VYBERTE SI REGION

Pavel Marek: Herectví je řemeslo. Ale musíte to mít v sobě, jinak to nemá cenu

Cheb /ROZHOVOR/ - Už mnohokrát dostal nabídku hrát v jiném divadle, ale nikdy ji nepřijal. V Chebu zůstal, i když bylo místnímu divadlu těžko, a podržel ho. Řeč je samozřejmě o herci Pavlu Markovi, který se s námi podělil o své zážitky. I o natáčení Letiště a Ordinace…

19.3.2013
SDÍLEJ:

HEREC PAVEL MAREK (na snímku) už v chebském divadle účinkuje 33 let. Foto: Deník/Martin Rejsek

Začínal jste v Českém Těšíně a Šumperku, co vás přivedlo do Chebu?

Máte pravdu, začínal jsem svou kariéru v Českém Těšíně, tam jsem byl tři roky, pak dva roky na vojně a poté jsem šel do Šumperka, kde jsem účinkoval taktéž tři roky. Když jsem se oženil se svou ženou Jarmilou Šimčíkovou, tak jsme se odstěhovali sem, do Chebu, protože jsme tady měli pár přátel, se kterými jsme se setkali během práce. Ve zdejším divadle bylo volno a my dostali divadelní byt. Nevěděli jsme, jak tu budeme dlouho, ale už jsme tu 33 let.

Jak jste se seznámil se svou manželkou?

Hráli jsme spolu v Šumperku a našli jsme v sobě zalíbení, a tak jsme se vzali.

Jste spolu přes 33 let doma i v práci, nezevšedněli jste si?

Určitě ne. Divadelní práce má v sobě ohromnou výhodu. Je to pokaždé jiné a nic se neopakuje. Nemáte tedy šanci, aby vám cokoliv zevšednělo, natož nejbližší vztahy. Naopak si myslím, že manželství v divadle je výhoda, protože partner, který dělá totéž, nepochybuje, nemá nedůvěru. V tom si myslím, že je výhoda.

Dostal jste někdy nabídku na působení v jiném divadle?

To jsem samozřejmě dostal. Asi pětkrát. Nikdy ta situace nebyla taková, abych to s chutí vyslyšel. Vždy jsem se musel omluvit, protože chebskému divadlu nebylo příliš 'lehko', a kdybych z něj odešel v té době, tak se mohlo divadlo zřítit do záhuby a to jsem nechtěl. V těchto případech jsem tedy s díky odmítl a ti, kteří mi nabízeli angažmá, to vždy pochopili. Dodnes jsem toho nelitoval. Myslím si, že v dnešní době je na tom chebské divadlo skvěle, lidé chodí na představení ve větší míře.

Dá se tedy říct, že pro divadlo žijete?

Když to děláte přes 33 let, tak se to říct určitě dá. Je to pro mě takový druhý domov.

Jaký je tým herců v chebském divadle?

Chebský soubor je hodně omlazený a to je výborné pro návštěvníky divadla, protože vidí mladé tváře, které jsou moc šikovné. Musím říct, že veškerá čest všem, kteří jsou mladší než já (smích), je s nimi totiž potěšení si zahrát. A jsem rád, že ta situace tu taková je.

Vidíte tu nějakou hvězdu, která by mohla zazářit?

Myslím si, že tady může kdokoliv zazářit, kdyby měl to štěstí. Je to totiž opravdu otázkou štěstí a příležitosti. Chebský soubor má také velkou devizu v tom, že je velice kvalitativně vyrovnaný. To ocenil také Karel Steigerwald, když zde byl na premiéře své hry a podotkl, že najít takto vyrovnaný soubor mimo Prahu je veliká vzácnost.

Máte vystudováno herectví na brněnské konzervatoři, dělal jste ještě něco jiného kromě herectví?

Ne. Nebylo celkem proč. Měl jsem to štěstí, že jsem do Brna přišel od patnácti let na konzervatoř. Po třech letech bylo absolutorium a maturita. Jako 18letý kluk jsem šel do angažmá. To mají divadla nejradši, když jim přijde člověk mladý, který se chce divadlu věnovat a má určité zkušenosti ze školy. Divadlu tak může nabídnout své mládí.

Dá se herectví naučit?

Herectví je řemeslo. Znám pár herců, kteří se to naučili, ale je to na nich vidět. Jestliže chce být někdo dobrý herec, tak to určitě nebude ten, kdo se to naučí, ale ten, který to má v sobě a žije divadlem. Za dobu, co jsem v chebském divadle, tak jsem se s pár takovými herci potkal. Naštěstí v současné době tady nikdo takový není a to je dobře.

Zahrál jste si někdy ve filmu?

Vždy jsem měl takovou touhu vyzkoušet všechno, co herecká práce obnáší chtěl jsem tedy zkusit rozhlasovou práci, seriál nebo film a vše se mi splnilo. Ve třech českých filmech jsem hrál menší role. Jeden z nich je velice populární a vždy se na něj rád podívám Návrat idiota. V televizi jsem hrál velkou roli v Letišti a také v Ordinaci v růžové zahradě. Rozhlasovou práci jsem dělal také. Dělal bych ji i nadále moc rád, ale nejbližší studio je plzeňské a to je velice daleko a člověku se to nevyplatí.

V roce 1989 jste byl hodně aktivní a lidé si vás pamatují dík vašim postojům. Jak jste se k tomu dostal?

Naprosto přirozeně. Bylo to, když začaly ty revoluční změny a člověk nechtěl, aby zde panovala taková ta nesvoboda, mizérie a beznaděj, kdy se všichni tvářili, že je vše v pořádku. Já jsem nebyl z těch, kteří to přehlíželi a chtěli by to tu dále. Když byla ta příležitost se tomu vzepřít, tak jsem ji využil. Divadla byla vždy v první řadě a my jsme tady divadlo úplně nejzápadnější. V našem divadle bylo to nejdůraznější středisko odporu. Nedalo se z toho vyvlíkat a ani jsem to nechtěl, byl jsem rád.

Co se všechno dělo?

Hlavně jsme chtěli, aby se lidé brzy dozvěděli, co se děje v politických kruzích v Praze. Vždy bylo přeplněné divadlo, lidé stáli dokonce venku. Byly to takové živé zprávy. Já osobně jsem například obešel všechny důležité politické orgány, jako byl okresní tajemník KSČ, a šel jsem ho seznámit se vším, co se děje. Zeptal jsem se také, zda si s námi nechce popovídat, aby neměli pocit, že jsou napadení. Tam jsem se ovšem se zlou potázal a vypadalo to, že nás všechny zavřou. Takže takhle jsem se angažoval.

V čem byla revoluce jiná než v Praze?

Bylo to trošku zpožděnější. 17. listopadu to proběhlo v Praze. Tady to bylo o tři dny později. Konečně jsme dostávali jasnější zprávy a jezdili sem informovat 'tajní emisaři' dramaturgové a herci. Tak jsme se ty věci dozvídali daleko rychleji. Bylo to hodně dobrodružné. Některé kluky, kteří nám vozili zprávy, honili policisté po nádraží jako nějaké zločince. Bylo těžké, aby se k nám dostali. Nakonec to dobře dopadlo.

Prozradíte, co říkáte po 23 letech od revoluce na současnou situaci? Například také na to, že vedení kraje „zrudlo"?

Určitě se mi to nelíbí. Je to hanba. Co se dá dělat. Když to naši občané dopustili, tím že nešli k volbám. Myslím si, že to je ponaučení. Kdyby volby byly v nejbližší době, tak se něco takového už nemůže stát. Na prezidentských volbách byla veliká účast, protože lidi chtěli něco změnit, i po těch smolných krajských volbách. Nerezignuji nad tím, ale pořád důvěřuji tomu, že lidé v sobě mají touhu po změně k lepšímu, a myslím, že to dopadne výsledně dobře. Vždy potřebujeme dostat za uši (smích).

Jak se vyvinula situace po revoluci, tam bych nic neměnil, to je v pořádku. Mohli jsme ale také spatřit, jak se dá demokracie zneužít, když jsou nějaké zájmové skupiny, které jsou schopny ve svých vlastních zájmech si z té moci a demokracie urvat majetek nebo něco ukrást. To je hanebné a lidé to vidí a myslím, že je to i poučení, koho si máme vybírat.

Máte nějakou oblíbenou roli, na kterou nezapomínáte?

Za dobu, co jsem u divadla, jsem sehrál opravdu mnoho velikých a krásných rolí. Kdybych měl zapátrat, která mi byla nejmilejší je to poměrně čerstvé, to představení se jmenovalo Práskni do bot a já hrál postavu starého 'parťáka' jménem Šulin. Tahle role se mi hrozně líbila a hrál jsem ji velice rád (smích).

Jak se vám hrál Gottwald ve hře Gottwald Horáková s vašimi protikomunistickými postoji?

Hrál se mi dobře, protože si o tom něco myslím, a bylo pro mě ohromující to zjištění, že Gottwald podepsal těch 239 trestů smrti, a je evidentní, že to nemusel dělat. Podepsal to, protože byl o tom přesvědčený, a stal se masovým vrahem naší inteligence v 50. letech. To pro mě bylo zjištění naprosto hrozné. Takový člověk nemohl mít dobré noci.

Vaše Excelence, v médiích se prezentuje špatná situace vodnictva v Čechách. Mohl byste se k tomu, prosím, exkluzivně pro Chebský deník vyjádřit?

Situace v Čechách sice byla v Hamburku zhodnocena jako velice špatná, ale já jako hlava všeho vodnictva v Čechách vám zodpovědně řeknu, že na Skalce a na Jesenici už se podnikají důležité kroky k tomu, aby vodníci v Čechách a hlavně v západních Čechách nevyhynuli.

Autor: Martin Rejsek

19.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies