Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hanka Křížková: V zákulisí Popelky mrzne, balíme se do dek

České Budějovice /ROZHOVOR/ - Rozhovor se zpěvačkou Hankou Křížkovou, rodačkou ze Strakonic, která se vrací na jih Čech jako macecha v muzikálu na ledě Popelka. Ten se bude hrát v sobotu a neděli v Budvar aréně v Českých Budějovicích.

3.11.2012
SDÍLEJ:

Hanka Křížková jako macecha v Popelce.Foto: archiv Hanky Křížové

V mládí kvůli muzice lhala a utíkala 
z domova, splnil se jí ale dětský sen a stala se zpěvačkou. Rodačka ze Strakonic Hanka Křížková se nyní vrací do jižních Čech s muzikálem na ledě Popelka. Ten se hraje v sobotu a neděli v Budvar aréně v Českých Budějovicích.

Do Budějovic míříte s muzikálem na ledě. Uvidíme vás bruslit?
Chraň bože, to by bylo něco hrozného. Ledová plocha je rozdělená na dvě části a v jedné je klasické jeviště s různými točnami, kde jsou zpěváci.

Přesto, jaký máte k bruslení vztah? Nezkoušela jste figury na rybnících u rodných Strakonic?
Já jsem zimními sporty absolutně nepoznamenaná, protože jsem hodně hrávala volejbal a plavala. Bruslení ale miluji pasivně a od té doby, co se kamarádím s Radkou Kovaříkovou, ho sleduji ještě víc. Je to opravdu dřina, což vidím, i když s námi na ledě vystupují mistři světa, olympijští medailisté a máme jedny z nejlepších akrobatů.

Popelka pro vás není prvním muzikálem na ledě. V čem se liší od zpívání na obyčejném pódiu?
To víte, že se trochu bojíme o hlasivky. I když jsou některé věci nahrané na playback, nic se pro nás nemění. Aby to člověk odehrál, musí i s playbackem zpívat naplno. Navíc 
v zákulisí je zima, pak vyjdete na scénu, tam se zpotíte a kostýmy jsou těžké. No, není to lehká disciplína, ale je krásná.

Na zkouškách mrznete?
V moderních stadionech už bývá v šatnách topení, ale ve starších budovách je zima. 
A když čekáme v zákulisí na náš vstup, tak mrzneme stoprocentně a musíme se balit do dek. Tam je to slušně řečeno o ústa, nebo o hlasivky.

Hrajete macechu. Jak si tuhle roli užíváte?
No jéjé, kdo by si ji neužíval. Všechny negativní role se hrají mnohem líp a já na ně mám vesměs štěstí. Dělám babizny, hospodské a koho můžu, okradu, nebo pomluvím. Hraje se mi to dobře, vždycky se snažím zvolit i jinou chůzi, dát postavě nějaký tik nebo trochu měním hlas. Negativní role mě zkrátka baví, i když si myslím, že ve skutečnosti jsem úplně jiná.

V Popelce nosíte velké pestré kostýmy. Jsou těžké?
Jeden z nejtěžších oblékám ve scéně z plesu. Mám tam na sobě celý sad, spoustu umělého ovoce, které opravdu něco váží, tak kolem patnácti kilo. Když mi to nandají, podklesnu. Nakonec je ale člověk rád, protože to roli podtrhuje.

Jste Jihočeška, jak vzpomínáte na dětství ve Strakonicích?
Velmi a ráda se vracím. Dětství jsem měla krásné, tatínek byl muzikant, dirigent píseckého orchestru, a maminka hrála ochotnické divadlo, takže jsme všichni trochu švihnutí muzikou. Tatínek nás k tomu vedl a všechny oslavy u nás byly s hudbou.

Vztah k muzice jste tedy očividně podědila. Kdy jste si poprvé uvědomila, že se jí chcete věnovat profesionálně?
Nikdy jsem nechtěla dělat nic jiného, než být zpěvačkou a herečkou. Už když jsem si dávala na hlavu punčocháče místo paruky a zpívala do měchačky. Jsem šťastná, že se to splnilo.

Jaké bylo zpívání ve strakonické kapele Rotor?
Dostala jsem se k tomu docela zvláštně. Absolvovala jsem všechny recitační a pěvecké soutěže a na jedné za mnou přišel hrozně vlasatý kluk a říkal, že zakládá rockovou kapelu a jestli bych s nimi nechtěla zpívat. Já byla úplně paf, protože měl vlasy po pás, byl to takový rocker, zatímco já jsem tam měla na sobě tesilovou sukni od maminky. Okamžitě jsem kývla. Maminka to zakázala, že až po maturitě, ale musím prozradit, že jsem utíkala z domova a kvůli muzice lhala.

Po maturitě jste lhát nemusela?
To se to rozjelo a bylo to úžasné, velká škola. Často jsem přicházela o hlas, protože jsem neuměla pracovat 
s hlasivkami a jen řvala do mikrofonu písničky Janis Joplin. Potom jsem se ale zúčastnila další soutěže, kde nás měli na starost odborníci. Dostali jsme se do rádia a televize a tam už si mě všiml kapelník z Metronomu, udělala jsem  přehrávky a od roku 1982 jsem vlastně profesionální zpěvačka.

Nemají to dnes, v době Superstar, mladí zpěváci jednodušší?
Já si myslím, že kdo se toho chopí dobře a stojí nohama na zemi, může se prosadit. Mladí soutěžící opravdu zpívají před plnými halami, což jsem já pomalu nikdy nezažila, a je úžasné, že tu šanci mají. Důležité je nepřestat na sobě pracovat. Někteří odpadli tak rychle, jako začali.

V posledních letech přibývá muzikálů, vy jste ve spoustě hrála. Neomrzí se to trochu?
To musí říct diváci. Pravda je, že vzniká spousta muzikálů, a ne vždy dobrých nebo 
s kvalitními herci. To je mi trochu líto, protože nám, kteří se snažíme, ubírají diváky. Ti pak už nevěří, že nějaký nový muzikál může být povedený.

Musíte ještě nějak cvičit zpěv?
Už tolik ne. Svoje hlasivky znám od a do zet, takže vím, co si mohu dovolit a jak na ně, když trochu neposlouchají. Musím se ale pochopitelně před představením rozezpívávat a pokud mě čeká náročný koncert, tak je nutná sakramentská příprava.

Která z muzikálových rolí byla vaše nejoblíbenější?
Já tuhle otázku úplně nesnáším, protože pokud jdu do muzikálu, tak si vybírám role, které se mi líbí. Mám ráda opravdu všechny. Zatím mám to štěstí, že si vybírat můžu a všechny věci, které dělám, sedí k mému hlasu i mentalitě. Za to jsem šťastná.

Zkoušíte ale také jiné žánry…
Inklinuji ke swingu, který zpívám často, ale hlavně se 
v poslední době věnuji šansonu. Už jsem dospělá holka, leccos jsem zažila, párkrát upadla, a tak si myslím, že už to dokážu sdělit posluchačům.

Autor: Andrea Zahradníková

3.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Karolína Plíšková na Roland Garros.
20

Soupeřky rozhodly: Plíšková bude jedničkou i při US Open

Desetisíce obyvatel Hongkongu vyšly do ulic
1 4

Tisíce lidí v Hongkongu vyšly do ulic kvůli zatčení trojice aktivistů

Pláčete nad červivým ovocem? Odvezte ho do palírny

Červivé ovoce zavařovat nebudete, ale byla by škoda ho vyhodit. Může z něho být totiž dobrá pálenka. V článku vám nastíníme stručný postup, jak plody na pálení připravit.

Nabarvené ptáče je dřina. Musí se dělat srdcem

/REPORTÁŽ/ Letní požár obilného lánu za Konstantinovými Lázněmi vyhlížel jako scéna z filmu. Do adaptace knihy Nabarvené ptáče by sedl jako ulitý. Šlo ale o přírodní divadlo. Režisér Václav Marhoul ten den točil vizuálně krotší záběry. „Kozácký nájezd je teprve před námi,“ shrnul lakonicky.

K ochraně rysů v Evropě se spojí šest zemí včetně Česka

Tři evropské rysí populace včetně té na Šumavě budou v následujících třech letech sledovat odborníci ze šesti zemí, kteří vytvoří strategii pro mezinárodní ochranu tohoto silně ohroženého druhu. Projekt s názvem 3Lynx připravilo ministerstvo životního prostředí a bude stát asi 2,3 milionu eur, největší část půjde z evropských peněz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení