Zemědělec Jaroslav Moudřík z Rokytnice na Valašsku chtěl založit ovocný sad s přispěním dotací z českého rozpočtu. Nic ale nedostane, pokud nevstoupí do Ovocnářské unie a jejího Svazu pro integrované systémy pěstování ovoce (SISPO). „Je mi proti srsti sponzorovat soukromou organizaci. Nejde mi ani tak o povinné poplatky, jako o princip," kritizuje striktní podmínku dotací, na které se skládají čeští daňoví poplatníci.

Ani sedláku Janu Millerovi ze středočeských Holubic se nelíbí, že se udělení státní dotace podmiňuje nějakým členstvím. „Ze svazu SISPO si udělali byznys. Pokud se někdo vzepře, je zle. Nechtěli mě tenkrát vzít, ať si půl roku nebo rok počkám," vzpomíná na událost starou několik let.

Registraci v SISPO, povinnou kvůli dotacím, vyžaduje stát více než deset let a nic na tom nehodlá měnit. Naopak. Ještě přitvrdí.

Co je SISPO

Integrovaná produkce v systému SISPO je pěstování ovoce s omezeným používáním pesticidů a umělých hnojiv. Zjednodušeně se dá říci, že je na půli cesty k ekologickému ovocnářství. Některé účinné látky, jinak povolené do postřiků, jsou v tomto systému zakázané. Před chemickými postřiky proti škůdcům preferuje biologickou ochranu pomocí dravých roztočů, slunéček či ptactva. Před nasazením chemie mají přednost mechanické zásahy. Ochranná známka SISPO je propůjčována ovocnářům, kteří dodrží předepsanou metodiku, a to vždy na jeden rok.

Čím ministerstvo zemědělství, které dotační pravidla stanovuje, nezbytné členství ve svazu SISPO obhajuje? „Není to zbytečná byrokratická překážka. Dodržování podmínek integrované produkce vede k optimálnímu využití veřejných financí," tvrdí mluvčí ministerstva Markéta Ježková. Od příštího roku ministerstvo pravidla pro přiznání dotací ještě zpřísní.

Ochranná známka pro dotace

„Už nebude stačit jen členství ve svazu. Žadatel musí být také držitelem ochranné známky SISPO," uvedla pro Dotyk Ježková. Zpřísnění zdůvodňuje tím, že řada členů jen splnila podmínku členství, ale neměla snahu získat ochrannou známku a ani nedodržovala předepsané postupy integrovaného pěstování. Počet ovocnářů, kteří dosáhnou na tyto dotace, se tak ještě víc zredukuje.

Z celkem 341 členů svazu, kteří pěstují ovoce na bezmála 10 tisících hektarů, má ochrannou známku jen 190 ovocnářů s výměrou necelých 7,5 tisíce hektarů.

Známka SISPO je udělována vždy na jeden rok. Kdo ji získá, rozhoduje předsednictvo svazu. Na dotace na nové sady nedosáhnou od příštího roku ani ti, kteří jsou členy svazu SISPO, ale známku ještě nemají, protože jako „nováčci" procházejí tříletým přechodným obdobím. Těch je letos 66 a mají sady na ploše téměř tisíc hektarů.

Jurečkovo ministerstvo bude po žadatelích o dotace na nové sady vyžadovat známku SISPO, která přitom většině Čechů nic neříká. „Přestože je to nejstarší známka kvality – máme ji už přes 20 let –, spotřebitelé ji neznají. Svaz nemá tolik peněz, aby ji mohl propagovat. Stát platí reklamu Klasy, my jsme od něj nedostali na značku ani korunu," říká Martin Ludvík, šéf Ovocnářské unie, potažmo SISPO.

Členství ve svazu jako dotační podmínku pochopitelně hájí: „Existuje dlouho, a to je důkaz, že funguje. Většina žadatelů o dotaci na výsadbu jsou stejně naši členové." Roční poplatek za členství je podle Ludvíka zhruba 100 korun na hektar. Vstupenka pro nováčky činí trojnásobek základního členského poplatku.

Jde to i bez státní podpory

Na založení nových sadů ovocnáři mohou dostat od státu až 200 tisíc korun na hektar. Někteří to ale zvládnou i bez nich. Bez dotací byla v uplynulém roce založena víc než polovina sadů. „Vloni bylo celkem vysazeno 694 hektarů, z toho 360 hektarů s dotacemi. Jejich celková výše přesáhla 62 milionů," upřesňuje Ježková. Jak doplňuje, letos půjde do nových ovocných sadů kolem 65 milionů korun na zhruba 400 hektarů.

Národní dotace na výsadbu jsou součástí dotačního balíku pro ovocnáře. V něm jsou nejatraktivnější plošné dávky na sady, financované zejména z evropských zdrojů. I zde je podmínkou tzv. integrovaná produkce. Na hektar přichází každým rokem kolem 11 až 12 tisíc korun jako kompenzace za vyšší náklady spojené se šetrnějším pěstováním.

„V porovnání se Západem bereme dotací méně, ale postupně se jim přibližujeme. Výší i sortimentem. I u nás jsou už například dotace na traktory a jiné stroje," porovnává Miloslav Kučera, majitel Farmy Rubín z Lužan na Jičínsku, někdejší poslanec za ODS. Byl mezi nadšenci, kteří vymysleli ochrannou známku SISPO a její pravidla. „Základní myšlenkou bylo prodávat ovoce pod ochrannou známkou, která garantuje nižší dávky chemie, přípravky šetrnější k přírodě a zdravější ovoce," připomíná.

Po vstupu do EU tento systém posloužil k obhájení unijních dotací do sadů. „Bohužel se za dotacemi do systému SISPO nahrnuli prakticky všichni ovocnáři. Včetně těch, kteří žádný pozitivní vztah k životnímu prostředí nemají. Původní myšlenka se vytratila a ze šetrnějšího používání chemikálií se stal standard," říká Kučera.

Celou dotační mašinérii, na níž stojí evropské zemědělství a která živí jen v Česku tisíce úředníků, považuje za zlo. Současně si ale uvědomuje, že je to jediná cesta, jak se vyrovnat Francouzům, Italům a Němcům a čelit náporu Poláků.

Daní za nemalé dotace je spousta papírování a dodržování předepsaných pravidel. „Až třetinu pracovního času mi zabere administrativa," poznamenává Kučera. Od integrované produkce jablek, hrušek a dalšího ovoce přešel k ekologické. „Je to výzva. K dispozici je ale dostatek biopreparátů, takže je možné kvalitní konzumní bio ovoce skutečně vypěstovat," poznal ovocnář z Lužan. A řekl si, proč zůstávat ve stádu průměrných, když celoživotní zkušenosti nabízejí víc.

„V České republice jsou tisíce hektarů ekologických sadů, ale prakticky téměř žádná produkce konzumního bio ovoce. To proto, že dotace na bio byly nastaveny špatně a chytré české hlavičky toho pořádně využily," vrací se Kučera k úřednicky nezvládnutým podporám ekosadů, které místo ovoce plodí dotace.

Kritikům, kteří rozporují členství v SISPO svázané s dotacemi, vzkazuje: „Mohou to změnit. Chce to ,jen' obrovské úsilí. Každou dotaci v EU si vydobyla nějaká nátlaková skupina, ta musela dlouho přesvědčovat úředníky, že je to v zájmu daného státu. Každý se může rozhodnout, jestli vstoupí do této skupiny, bude platit příspěvky a čerpat vyšlapané dotace."

Dotace nejsou zadarmo. A jestli dnes ovocnáři hořekují, že jim ochranná známka SISPO při prodeji ovoce nepomáhá, není divu. Polovičatý únik od chemie v podobě SISPO povýšili v honbě za dotacemi na standard. Spotřebitel ale nemusí litovat. Za jablka, která narostla za omezenějšího přísunu chemie, platí stejně jako za ta „chemická".