VYBERTE SI REGION

Vladimír Gončarov: Zahrada soch? To je, když fantazie dostane křídla

Ústí nad Labem /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ – Světová premiéra původního ústeckého tanečního představení začne v pátek v 19.00 hodin v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí. Tanečník/ choreograf Severočeského divadla opery a baletu Vladimír Gončarov ví, co chce. A umí. Důkazem je jeho prestižní herecká Cena Thálie 2008 za balet Cikánské kořeny/í i současné taneční představení Zahrada soch, postavené na verších z úst herečky Nely Boudové i moderní hudbě Tomáše Reindla. Z poesie Zahrada soch vzešla. Útlá básnická sbírka režisérky Ireny Žantovské inspirovala sólistu ústeckého baletu Vladimíra Gončarova, aby roztáhl křídla, povolil uzdu taneční fantazii a vzlétl. Zahrada soch, společné dílo Tomáše Reindla (hudba), Ireny Žantovské (verše, režie) a Vladimíra Gončarova (choreografie, tanec), má dnes od 19.00 hodin premiéru v ústeckém divadle. Zahradu, jejíž důležitou součástí jsou animované výtvarné koláže Miroslava Huptycha, „pro jistotu“ avizuje jako „experimentální taneční představení“. Proč ony lehké žánrové rozpaky? Přijďte se podívat a pochopíte. Inscenace posunuje snahu ústeckého divadla o současný balet zase výš. Ve své odvaze hledat má přímou návaznost na Cikánské kořeny/í i loňskou novinku Café Aussig – procházku dějinami Ústí nad Labem od počátku století dodnes. Ale dejme slovo mladému tanečníkovi, který Zahradou soch žije. Vladimír Gončarov nás vezme do světa krásných baletek, lidského štěstí i tíhy života, odvahy, rezignace. To vše postavy z jeho Zahrady soch prožívají, takové jsou… V představení nastavuje autor zrcadlo sobě i nám. Chladu dnešních vztahů, samotě člověka mezi lidmi. Jedna tanečnice tak „dostane na hraní“ skateboard“ a další – nešťastnou ze vztahu – balí dav do látky jako mumii. Ale Gončarov dává i naději… V představení nastavuje autor zrcadlo sobě i nám. Chladu dnešních vztahů, samotě člověka mezi lidmi. Jedna tanečnice tak „dostane na hraní“ skateboard“ a další – nešťastnou ze vztahu – balí dav do látky jako mumii. Ale Gončarov dává i naději…

22.10.2010
SDÍLEJ:

Snímek z experimentální taneční inscenace Zahrada soch, kterou Severočeské divadlo opery a baletu uvede v premiéře 22. října večer.Foto: Deník/Karel Pech

Vladimíre, můžete popsat vznik nové inscenace? Co vás inspirovalo?

Po premiéře Othella jsem dostal od paní režisérky Žantovské sbírku básní Zahrada soch. A hned mě napadlo, že by mohlo být zajímavé ztvárnit ty verše na jevišti. Jsou zajímavé, abstraktní a přitom strašně krásné, procítěné, osobní. Mám rád poezii, hlavně tu ruskou, miluju Annu Achmatovovou i Marii Cvetajevovou, stříbrný věk ruské poezie. Obě má ráda i Irena Žantovská, na Cvetajevovou dělala inscenaci, činohru.

Inspirovala vás zvukomalebnost jejích veršů, či obsah? To, o čem píše?
Oboje dohromady.

Tvoří verše Zahrady soch příběh?
Ne, příběh se vytváří až v hlavě čtenáře. A podobné je to u inscenace. Některé příběhy jsme vytvořili my, tým lidí, který na Zahradě soch spolupracoval, včetně tanečníků. Vnesli jsme do představení svůj příběh, další příběhy si vytvářejí sami diváci.

Fascinuje vás Zahrada soch?
Ano. Tím, že si začíná žít vlastním životem, mimo mě i režisérku. Tanečníci, mí kolegové, vnášejí do představení své emoce, radosti a pocity. Je to zvláštní. Tím, jak je vše abstraktní, může každý vnímat to představení – a to, co se v něm děje – jinak. Ovlivňuje to zpětně i mě… baví mě to.

Chtěl byste si tedy sednout do 1. řady divadla a koukat sám na sebe?
Ano – určitě! Naprosto. Chtěl bych vidět to představení celé a celkově, záznam nám neukáže tu energii, atmosféru v divadle.

Chtěl byste cítit to samé, co diváci?
Určitě! Ale každý divák to stejně bude cítit jinak…

Měli jste s režisérkou vliv na to, jaké ty skladby v představení jsou?
Ano. Ne jako autoři, tím je Tomáš Reindl, ale promítali jsme do hudby k inscenaci své představy a přání. Víc asi paní Žantovská, která má k té hudbě větší vztah skrze své básně – zevnitř. Vznikaly tak naprosté koláže (jedna taková je i na obalu CD Zahrada soch – poznámka autora). A ve výsledku je to dítě nás všech.

Které místo je pro vás v představení nejsilnější a proč?
To říct nemohu. Všechny skladby na sebe navazují, místy hudba graduje a vrcholí, ale jsou to spíš příběhy různých lidí. Pozorní diváci si všimnou mini příběhů. Znají–li jednotlivé tanečníky, jejich jména, napomůže to k tomu, že pro ně ti lidé vytvářejí postavy. Jen ne kontinuálně. Příběh některé postavy může začít v 1. jednání a pokračovat až mnohem později… Skáčeme v čase, jsou to střípky, mozaika dějů, koláž.

A jak vnímáte tu pestrou hudbu?
Pro mě je zajímavé, že ty skladby byly vytvářeny každá zvlášť. A je možné je tedy i uvádět samostatně, jako koncertní čísla.

Vyšel vám i taneční záměr? Jaký byl?
Chtěl jsem vytvořit takový trošku metafyzický, neuchopitelný styl tance, odlišný od jiných představení. Aby to bylo zvláštní, ne klasický balet. Nevím, jestli se to podařilo – sám to neposoudím objektivně. Ale chtěl jsem, aby to bylo neoklasické, s moderními tanci, od každého něco.

Existovalo ale nebezpečí, že vám vznikne z představení gulášek, ne?
Ale on trošku ten gulášek vznikl! (smích) A až se dobře provaří a uleží se, možná že bude i chutnat (vesele).

Cítíte tu souvislost s předchozími tanečními představeními ústeckého divadla – s Cikánskými kořeny/í a s novějším Café Aussig?
(rozpačitě) Necítím. Samozřejmě je to pro mě určitý další vývoj… ale šli jsme jinudy.

Lze říci, že vám dal předloňský úspěch v Cenách Thálie křídla, odrazil jste se od něj a nyní letíte?
Až tak bych to neřekl, ale určitě svým způsobem ano. Je to velmi povznášející a milé, hodně takové ocenění člověka povzbudí k další práci. K novým nápadům – a těch já mám v současnosti dost!

Šéf baletu Vladimír Nečas je váš nadřízený i učitel. Je pro vás důležitý jako tanečník, umělec?
Ano, učím se od něj hodně věcí. On teď bude dělat balet Gajané, těším se na něj. Panu Nečasovi i řediteli našeho divadla Tomáši Šimerdovi děkuji za důvěru, kterou nám i mně dávají. Mám šanci něco vytvořit, udělat jiné představení, než se dělá. Tím, že na tom kolektivně a intuitivně pracovalo hodně lidí, vznikly opravdu koláže. Rozhodně je to…

…nový žánr?
Ne, všechno už bylo v umění vymyšleno a řečeno. Budoucnost je v syntéze a v tom, jak to uvidí režisér a choreograf, jak to procítí přes sebe. A také co chce lidem nabídnout.

Co tedy chcete nabídnout a říct vy, s režisérkou Irenou Žantovskou?
Chceme lidem nabídnout představení, které není jednoduché. Které povzbudí k tomu, aby divák použil fantazii, zapojil představivost. Někteří lidé mi říkají, co se v Zahradě soch odehrává – a já to přitom tak nemyslel. Ale to, co viděli, se jich dotklo, proto si všimli. Každý v představení podle svého věku, zkušeností a schopností vidí něco jiného, svého. A to je právě to, co se mi na něm líbí. Viděl jsem už spoustu představení, vyvolávajících v člověku emoce a myšlenkové pochody. Jsou to impulsy pro to, aby člověk přemýšlel dál.

Inscenaci už jsem sám viděl v předpremiéře v červnu. Přesto – co publikum podle vás čeká?
Já nevím (smích). Chtěl bych návštěvníky pozvat do svého světa. Je moderní, ale přitom kouzelný – a není to v žádném případě pohádka. Občas je to horor, občas tragédie. Někdy loutkové divadlo, pak zase fraška. Ale to vše je napsané v knížce poezie Ireny Žantovské.

Zahrada soch
Zahrada soch, premiéra 22. 10.

– libreto a režie: Irena Žantovská – choreografie: Vladimír Gončarov, výtv. scény i kostýmů: Dana Hávová, hudba: Tomáš Reindl výtv. návrhy: Miroslav Huptych, animace: Milan Hořínek, recitace: Nela Boudová, zpěv: I. Davidenko, E. Farna, H. Koubková, I. Kováčová, J. Procházková;
– tančí: Vladimír Goncharov, Róbert Király, Iva Šebková, Pavel Enekeš, Simona Christianová, Michaela Procházková, Vladimíra Podhorná, Mária Pánková, Zuzana Novoborská, Eliška Černohlávková, Milan Bednář, Jiří Starý, Roberts Skujenieks

Prozraďte, jak se do kontextu představení hodí zcela nová písnička Ewy Farne? Vždyť to je najednou něco zcela jiného…
Ani ne, není. Je tam určité propojení s předchozími věcmi, dramaturgicky i režisérsky. Ta píseň neční.

Měl jste vliv na to, jak jsou v představení skladby poskládané za sebou? A byla pro vás zajímavá spolupráce s autorem hudby?
Vliv jsem na to měl určitě. Jen na CD nejsou skladby v úplně stejném pořadí – a ani všechny. Nahrávka mě baví, je zajímavá. Autor se snažil vytvořit hudbu pestrou, z CD zní více stylů, a přesto je z něj cítit určitý rukopis.

Přemýšlel jste nad tím, co by na vaši inscenaci řekli v současném Rusku, odkud pocházíte?

Ano, přemýšlel – ale těžko říct. Určitě by to ale pro ně nebylo znesvěcení klasiky. Bylo by zajímavé uvést Zahradu soch někde v Rusku.

Inscenace měla v červnu předpremiéru. Bylo to pro vás důležité?
Každopádně ano. Také proto, že jsme měli dost času na přípravu. Teď máme velký poklus, na máloco je čas.

Autor: Radek Strnad

22.10.2010
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies