VYBERTE SI REGION

Kontroverzní premiéra Činoherního studia o veliteli Osvětimi Hössovi

Ústí nad Labem /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Velmi netradičně, jako pohádku O perníkové chaloupce, pojalo Činoherní studio svou novou inscenaci „Rudolf Höss – Byl jsem velitelem v Osvětimi“. Ve hře, která má v pátek 20. listopadu od 18.00 hodin premiéru, diváci půjdou – jako Jeníček s Mařenkou – temným lesem za světýlkem. V cíli cesty, v malém útulném domku, jim pečlivě oblečený pán nabídne čaj i buchtu a začne vyprávět… Bude to samozřejmě fikce na druhou, Rudolfa Hösse (hraje jej Kryštof Rimský z ČS), nacistu, který původně chtěl být farářem, ale stal se z něj masový vrah, Britové dopadli už v roce 1946. Nestihl zestárnout, k smrti oběšením jej odsoudil Norimberský tribunál. Popraven byl 16. dubna 1947 symbolicky v Osvětimi. O ústecké inscenaci, produkované sdružením Les divokých sviní pro 1. Festival Sudety, Deníku více řekl Filip Nuckolls, kmenový režisér Činoherního studia.

20.11.2009
SDÍLEJ:

Na snímku k inscenaci Rudolf Höss - Byl jsem velitelem v Osvětimi je Kryštof Rimský, herec činoherního studia Ústí, v roli důstojníka SS a nacistického masového vraha z polského vyhlazovacího tábora Osvětim. Foto: Činoherní studio

Prozraďte – co s vámi knížka „Byl jsem velitelem v Osvětimi“ udělala, když jste ji poprvé četl?

Anotace na tu knížku slibovaly, že díky ní člověk pochopí celý systém fungování vyhlazovacího tábora. Když jsem ji četl, zapůsobilo na mě ale mnohem více něco jiného. To, jak člověk, který de facto nebyl žádná zrůda, měl říct kdysi NE. Neřekl ho a to ho dovedlo až k tomu, že de facto má na rukou krev 2,5 milionu nevinných lidí. Ta knížka tedy ve mně vyvolala rouhačské otázky: „Kdo je vlastně větší netvor? Stalin a Hitler, nebo ti, kteří jejich rozkazy vykonávají? Ti, kvůli kterým zrůdná ideologie dostává své „maso“ a svou fyzickou podobu?

Říkáte, že Höss netvorem nebyl, ale rádi bychom ho tak určitě viděli, ne? Tolik mrtvých…

Ano, rádi bychom si ho jako zrůdu představovali. To by pak odpověď na tuto otázku byla mnohem jednodušší.

Byl důstojník SS Höss cynikem?

Zřejmě asi trošku byl… jak od přírody, tak i tím, co viděl. Od roku 1936 do roku 1944 žil jen ve smrti. Lidé okolo něj byli jen likvidovaní, byl součástí poprav, on ty popravy konstruoval. Vlastně konstruoval nejdokonalejší „jatka“ na zabíjení lidí.

Jak to sám Höss vnímal?

On sám v knížce říká, že jeho způsob byl ten nejhumánnější. Osvětim byla jediným z míst, kde popravovali plynem cyklon B. To je jeho „vynález“, s tím přišel do vyhlazovacího tábora Osvětim on.

To byly takové ty sprchy, do nichž se „lidé jakoby šli koupat“?

Ano. Ale jinde, v polské Treblince nebo v pruském Sobiboru, se popravovalo výfukovými plyny. Půl hodiny se tam tedy člověk trápil, dusil, a ještě ho pak kati „museli“ dobíjet, aby zemřel.

Höss se v knize, napsané z jeho zápisků z roku 1947, obhajuje. Říká, že plyn cyklon B dokázal zabít za pět minut. Že ti, kteří byli blízko, byli mrtví hned. Jde vám z toho stejně mráz po zádech jako mně?

Jde, a hodně. Dokonce se z toho, co se v Osvětimi dělo, člověku chce i zvracet. Ale čím dál víc na inscenaci člověk dělá, tím víc se proti tomu obrňuje.

Stává se také cynickým?

K těm hrůzám? Já myslím, že ne. Je–li člověk svědkem velkých hrůz, často se stává cynikem, ale také více nahlíží ke kořenům dění. A Höss skutečně kdysi měl říci své NE. Samozřejmě píše, že smrt, která kolem něj procházela, ho nenechávala chladným. Třeba říká, že považuje vyhlazování za něco, co byla chyba. A doargumentovává to tak, že židovstvu se dal nástroj, jak vymýtit německý národ. Že pak mělo důvod, proč tvrdě jít proti Němcům. V roce 1947 se totiž ještě vůbec nevědělo, co z Německa zbude, jestli bude dál existovat… O tom tehdy ještě vůbec nebylo rozhodnuto.

Mluvíme o hrůzách holocaustu, že?

Ano. To představení je koncipované tak, že má asi 70 minut, z čehož 40 minut je cesta od narození Rudolfa Hösse do okamžiku, kdy se stane velitelem Osvětimi. Spíš než dění v Osvětimi se tedy věnujeme tomu, jak člověk k něčemu takovému dojde. O Osvětimi člověk i běžný laik vědí hodně. Ale i o ní budeme vyprávět. To aby si divák uvědomil hrůzu člověka, který na začátku říká, jakou měl rodinu, jak se chtěl stát farářem… S tím ještě můžeme sympatizovat. Ale už 20 minut poté mluví o tom, že 2,5 milionu obětí jeho vyhlazovacího tábora mu přijde moc. Podle jeho zápisků prý to je 1 milion 350 tisíc, protože i kapacita likvidace v Osvětimi měla své hranice.

To je dost hrozné! Prozraďte ale – proč jste zvolili pro inscenaci motiv Perníkové chaloupky? Proč taková zvěrstva divákovi předkládáte jako pohádku pro děti?

Pro nás je to cenné v tom, že se snažíme říci, jestli je Höss zrůda, nebo není. Snažíme se ho ukázat, jako by měl svobodu a mohl si s lidmi normálně promluvit o tom, co se dělo. To znamená, že se bude snažit ukázat v tom lepším světle i přesto, co se stalo. A Kryštof Rimský to pojal velice dobře. Až si říkáme, jestli to není až na hraně.

Opravdu na hraně?

Ano. Ale těžko nás může někdo podezírat, že tu chceme propagovat nacismus. Ovšem tím, že se Hösse snažíme udělat lidštějším, v jeho projevech vstřícného a sympatického, ukazujeme na důležitou věc. Na to, že co se stalo jemu, se může stát komukoli z nás. Tedy pokud správně nezapojíme rozum, jímž se lišíme od ostatních tvorů živočišné říše. A pokud neuplatníme svoji povinnost občas se vzepřít tomu, co nám přijde jako nemorální.

Inscenaci děláte na zkušebně. To proto, aby byla hra komornější?

Ano, a aby byla autentičtější. Já tomu říkám „hraní 3D postav“. I když se herec otočí nebo jde do stínu, stále jeho postavu vidíte. Lidi se tu setkají na půl metru s Rudolfem Hössem. Děláme to tak, aby tam lidi hodinu deset zažili každou vteřinu člověka, který má na rukou krev tolika lidí, a přitom to není zrůda ani psychický dement. Ví, co dělá, co dělal…

Neonkám se asi nacista Höss nehodí do krámu /GLOSA/

Byli Rudolf Hess (1894 – 1987) a Rudolf Höss (1900 – 1947). Oba nacisté a důležití lidé „třetí říše“ – každý s jiným osudem.

Prvního, muže blízkého Adolfu Hitlerovi a emisara fašistického Německa ve Velké Británii, dnes vzývá jako idol neonacistická sebranka, svými odpůrci něžně nazývaná neonky. Připomíná jeho výročí, chodí mu na hrob s květy. Podobně vždy napochodovali soudruzi k pomníkům Stalina či Lenina… a my tam museli s nimi. Alegorie čistě náhodná?

Inscenace, kterou v pátek uvede Činoherní studio v premiéře, je ale „o tom druhém“. O Hössovi, který se prý nedokázal vzepřít tlaku doby. „Vzal práci“ velitele jednoho z největších vyhlazovacích táborů na světě, polské Osvětimi, a cyklonem B zde zavraždil během pár let miliony lidí. Také o tom hra bude.

Zatímco Hess je tedy u neonek oblíben, na Hösse z Osvětimi si ani nevzpomenou. Jako popíračům holocaustu se jim totiž vůbec „nehodí do krámu“, má na rukou prokazatelně krev mnoha nevinných lidí. Ale právě proto jej musíme připomínat. Říkat, co TEHDY BYLO a DNES opět JE špatně.

Díky tedy všem, kteří do toho v Činoherním studiu a okolo něj jdou. Těším se i na bábovku a čaj, které tam také dostanu.

Autor: Radek Strnad

20.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
43

Senát schválil zákaz kouření v restauracích. Zbývá podpis prezidenta

Ilustrační foto.

Šok. Brazilská policie našla spálené tělo zpěvačky hitu Lambada

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Miliardové dostihy. Real už není nejbohatším klubem. Kdo ho zastínil?

Vlastní nejlepšího fotbalistu světa Cristiana Ronalda, vyhrál milionářskou Ligu mistrů, přesto byl Real Madrid sesazen z trůnu. Alespoň co se týče příjmů. Nejbohatším fotbalovým klubem se stal za minulou sezonu podle žebříku společnosti Deloitte Manchester United.

AKTUALIZOVÁNO

V zasypaném hotelu našli italští záchranáři už čtyři mrtvé

Už čtyři mrtvé nalezli dnes záchranáři v italském hotelu Rigopiano na úpatí pohoří Gran Sasso, který zasypala lavina stržená středečním zemětřesením. Tři těla se podařilo vyprostit, čtvrté zůstává v troskách, informovala s odvoláním na policii agentura ANSA. Zkázu přežili nejméně dva lidé.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies