VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Tváříme se, že jsme moudřejší,“ bilancuje herec Tomáš Hanák

Pardubice - „Jednou bychom se chtěli vrátit i na pardubické vysokoškolské koleje a tam třeba při hraní zemřít," svěřil se Deníku populární člen kultovního souboru.

28.6.2016
SDÍLEJ:

45 kROKŮ ze SklepaFoto: DENÍK/Jiří Sejkora

Kultovní historka o tom, jak legendární pražské Divadlo Sklep přišlo na svět v roce 1971 v domku u Vávrů ve skutečném sklepě na hromadě uhlí a bram-bor už dnes patří pomalu do čítanek. Neuvěřitelných 45 let své existence přijelo velkolepě oslavit také do Pardubic. Ve Východočeském divadle byl k vidění několikahodinový maraton Besídek, tentokrát pod názvem 45 kROKŮ ze Sklepa.

Jednou z hvězd byl i herec TOMÁŠ HANÁK, který v tomto divadle působí od roku 1977.

Jak se cítíte po téměř šestihodinovém divadelním „maratonu" v Pardubicích?
My už jsme celkově unavení, protože všechny oslavy včetně premiéry filmu nás opravdu vyčerpaly. Musím přiznat, že jsme trošku přecenili svoje síly. Jezdit po všech „tramtáriích" je náročné, do Pardubic nám už moc sil nezbylo. Navíc už končí i divadelní sezóna a jsme dost uježdění a uhraní.

Podepsalo se na únavě i dost úmorné počasí?
Parné počasí nám nepřidalo. Začít hrát o půl čtvrté odpoledne v takový letní den, kdy každý soudný člověk by měl být u vody, mi přišlo absurdní. Díky tomu celé představení dostalo atmosféru něčeho skutečně výjimečného. Sešli se tu tak trochu divní herci i diváci, kterým to nevadilo. Únava byla znát, ale díky té skvělé partě lidí v hledišti, se to postupně zlepšovalo. Výpadky paměti se nepočítaly jako průšvih, ale jako zpestření. Bylo to už takové trochu prázdninové představení. (smích)

Pardubice patří mezi vaše tradiční štace. Zřejmě i proto jste zde zvolili tento maraton, který byl náročný jak pro vás, tak i pro diváky…

Myslím si, že takzvané ovace vestoje na konci byly jen proto, že diváci už v hledišti opravdu dlouho seděli. Zkrátka využili závěrečného potlesku k tomu, aby si stoupli. Skoro šest hodin je opravdu hodně, ale pak už to člověku nepřijde. Je to jako droga. Přibližně po čtyřech hodinách se dostanete do stavu, že byste hrál klidně 24 hodin. To jsme už v minulosti také udělali na naší domovské scéně.

Jaký máte k Pardubicím jako divadlo vztah?

Možná jsme měli hrát symbolicky na půdě pardubické univerzity, ideálně na Fakultě chemicko-technologické, tak jako před mnoha lety na Majálesu. To byl náš úplně první zájezd a hraní mimo Prahu. Konec toho historického zájezdu si jen málokdo z členů našeho souboru pamatuje. Máme ho zahalený jakousi clonou. Svou roli v tom hraje i chemie podávaná do těla přes ústa. (smích)

A jaký vztah k této chemii máte dnes?
Naše zážitky s touto „chemií" už dnes nejsou tak intenzivní jako dříve. Teď jsme přece jen o něco důstojnější, tváříme se, že jsme i moudřejší. Asi proto nakonec dostala přednost krásná budova Východočeského divadla. Ale vážně. Do Pardubic se opravdu rádi vracíme. Jednou bychom se však mohli vrátit i na ty vysokoškolské koleje a tam třeba při hraní zemřít. (smích)

Zlata Bauerová

Autor: Redakce

28.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
16 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
26 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies