Z přehledu sestaveného na základě informací od více než desítky největších tuzemských vodárenských společností vyplývá, že žádná z firem nezdraží v roce 2014 vodné a stočné o více než pět procent. U většiny z nich se zdražení pohybuje mezi dvěma a třemi procenty. Výsledné ceny v jednotlivých regionech se však výrazně liší, sahají od 71 korun za metr kubický vody v Brně po téměř 104 korun v Táboře.

Například největší tuzemská vodárenská společnost Pražské vodovody a kanalizace (PVK) by podle materiálu měla od ledna 2014 zdražit vodu o dvě procenta na 75,84 Kč za metr krychlový. Společnost Severočeské vodovody a kanalizace, která dodává vodu pro více než milion obyvatel Ústeckého a Libereckého kraje, zdraží vodu o 3,9 procenta na 92,46 Kč/m3.

Stanovení cen vodného a stočného

SOVAK upozornil, že ceny vodného a stočného nestanovují pouze vodohospodářské společnosti. Ty z ročních tržeb za vodné a stočné ve výši okolo 27 miliard korun odvádějí státu takřka 35 procent na daních a poplatcích za čerpání podzemní a povrchové vody. Další stovky milionů ročně platí vodárny městům a obcím, a to například za zábory veřejných prostranství nebo za uzávěry komunikací při opravách, rekonstrukcích a výstavbě vodovodních a kanalizačních řádů. I tyto odvody ovlivňují výši vodného a stočného.

Do cen vody se také promítají náklady na odvádění srážkových vod. Vodu, která se nevsákne do půdy, musí totiž vodohospodářské společnosti odvést a vyčistit. Podle generálního ředitele společnosti ČEVAK Jiřího Heřmana hrají podstatnou roli při stanovení cen vodného a stočného obce, kterým patří více než 85 procent vodohospodářského majetku v zemi. Cena vody se tak může významně lišit i v rámci jednoho regionu. „V působnosti naší společnosti počítáme v příštím roce zhruba se třemi sty rozdílnými cenami," Podotkl. Firma zásobuje vodou více jak půl milionu obyvatel Jihočeského kraje.

Protikorupční organizace Transparency International (TIC) v minulosti opakovaně upozornila, že veřejný sektor následkem předchozí privatizace ziskové části vodohospodářských společností přichází o značné prostředky, které mohly být použity k financování potřebné obnovy vodárenské infrastruktury. Současné nastavení smluv se soukromými provozovateli navíc městům a obcím komplikuje přístup k dotacím z Evropské unie.