Centrální banky jsou velmi konzervativní, komunikují málo, silná slova nepoužívají. Jak potom vnímáte výroky, kdy prezident republiky řekne, že napříště jmenuje do ČNB jen lidi, kteří s měnou neexperimentují. Jinak řečeno, vy experimentujete. Neuráží vás taková slova?

Za tu dobu, co jsem v centrální bance, jsem zažil množství různých výhrad. Národní banky jsou poměrně silné instituce a mnoha lidem se nelíbí, co činí. Z tohoto hlediska nejsou výroky prezidenta republiky něčím dramatickým. Když se například podíváte, jak píše německý tisk o Evropské centrální bance ve Frankfurtu, tak je to ještě ostřejší. Vztahy mezi centrálními bankami a politiky jsou prostě občas vyhrocenější, i proto jsou centrální banky nezávislé instituce.

Neberete si tedy kritiku z Pražského hradu nijak osobně?
Já si máloco v životě beru osobně. Vezměte si, jaké množství institucí regulujeme, často se jim něco nelíbí 
a pak vyjdou různé texty útočící na národní banku.

Tématem následujících měsíců začíná být přijetí evropské měny. Prezident Miloš Zeman svolává společně s premiérem květnovou schůzku bankéřů
a politiků. Co mu řeknete, budete-li dotázán na datum přijetí eura?
Je důležité si uvědomit, že přijetí eura je politické rozhodnutí. My k tomu dáváme jen odborný názor, zda je či není vhodná doba na přijetí eura. Nevím, zda si to třeba pan prezident uvědomuje, ale každý podzim se na vládě projednává materiál, který vzniká ve spolupráci ministerstva financí a ČNB a věnuje se právě tomu, zda už máme provést předvstupní krok zavedení eura a vstoupit do takzvaného testovacího mechanismu ERM 2. Děje se tak už od té doby, kdy se na tom dohodl můj předchůdce Zdeněk Tůma s tehdejším ministrem financí Bohuslavem Sobotkou. Zatím se všichni ministři financí – a já jsem jich zažil sedm – shodli s ČNB na tom, že vládě nedoporučí vstoupit do toho přípravného mechanismu pro euro. A vlády to vždy akceptovaly.

Miroslav Singer, guvernér ČNB

Jak ale říkáte, zavedení eura je hlavně věc politiků.
Ano, ale na úrovni politické se mi zdá, že tato vláda dost jasně řekla, že zavedení eura není věcí jejího mandátu. Období, které předchází zavedení eura, je minimálně tříleté a nedá se zkrátit. Některé země jsou v tomto mechanismu i déle. Nechci formulovat žádné proroctví, ale nic nenasvědčuje tomu, že by tento kabinet měl dovládnout dříve než v roce 2017. Pak přijde další vláda, a ta se 
k tomu bude muset zase nějak vyjádřit, takže otázka eura se týká nejdříve roku 2020. Z technických i politických důvodů. Přiznám se, že dělat už nyní debatu, jak bude naše ekonomika vypadat v roce 2017 natož v roce 2020, je hodně odvážné.

Ovšem pan prezident tu debatu chce vést, proto svolává schůzku politiků a bankéřů.
Já si nejsem jistý, zda domýšlí ty časové lhůty. Bavíme se opravdu o roku 2020.

Na to existují dva pohledy. Jeden, řekněme prezidentský, který tvrdí, že intervencí proti české koruně jsme zavedení eura oddálili. A pak je tu názor vašeho ohlášeného nástupce 
v čele ČNB Jiřího Rusnoka, který naopak říká, že jsme zbortili mýtus silné koruny a tím rychleji se přiblížíme euru. Jak to chápete vy?
Musíme se na to podívat realisticky. Nejdříve musíme vstoupit do předvstupního mechanismu, a to nebude dříve než na podzim 2017. K tomu podotýkám, že bude-li mít budoucí vláda hodně nových lidí, ti se nejspíš budou nejprve seznamovat s chodem resortů a teprve pak budou činit tak závažná rozhodnutí. To je z hlediska kurzu měny tak strašně daleko, že moc nelze rozebírat, jak bude vypadat ekonomika. Mně se prostě moc nezdá, že dnešek může ovlivnit rozhodnutí, ke kterému jednou dojde. Měnová politika totiž ovlivní realitu nejbližšího roku či maximálně roku 
a půl. Navíc co je důležité říci, přijetím eura nekončí konvergence, tedy dohánění ostatních vyspělých ekonomik.

Co tím přesně míníte?
Pokud bude česká ekonomika dál dohánět ostatní státy a vyvíjet se lépe než eurozóna, tak se to bude projevovat lehce vyšší inflací 
a lehce vyšším růstem mezd než v eurozóně. Budou se tím zhodnocovat ceny všeho, co tu existuje.

Někteří ekonomové už dnes předvídají, jaký kurz české koruny k euru bychom si mohli zafixovat, až oznámíme, že Miroslav Singer, guvernér ČNBzačínáme vstupovat do eurozóny.
Vím, že to dělají někteří naši bývalí kolegové z centrální banky, ale já bych si netroufnul to odhadnout dopředu, protože jak říkám, neznáme realitu naší ekonomiky v budoucnu.

Třeba Slováci přijímali euro
v silném kurzu asi 30,12 slovenské koruny za euro.
Jenže Slovensko má ekonomiku, která začínala na nižší úrovni, i proto skoro po celou první dekádu po rozpadu státu rostli rychleji než my. Premiér Mikuláš Dzurinda tam navíc provedl reformy, které zajistily, že mají dnes pružnější ekonomiku než my. Vůbec za celou dobu od rozpadu společného státu, vyjma asi čtyř roků, rostli naši východní sousedé rychleji než my. Naposledy zpomalovali právě po přijetí tohoto, jak vy říkáte, silného kurzu k euru. Protože to byl silný kurz, rozpadly se jim exportní trhy. Kdyby takto silně posílila české koruna 
v období před vstupem k euru, tak to není současný kurz kolem 27,5 koruny za euro, ale bavíme se o zhruba 22 korunách za euro. Takto silný kurz by ale znamenal propouštění z našich exportně orientovaných fabrik a zároveň by státní rozpočet prostě nemohl vyplácet tak velké dávky a důchody jako teď, protože by stát neměl příjmy. Říkám to proto, že vždycky musíte myslet nejenom na úspory, ale i na to, aby stát měl příjmy z daní a mohl si dovolit všechny náklady, které nese.

Intervence

Bavíme se spolu rok a půl po začátku intervencí. Kolik nás doposud stály?
Trochu vás opravím, bavíme se rok a půl po ukončení intervence. V tom pravém slova smyslu totiž intervence trvaly dva tři dny na začátku, kdy se reálně obchodovalo na finančních trzích. Vyčíslení není těžké, nakoupili jsme asi za sedm miliard eur, jinak řečeno jsme vydali české peníze v této hodnotě, které se ale většinou nedostaly do oběhu. My jsme tehdy nevykupovali zahraniční spekulanty, naopak jsme vykupovali eura od českých subjektů, tuzemských podnikatelů, kteří nám je prodávali. České podniky ty peníze uložily do tuzemských bank, jinými slovy v ekonomice se toho až tak moc navíc netočí. Vklady, které předtím byly v bankách v eurech, se překlopily do korun. Množství českých korun v oběhu se v tu dobu zvýšilo asi v řádu několika desítek miliard korun, což vypadá jako velké číslo, ale je to hrozně málo. Vždyť hrubý domácí produkt naší ekonomiky je za rok řádově asi čtyři tisíce miliard.

Cílem intervencí bylo udržet inflaci, ideálně kolem dvou procent. To se vlastně podařilo,
i když inflace je spíš lehce nad nulou. Není to spíše zásluha toho, že se zhroutily světové ceny energií, než toho, že jste oslabili korunu?
Teď se ceny energií na trzích skutečně zřítily, ale je to úplně jiná situace než tehdy. Nikdo by v roce 2013 nepředpověděl pád cen ropy a stejně tak došlo ještě k většímu poklesu cen, než jsme předpokládali. Většina kritiků nám vyčítala, že všechno po oslabení koruny zdraží, což se nepotvrdilo. Růst cen byl minimální. Kdybychom tehdy korunu neoslabili, firmám klesají příjmy, tím pádem omezují výrobu, propouštějí či snižují mzdy a odkládají investice. Nemůžete tedy dnešní stav „hodit" na cenu ropy, tehdy nám opravdu hrozila deflace a pád cen. Ropa je úplně jiná věc, je to hra výrobců ropy a pro nás v tuto chvíli velmi příznivá.

Kromě pádu cen energií ale nyní probíhá i další důležitá věc, Evropská centrální banka začíná masivně tisknout nové peníze. Co to bude znamenat pro českou korunu? Nečeká nás nějaký útok spekulantů, kteří před nedávnem testovali stabilitu dánské koruny?
Pokud jde o českou korunu, nevypadá to, že by měla čelit nějakému nájezdu spekulantů. Nejsme pro ně v tuto chvíli úplně lákavý cíl. Pokud jde o tištění peněz, dějí se opravdu věci, které dříve nikdo nepředpokládal. Žijeme
v období, které naštěstí končí ale už se pro ně vžil název velká recese. Byl to největší propad vyspělých ekonomik od druhé světové války. Úroky jsou na nule nebo dokonce mírně záporné, a proto centrální banky hledají jiné nástroje včetně tištění peněz. Centrální banky nechtějí experimentovat. Kdyby došlo 
k dlouhému poklesu cen za nulových úroků, byl by to experiment, který ve 30. letech skončil hospodářskou krizí, poklesem mezd o třetinu a nakonec válkou. Politické důsledky deflace dnes vidíte i v Řecku.

Guvernér České národní banky Miroslav Singer.

A toho tištění peněz se bát nemáme? I žáček ve škole tuší, že když se tisknou peníze, znehodnocují se.
Řada ekonomů před lety tvrdila, že když Spojené státy tisknou peníze, čeká je hyperinflace. Ale ona se nedostavila, a to proto, že šoky 
s klesající poptávkou nevedou k inflaci. To, co mnozí kdysi považovali za něco velmi blízkého penězům, po krizi už nefunguje. Nikdo vám nepůjčí za vaši akcii či dluhopis, nechtějí je od vás kupovat. Centrální banky to suplují tím, že do ekonomik ty skutečné peníze pouštějí, aby nahradily výpadek. Pouštění nových peněz dělají centrální banky i za normálních okolností, akorát ne tak viditelně.

Družstevní záložny

ČNB v poslední době řeší i problém družstevních záložen. Svěřil byste své úspory kampeličce?
Já nesmím říkat, kam bych svěřil či nesvěřil své úspory (úsměv). Řeknu vám to ale jinak: každý člen bankovní rady v této zemi má velký důvod svěřovat své úspory především těm takzvaně systémově významným institucím, které nemohou jen tak padnout. Důvod je jednoduchý: členové bankovní rady jsou jedni z mála lidí v této zemi, na které se nevztahuje zákonné pojištění vkladů. Tudíž nemají nárok ani na těch 100 tisíc eur, které jsou garantovány v případě pádu banky pro všechny ostatní. Má to své logické důvody, jsme dohledový orgán a zákonodárci asi tehdy, když to ustanovení v zákoně vznikalo, chtěli členy bankovní rady popíchnout, aby dohled prováděli správně.

Já tou otázkou mířím samozřejmě k tomu, zda je podle ČNB sektor kampeliček stabilní 
i ohledem na loňský úpadek kampeličky WPB, která patřila mezi lídry trhu. Kampeličky mají obecně až čtvrtinový podíl nesplacených úvěrů.
Podíl nesplacených úvěrů je stále vysoký, ale právě proto jsme po dohodě s ministerstvem financí navrhli změny, aby problémy nerostly. Kampeličky jsou naštěstí tak malá část finančního sektoru, že nás systémově neohrožují. Malé úvěrové instituce bývají obecně problémem často, protože při svém růstu ztrácejí charakter družstevnictví. V družstvu by přitom měli lidé více uvažovat, komu se úvěry dávají 
a za kolik. Mělo by to být sdružení lidí, kteří půjčují lidem, které znají, takto to aspoň po roce 1848 vymyslel doktor Kampelík, po kterém se družstevní záložny jmenují. Tak má družstevnictví vypadat, jenže dnes jak kampeličky rostou, stávají se spíše malými bankami. Začaly růst poté, co i kampeličkám začala být garantována zákonná ochrana vkladů ve výši 100 tisíc euro ve stoprocentní výši vkladů.

Kampeličky od léta čekají zákonné změny. Když dosáhnou bilanční sumy pěti miliard, musejí se povinně překlopit 
v banku a bude na ně přísnější metr. Byl byste pro nějaké další změny, třeba, že by kampeličky mohly být jen regionální?
V zákoně jsme udělali řadu kompromisů, ale považuji ho společně s kolegy v ČNB za uspokojivý. Mně osobně se třeba zdál smysluplný návrh, že co družstevník, to jeden hlas. Přece jenom není to akciová společnost. To sice do finální verze neprošlo, ale jak říkám, je to dobrý zákon 
a důležité je, že si zákonodárci uvědomili, že změna byla nutná. Dlouhou dobu před tím totiž předchozí návrhy vždy spadly pod stůl.

Nebankovní společnosti

Když jsme zmínili změnu zákonů, chystá se i jedna neméně důležitá. Ministerstvo financí chce pod kuratelu ČNB včlenit dohled nad nebankovními společnostmi, které půjčují peníze. Těch je dnes, včetně různých lichvářů, odhadem až 20 tisíc. Trvá váš nesouhlas s takovým krokem?
Náš postoj je jednoznačně záporný. My máme dohlížet licencované subjekty a jsem zvědav, jaké stanovisko k návrhu ministerstva financí zaujmou evropské autority, včetně toho, kolik takový dohled bude případně stát. Vůbec nebagatelizuji problém 
s úvěry od nebankovních poskytovatelů, ale centrální banky tu nejsou od toho, aby řešily všechny problémy ve finanční oblasti. S návrhem zákona proto nesouhlasíme. Na druhou stranu jsme samozřejmě součástí tohoto státu a bude-li zákon schválen, podřídíme se mu.

Miroslav Singer, guvernér ČNB

Těch poskytovatelů nebankovních půjček má být méně, v budoucnu odhadem dva tisíce. To je množství, které si k dohledu dokážete představit?
Vyrovnali jsme se s tím 
i v minulosti, kdy jsme dostali například ochranu spotřebitele. Když se integroval do ČNB tento dohled, tak jsme nehledali nové lidi, kteří by to dělali, ale přešly 
k nám celé útvary z ministerstva financí. Tady bych to čekal obdobně. Já už jsem v ČNB přes deset let a vždycky mě zaujalo, že otcové návrhů, že dáme to a to pod dohled ČNB, jsou titíž lidé, kteří nám současně vytýkají, co všechno jsme mohli dohlížet lépe. Současně nám nedůvěřují a současně důvěřují a chtějí nám dávat nové pravomoci (smích).

Novinkou u nebankovních společností má být i to, že by každá firma na začátku musela složit jistinu dva miliony korun. Třeba Slovensko je ještě tvrdší, uvažuje o sumě půl milionu euro, asi 14 milionů korun. Pomohlo by to zpřehlednit trh a omezit lichváře?
Já tu realitu s půjčkami znám, je to někdy hodně drsný segment. Ale když uděláte přísný zákon, může to mít nějaký prvotní efekt, ovšem pak je i část půjček, která se tím dostane do nelegální šedé zóny. Můžete půjčky v podstatě i zakázat, ale to neznamená, že tím zmizí potřeba lidí si půjčovat za podmínek, které jsou pro ně nevýhodné. Existují země, kde jsou půjčky zakázány, ale lichva je tam rozšířená. Mám chalupu v severních Čechách a vidím tu realitu, která je hodně jiná od toho, jak to s půjčkami chodí v lépe situovaných pražských čtvrtích. Někdy se divím, co všechno jsou schopni lidé i v mém okolí podepsat takříkajíc na kapotě auta. I v ČNB se věnujeme finančnímu vzdělávání a v tom vidím velký smysl. Hodně tvrdý zákon nás nemusí spasit, může jen to špatné vytlačit do ještě horšího.

Nový nástupce

Máte před sebou poslední rok ve funkci. Poněkud netradičně už je znám váš nástupce Jiří Rusnok. Jaká je to situace uvnitř ČNB?
Já myslím, že těžké je to teď hlavně pro Jiřího Rusnoka, myslím tím ustát mediální tlak po celý rok. Možná je proto lepší držet takové věci skryté až do doby jmenování. Já jsem byl zveřejněn až 
v době jmenování a ty spekulace byly maximálně den dva před tím. Byla v tom velká výhoda, protože jsem rovnou řekl, že po jmenování nebudu sto dní s nikým z médií komunikovat, se vším se nejprve seznámím a pak dám stanovisko. Tuhle výhodu on už nemá, natož, kdyby pak nakonec nebyl jmenován, což mu nepřeji. Ale pro mého nástupce ten tlak médií prostě není příjemný.

Váš předchůdce Zdeněk Tůma zamířil do politiky v rámci pražské TOP 09, byť nyní už je zase zpátky ve finančním světě jako poradce. Vás by politika nelákala?
Můj předchůdce odešel
z ČNB do povinné půlroční karantény, ale nechal se přemluvit a vpadl do pražské kampaně. Já z toho mám jeden závěr, a sice že by člověk nikdy neměl silně a sebevědomě říkat, že ví, co bude v půlroční povinné karanténě dělat (úsměv). Já osobně jsem přesvědčen, že jsem si veřejné angažmá odsloužil v míře dostatečné. Mě to dříve bavilo v soukromém sektoru, takže předpokládám, že se tam vrátím. Příklad Zdeňka Tůmy však dokládá, že člověk by nikdy neměl říkat, jak bude.

Jste kromě bankéře vinařem. Věnovat se vínu nebo do něj investovat by vás nebavilo?
Já jsem opravdu malovinař a hlavně nepletu si koníčky s prací. Společně s tátou máme asi 1400 keřů na třech místech nedaleko sebe, je to méně než půl hektaru. To není na uživení, je to maximálně na to, abychom si udělali víno pro rodinu a známé a v klidu ho vypili. Víno je prostě časově náročný, ale krásný koníček.