VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Za bizarním nánosem čekají na diváky také hořké pravdy

Pardubice - GRAND Festival smíchu 2016: Pražské Divadlo v Dlouhé bojovalo na soutěžním Grand Festivalu smíchu v Pardubicích s groteskním podobenstvím Ladislava Klímy Lidská tragikomedie. Obtížně uchopitelný text vyniká především výraznými hereckými výkony.

29.1.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií

GRAND Festival smíchu 2016: Lidská tragikomedie - Divadlo V Dlouhé.Foto: DENÍK/Jiří Sejkora

GRAND Festival
smíchu 2016

Lidská tragikomedie
RECENZE 80%Lukáš Dubský

Klíma ve své hře líčí osudy pěti spolužáků, kteří se v jedné zaplivané putyce sejdou těsně poté, co prošli zkouškou dospělosti. Jsou v té době ještě plní ideálů a životních plánů. Slíbí si, že se opět setkají za 30 let, aby zjistili, čeho nakonec v životě dosáhli.

Nakonec se potkají ještě jednou na sklonku života, kdy je čas k bilancování. Lidská tragikomedie je sžíravou satirou, ve které je naplno rozvedeno Klímovo filosofické učení, které sám označoval jako egosolismus či egodeismus.

Groteskní optika

Režisérka Hana Burešová vidí sešlosti pěti spolužáků groteskní optikou a přesně v tomto duchu vede herce, kterým se daří znamenitě vykreslit jednotlivé postavy na hranici karikatury, ovšem vždy s jistým lidským rozměrem.

Jan Vondráček hraje Jardu Pulce s typickým zanícením. Pulec je zpočátku ambiciózní literát, který trpí nedostatkem peněz, jeho nízký původ je pro něj prokletím. Když nějaké peníze získá, obvykle je utápí v alkoholu. V 50 letech je z něj troska s bezdomoveckým vzezřením, ale zároveň je jedinou postavou, která stále uchovává hluboko uvnitř sebe nějaké ideály. To mu pomůže k nápravě, přemůže alkohol a v 70 letech je jediným ze starých přátel, který je ještě schopný normálního života.

Vladimír Shoř je v podání Miroslava Táborského nevybíravý Don Juan. Nevybíravý proto, že své partnerky si skutečně nevybírá. Rád by působil dojmem Casanovy, láska je pro něj oním posvátným ideálem. Jenže svoje skromné jmění rozfofruje s děvkami a záchranu hledá v náruči semetriky Brigity. Ze svobodomyslného mladíka se tak postupem času stává vzorový podpantoflák.

Miroslav Hanuš ztvárňuje milionářského synka Emila Obnose svým typickým hromotluckým způsobem. K postavě to sedí, jejím vzorem je Napoleon a zpočátku zcela pohrdá penězi svých rodičů. To ale netrvá věčně, rodinné jmění postupně v politice rozmnoží natolik, že se mu jeho bývalí spolužáci podlézavě klaní. Emil byl vždy vůdcem, zájem ostatních mu dělá dobře, ale neuvědomuje si, že všichni obdivují jeho peníze, nikoliv jeho. K poznání dojde až poté, co je zatčen za své podvody.

Přičinlivý Alois Kantorka našel ideálního představitele v Martinu Matejkovi. Pilný a svědomitý žák se vypracuje v profesora. Kantorka vždy toužil být v nějakém vědním oboru jedinečný. Jenže jak to udělat, když už bylo skoro vše popsáno a prozkoumáno?

Stal se odborníkem na neznámý národ Čuchonců, o kterých ví první poslední. Netuší ovšem, že je pro smích celému městu, jelikož jeho mladá žena je mu nevěrná s nejedním oficírem.

Posledním do party je záhadný Odjinud v perfektním podání Marka Němce. Do této postavy projektoval Klíma většinu svých názorů, které Odjinud vychrlí na diváky v závěrečném dějství. Odjinud hledá smysl života v poznávání sebe sama, v ideály ostatních nevěří. Zároveň je to postava, které do příběhu vnáší nádech mystična, čehož Burešová využívá v hororové sekvenci v prostřední části představení.

Dvě přestávky

Inscenace trvá zhruba tři hodiny a je na činohru neobvykle rozdělena dvěma pauzami. Toto dělení však má své opodstatnění, jelikož jednotlivá setkání jsou od sebe značně časově vzdálena, což se hodně promítá na kostýmech a líčení herců. Kostýmy Jany Prekové jsou nesmírně povedené, samy o sobě působí komickým dojmem a bezvadně doplňují charakter postav. Za zmínku stojí i hudba Ivana Achera a uváženě, ovšem vynalézavě, využívané projekce.

Zatímco první dějství ukazuje hlavní hrdiny jako ještě celkem sympatické jedince, v prostřední části se už naplno projevuje pravdivost Odjinudova tvrzení o jejich průměrnosti a směšnosti. Ze čtyř přátel, kteří zůstali naživu, je vlastně jen Pulec vyloženým ztroskotancem, ostatní mají za to, že si vedou v životě dobře a svým ideálům se nezpronevěřili. Pod slupkou poklidné spokojenosti ale už divák vidí zárodky budoucí zkázy. A skutečně v posledním dějství se karta obrací a vyléčený alkoholik Pulec hraje prim, ostatní jsou týraní svým okolím a z jejich života se stalo pouhé přežívání.

Lidská tragikomedie je hrou s mnoha filosofujícími monology či dialogy, která v sobě ale zároveň skrývá i příležitosti pro situační komiku. Je to krutá groteska, ve které režisérka Burešová dokázala spolu s herci zvýraznit komické rysy jednotlivých postav. Divák se tak často směje, aby si vzápětí uvědomil, že kontext celé situace ke smíchu neopravňuje.

Hořké pravdy

Nutno ale podotknout, že většina komiky vychází z charakterizace postav. Jedině ve finální scéně se zdá, že Burešová dodává komiku a grotesknost jaksi zvnějšku (operetní stylizace, Němcova modulace hlasu a hra s igelitovým pláštěm), aby tak trochu shodila některé problematické aspekty Klímovy filosofie.

V Divadle v Dlouhé vznikla povedená inscenace. Divák ji může klidně vnímat jen jako netradičně pojatou grotesku lidských typů. Ale za vším tím bizarním nánosem na něj občas vykouknou hořké pravdy, které si lidé často odmítají připouštět.

Autor: Lukáš Dubský

29.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Do babyboxu v Rychnově někdo odložil chlapečka

Body, jak ho znaly naše babičky. Na snímku ho představuje správkyně skanzenu Hana Zvalová
3

Ve skanzenu nahlížejí babičkám pod sukně

DOTYK.CZ

Města duchů. Navštivte reálná místa, kde vám může jít i o život

Pokud jste viděli film o Jamesi Bondovi Skyfall, pak si jistě vybavíte scénu, kdy hlavní záporná postava Raoul Silva nutí agenta 007 sestřelit z hlavy jeho milenky panáka alkoholu. To vše mezi betonovými ruinami budov, ze kterých snad mrazí ještě více, než ze samotné scény. Nejde však o počítačem vytvořené kulisy. Hašima, opuštěný ostrov u břehů Japonska, skutečně existuje. Stejně jako další „města duchů" po celém světě. Tady jsou některá z nich.

Do babyboxu v Rychnově někdo odložil chlapečka

Do babyboxu v Rychnově v pátek večer někdo odložil chlapečka. Šlo o první případ, kdy rychnovská schránka posloužila svému účelu.

Účet za lety do Mnichova dělá 60 milionů. Letiště Brno už linku dotovat nechce

Brno – Z vlastní kapsy dotuje Letiště Brno provoz letecké linky z Brna do Mnichova. Celkem ho spojení, které využívá v průměru padesát lidí denně, stálo doposud šedesát milionů korun. Jihomoravský kraj a město Brno přitom slíbili linku podpořit celkem pětačtyřiceti miliony korun. Zatím nedali nic.

Facebook je zajatcem politiky

Baracka Obamu dostal Facebook do Bílého domu. Zdeňka Škromacha bazénková selfie z politiky vylila. Jak si politické celebrity vedou na této sociální síti?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies