Máme méně obnovitelných zdrojů než jsme slíbili

Řehák: Solární elektřina v Česku neustále zlevňuje

Praha – Podle Jaromíra Řeháka, předseda představenstva České fotovoltaické průmyslové asociace (CZEPHO), překážejí solární elektrárny zájemcům o výstavbu velkých zdrojů elektřiny určené na vývoz.

Podle vyjádření státních energetických úřadů z posledních týdnů to vypadá, že jenom kvůli solárním elektrárnám čeká Českou republiku příští rok zdražení proudu až o 20 procent. Další údaj z posledních dní říká, že každá domácnost zaplatí v roce 2011 kvůli fotovoltaickým elektrárnám za elektřinu navíc 2000 korun. Vy tato čísla zpochybňujete…
V současnosti fotovoltaika zdražuje proud zhruba o 1,5 procenta, což je opravdu velmi malá část. Doposud zdražování elektrické energie způsobila hlavně liberalizace cen. Proto ani do budoucna vliv obnovitelných zdrojů a zvláště pak fotovoltaiky nebude příliš vysoký. Protože cena energie poroste tak, jak rostla před finanční krizí. Příspěvek může dosáhnout kolem 15 až 30 haléřů z každé desetikoruny zaplacené za elektřinu.

Prohlásili jste, že tlak na solární elektrárny vyhovuje uhelné lobby. Máte pro to nějaké konkrétní signály?
Veškeré mediální tlaky a informace, které jsou postupně uvolňovány, směřují k tomu, aby se obnovitelné zdroje v Česku zastavily. Přitom jejich rozšiřování je v souladu se směrnicí Evropské unie a s naší přístupovou smlouvou, kdy jsme se zavázali mít 8 procent energie z obnovitelných zdrojů do roku 2010. Což v tomto okamžiku neplníme. V roce 2020 Evropa říká 20 procent, Česko jen 13 procent, ale i ta budeme velmi těžko plnit. Problém je v tom, že sítě mají určité kapacity. A pokud tu chce někdo stavět uhelné nebo jaderné elektrárny a vyvážet proud do zahraničí, tak pochopitelně potřebuje velkou část sítí. Pokud by je obsadily obnovitelné zdroje rovnoměrně rozmístěné po celé republice, potom by nebyl prostor pro nové, velké zdroje určené na vývoz proudu.

Když porovnáváme podíl obnovitelných zdrojů v jednotlivých zemích Evropské unie, zjistíme, že nepatříme mezi evropskou špičku. Jak to, že země s podílem kolem 20 či 30 procent vše zvládají a u nás se při podílu kolem 6 procent straší kolapsem sítí?
Kolaps či blackout jednoznačně nyní nehrozí. Mohlo by k němu dojít za tři či čtyři roky, pokud bychom nepřijali žádná opatření. V jiných zemích tento problém nenastal, protože tam systematicky pracovali na regulacích sítí, investovali do nich peníze. U nás úřady trochu zaspaly. Ale máme dost času na to, aby se s tím sítě a naše regulace vyrovnaly.

Kolik solárních elektráren by v Česku reálně mohlo vzniknout? Objevují se informace o několika tisících zdrojích, které by jednak přetížily síť a jednak by zvýšily výdaje na podporu obnovitelných zdrojů.
Z naší zkušenosti z minulých let víme, jak komplikované je dovést projekt do konce a připojit do sítě. Odhadujeme, že v letošním roce by mohlo být nainstalováno nějakých 600 až 800 megawattů. Může to být o něco více, možná až 1000 megawattů. Záleží na administrativních krocích, kterých je neskutečně mnoho. Také na připravenosti financování, protože české banky jsou daleko přísnější a vyžadují další a další dokladování. Podle našich zkušeností se z 2500 megawattů registrovaných ke konci loňského roku dá zrealizovat maximálně tak 50 procent, ale nikoliv v tomto roce. To číslo 600 až 800 vychází z našich zkušeností, co se dá v tom roce zrealizovat.

Nemůže hrozba snížení státního příspěvku výrazně zrychlit přípravu projektů? Přeci jen se každý bude snažit elektrárnu dokončit ještě za výhodných podmínek…
Je to jeden z negativních důsledků toho, že parlament není schopen řešit změnu zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Protože to, co nastalo v oblasti fotovoltaiky, je velmi pozitivní zpráva, podařilo se snížit náklady. Plníme plány, že fotovoltaika bude čím dál levnější. A ona je. To je pozitivní. Na druhou stranu finanční krize změnu přinesla podstatně rychleji a český zákon, tak jak je nastaven, na ní nemůže reagovat. Snížení podpory výkupních cen je možná o pět procent ročně. Návrh, který je ve sněmovně, samozřejmě podporujeme. Ale říkáme, že není možné překmitnout na druhou stranu, aby se instalace nových solárních elektráren úplně zastavily. Chceme rozložit chystané snížení o 30 procent do dvou let, to znamená o 15 procent ročně.

Můžete říci, jak rychle se v současnosti náklady na solární elektrárnu v Česku vrátí?
Podle našich propočtů a nákladů je návratnost někde kolem osmi až dvanácti lety, pohybuje se tedy kolem 11 let. Samozřejmě, že jsou extrémy. Když někdo chce použít „no name“ asijské fotovoltaické panely, dostane se k rychlejší návratnosti. Ovšem, pokud jdete do banky pro půjčku, tak banka vám na toto peníze nedá, protože vyžaduje garance a má seznam prověřených výrobců, které akceptuje. Takže s evropskými cenami je to kolem 11 let.

V souvislosti s kampaní proti solárním zdrojům se objevilo i zpochybňování smyslu slunečních elektráren, jejich výhodnosti pro životní prostředí. Včetně tvrzení, že během své životnosti nevyrobí ani tolik proudu, kolik se spotřebuje na jejich výrobu. Co vy na to?
To mi přijde až nešťastné, že ještě někdo tyto údaje nezná. V současné době je návratnost energie vložené do fotovoltaických panelů nejdéle dva až tři roky a dále se zkracuje. Přitom garantovaná životnost výrobci je pětadvacet let, někteří výrobci poskytují záruky na třicet let. Cílem evropské fotovoltaické průmyslové asociace (EPIA) je dosáhnout garantované životnosti čtyřicet a více let.

Budete v České republice jednat jen o chystaném snížení státních příspěvků, nebo i změně systému? Například v Německu jsou výrazně více dotovány solární elektrárny na střechách, kde nezabírají volnou krajinu, jako u velkých solárních parků.
Je třeba poopravit slovo dotace. To nejsou dotace, ale příspěvek spotřebitelů na obnovitelné zdroje, který je na omezenou dobu. Protože vyrovnání fotovoltaiky s cenou proudu z konvenčních zdrojů nastane do několika let. Nechci odhadovat do kolika. Rozdělit úrovně cen podle výkonů instalace a jejího umístění je náš cíl. Je třeba zohlednit rozdíl mezi velikostí instalací dejme tomu do 5 až 30 kilowatt, což jsou rodinné domy, do 100 až 200 kilowatt na výrobní haly či administrativní budovy a velké instalace na zemi, které jednoznačně přinášejí snížení nákladů pro investora a problémy s regulováním sítě.

Nevznikl současný problém také tím, že stát, který má na tuzemskou energetiku významný vliv, zanedbal výstavbu pružných elektráren pro dorovnávání proudu z obnovitelných zdrojů? Například paroplynových?
Určitě to tak je. Ještě před několika lety, zvláště v České republice, fotovoltaiku nikdo nebral vážně. Když se v roce 2005 přijímal zákon o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů, nikdo nepřemýšlel, že by fotovoltaika mohla do energetiky zasáhnout. A ona zasáhla. Jednoznačně jsme v České republice zaspali s dorovnáváním výkonu obnovitelných zdrojů. Nicméně, co se týká průběhu výroby energie z fotovoltaiky, ten přesně kopíruje denní diagram spotřeby. To znamená, ráno začíná vyrábět, v poledne je špička, a k večeru klesá.

Čili není nepředvídatelný, jako například výroba proudu ve větrných elektrárnách?
Jednoznačně. Fotovoltaika přispívá všude v Evropě právě v době té špičkové, drahé energie.

Nechtěl jste příliš spekulovat, kdy se cena solární energie vyrovná ceně z konvenčních zdrojů. Nicméně existují odhady, kdy k tomu dojde?
Existují studie, podle kterých by k tomu mohlo dojít v roce 2020 i v těch severnějších oblastech, včetně Finska či Švédska. V jižnějších oblastech se již vyrovná nyní. S cenou silové energie ten průnik bude o něco později. Dá se očekávat, že i v Česku bude situace podobná. Klasické zdroje energie nikdy nebudou zlevňovat, zatímco u obnovitelných zdrojů dochází k neustálému poklesu cen. Minimálně o pět procent ročně. Čas od času dochází k dočasnému poklesu nebo přechodnému zvýšení ceny, například z důvodu nedostatku materiálu, což se stalo před dvěma lety.