VYBERTE SI REGION

Yvetta Blanarovičová: Alex je bláznivá sochařka, ale baví mě

Praha /ROZHOVOR/ – Herečka a zpěvačka Yvetta Blanarovičová o své roli v muzikálové komedii Čarodějky z Eastwicku, návratu na jeviště karlínského divadla i o svobodě v hlavě…

30.11.2012
SDÍLEJ:

TŘI ČARODĚJKY. Yvetta Blanarovičová (Alexandra) s Markétou Sedláčkovou a Alenou Antalovou, které hrají v alternacích Jane a Sukie. Foto: archiv Městského divadla Brno

Čarodějky z Eastwicku v nastudování Městského divadla Brno se stěhují do Prahy – konkrétně do Hudebního divadla Karlín. Diváci je tam budou moci vidět ve třech exkluzivních představeních, která se uskuteční 30. listopadu a ve dvou časech pak 1. prosince.

V roli jedné z čarodějek vystoupí herečka a zpěvačka Yvetta Blanarovičová. „Stoupnout si zase na jeviště karlínského divadla, kde jsem hrála ve spoustě skvělých muzikálů, je neuvěřitelná věc. Karlín má pro mě obrovskou sílu, genia loci, stejně jako to říkají o Národním divadle, Stavovském divadle a Divadle na Vinohradech. Člověk cítí všechny ty bardy, co tam kdy stáli na pódiu," říká Yvetta Blanarovičová, která si karlínské divadlo pamatuje z doby před záplavami, kdy mělo 1560 míst k sezení. „Hrát před takovým publikem – a věřte, že jsme měli vždycky vyprodáno – je krásný pocit. Věřím, že si ho teď zopakuji."

V Brně muzikál hrajete od roku 2007 a velmi úspěšně, protože kritiky jsou jenom pozitivní. Co vás na něm zlákalo?

Do té doby jsem nikdy nehostovala v mimopražských divadlech. Buď mne neoslovila nabídka, nebo jsem naopak nestíhala časově skloubit zkoušení s mým programem. A najednou přišla nabídka z Brna. Když jsem si přečetla text a poslechla muziku z Čarodějek z Eastwicku, doslova mě okouzlily. Stejně tak obsazení. A přiznám se, že jsem byla zvědavá na režiséra Stanislava Mošu. Natáčela jsem v té době na Slovensku, měla dost práce v Praze, ale přijmout nabídku hostování v Čarodějkách stálo za to.

Muzikál vychází z románové předlohy Johna Updikea a známého filmu s Cher, Michelle Pfeiffer, Susan Sarandon a Jackem Nicholsonem. Jaké bylo samotné zkoušení?

Pro mě náročné, protože jsem mnohdy po zkouškách nasedla do auta a buď jsem se vracela zpátky do Prahy, nebo jela kvůli natáčení do Bratislavy. Posledních čtrnáct dní už jsem však v Brně přespávala, protože jsem s kolegyněmi chodila každé ráno na tréninky, pak na zkoušky choreografie. Ne že bychom v představení tancovaly od začátku do konce jako členové sboru, ale prostě v Brně si kondičku udržují snad všichni. Takže každé ráno jsme se sešli v tanečním sále, stíhali snídani a hned vlítli do dalších zkoušek. Samy jsme ještě měly separé hodiny s choreografem. Krásná spolupráce – jak tedy s panem choreografem, tak s panem režisérem Stanislavem Mošou. Oba pánové šli do inscenace naprosto připraveni, navíc jsem cítila ohromnou podporu a důvěru, a to se netýkalo jen mne, ale všech, což se na výsledku jednoznačně podepsalo. Čarodějky jsou tedy symbiózou velké party lidí, kteří se navíc všichni přátelí.

Prý to dokázali ocenit i zástupci z Anglie, když jezdili přípravu inscenace kontrolovat…

Oni pak jezdili hlavně na představení. Petr Gazdík (jeden ze tří představitelů ďábla Darryla van Horna), který s nimi nejvíc komunikoval, vždycky říkal, že jsou nadšení. Jsou to takoví kontroloři, na nich záleží, jestli dají inscenaci zelenou, jestli postoupí práva na další světové muzikály, či nikoli.

Od začátku vám byla vybraná role Alex?

To je spíše otázka na pana Mošu, ale Alex mne baví. Je to bláznivá sochařka, která páchá jeden kiks za druhým, cítí, že by měla žít jinak, ale neví, jak na to. Co má taky dělat v tom zapomenutém městečku Eastwicku, kde všichni všechno vědí, všichni si vidí do kuchyně a vlastně nevědí, co sami se sebou? A když člověk neví, co sám se sebou, tak moralizuje. To je něco, co nesnáším i ve svém životě. Když mi někdo řekne – víš, ale neměla bys dělat to a to, tak je to spíše pobídnutí k tomu, že budu dělat pravý opak. Neřídím se podle něčích mantinelů. Ono se to nevyplácí. Ke všemu se člověk musí dobrat sám. Nechat se omezovat a svazovat se něčími představami můžeme jen chvíli! Důležitá je svoboda v hlavě. Jakmile ji máte, máte i fantazii a užíváte si život se všemi pocity. Bohužel jsme v současné době zaměnili to užívání si za něco neřestného… A o tom všem jsou Čarodějky.

Prostě se odmítají podřizovat pseudozákonům moralizujícího městečka a chtějí ve svém životě něco změnit.

A vyčarují si Darryla, který zvedne adrenalin celé vesnici. Všechno je najednou naruby. Darryl ženy okouzlí svým šarmem, charismatem, sex-appealem, stane se jejich ideálem, z něhož se však vyklube ďábel… Přes všechno, co se stane, mají ale dobrý pocit z toho, že jim otevřel onu bránu svobody žít život jinak.

Taky se v představení čaruje, jsou v něm různé efekty…

Jsou úžasné v tom, že když se s prominutím zvrací, tak se to musí dít, byť trikovým efektem, aby tomu divák uvěřil. Když se lítá, tak se musí lítat. Máme v tomto případě co dělat, protože někdy se lítání odehrává hodně vysoko, ale nedá se nic dělat. Můžeme se na to jenom těšit.

Když už byla řeč o ďáblovi, pojďme ještě k čertům. Před pár dny jste pokřtila pohádkové CD Čertoviny. O co jde?

Jsou to pohádky, které jsem začala psát před lety, když jsem studovala ve Španělsku. Vznikly vlastně z pocitu stesku po Česku. Po návratu jsem s jejich psaním přestala, protože jsem prožívala ne úplně lehké období. Jednoho dne mi pak skladatel Miloš Krkoška řekl, že je v jeho studiu natočíme a vydáme. To ne, říkala jsem mu, ještě není ta správná doba. Až můj syn Matyáš mě k tomu přiměl – byl tím, který si všechny pohádky poslechl a říkal: mami, musíš je vydat, hned! A přinesl mi k nahlédnutí booklet, kterým mě dostal. Takže CD je i díky němu na světě.

Se synem Matyášem při křtu CD Čertoviny.

Jde o pohádky pro úplně malé děti?

Zpočátku jsem si říkala, že jsou asi pro malé. Pak jsem ale zjistila, že se při jejich poslechu baví a usmívají i starší děti, a dokonce dospělí. Příběhy malého čerta si prostě našly obrovskou diváckou obec.

Vycházíte v nich z vašeho filmového čertíka?

To ne. Jsou to sice příběhy malého čertíka, který je mnou mluvený, ale chtěla jsem dětem přiblížit jiný pohádkový svět. Pohádky o včele Betině nebo o darebném sedlákovi jsem postavila na tom, že kouzelné bytosti nikdy nejsou negativní a nespravedlivé, že jsou nositeli pravdy a dobra a že spíš lidi si mezi sebou dělají špatné věci… A čertík, protože je od toho, aby všechny ty nepravosti napravoval. Jsou to myslím laskavé pohádky. A byť tam některé postavičky skončí v pekle, tak to není peklo nespravedlivé, protože ani tam úplně zlé lidi nechceme, protože by nám tam dělali zbytečný nepořádek.

A co s nimi teda?

Musí chodit od vesnice k vesnici, bohatý se třeba stane chudákem, přijde o všechno a musí žebrat. Luciper u nás rozdává spravedlivé tresty. Podobně by to mohlo fungovat i v reálu…

Autor: Gabriela Kováříková

30.11.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Na Kladensku se zřítilo auto ze třicetimetrového srázu

Kladensko - Kuriozní dopravní nehoda se stala v pondělí po poledni v lesním porostu mezi obcemi Svárov a Podkozí. Auto zde vyjelo ze silnice a mezi stromy se řítilo dlouhým srázem dolů na spodní vozovku pod serpentinou. Vozidlo skončilo pod kopcem na spodní vozovce převrácené na střechu. Starší řidič utrpěl zranění a byl převezen do pražské nemocnice. 

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

K soudu s Čechem v Súdánu přišli i zástupci ambasády EU

Chartúm/Praha - Dnešní soudní stání v Chartúmu s českým misionářem Petrem Jaškem přišli sledovat i zástupci ambasády Evropské unie. Sdělila to česká velvyslankyně v Káhiře Veronika Kuchyňová Šmigolová, jejíž úřad má působnost také pro Súdán. Jašek čelí v africké zemi obvinění z protistátní činnosti a v minulosti se jej zastal Evropský parlament.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies