VYBERTE SI REGION

Šokující Prezidentky jsme milovali, vzpomíná herečka Jaroslava Červenková

České Budějovice /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Jaroslava Červenková, která je 35 let v Jihočeském divadle, vzpomíná na šokující Prezidentky, Petra Hanuse i dabování erotických filmů… Mohla by mít přezdívku Paní neviditelná. Zatímco některé její kolegyně dávají jeden rozhovor za druhým, o ní je ticho. Když slavila na zdejší scéně čtvrtstoletí, vyšlo o ní v novinách 41 slov. Patří k ní ale spíše slovo věrná. Do Jihočeského divadla přišla v roce 1978 a zůstala dodnes.

16.11.2013
SDÍLEJ:

Herečka Jaroslava Červenková si v listopadu 2013 připomíná 35 let v Jihočeském divadle. Na snímku se svým šestiletým retrívrem Jeffem.Foto: Deník/ Václav Pancer

„Budějovice jsou srdeční záležitost a po Praze neteskním,“ říká Jaroslava Červenková. Teď si připomíná 35 let v jihočeském angažmá.

Vaší první rolí v Jihočeském divadle (JD) byla v listopadu 1978 ošetřovatelka z Tramvaje do stanice Touha. Vybaví se vám?
To byla hrozná čurda, navíc záskok. Jediné, co si pamatuji, že jsem málem prošvihla jednu generálku, protože vlak měl strašné zpoždění.

Takže role počítáte od Elišky z Lakomce.

To byla první role, kterou jsem začala zkoušet regulérně. Alternovali jsme ji s Reginou Lodrovou a bylo to nervní, protože jsem potřebovala dokázat, že jsem dobrá. Hodně mi pomáhali Erik Tabery a Péťa Hanus, se kterým jsem partneřila a znala ho už ze školy.

Jak vám zněl první potlesk?

Moc si ho nevybavuji. Spíš si vzpomínám na smutnou situaci. Můj dědeček, mámin táta, byl v rodině jediný, kdo mi fandil, že budu dělat toto povolání. Držel mi palce a v den premiéry Lakomce mi zemřel. Premiéru jsem 'hrála pro něho'.

To muselo být těžké.

To bohužel u divadla bývá. Když mi umřel táta, tak mi to máma zavolala v šest a od sedmi jsem šla hrát. Když vejdete na jeviště, za civilem zabouchnete dveře.

Do JD jste šla z Pražské konzervatoře. Co bylo předtím?

Naši se seznámili v ochotnickém souboru a maminka mě odmalinka vodila do divadel. Ale chtěla, abych si herectví nechala jen jako hezkého koníčka. Já jsem ale od 12 let chodila do dramatického kroužku a nic jiného mě tak nenadchlo. První rok mi přijímačky na konzervatoř nevyšly, šla jsem na gymnázium a strašně mě nebavilo. Po roce jsem to zkusila znovu a dostala se. Vím, že maminka hrozně plakala.

A plakala, i když jste získala angažmá a zažila první úspěchy?

Už ne. Pak jsem plakala já, když jsem občas propadala depresím, kterým u divadla občas propadá každý.

Na konzervatoři jste absolvovala rolí kovářky v Dalskabátech, v JD jste si ji dvakrát zopakovala. Jaký k ní máte vztah?

Byla asi moje osudová role, bavila mě hodně. Už ve škole, kde ji režíroval Václav Hudeček, který na nás krásně křičel. Když jsem byla v Jihočeském divadle první rok, dělaly se Dalskabáty a byl to záskok, ale zase první role v Krumlově.

Otáčivé hlediště muselo být pro pražskou herečku zajímavé.

Úžasné, napoprvé okouzlí každého. Nejdřív jsme nastoupili jako kompars do Krásky a zvířete, tančili jsme u kašny, ale už to byl veliký zážitek. A Dalskabáty se Zdeňkem Míkou byly moc zajímavé.

Baví vás točna dodnes?

Vždy, když začneme zkoušet. Po dvou měsících ji ale proklínáme: déšť, zima, mokro, blesky nebo vedro. A únava. Je to těžké fyzicky i psychicky. Stávají se tam také úrazy, Zdeněk Jarolímek si tam rozsekl tvář, Láďa Bambas si při Snu noci svatojánské, ve kterém jezdil na kladce, vyhodil rameno… Běžně tam hrají lidé s antibiotiky, bez hlasu, pod kalciovkami. Není úplně pravda, že si jdeme večer hezky zahrát do zahrady.

Do divadla jste přišla rok po podpisu Charty 77. Jaká zde vládla atmosféra?

Vím, že někteří kolegové chodili na výslechy, mně se to nikdy nestalo. Já jsem měla strašnou kliku, přestože můj táta na to dojel, v roce 1968 ho vyloučili z KSČ a perzekuovali. Ale já nebyla ani v SSM, my jsme byli květinové děti a politiku jsme nevnímali.

A jak se vám hrály role, zatížené ideologií?

Tak, že je to nutné. Nepamatuji si, že by někdo hrál komunistického pohlavára, pokud, tak ti přesvědčení jako Otto Hradecký. Hrála jsem partyzánku ze zemljanky, ale brali jsme to jako daň době. Na fermanu viselo, co se bude hrát, a nikdo neřešil, že by odmítl. Nikdo nás nenutil, ale nikdo se ani nebouřil.

Zmínila jste květinové děti. Prý jste prožila bohémské mládí.

Tak se žilo, bohémsky, byli jsme po škole a svobodní. Dnes jsem ráda, že po představení dojdu domů, vyvenčím psa a lehnu si. Tenkrát jsme žili bouřlivě a vesele: rozhodně jsme nepořádali swingers party, ale sedělo se v klubu a pilo se, občas jsme hupli do kašny…

Na stránkách divadla zmiňujete jako první ze srdečních rolí Margueritu z Dámy s kaméliemi, rok 1995. Proč právě ji?

Máte zlomové body. Do třiceti jsem hodně hrála nanynky a štětky. Když se mi narodila dcera, zhubla jsem a začala hrát naivky, což mě nebavilo. Marguerita byla zajímavá už tím, že režíroval Evžen Sokolovský. Jeho předposlední režie, poslední nedodělal, zemřel. My jsme se ho šíleně báli, předcházela ho pověst, že je ras, že na lidi řve a strašně je uráží.

Byly to fámy?

Nebyly. Ale protože už byl starý, křehký pán, zřejmě už nemocný, tak šetřil síly, i když byl velmi vitální. Potkala jsem se s velikánem českého divadla. Neuvěřitelně vtipný a chytrý pán, citoval nám pasáže z románů a z her. Režíroval nás citátem, na každou situaci měl nějaký. Co nám o sobě u vína navyprávěl, i tragické věci ze svého života! S Romanem Nevěčným jsme ho milovali. Úžasné setkání s rolí, titulem, režisérem i partnerem.

A rok předtím Královna v Dvojhlavém orlovi?

Královnu jsem velmi milovala. Byl to experiment, krásné kostýmy, jen jsem ji možná měla hrát o něco později. Strašlivé monology a obrovské emoce. Velká dřina, i když krásná.

Rok po Dámě s kaméliemi se hrál Sex noci svatojánské, kde jste údajně jezdila na létajícím kole.

To zvládal Roman Nevěčný, já se jenom vezla! Kolo mělo křídla, ale nelétalo. Jen se rozjelo a všichni hráli, že letíme.

Ve stejném roce 1996 přišla Emilia Marty ve Věci Makropulos. Tu jste alternovala s Věrou Hlaváčkovou.

Pikantní bylo, že Milan Fridrich se nemohl rozhodnout, která z nás bude hrát premiéru. Věra lépe zvládala vysmátou hvězdu a mě bavil konec, kde se opije a všechny pozuráží. Vymyslel pak ptákovinu, že přijdeme na premiéru obě a diváci si vyberou, která z nás má hrát. To jsme se vzbouřily. Nakonec jsem ji hrála já, ale asi proto, že jsem byla služebně starší.

Tři roky poté vás potkala Amélie a Balada o smutné kavárně.

Tu jsem moc milovala… Když se objevila na dramplánu, v životě by mě nenapadlo, že bych ji mohla hrát. Vážila jsem asi 50 kilo, a to má být baba, která přepere chlapa. A režisér Honza Novák mi ji dal! Je to zvláštní role: babochlap, přitom vnitřně křehká a po dvou a půl hodinách se končí strašlivou rvačkou, začíná jako stará a pak se v polovině hry vrací do retra, kde je jí asi 17 let. Vymykala se všemu, co jsem kdy hrála.

Předěl znamenal režisér Martin Glaser. Četl jsem, že do Zabijáka Joe jste šla s nadšením.

Martinově vizi jsem velice věřila a líbil se mi jeho mladý pohled na divadlo. Martin boural všechno, co zde bylo zkamenělé a zkostnatělé. Šla jsem do toho s velkým nadšením, i když mi dodnes dcera vyčítá, že je to snad jediné mé představení, které neviděla, přestože viděla i Orla, kterého oplakala, protože umírající maminka se jí nelíbila. Zabijáka jsem jí ale zakázala, protože v něm byly velmi drastické erotické scény.

V roce 2001 mělo premiéru fekální drama Prezidentky. Pro vás Erna, za kterou máte Jihočeskou Thálii. Váhala jste, zda roli přijmout. Kvůli obscénním fantaziím?

To ne. Titul byl tak zásadně jiný a kontroverzní, že Martin nám napřed zavolal, abychom mu řekly, jestli bychom do toho šly. Všechny tři jsme váhaly, jediná já jsem nakonec kývla, další dvě kolegyně odmítly (Bibiana Šimonová a Daniela Bambasová pozn. red.).

Co vás přesvědčilo?

Zaprvé Martin a zadruhé to byla krásná role. Vím, že dodnes jsou diváci i kolegové, kteří nemají vulgarity na jevišti rádi. Mně nevadí. Mně se do toho chtělo jako do něčeho trochu šokujícího, experimenty mě vždy bavily. Představení jsme milovali, někteří diváci přišli i několikrát, byli nadšení, řvali a tleskali. Málokdy jsme zažili takovou odezvu. Jedno z nejpovedenějších Martinových představení. Dodnes z něj citujeme pasáže, protože se dají aplikovat na cokoli. Velice těžká, ale nádherná práce.

Začátek tisíciletí vám přál, k důležitým rolím patří i Maja, hra o sedmi ženách a jednom muži.

Ta figura se mi moc líbila, ale mám ji spojenou s něčím podobným jako v Lakomci. Se smrtí Petra Hanuse. Byla jsem jedním z mála jeho důvěrníků. Již v té době měl za sebou pár hospitalizací. Když jsme zkoušeli Maju, trošičku jsme se s panem Krobotem sekli, tam mi vulgarity vadily, připadaly mi násilné a bohužel spoustu lidí odradily. Péťa se v tom asi necítil dobře. Když jsme ji měli oprašovat, chtěl se sejít. V neděli najednou přišla fatální SMS: promiň, už nepřijdu. Maju mám bohužel spojenou s tím, že mi odešel životní souputník. Maja měla tragický konec  - spáchá sebevraždu. Mně stejným způsobem odešel kamarád.

Maja se hrála jen rok. To takový Muž sedmi sester je vyprodaný již osm let…

Já ho nemám ráda. Nelíbí se mi, jak je hra oproti předloze daleko jednodušší a primárně zaměřená proti ženám, které zesměšňuje. Mě to ponižuje, i za diváky. Chápu: lidé se smějí, je vyprodáno, ale nechci se nechat bezúčelně zesměšňovat, svlékat a polévat kečupem. Já se v té roli jen nechávám ztrapňovat a tento pocit nemám jen já. Pro mě je to trápení.

Stejný tvůrčí tým, Martin Glaser a Olga Šubrtová, dělal i Macbetha. Ten vás asi bavil.

Toho jsme si opravdu užili. To mě naopak strašně mrzí, že jsme ho hráli jenom dva roky, i když chápu, že v Krumlově se chtějí lidé bavit. To byla jedna z nejzdařilejších inscenací. Jako čarodějnice jsme si úžasně zablbly, polévaly jsme se krví… To bych hrála klidně 20 let.

Vaší poslední větší rolí byla Alena ve hře Komunismus (2010). Před dvěma lety jste se ptala vedení, jestli s vámi počítá. Necítíte se upozaděná?

Cítím, ale nehodlám se nechat divadlem semlít a zničit. Už se netrápím. Trošku jsem se trápila, protože před šesti lety mi zemřel přítel, dcera zlobila a měla jsem těžké období.

Jak jste to řešila?

Musela jsem navštívit psychiatra, protože jsem přestala spát. A když přestanu spát, tak končím. Pak jsem se srovnala, s dcerou teď všechno funguje báječně, mám úžasnou rodinu. Divadlo mě nedostalo.

Po sametové revoluci jste se hodně věnovala dabingu. Prý jste nadabovala i erotický film?

To byla snad největší sranda, jakou jsme zažili, protože hekat a do toho vložit větu… Třeba s Davidem Novotným to nešlo ten si pokaždé vymyslel takovou ptákovinu, že jsme padli. Navíc hekání vypadá jako holotropní dýchání, takže se nám většinou po pěti minutách začalo dělat špatně (smích). Bylo to velmi zábavné a nejlépe placené: zablbli jsme si a ještě jsme dostali docela slušné peníze.

Zdá se mi, že jste se Jihočeskému divadlu tak trochu obětovala. Žijete bez manžela, rodem z Prahy, stárnete zde. Máte i na tohle citaci z Prezidentek?

Tak na tohle opravdu ne (úsměv). Ale já jsem se neobětovala. Moje maminka je z jižních Čech, babička i dědeček byli Jihočeši. Jezdila jsem k nim odmalička. Pravda je, že v Praze jsem se narodila a vyrostla, jenže České Budějovice jsou specifické. Buď zde člověk nezdomácní a odejde, nebo zdomácní, a rychle. Já se tady během pár let začala cítit doma a přitáhla sem celou rodinu. Sestra za mnou jezdila tak často, až se tu vdala. Do Prahy jezdím moc ráda, ale neteskním po ní. Budějovice jsou pro mě srdeční záležitost.

Non, je ne regrette rien.

Non… (kus zazpívá). Není čeho litovat. Ze začátku jsem jezdila pořád do Prahy, k mamince, neměla jsem peníze, jezdila jsem se najíst. Tři roky jsem přejížděla Nuselský most směrem na jih, dívala se na Hradčana a plakala. Od jisté doby se to otočilo: viděla jsem Hradčana a věděla, že jedu domů.

Autor: Václav Koblenc

16.11.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies