VYBERTE SI REGION

Strýček Váňa už brzy potěší zlínské diváky

Zlín /FOTOGALERIE, EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Ansámbl Městského divadla Zlín v těchto dnech pracuje na další jevištní novince. Už 6. února divákům představí pod režijním vedením Martina Františáka komedii ruského autora Antona Pavloviče Čechova Strýček Váňa. Martin Františák je zlínskému publiku známý hlavně jako režisér Maryši, která loni obdržela prestižní Cenu Thálie. „Chtěl bych, aby to bylo emotivně vášnivé představení. Mělo by být o touze milovat. O tom, jak se ta touha někdy nepodaří naplnit. Je to v podstatě milostné drama,“ vysvětlil známý režisér. Premiéra Strýčka Váni je naplánovaná od 19 hodin. Předcházet jí bude tradiční beseda s tvůrci inscenace Klevetivá středa, která se uskuteční ve zlínském klubu Zelenáčova šopa 3. února od 17 hodin. Scéna i kostýmy pocházejí z dílny Marka Cpina, který s Františákem ve Zlíně naposled spolupracoval na Thálií ověnčeném dramatu Maryša. Marku Cpinovi jsme položili pár otázek…

26.1.2010 1
SDÍLEJ:

Scéna i kostýmy pocházejí z dílny Marka Cpina, který ve Zlíně naposled spolupracoval na Thálií ověnčeném dramatu Maryša.Foto: DENÍK / Matej Slávik

Máte přehled o tom, kolikrát už jste pracoval pro zlínské divadlo?

Trochu jsme to zkoušeli počítat a došli jsme k číslu pět. Zajímavostí je, že ještě na škole jsem tady dělal vůbec svoji první inscenaci Obrazy z dějin národa českého, kterou také režíroval Martin Františák. Tenhle obrovský sál byl pro mě křest ohněm. (Úsměv.)

Jak dlouho vznikala scéna pro Strýčka Váňu?

Přibližně tři měsíce. Vlastnímu zkoušení předchází pro mě ta nejdůležitější část, kdy se nad textem scházíme s režisérem a vymýšlíme, jak scénu pojmout.

Shodují se vaše představy s představami Martina Františáka?

Naprosto! Já totiž spolupracuji výhradně s režiséry, se kterými si rozumím. (Smích.) Všechny ostatní už jsem vyeliminoval.

To jste šťastný člověk…

(Úsměv.) Vzhledem k tomu, že scénografie mě neživí, mohu si dovolit si vybírat. Jsem toho názoru, že pokud si lidé nerozumí, je to v konečném důsledku vidět i na inscenaci samotné. Souznění lidí v týmu je nejdůležitější.

Můžete charakterizovat scénu pro Strýčka Váňu?

Je to velmi komorní drama a my jsme se srovnávali se dvěma faktory. Zaprvé zlínské divadlo je hrozně velké. Vzhledem k tomu, že se opravdu jedná o intimní hru, snažili jsme se prostor zmenšit a vysunout ho co nejblíže k divákům, aby protagonisté mohli hrát velmi civilně a minimalisticky. A za druhé – hra je napsána na přelomu 19. a 20. století. Přišlo mi, že secesní nádech by tomu dodával archaičnost. Proto jsem zvolil pro mě zvláštní dobu, která mě zajímá, a to padesátá léta. Je to období, které si mnoho lidí ještě pamatuje a interiérové vybavení má plno lidí doma. Má to nádech staroby, odžitého věku, ale stále je v něčem současné.

Velký sál patří mezi největší v republice. Co musíte mít na paměti, když děláte scénu pro zlínské divadlo?

Musím se vyvarovat příliš drahých materiálu, protože kulis je potřeba moc. (Úsměv.) Metry čtvereční tady nabývají opravdu neuvěřitelným způsobem. Prostě hlídáme rozpočet.

Patrně nemůžete prozradit přesnou částku, ale řeknete alespoň přibližnou sumu, která je běžná při výrobě scény?

Liší se to samozřejmě divadlo od divadla, ale většinou je to kolem sto padesáti tisíc.

Na kterou svoji práci jste nejvíc hrdý?

Asi na Evžena Oněgina v Divadle Petra Bezruče. Moc rád dělám pro tuto scénu hlavně proto, že je to malé divadlo a tím pádem si mohu dovolit luxusnější materiály a víc pracuju s detailem.

Kromě scény jste pro Strýčka Váňu navrhl i kostýmy. Můžete k nim něco říci?

I když je malé obsazení, kostýmů bude hodně. Hra má čtyři dějství a v každém z nich se všechny postavy převlékají. Střídají se denní doby i roční období, herci přecházejí z exteriéru do interiéru, takže kostýmů je asi čtyřicet padesát.

Na začátku rozhovoru jste zmínil, že scénografie vás neživí. Jaká je tedy vaše profese?

(Úsměv.) Dělám módního redaktora. Scénografie je můj další úvazek. Mám ji vystudovanou a kdysi jsem se jí i živil. Ale pokud bych se jí chtěl živit i nadále, nemohl bych si dovolit komfort vybírat si jen ty režiséry, jejichž práce se mi líbí.

Co je pro scénografa největší odměnou?

Nevím, jak to mají ostatní, ale mě nejvíc potěší, když dostanu další zakázku. Když za mě mluví moje práce.

Autor: Silvie Pospíšilová

26.1.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Soud nařídil francouzskému meštu Publier odstranit sochu Panny Marie

Paříž - Město Publier na východě Francie dostalo od soudu nařízeno, aby odstranilo z parku sochu Panny Marie. Důvodem je celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Informoval o tom zpravodajský server BBC News s odvoláním na starostu města.

Rakušané volí v opakovaných volbách nového prezidenta

Vídeň - V Rakousku začalo opakované druhé kolo prezidentských voleb. Voliči si vybírají mezi nezávislým kandidátem podporovaným stranou Zelených Alexanderem Van der Bellenem a členem pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbertem Hoferem. Květnové hlasování, v němž zvítězil Van der Bellen, kvůli formálním chybám při sčítání hlasů zrušil ústavní soud.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies