Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Milan Hein: Probouzím se a usínám obtěžkán Ungeltem. Všechno je tam na mně

Hranice /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Umělecký ředitel divadla Ungelt, dramaturg i herec. Kdo by neznal široký záběr dalšího slavného hranického rodáka Milana Heina. Ten do města opět zavítal ve čtvrtek a program měl více než nabitý. V rozhovoru pro Deník nemluvil jen o vztahu k rodnému městu, ale také o svém soukromém životě.

5.5.2013
SDÍLEJ:

Milan Hein v HranicíchFoto: DENÍK/Pavel Mašlaň

Lidé se vás často ptají, jak je možné, že v šedesáti sedmi letech vypadáte tak mladě. Vy na to odpovídáte slovy „tak dál". Jako byste o tom nechtěl mluvit. Proč?

Protože doufám, že to, jak vypadám, na mě není to nejpodstatnější. A vědomě pro to nedělám vůbec nic. Asi jsou to geny po mamince, která vždycky vypadala velice mladě. Z těch povahových rysů prý mám asi více po tátovi. Táta mimochodem miloval Hranice, byl to doslova hranický patriot.

Zdědil jste po něm i tu lásku k městu?Milan Hein v Hranicích

Ano, ale z klanu Heinů Hraničáci samozřejmě nemají jen mě, ale i moji sestru Martu. Tím spíše, že dlouhé roky byla televizní hlasatelkou. Díky tomu ji všichni znali a svým způsobem město Hranice reprezentovala. Já se na rozdíl od sestry do Hranic stále vracím. Sestra tady prožila dětství a měla město velice ráda. Jenže v momentě, kdy nám odešli rodiče, nenašla sílu se sem vracet. Bylo by to pro ni hodně emotivní. Říkala, že by nemohla znovu chodit po místech, kde by na každém rohu viděla tátu nebo mámu. Proto sem sestra už nepřijde.

Je vaše sestra hodně zásadová?

Ano, ta její zásadovost se projevila i v době, kdy jako první televizní hlasatelka podala dobrovolně výpověď. Tušila, že se její čas nachýlil. Říkala, že jednou stejně Česká televize žádné hlasatelky mít nebude. Nakonec se tak skutečně stalo. Dnes pracuje pro mé divadlo a dělá to, co vystudovala. Věnuje se například jazykům, píše texty pro Martu Kubišovou a myslím, že je mnohem spokojenější než v takzvané slavné éře televizního hlášení.

Vaše divadlo Ungelt má letos osmnáct let. Jste jeho majitelem i uměleckým ředitelem. Dá se to všechno už v důchodovém věku stíhat?

Já se jako důchodce vůbec nevnímám. Právě kvůli tomu, že se probouzím a usínám obtěžkán tím Ungeltem. Tvář divadla, výběr hry a její obsazení je na mě. Nikdo jiný to za mě nevymyslí. Teď už má Ungelt okruh stálých hvězd a jednou za dva nebo za tři roky pro ně najdu novou roli. Takovou spolu máme dohodu. Jsou mezi námi vřelé vztahy, takže nejde jen o profesionální, ale také o lidský závazek.

Takže jste vlastně v jednom kole…

Je fakt, že se nezastavím. Navíc mám partnera, který je o třicet let mladší a i to mě možná trochu omlazuje. Má dvě dcery, kterým je jedenáct a osm let. Zatím nemám čas nějak stárnout, to přijde pak najednou.

Jak se k vám vlastně ty dvě holky chovají?

Fantasticky, protože nemají žádné společenské předsudky. Berou to tak, že se jejich rodiče rozešli, mamka má Petra a táta má Milana. Holky s tím nemají vůbec žádný problém a vnímají mě jako součást rodiny. Přiznám se ale, že problém mám trošku já. Žil jsem s tím, že jako homosexuál prožiji život bez dětí. Nebylo to jednoduché, ale srovnal jsem se s tím. Dnes už více než pětiletý vztah s Martinem mě ale postavil do situace, kdy se mě děti týkají. Nechci to pokazit, protože ty holky mě mají opravdu spontánně rády.

Můžete uvést příklad, jak se ty zábrany mezi vámi projevují?

Když se ke mně ta malá rozběhne a skočí mi kolem krku, lehce zkoprním. Nemám tu zkušenost a nevím, jestli ji můžu také obejmout, když to není moje dítě. Teď ale na sebe budeme mít více času a věřím, že právě čas to vyřeší. Zatím sám nevím, do jaké míry můžu dát nějaké citové zaujetí najevo.

Jaký je váš současný plán v Hranicích?

Včera proběhl večer v Zámeckém klubu s Hraničáky a bylo to moc příjemné. Potěšilo mě, že přišlo tolik lidí. Před chvílí (pátek 3. květen, pozn. aut.) jsem se sešel se starostkou města, půjdu na soukromé setkání s bývalým starostou Juračkou, který je můj kamarád. Čeká mě také oběd s kamarádkou, ředitelkou teplických lázní, která je už stálou návštěvnicí našeho divadla.

Říkal jste mi, že do Hranic jezdíte alespoň třikrát za rok. A že další návštěva vás čeká už v květnu…

Máme sraz s bývalými spolužáky gymnázia. Uplynulo totiž padesát let od naší maturity. S kamarády si občas zavoláme, ale jinak na ta setkání, přiznám se, čas nemám. I když máme pořád vyprodáno, vždycky se pro ně najde nějaké místo v divadle Ungelt. Když někdo řekne heslo „Jsem z Hranic", pak není možné, aby se na představení nedostal.

Jak se vám vlastně Hranice jako město líbí?

Po revoluci jsem nejen kvůli divadlu hodně cestoval a okouzlily mě malé zemičky, jako je Lucembursko, Belgie nebo Holandsko. Najednou po letech zjišťuju, že když člověk přijde na hranické náměstí a projde si historická místa, tak už mezi menším městem v Holandsku a v na Moravě. Hladí mě po duši, že Hranice jsou dnes kultivované a evropské město.

Autor: Pavel Mašlaň

5.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ředitelka Ivanka Kohoutová se svými studenty a podporovateli.
AKTUALIZOVÁNO
24 4

Somálka prohrála. Zákaz nošení hidžábu nebyl diskriminací, tvrdí soudce

Dívčí Hrad. Ilustrační foto.
7

Zámek Dívčí Hrad je opět na prodej, okleštěný od původních pozemků

Drzá krádež a pád mostu ze špejlí: nejlepší videa z 18. září

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 18. září 2017.

Mladík z Dubí zasadil své babičce 99 ran nožem

/FOTOGALERIE/ K hrůznému činu došlo loni kolem 5. listopadu. Stal se ráno v Dubí na Teplicku ve 4. patře domu v ulici Karolíny Světlé. Devatenáctiletý Jakub Ševčík ráno vstal, uvařil si kávu a pohádal se s babičkou, u které bydlel. Vyčítala mu jeho chování. Rozčílil se a udeřil babičku lahvemi. Potom ji bodal nožem. Zasadil jí 99 ran! Dokonce nechal nůž zabodnutý v těle své babičky.

Boj s KLDR: Španělé vykázali velvyslance, USA mají v záloze vojenské varianty

Do 30. září musí severokorejský velvyslanec ve Španělsku opustit zemi. Důvodem jsou neutichající provokace ze strany KLDR, jež odmítá zastavit jaderné testy. Španělsko patří mezi státy, které považují kroky vůdce Kim Čong-una za „vážnou hrozbu pro mír“.

Oštěpařská královna Zátopková: Když chce člověk něco dokázat, musí pro to žít

Obvykle je špatné (až nepatřičné) připomínat věk dámy. V případě Dany Zátopkové to ovšem neplatí. Olympijská vítězka z roku 1952 se dnes dožívá neuvěřitelné pětadevadesátky. S manželem a báječným vytrvalcem Emilem slavila narozeniny naposledy společně v roce 2000. Byli na den stejně staří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení