Uspěje ČEZ v podivné kauze 
v Bulharsku?
Je to složité hodnotit z dálky. Ale když se člověk podívá na vývoj posledních dní včetně demise vlády, tak politický tlak tam byl skutečně vysoký. I bulharský regulační úřad už mírní svoje vyjádření, takže je vidět, že nějaké řešení se možná podaří najít. Po humbuku, co způsobili politici, to může dopadnout dobře. Jako v zemi, která je členem EU, a ne, jak to dopadlo v Albánii.

Skandál v Bulharsku je však pro ČEZ druhá rána v krátké době. 
S Albánií se už chystá arbitráž. Měl vůbec ČEZ kolem roku 2005 zamířit na Balkán?
To, že je to region problematický, ví každý a věděl to 
i ČEZ, když tam vstupoval ve větší míře. Koneckonců velká část investic, které ČEZ na Balkáně udělal, odpovídala i cenou, která byla v mnoha případech nízká. Bylo to něco za něco. Je lehké kritizovat takto zpětně, já bych ale zdůraznil jednu věc, která se opomíjí. Vstup ČEZ na Balkán nebyl je o financích. Když se podíváme zpátky do roku 2005, bylo to období, kdy na trhu byly velké pohyby, docházelo k deregulacím cen elektřiny, investoři vstupovali do východoevropských zemí. Kdyby se tehdy ČEZ stáhl a nechal trh někomu jinému, tak bychom asi dnes o ČEZ nemluvili jako o největší energetické společnosti ve střední Evropě. I v tomto kontextu je třeba expanzi poměřovat. Kdyby to nekoupil ČEZ, koupil by to někdo jiný. A z ČEZ by byla jenom provinční společnost, kterou by mohl někdo snadno koupit, třeba nějaký západoevropský gigant.

To nezpochybňuji. Ale je balkánský region bezpečný pro investice nyní? ČEZ je polostátní firma, svým způsobem je to trochu investice každého z nás.
Co je z dnešního pohledu jasné, že investoři už nemůžou brát Balkán jako Balkán. Je nesmyslná představa, že koupíme ten region odshora až dolů. Musí se opravdu maximálně pečlivě vybírat mezi jednotlivými zeměmi. Pořád jsou tam země, které nabízejí něco zajímavého. Přestože 
i v Rumunsku měl ČEZ problémy, tak třeba ten největší park větrných elektráren, co tam spustil, je úspěšný projekt. A třeba takové Turecko teď určitě zůstane premiantem v širší oblasti. Na druhou stranu Albánie, ale už i to Bulharsko utrpěly na pověsti a může jim to uškodit u zahraničních investorů.

Mohou se takovými protesty proti cenám elektřiny nakazit 
i okolní státy?
To riziko tam nepochybně je. Celá situace souvisí s tím, že se ekonomikám jako takovým nedaří a platí to i pro Bulharsko. Lidé, kteří s nějakou nadějí šli do EU, vidí, že se situace zhoršuje. A na tyto chudé ekonomiky – chudé 
i z českého pohledu – to dopadá daleko více. Cesta k protestům a k tomu, co se dnes děje v Bulharsku, je daleko kratší a nelze si namlouvat, že se to nemůže stát v Rumunsku, nebo někde jinde. To podhoubí 
a celkové ekonomické prostředí tomu momentálně napomáhá. Není to jenom otázka Balkánu, platí to i pro celou Evropu. Špatná ekonomika je živná půda pro nacionalismus, snahy o znárodňování, regulaci a tak dále. A energetika byl vždy „vděčný" segment, jak se voličům zavděčit sliby, že elektřina bude levnější a že s těmi kolosy 
zatočíme.