VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Režisérka Viktorie Čermáková: Na ženy je tlak - máš cenu, jen když jsi krásná

Ostrava /ROZHOVOR/ - Komorní scéna Aréna v Ostravě uvedla v sobotu večer premiéru hry Arnošta Goldflama Ženy a panenky, kterou zde pohostinsky režijně nastudovala Viktorie Čermáková, režisérka, ale také divadelní a filmová herečka. Před premiérou jsme jí položili několik otázek.

8.4.2013
SDÍLEJ:

Viktorie ČermákováFoto: archiv Komorní scéna Aréna

V Ostravě zkoušíte poprvé - jak se vám líbí v jejím nejhorším období, kdy není žádné slunce, ale zato je všude smog?

Je pravda, že byl pořád hrozný smog , a tak jsem zatím absolvovala jen jeden výlet k hradu a zpátky, protože na chvíli vyšlo sluníčko. Ale chodím do divadel, poprvé mám možnost vidět skvělé ostravské scény.

Jako malá jste se objevila v hlavní roli ve filmu Oty Kovala Lucie a zázraky. To byl ten impuls, který vás přivedl do světa umění?

Mamince jsem se narodila v posledním ročníku DAMU, kde studovala loutkoherectví. Pak pracovala v Laterně magice, kam jsem za ní chodila do šatny a dívala se na představení. Takže jsem divadelní prostředí znala. Zároveň úplně náhodou uspořádali filmaři v naší mateřské školce konkurs a vybrali si právě mě, i když původně hledali romskou holčičku.

Když jste ve čtrnácti letech přišla k divadlu coby herečka, napadlo vás, že za nějakých dvacet let budete na té druhé straně, na trochu osamělém postu režiséra?

Vůbec ne, hlavně já jsem si žádný svůj život neplánovala, já jsem šla ve čtrnácti k divadlu a představovala si, že budu hrát hlavně o lásce, něco tragického, třeba Julii, a byla jsem tím natolik zaujata, že jsem neměla myšlenky na nic jiného.

Pro studium režie na DAMU jste se rozhodla až v šestatřiceti letech. Přeci jen člověk v pozdějším věku mívá více zábran, působí více autoblokačních faktorů nelitovala jste, že jste s režií nezačala dříve?

Samozřejmě že si člověk v určitém věku říká, že s některými věcmi zbytečně ztrácel čas, ale to zřejmě v jakékoliv profesi. Ale já si neumím představit, že bych se o režii mohla pokoušet dříve. Je to druh vůdcovství a v pětadvaceti chtít, navíc když člověk měří 155 centimetrů a je žena, zorganizovat třeba třicet lidí k tomu, aby byli nadšeni jeho idejemi, není vůbec lehké. Ani dnes si nemyslím, že bych mohla řídit zeměkouli, mé důvody k režii jsou jiné. Jsou to důvody herečky, která vše dvacet let pozorovala zevnitř a měla kritické připomínky. Až nakonec sebekriticky uznala, že musí přestat kritizovat a pokusit se to dělat „lépe". Má to svá úskalí…

Jaký jste typ režisérky? Dovedu si představit, že jako původní profesí herečka se zuby nehty bráníte předehrávání…?

Ano, snažím se. Ale někdy je lepší jako zkratku při vysvětlování něco předehrát než o tom hodinu mluvit. Je to jako s výchovou - i když se jako rodič zařeknu, že nebudu své dítě pohlavkovat, nastane situace, kdy to poruším. Třeba když mu raději dám pohlavek, než by měl, v rámci předvádění se před kamarády, vběhnout pod auto. Je to rychlejší.

Na podzim v Show Jana Krause jste se sama sebe ptala, zda po účinkování ve filmu Svatá čtveřice budete mít u herců ještě nějakou vážnost. Tak jak to dopadlo?

Myslím si, že ten film zase tolik lidí nevidělo, ale byl to především bonmot. I když možná někomu může přijít humorné, že nejprve se herečka svléká ve filmu a pak chce režírovat. Ale jako herečka prostě pracuji se svým tělem a s tím, jak doopravdy vypadám. Tudíž pokud jako režisérka chci někdy po hercích, aby se na jevišti svlékli, (tahle odvaha mi v současné době připadá být důležitou součástí evropského herectví), neobstála bych sama před sebou, nebyla- li bych toho schopná.

Ženy a panenky jsou hrou z pera muže, který se snaží ženám porozumět, a proto o nich píše. Myslíte, že tato ženská hra vykazuje nějaké rysy, že ji napsal muž?

Nechápu hru jako ženskou. Je patrné, že je dobrým psychologem, který žije většinu života ve vztazích. Je to poněkud alegorická hra, která pojmenovává principy fungování obecně lidského společenství. Všímá si však i tlaku, který je vyvíjen na ženy: máš cenu jen tehdy, když jsi mladá a krásná, soucítí s námi. Zdá se, že také kritizuje naše podléhání (zakletí ve svém čekání na prince zachránce), místo abychom se zachraňovaly samy. Toto modelové společenství nechává fungovat na tradičních principech, které už dávno nevyhovují. Většina dramatické literatury se zabývá principy moci v mužské společnosti, zde autor vše vkládá do rukou žen a poukazuje tím na fakt, že tyto věci se už učíme v rodinách, tam je ohnisko zodpovědnosti, už tam se rodí budoucí války.

Ženy a panenky mají sice hezký název, ale jinak ta hra moc laskavá není. Jaká bude její jevištní podoba?

Ráda bych právě podpořila žánr alegorie, původního lidového, rituálního a loutkového divadla. Postavy šesti žen jsou vlastně holčičky, které si na vztahy původně jen hrály a během té hry zřejmě mimochodem vyprovokovaly povstání, války, revoluce, a tak uběhl celý jejich život.

Arnošt Goldflam: Ženy a panenky

Režie: Viktorie Čermáková. Scéna a kostýmy: Jana Preková. Hudba: Jan Kučera. Dramaturgie: Tomáš Vůjtek. Hrají: Tereza Dočkalová, Zuzana Truplová, Petra Kocmanová, Alena Sasínová-Polarczyk, Dana Fialková j. h., Tereza Cisovská.
Dramatik, herec a režisér Arnošt Goldflam (nar. 1946) je autorem více než čtyřiceti her a dramatizací a patří k nejhranějším současným autorům. Ve své hře Ženy a panenky (2008) se zamýšlí nad ženským údělem a s humorem sobě vlastním rozehrává groteskní situace ze života tak trochu bizarní rodinky pětice žen (muži zde chybí, ale chybí zde i láska) a všímá si jejich boje o dominantní postavení v rodině.

(tau, hla)

Autor: Břetislav Uhlář

8.4.2013
SDÍLEJ:
Kandidát na ministra financí Ivan Pilný poskytl 18. května v Praze rozhovor Deníku.
1 17

Pilný: Návrh rozpočtu je rozumný, změny neplánuji

Dennis Russell Davies

Na Pražské jaro po čtvrtstoletí vrací Dennis Russell Davies

Otec zavíral své děti do hladomorny, tvrdí obžaloba. Viní ho z týrání

Dvě nezletilé děti měl sedmačtyřicetiletý otec na Břeclavsku podle obžaloby zavírat do místnosti nazývané hladomorna. Policisté navíc sdělili, že v jeho počítači našli tisíce erotických fotografií s mladými chlapci. Případem se v úterý začal zabývat brněnský krajský soud.

EXKLUZIVNĚ / AKTUALIZUJEME

Čtyři autentické dojmy z Británie: Lidé jsou šokovaní, život se ale nezastavil

/VIDEO, ROZHOVOR/ Jak se tragédie v Manchesteru, kde útočník na koncertě odpálil bombu, dotkla tamních obyvatel, včetně české ředitelky Czech School Manchester? Jaké dojmy a postřehy nám svěřil novinář deníku The Sun, jehož syn byl přítomen na tragickém koncertě? Přinášíme i poznatky další Češky, sociální praconice Zory Zámečníkové, jež poskytla video z okolí místa činu. Rovněž jsme oslovili bývalou novinářku Deníku, nyní působící v Londýně.

AUTOMIX.CZ

OBRAZEM: Jak by asi dnes vypadala legendární auta východního bloku?

Po rozpadu východního bloku se mnoho ikonických vozů této éry nedočkalo přímého nástupce. Plno nadšenců si však představuje jejich návrat a skrze grafické ilustrace vytváří moderní interpretace těchto známých aut. Podívali jsme se na ty nejzajímavější.

AKTUALIZOVÁNO

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Doživotně odsouzený vrah Jiří Kajínek se dočkal. Dnes o půl dvanácté byla odeslána podepsaná milost prezidentem Milošem Zemanem na Ministerstvo spravedlnosti k dalšímu vyřízení. Krátce po půl druhé pak vyšel branou na svobodu. "Vítej na svobodě," křičeli přítomní na evidentně dojatého muže. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies