VYBERTE SI REGION

Tomáš Alferi: Ždímat kostýmy musíme po každém představení

Most /ROZHOVOR/ – Zasmušilý pan Ponte dostane v sobotu v mosteckém Divadle rozmanitostí „za vyučenou“, či chcete-li chuť do života. Muž bez nálady, uzavřený ve své ulitě, se rozveselí a zespolečenští díky komediantům, které si Jiří Bilbo Reidinger, autor i režisér představení Commedie dell´Ponte, půjčil z klasické komedie dell´ arte. Že jsem prozradil pointu příběhu? Snad, jenže v inscenaci Commedie dell´ Ponte, kterou Divadlo rozmanitostí, loutková a alternativní scéna Městského divadla Most (i Ponte je francouzsky most), uvádí ve světové premiéře, jde spíše o cestu, než o cíl. Bude zábavné sledovat, jak se to hercům a hudebníkovi v roli komediantů podaří. Jak na Ponteho zaberou jejich akrobacie, loutky, blechy i jiné potvůrky a hlavně humor. Kudy půjdou a zda nás i poučí. O novém představení jsme si povídali s Tomášem Alferim, uměleckým šéfem Divadla rozmanitostí. Ve hře má roli hudebníka i dirigenta.

7.10.2011
SDÍLEJ:

Inscenace Commedia dell´Ponte v Divadle rozmanitostíFoto: Jana Vacková

V čem je pro Divadlo rozmanitostí nová inscenace specifická?

V tom, že se komedie masek a komedie dell´ arte v Divadle rozmanitostí ještě nikdy nehrála. A pro náš soubor v tom, že tento druh divadla jde na kost, na dřeň. Je to zajímavá zkušenost co se herecké techniky i filosofie divadla týče.

A v čem je její kouzlo?

Je to divadlo masek, divadlo charakterů. Každá postava má svůj charakter s kořeny v italské komedii dell´ arte v 16. století. Dědily se z generace na generaci, jeden herec hrál jednu postavu celý život. Je zde Pantalone, nevrlý stařec s typickou maskou, Capitano vychloubačný nactiutrhač, vejtaha. Máme i půvabnou Colombinu, která tančí a je zamilovaná do Zanniho, sluhy. Je zde i věčně hladový Pulcinella a šílený dirigent hybatel všech situací. A protože je vše zarámované do dějové dramatické linie, je zde i pan Pont. Inscenace je zajímavá výtvarně i svou fyzičností a naturálností. Je to divadlo artistní, dělají se tu kotouly a stojky, metají kozelce. Zkrátka je to jiný typ představení, než na jaký jsme byli zvyklí.

Uměl byste si představit vaši hru na přehlídce tzv. „nového cirkusu“?

Je to z podobného pytle. Nechci říkat ze stejného jako třeba představení La Putyky. Má podobné nové uvažování, některé styčné plochy by se určitě najít daly. Nový cirkus hledá nové výrazové prostředky, to, co dělá, by mohla být cesta. Jedna z mnoha.

Mluvíte o kozelcích i kotoulech, to se asi herci na jevišti vyřádí, že?

Ano, na 120 %. Po každém představení ždímáme kostýmy.

Prozradíte více o své roli ve hře?

Představení má živou hudbu, já sám ho doprovázím. Ale současně jsem i šílený dirigent, který i diriguje herce.

Máte ve hře i drzé postavy?

Ono je to už ve vyhraněných charakterech, a vše je vyhraněné na 120%. Když je Zanni zamilovaný do Colombiny, je to zamilovanost na dřeň, když se vychloubá Capitano a jezdí na koni na 100 % a padá z něj. Drzý je tu Pantalone, nevrlý stařec, na něj je zase na 120 % drzý sluha Zanni…

Komedie dell´arte měla svého času dávat políčky bohatým a mocným, bavit i vychovávat. Máte to stejné?

Ano. My jsme se nechali inspirovat Beckettovým filmem s komikem Bustrem Keatonem, snímkem Film z roku 1965. Naše inscenace vypráví o panu Pontovi, žijícím ve svém malém stísněném bytě. Stále má strach, jestli ho někdo nepozoruje, zda nikdo neleze do jeho úzké životní komůrky a komedianti tam vtrhnou s cílem vtáhnout ho zpět do života. Chtějí mu ukázat, že život je manéž, zatahují ho do svých eskapád. Pan Pont je tak osou celého představení.

Předpokládám, že šedivý, nepřístupný a samotářský pan Pont je ze začátku nemá rád! Vždyť narušují jeho teritorium, jsou zábavní a hluční. Takže podlehne jim?

Máte pravdu: vyhání je, nenávidí je, ale nakonec podlehne (říká Tomáš Alferi spokojeně). Takže vše končí katarzí, všichni si oddychnou a pan Pont vstupuje do nového barevného světa. Ten jeho šedivý se bortí, stěny padají, šeď mizí. Do Pontova života vcházejí paprsky slunce…

Pro kolik lidí budete novinku hrát?

Když bude plno v sále a naplníme i přístavky, tak pro celkem 140 diváků.

Ptám se, abych zjistil, do jaké míry můžete či dokonce musíte jít mezi lidi, do obecenstva. Jak moc půjde o komorní záležitost, nakolik zapojíte publikum?

Vše se odehrává na jevišti. Diváky občas zapojíme, ale jsou to spíše sporadické momenty. Například když Zanni honí mouchu a ta si sedá na některé z diváků, tak on je plácá. Anebo když na začátku vchází šílený dirigent, tak se samozřejmě s publikem pozdraví… Občas publikum zapojíme, ale důležitý je tomto v představení hlavně pan Pont. Šedivý pán, „přes kterého“ je vše hrané.

Také on má masku? Nebo je to normální člověk, který se jen na konci představení změní?

Má takovou velkou hlavu je to kašírovaná maska. Tím, jak vypadá a jak se chová až budí soucit. Ve své stísněnosti je to postava až dojemná.

Prozradíte, co vše vás v současnosti na novém představení těší?

Asi to, že jsou v něm vyhraněné nejen postavy, ale také kontrasty. Jak postavy z komedie dell´arte opravdu na jevišti žijí svým životem, snaží se vtáhnout Ponta mezi sebe… Pak tam probleskne láska na 120 % a v kontrastu k tyjátru, který se na jevišti děje, to vyvolává až reálný dojem.

Jakou hudbu jste volil? Má dokonce až navozovat atmosféru doby, která byla komedii dell ´arte vlastní? Vrátí nás inscenace až do 16. století?

K tomu je třeba dodat, že součástí hry je také jednoaktová závěrečná katarzní opera, na níž je současně vázána hudba představení. Někdy to tedy zavoní kabaretním klasicismem…

Je to tedy i parodie?

Parodie to tedy určitě není. Je to zkrátka naše hudba k divadlu, ke komedii.

Autor: Radek Strnad

7.10.2011
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Nezvládnutý staford napadl na ulici dalšího psa, skončil v útulku

Olomoucký kraj – Policisté se zabývají případem nebezpečného křížence stafordšírského teriéra, který v Zábřehu napadl několik psů i lidí. Poslední incident se stal zkraje týdne poblíž husitského kostela u areálu bývalých kasáren, kde staford zaútočil na dalšího psa. Toho majitelka právě venčila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies