VYBERTE SI REGION

Překladatel Martin Hilský: Shakespeare je neobyčejně hudební básník

Liberec, Most, Ústí /ROZHOVOR/ - Už staletí je zájem o dramata Williama Shakespeara. Na severu Čech teď hraje Zkrocení zlé ženy i Romea a Julii Činoherní studio v Ústí, na příští sezonu chystá i Hamleta a Richarda III. „Použijeme překlad Martina Hilského," řekl Deníku Vladimír Čepek, ředitel ČS… Co na to říká sám překladatel, který má na kontě životní dílo - kompletního Shakespeara?

16.11.2013
SDÍLEJ:

Profesor Hilský zaníceně hovoří o Shakespearově textu.Foto: Jan Škvára

Pane profesore, zajímá vás, jak který soubor užije vaše překlady?

Zajímá, velmi mi na tom záleží. Sleduji to a když mne divadlo pozve, jsme i na čtených zkouškách a na premiérách. Nesmírně mě zajímá, jakou podobu bude mít můj překlad na jevišti, je to pro mě zpětná vazba. Na tom se i poučím, co je únosné a co je nosné. Dělám to tak přes 30 let a zvlášť stojím o to, aby shakespearovské texty byly opravdu divadelní.

Už jste viděl mostecké drama Hrdina západu, který je také podle vašeho překladu?

Neviděl, ale půjde-li to, přijedu se na něj podívat. To je nesmírně zajímavá hra, i překladatelsky bylo obtížné k ní najít klíč. Ona totiž je i není anglicky. Je to angličtina, kterou se nemluví ani v Irsku. John Millington Synge vytvořil zvláštní jazyk, který je sice anglický, ale nese velmi výrazné irské rytmy, určitou obrazivost a idiomatiku. Zadání bylo jak přeložit do češtiny angličtinu, která je zároveň irská. A jak irskost v té řeči, hlavně v rytmu, dostat do českého textu. To mě fascinovalo a myslím, že se to podařilo hlavně tím, že jsem našel klíč k irským rytmickým dominantám. Zjistil jsem, že to ubíhá do básnického textu, ač je to próza. Že ta próza je napůl jambická, že jsou to poloviční blankversy. Protože mám shakespearovskou zkušenost, udělal jsem to tak. Fungovalo to skvěle v Činoherním studiu v Praze. Je dobré, aby to herci věděli a zacházeli s textem jako s textem, který není ryzí próza, ale je povýšen do roviny básnické.

Musí vás překládané dílo zaujmout až nadchnout, či je to někdy „jen" profesní záležitost?

Mě potkalo to štěstí, že jsem nepřeložil jedinou hru, která by mě nezajímala. A to se týká i takzvaných menších Shakespearových her, jako jsou některé historické hry u nás nikdy nehrané. Například Jindřich VI. Mě to strašně bavilo, bez tohoto osobního postoje , té osobní investice bych to nemohl dělat. Mě to zároveň obohacuje, protože si během překládání ty texty zvláštním způsobem osvojím, přisvojím, stanou se součástí mé mysli i mého myšlení.

Tak to u vás bylo vždy?

Ano, tak jsem to dělal od samého začátku. A hra Hrdina západu, zmíněný Synge, mě oslovil ne proto, že to je angloirská klasika, základní divadelní text irské renesance. To jsou akademické věci a člověk je musí znát, ale není to podstatné. Podstatné je, že mne ta hra hluboce oslovila jako cosi nesmírně originálního, co jinde není.

Platí to u všech vašich překladů?

Trošku jiné je to u esejí, tam může profesionální aspekt převýšit. Ale pokud jde o překlady uměleckých děl, básní, divadelních her, ty jsou vždy motivované osobně.

Ono je asi dobré vždy mít překladatelské vzory, ale zároveň asi od nich „neopisovat". Spíš si brát jako vzor lidi, kteří to podobně cítí jako vy. Říkám to správně?

Říkáte to velmi správně, dokonce přesně. Přiznám se, že jsem vyrůstal, pokud jde o Shakespeara, na překladech Saudka. A dokonce lidé, kteří píší o mých překladech, mě považují za pokračovatele Saudkovy tradice. Zatímco jiní současní překladatelé, například Jiří Josek, o němž říkají, že pokračuje v překladu toho civilnějšího překladu třeba Zdeňka Urbánka. Já jsem se tomu kdysi vzpouzel, protože člověk je nerad zařazován do úhledných krabiček, to je v životě nesmysl. Vyrůstal jsem na Saudkovi, ale stalo se přesně to, co jste řekl. Četl jsem ty překlady a dosud si jich nesmírně vážím, třebaže se jevištní řeč posunula a sám cítím Shakespearovy významy jinak. Saudka bych následoval ve snaze o určitou obraznost. Neunikne mu metafora, ale nezplošťuje je, nezcivilňuje. Ale už bych za ním nešel v mnoha věcech, jako je až barokní expresivita, která je dnes často neslučitelná s jevištní řečí. Ty texty dnes totiž musí být srozumitelné pro čtenáře a pro diváky.

Vaše překlady Shakespeara umí strhnout herce i publikum. Kdy vám poprvé došlo, jak jeho texty na jevišti „pěkně odsejpají"?

Došlo mi to už při tvorbě prvního překladu. To byl Sen noci svatojánské v roce 1993, přesně před třiceti lety. Překlad posouvá text v různých maličkostech dál, je to vlastně nové umělecké dílo. Překlad je interpretace a je pochopitelné, že každý interpret vyloží umělecké dílo trošku po svém. Je to, jako když hudebníci hrají pořád partitury Mozartovy, Bachovy či Dvořákovy, a přesto jak dirigent, tak ti hráči uvádějí nová koncertní díla. Díla zajímavá tím, že přicházejí s novou interpretací. Víte, já nejsem muzikolog, ale troufl bych si říci, že ta interpretace ve slovesném uměleckém díle je daleko ještě razantnější. I v hudbě se to stává, ale nebývá to zvykem, aby se v ní modernizovalo, aby se tam vsunovaly jiné texty, což bývá na divadle někdy děje. Tam jsem si uvědomil jednu věc, na které trvám doposud. Že Shakespearovy texty, básně, sonety i hry jsou nejen básnické, ale i velice muzikální ve smyslu hudby verše. Od samého začátku mi šlo o to, aby ta hudba tam byla. A když uvážíte, že hudba verše českého je absolutně jiná než jazyka anglického, že to jsou úplně jiné systémy… Najednou mě to začalo zajímat, vytvořit překlady ne doslovně, protože ty řeči disponují jinými zvuky, role souhlásek je jiná v angličtině než v češtině. Ta má nádherné čisté samohlásky, jako je A. Tam mi došlo, že existuje cosi jako nádherná hudba češtiny, což může někdy být zajímavou paralelou či protiváhou anglického originálu. Od té doby se mi potvrzuje, že Shakespeare je neobyčejně hudební básník. To se v sonetech může zdát samozřejmé, ale není. Shakespearovi současníci byli báječní básníci, možná modernější něž on, ale postrádají jeho hudebnost. A pro mě je ta hudebnost důležitá, nepodceňuji ji.

Od Shakespeara jste přeložil 38 her, všechny. Ale co třicátá devátá hra?

Jmenuje se Edward III., napsalo ji šest autorů a mezi nimi je i Shakespeare. Pro nás je zajímavá tím, že je tu slavná bitva u Kresčaku, kde padl náš král Jan Lucemburský. Vystupuje tam už ale jen jako mrtvola. Vůbec nemluví. Dvě scény z té hry jsem překládal pro svazek kompletního Shakespeara v češtině. Nejprve jsem si ale položil otázku, jestli z ní něco do kompletního díla použít. Když jsem tu hru četl, došlo mi, že dvě scény v ní jsou velice shakespearovské, člověk to má už „v uchu". Navíc tam říká doslovný citát z nádherného devátého sonetu sám Edward III. Tak jsem se rozhodl přeložit tyto dvě scény a zpětně jsem zjistil, že světový konsensus shakespearovských bratrů přiřkl obě dvě Shakespearovi. Měl jsem radost.

Co vše jste tedy přeložil?

Je to 38 her, 154 sonetů, dvě velké narativní básně (Venuše a Adonis i Znásilnění Lucrezie) a mystickou báseň, která je Shakespearova. Přidal jsem dvě scény z Edwarda III. a zprávu o ostatních textech, které jsou dramatikovi přičítány. Je to celé české vydání kompletního Shakespeara v jednom svazku.

Jaké to je říci: „Mám už Shakespeara dopřeloženého!"?

Je to zadostiučinění, ale dostavily se i abstinenční příznaky. Já ani neusiloval o to, abych přeložil vše, chtěl jsem to ale udělat co nejlépe. A když už bylo her 25, říkám si: Je to na dosah, nepokusit se o to je zbabělost. Víte, ono překládat Shakespeara je opravdu strašná dřina. Já to mohu říci, protože jsem překládal i jiné autory. Je to takový simultánní šachový turnaj, při kterém nemáte na starosti 2, ale třeba 12 šachovnic s protivníky, představovanými originálem. Musíte si při tom ohlídat tolik věcí nejen významových, ale i formálních. Navíc jsou tam významné reálie 400 let staré. Říkáte si: „Co s tím? Jak je vůbec objevit a jak je přečíst?" Ta úleva i radost, že se to podařilo, byla velká. Když člověk otevře počítač, u mě to tedy byla častěji tužka a papír, a už má hotovo… Cítil jsem vždy velkou trému před prázdným papírem… To vše mi teď schází, s tím Shakespearem to už skončilo. Ale ne zcela, o Shakespearovi neustále přednáším. I veřejně…

Autor: Radek Strnad

16.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies