Zdeněk Svěrák: Na každé představení se těším. Až to tak nebude, tak zvolním

Životní energii by mu mohli závidět lidé o polovinu mladší. Pardubičtí diváci se mohli přesvědčit, že v roli hostinského v operetě Hospoda Na mýtince ZDENĚK SVĚRÁK i ve svých 78 letech tančí a zpívá jako zamlada. Po 45 letech, kdy je tato nejreprízovanější hra Divadla Járy Cimrmana uváděna, si prý neumí představit, že by svou roli hrál jinak.

Hospoda Na mýtince je vaše nejhranější inscenace. Udržujete si přehled o tom, kolik má za sebou repríz?
Je to skutečně nejhranější inscenace a má přes 1100 repríz. Abychom si udrželi přehled, kolik mají jednotlivé hry repríz, máme člověka, který nám dělá statistiku.

V Hospodě Na mýtince musíte také tančit. Je těžké se udržovat v dobré fyzické kondici?
Snažím se udržovat v kondici tím, že ráno dělám kliky a snažím se chodit na procházky. Ale je to také tím, že když člověk nějakou roli hraje od svých třiceti let, tak ho ani nenapadne, že by to měl hrát jinak. Ta hra vás přinutí dělat to, co jste dělal minule.

Která z her Divadla Járy Cimrmana je pro vás fyzicky nejnáročnější?
Hodně náročný je pro mě Záskok (pozn. red. Svěrák tam hraje roli Karla Infelda Prácheňského). Ale zase ho hraji nejraději. Obtížná je také hra Afrika, kde celou dobu stojíme. Ale na to člověk během představení zapomene. Mě například před představením Hospody Na mýtince v Pardubicích bolela hlava a krátce po představení už mě nebolí. Ono je to hraní léčivé…

Co se týče textu her, tak předpokládám, že je máte natolik „pod kůží", že se vám nestává, že byste něco zapomněl.
Myslím, že zrovna Hospodu Na mýtince opravdu umíme. Ale asi před pěti lety se stalo, že jsem jedno představení zkrátil asi o 15 minut. Měl jsem nějaké „okno" a dost velká část hry chyběla. Diváci pak telefonovali, že je škoda, že jsme v té hře škrtali, že jsme vynechali některé dobré fóry. Tak jsme jim museli říkat, že to nebyly škrty, ale můj pamatovák. (smích) Od té doby se mi to ale už nestalo.

Divadla často mají své oblíbené štace. Ale předpokládám, že na vás asi diváci reagují všude podobně, jelikož mnoho z nich zná vaše hry nazpaměť. Je to tak?
Reakce diváků jsou podobné, ale nejsou stejné. Nejhorší jsou diváci, kteří přijdou zadarmo. Mám na mysli představení, která svým zaměstnancům třeba koupí nějaká firma. Tam přijdou lidé, kteří náš humor nevyhledávají a koukají na nás jako na podivíny. Myslím, že mimopražské publikum je vděčnější. Jsou většinou rádi, že jsme všichni dorazili.

Nedávno měl premiéru film Tři bratři, ke kterému jste napsal scénář a váš syn Jan ho režíroval. Chystáte nějaké další novinky v mimodivadelní oblasti?
Chtěl bych ještě napsat nějakou knížku. Pořád tedy čekám, až budu mít v diáři pár volných dnů. Asi za dva roky bych chtěl začít chystat scénář Po strništi bos (pozn. red. úspěšná Svěrákova kniha s autobiografickými rysy).

Jak často měsíčně hrajete v divadle?
Divadlo Járy Cimrmana má za měsíc většinou 22 představení, já hraji v 16 z nich.

Dá se to zvládat nebo je to hodně náročné?
Zatím se na každé představení těším. Je to pro mě vždy taková injekce. Až to tak přestane být, tak nejspíš zvolníme.