznivců tohoto žánru, mohla vnímat skoro jako kulturní zradu. Na druhou stranu věřila svým zkušenostem, ale také velmi soudnému pohledu na projekt ze strany indických producentů. Ten zčásti komentuje s milou nadsázkou:

„S panem indickým režisérem jsme již od počátku pravidelně a podrobně komunikovali přes Internet. Na počátku mě trochu zaskočil, protože vypadal jako ztělesněný Ježíš, ale když se s nadhledem sám představil jako Ježíš z Bollywoodu, byl to velmi uvolňující okamžik. Po nějaké chvíli jsem už necítila žádné riziko, že bych se musela zpronevěřit svojí práci. Výběr hudby i styl choreografie totiž produkce ponechala čistě na mě. Nebyla jsem tlačena do ničeho, s čím bych nesouhlasila.

A tahle svoboda byla velmi důležitá, protože jsem třeba právě po hudební stránce nechtěla vycházet z klasiky, která by ve spojení s reklamou, mohla skutečně zafungovat jako kýč. A já mám rozhodně svoji hranici pevně danou, čímž chci říct, že bych nikdy nešla za takovouto hranici nevkusu. Kromě toho, bylo i velmi příjemné, že jsme se nemuseli držet nějakých polopatických schémat.“

Třpyt telefonu potírající symbol zla

Jasně stanovená koncepce a choreografie však byly jen část úspěchu. Nároky na všechny zúčastněné kladly i technické podmínky během natáčení - třeba v případě klíčové scény, kdy se Černá labuť snaží Bílé labuti přebrat a svést prince. „V tomto okamžiku se Černá labuť ocitá na vrcholu jakéhosi skoku. Její představitelku, paní Pokornou, proto v tomto kulminačním bodu uvázali a vytáhli vzhůru na záchytných lankách, aby se následně mohla „zřítit“ k zemi oslněna třpytem telefonu, který vlastně rozhodne o tom, že její postava coby ztělesnění zla už k princi nepřeskočí,“ popisuje Alena Pešková ústřední motiv spotu.

Svářející se hvězdy z cen Thalie

Z jejích slov je navíc patrné, že kromě libereckého baletu přilákal projekt i řadu dalších významných účinkujících. Jednou z nich byla skutečně již zmíněná tanečnice Zuzana Pokorná, letošní držitelka prestižní divadelní ceny Thalie. Na opačném spektru příběhu vyznačující se bojem dobra a zla, ji coby Bílá labuť vzdorovala Adéla Polertová, která na cenu Thálie byla pro změnu nominována za skvělý výkon v představení Periferie, které je už nějaký čas na programu liberecké baletní scény. V roli Prince se pak nepředstavil nikdo menší než první sólista Národního divadla Michal Šticha.

Nadšení z talentu a disciplíny

A jak se s účinkováním po jejich boku vyrovnal liberecký sbor? „Indická produkce byla úplně nadšená z jeho výkonu, ale také z disciplíny. Natáčení totiž na všechny kladlo pekelné nároky. Pracovali jsme od dvou hodin v noci do čtyř odpoledne, přičemž ještě ten samý den večer měli všichni svoje představení. Rozhodně jsem nemohla než být s celým souborem na výsost spokojena,“ usmívá se Alena Pešková.

Pod otevřené nebe pražského paláce

V tomto případě se navíc zdá být očividné, že zpočátku neobvyklá nabídka, přinesla pro baletní soubor i nejednu další výhodu. Kromě toho, že dokázal na sebe a tím i na město, jehož je součástí, v tom nejlepším smyslu slova upozornit v rámci zahraniční spolupráce, nabyli jeho členové pod vedením Aleny Peškové zkušenosti v oblasti, které se v budoucnu mohou nepochybně hodit.

Už za krátký čas se totiž liberecký balet vypraví do Prahy podruhé. Tentokrát se s představením Periferie představí v rámci open air akce na nádvoří Lichtenštejnského paláce a opětně s hostující Adélou Polertovou v titulní roli. A i zde budou muset členové souboru prokázat jak umělecké nadání, tak organizační schopnosti. „Na scéně se totiž budeme muset obejít bez technických vymožeností obvyklých pro divadelní scény. Nebude tam zákulisí ani propadlo, takže si budeme muset asi zčásti některé věci přizpůsobit našim potřebám. Ale i tak se na to moc těšíme,“ uzavírá Alena Pešková.