„V takovém nájemném jsou ovšem započítány pouze náklady na pořízení a provoz bytu, nic navíc,“ dodává Miroslav Ševčík, spoluautor studie a současně předseda Liberálního institutu.

Urychlená deregulace by podle nich prospěla trhu. Regulované nájemné totiž způsobuje nedostatek nájemních bytů a snížuje jejich dostupnost pro znevýhodněné skupiny obyvatelstva, například sociálně slabé, ale také omezuje ochotu zaměstnanců stěhovat se za prací. „Negativně se však odráží i na cenách nemovitostí,“ říká druhý z autorů studie Miroslav Zajíček. Vysoké ceny tržních nájmů způsobené regulací mají totiž vliv na to, že si spousta lidí kupuje vlastní byt a zvyšují tak poptávku. Při svém tvrzení se přitom Zajíček opírá o zkušenosti zhruba 40 zemí světa, kde je nebo bylo regulované nájemní bydlení. Závěry studie přitom vzbuzují u oponentů úsměv. „Že po deregulaci klesnou ceny bytů, není vůbec jisté,“ říká předseda Sdružení nájemníků a poslanec Stanislav Křeček. „V současnosti vidíme, že i když roste regulované nájemné, tržní neklesá, spíš naopak,“ dodává.

Zrušte stavební spoření

Autoři studie přitom přiznávají, že by existovala určitá skupina lidí, na které by deregulace měla sociální dopad. Navrhují proto poskytování motivačních sociálních dávek ve formě přímých plateb potřebným. Při jejich určování by ovšem bylo nutné udělat několik kroků, například stanovit, co je nadměrný byt, příjem, při kterém by domácnost měla na dávku nárok či určit výši místně obvyklého nájemného. Ve svých návrzích se přitom autoři blíží tomu, co již delší dobu prosazuje Občanské sdružení majitelů domů ve svém návrhu zákona o sociálním bydlení. O podobném řešení se přitom nějakou dobu uvažovalo i na ministerstvu pro místní rozvoj.

Celkové roční náklady státu na dávky by byly 4 až 10. Prostředky by mohl čerpat z doposud poskytovaného příspěvku na bydlení, který by se měl lépe strukturovat. „Do sociálních dávek by měly jít i peníze, které stát dává na podporu stavebního spoření,“ říká Zajíček. Tyto peníze, původně určené na výdaje spojené s bydlením, podle něj neplní svůj účel a jsou spíše podporou spoření střední třídy.

Podle některých ekonomů však situace není zdaleka tak jednoduchá. „Lidé by mohli přestat v takové míře spořit a to by mohlo mít dopad na bankovní sektor,“ říká analytik Tomáš Rampula z AWD ČR. Banky a stavební spořitelny je totiž používají na své hospodaření, nákup dluhopisů a další věci. Chybějící peníze na mezibankovním trhu se tak mimochodem nedávno odrazily třeba na menší motivaci bank poskytovat úvěry.