VYBERTE SI REGION

Saturnina bych mohl hrát dalších pět let

České Budějovice /ROZHOVOR/ - S hercem Romanem Nevěčným o vulgarismech na jevišti, hostování v baletu i o tom, jak se v Jihočeském divadle nedá zhasnout… Při setkání z něj srší stejná energie jako na jevišti. Roman Nevěčný, herec Jihočeského divadla vtipkuje, hlasitě se směje, strhává na sebe pozornost. V Českých Budějovicích hraje již 27 let, na ulici jej poznávají lidé, slavný si však nepřipadá. „Naše sláva sahá tak do Rudolfova,“ říká s úsměvem.

24.9.2011
SDÍLEJ:

Herec Jihočeského divadla Roman NevěčnýFoto: Deník/Jaroslav Sýbek

Tento týden začala Jihočeskému divadlu nová sezona. Jak se těšíte?
Já jsem ani neměl čas se začít těšit, na otáčivém hledišti jsem skončil 11. září, takže mám vlastně nekončící sezonu. Ale letošní rok bude rozhodně zajímavý, budu hrát hlavní roli Rybáře v Roku na vsi, potom budeme dělat Černou komedii a Školu, základ života, kde si ve svých padesáti letech zahraji studenta. A hlavně s námi budou pracovat noví režiséři. Právě to občerstvování novými lidmi mě moc baví.

Prvním podzimním představením činohry byl Lov na losa. Tam máte docela ztřeštěnou roli tchána. Jak si ji užíváte?
Lov na losa je skvěle napsaný, celá ta absurdita mě hrozně baví, takže Lov na losa mám velice rád a dost si ho užívám.

Baví vás i další komedie? Jste klaun?
U mě na to lidé pořád upozorňují a asi opravdu jsem klaun. Většina herců sní o Hamletovi a tragických polohách, které jsou obrovsky inspirující, ale i komedie má hodně do sebe. Její velkou výhodou je, že má okamžitou zpětnou vazbu. Když hrajete tragédii a je tam ticho, tak nevíte, jestli lidi spí nebo se baví, ale u komedie je to jasné. Je to výsostná herecká disciplína v tom, že když máte dobrého diváka coby partnera, je to radost. Ale zároveň je těžká, protože se musí střídat pocity, situace, není tam čas něco herecky vymýšlet.

Mají Jihočeši smysl pro humor?
To je těžká otázka. Já jsem Brňák a dosud mi není jasná jihočeská mentalita. Když člověk navštěvuje jiná divadla, tak tam je naprosto normální standing ovation. Já jsem zíral, čemu všemu tam takhle tleskají, kdežto tady je těžké prorazit. Řekl bych to tak, že Jihočeši jsou ve svých emocích opatrní. Oni to dávají najevo mnohem tišeji, bezprostředních reakcí je míň. Takže tady je každá komedie, která se chytne, velkým vítězstvím.

Jedna z komedií, která se ale opravdu dobře chytla, je Saturnin. Hrajete ji od roku 2005 a vy tam máte hlavní roli. Není to už nuda?
Není, protože zrovna Saturnin je opravdu skvělá inscenace. Když mi řekli, že budu hrát Saturnina, tak jsem byl přesvědčený, že to není možné, že tenhle román nejde převést na jeviště. Přišel ale výborný režisér, takže je to představení, které nás pořád baví. Funguje tam navíc alternativní divadlo, autíčka, kulisy z loutkového divadla a Saturnin jako ironický šibal je mi moc sympatický. Zrovna tohle je věc, která by se mohla hrát dalších pět let a herci to nevadí, protože tam pořád něco nachází, je ta spousta etud, je to neustále kreativní.

Loni se hodně mluvilo o vaší roli v Komunismu. To je naopak velmi vážná hra. Jak jste zvládl přechod z komedií do dramatu?
Komunismus mě strašně vzal, protože jsem to jednak dělal s výborným režisérem Ivo Krobotem a hlavně ta hra je skvěle napsaná. Je to nádherné komorní drama, totáč soustředěný do jedné rodiny. Zajímavá byla i divácká odezva. Vyšly sice dvě kritiky, které to sepsuly, ale mě to nevadilo, protože divákům se to líbilo. U Komunismu jsem poprvé zažil standing ovation. Byl jsem z toho nadšený a moc jsem si to vychutnával, s tak dobrým textem žijícího autora se málokdy setkáte.

Nemrzí vás tedy trochu, že se Komunismus udržel na repertoáru jen půl roku?
Ne, přesto, že ta hra má skutečně odstrašující název, tak nikdy nebylo hlediště prázdné. Jenže samozřejmě z komerčního hlediska je dnes s podobnými tituly na volné kase problém. Doba je taková, že lidé se chtějí bavit.

V souvislosti s Jihočeským divadlem se v posledních letech hodně mluví o tom, jestli uvádět moderní hry, kde je například vulgární slovník. Mnozí diváci vůči tomu mají výhrady. Co si myslíte vy?
Já s tím mírně souhlasím, protože jsme repertoárové divadlo a to se musí držet určitých zásad. Ano, na jednu stranu musíme přilákat mladé lidi, ale na druhou neodradit nynější předplatitele. Myslím, že není příliš šikovné, když se sezona poskládá jenom z moderních her, je třeba to vyvážit. Podle mě by si divadlo mělo dovolit jenom jeden experiment za sezonu. Chápu některé diváky, kteří byli až zaskočení vulgarismy, protože divadlo má být estetická záležitost i vychovávat mladou generaci v tom, jak se mluví česky.

Jak se vám hraje v moderních hrách, jak jdou ty vulgarismy z pusy?
Jak kde. Když jsme hráli Proroka Ilju, tak tam je to běžná součást slovníku, je to normální. Zrovna tahle hra mě moc bavila kvůli syrovosti postav, všichni kolegové mi krásně smrděli, v těch kostýmech jsme byli všichni krásně oškliví. Tam to z pusy šlo dobře, protože ta postava ani nedá jinou možnost, nešlo by místo Ty p… říct třeba Ty hlupačko.

Jsou i opačné případy?
Ano, jsou hry, kdy mám pocit, že vulgarismy jsou zbytečné nebo zbytečně přitlačené.

Jaké to je, když se diváci v polovině představení zvednou a odejdou?
To víte, musí se jít přes to. Samozřejmě to zamrzí, protože herec si nevybírá, ten je obsazený. Když lidé odchází, tak to musí skousnout, ve skrytu duše si třeba říct: Ano, já vás chápu, ale jet dál.

Tak přiznejte, je nějaká role, která se vám osobně nelíbila?
Styděl jsem se, když jsme hráli Sajns fikšn. To je o skupině lidí, která se vydá na nějakou planetu, vezmou tam kozu a podobně, a to je tak šílený blábol, že jsem se na děkovačce styděl, stál jen u portálu, rychle se podíval do publika a odběhl. Jiní kolegové by asi řekli, že je to bavilo, a mě to vlastně také bavilo, ale diváci prostě koukají na hru, které vůbec nerozumějí a ještě nedostanou pointu. Tedy nakonec se dozví, proč v té vesmírné lodi byla koza…

Co vás vůbec přivedlo k divadlu?
Maminka. Zatímco rodiče některých kolegů nechtěli, aby se dali na herectví, tak já jsem tohle nezažil. Moje máma ochotničila a mě od čtyř nebo pěti let vedla k divadlu. Chodil jsem do kroužku, pak do souboru, takže to bylo úplně přirozené. Už na základní škole mě učitelé brali jako budoucího herce a já jsem to ještě podporovat tím, že jsem bavil třídu. Před začátkem hodiny jsem šel na stupínek a hrál různé příběhy, třeba o žárovce, která neuměla svítit.

Proč jste si jako Brňák vybral angažmá v Českých Budějovicích?
Protože moje maminka pochází z Budějovic a v té době tady byly vhodné podmínky. Zvláštní na tom ale je, že já jsem nedokončil akademii, nechtěl jsem totiž vědět, jakou měl Lenin kravatu na ustavujícím sjezdu a byl jsem odejit. A tady se ke mně zachovali úžasně a nabídli mi angažmá. Paradoxní přitom je, že Budějovice byly za totáče komunistická líheň – Remek, Jakeš, byla tu zakázaná Chytilová.

Máte spočítáno, kolik rolí jste tu od roku 1984 hrál?
My naštěstí máme v divadle archiv a když jsem se do něj sám podíval, tak jsem se podivil. Nemám to spočítané, ale bylo jich mnoho.

Na první si vzpomenete?
To byly Gogolovy Hráči, kde jsem měl to štěstí setkat s vynikajícími herci. Měl jsem se od koho učit.

Opakovaly se během těch let některé role?
Ve Strakonickém dudákovi jsem hrál všechno kromě Dorotky. (smích)

Na kterou roli obzvlášť vzpomínáte?
Těch je víc. Rozhodně představení Tomáš Becket aneb Čest boží, kde jsem hrál krále Jindřicha. Pak jsou to všechny role, které mi šly hned pod kůži, například Dům se sedmi balkóny, Sen noci svatojánské, Emil Magis ve Vajíčku a také jsem se vyřádil jako ďábel v Malovaném na skle.

Nápadná role byla také v představení O myších lidech, kde jste hrál s ředitelem divadla Jiřím Šestákem. Působilo to, že jste si tam padli do noty. Mám správný dojem?
Naprosto, protože s Jirkou jsme velcí kamarádi a my jsme na jevišti jako Old Shaterhand s Vinnetouem. Já prostě vím, co on udělá nebo jaké jsou jeho myšlenkové pochody. A hlavně jako Lennie byl skvělý. Dodnes mě mrzí, že nebyl víc oceněný, protože byl fenomenální – vzbuzoval soucit, lítost, lásku, to byste toho obrovského člověka nejraději vzali do náruče a pochovali. S Jirkou jsem na jevišti vždycky rád, protože on je ryzí.

Dočetla jsem se o vás, že jste pohybově nejzdatnější člen činohry a dokonce hostujete v baletu.
Že jsem pohybově nejzdatnější, to už dávno neplatí, ale na jevištním pohybu jsem si vždy zakládal. Bavil mě šerm, step a podobně. Mrzí mě, že dnes se pohyb z divadla vytrácí. A co se týče toho baletu, tak to je pravda, vlastně jsem už hostoval ve všech souborech včetně opery, kde jsem měl Higginse v My Fair Lady. Balet mě moc bavil, já jsem si tam zaskákal, udělal nějaké komické prvky a kdo z činoherců může říct, že byl v baletu.

Pohybová zdatnost se určitě hodí na otáčivém hledišti. Tam se docela naběháte.
Otáčko je pro někoho zázrak, pro mě dřina. Jednak se tam člověku absolutně převrátí biorytmus, protože se hraje dlouho do noci, a také musí být pořád připravený na extrémní podmínky. Vezměte si třeba, že na na vás celou dobu mží, někdy je sedm stupňů. Rozhodně to není procházka růžovým sadem, ale samozřejmě když vidíte, jak to berou diváci, stojí to za to.

S otáčkem souvisí častá otázka – zrušit ho nebo nezrušit?
Zrušit otáčivé hlediště by byl hluboký nesmysl. Nicméně z hlediska památkářů trochu chápu, co je to za zrůdu. Zažil jsem točnu, která byla dřevěná a splývala s přírodou, pak si komunisti najali architekta a ten z toho udělal fotbalový stadion. Je to trochu podobné tomu, co se stalo s interiérem divadla v Budějovicích. Vždyť jaké divadlo na světě má bílé hlediště? Tam se nedá udělat tma, všechno se odráží zpátky. Když tu moje maminka byla poprvé po rekonstrukci, říkala: Bylo to hezký, ale proč jste nezhasli?

Nikdy vás nelákalo opustit jižní Čechy a zkusit divadlo třeba v Praze?
Měl jsem takové tendence, ale z různých důvodů se to nepodařilo. Dneska jsem rád, protože nynější soubor je nebývalý. Někdo může říct, že Nevěčný pateticky kecá, ale já jsem přesvědčený, že když se zeptáte jakéhokoli hostujícího režiséra, tak bude se souborem spokojený. A já se tady v žádném případě nenudím, a to je důležité.

A co sláva? Poznávají vás lidé?
Kolegyně z brněnského divadla vždy říkala, že jejich sláva sahá k Devíti křížům, což je taková nedaleká lokalita. Takže já bych řekl, že moje sláva sahá do Rudolfova. Ale mám úžasnou příhodu – potkal jsem na náměstí krásnou mladou holku, která mě se zjihlýma očima prosila o podpis. Tak jsem se zapýřil a ona dodala, že to je pro maminku.

Roman Nevěčný se narodil v roce 1962 v Brně. Studoval Janáčkovu akademii múzických umění, v roce 1984 nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ztvárnil tu celou řadu rolí, například Saturnina, Jerryho Lukowskiho v muzikálu Donaha!, Michala v Komunismu, George v O myších a lidech, Claudia v Hamletovi, Cromwella v Ženách Jindřicha VIII. nebo Romualda v Lovu na losa. Hostoval i v baletu a opeře.
Žije v Českých Budějovicích. Je ženatý, má dvouletého syna.

Autor: Andrea Zahradníková

24.9.2011
SDÍLEJ:

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies