Včera ale přišlo z Evropského parlamentu (EP) další opatření, které by mělo do budoucna spotřebu plastových tašek (lidově igelitek) ještě více omezit – v konečném důsledku na maximálně 40 igelitek na osobu za rok. Jak? Buď státy EU svým zákonem „nějak zařídí", aby spotřeba výrazně klesla, nebo do roku 2018 jednotlivé země EU zavedou plošný zákaz bezplatných igelitek. Opatření platí pro klasické, takzvané lehké igelitky a co je důležité, umožňuje státům, aby v obchodech zůstaly zdarma igelitové sáčky na pečivo či ovoce.
„Vítáme možnost vyjmout ze směrnice velmi lehké plastové nákupní tašky (resp. tenké sáčky), které plní především hygienickou funkci zejména při nákupu potravin," potvrdila včera pro Deník Petra Roubíčková z ministerstva životního prostředí (MŽP). Podle ní má Česko 18 měsíců na to, aby novou směrnici zapracovalo do svých zákonů. Zda MŽP půjde cestou úředního zákazu bezplatných igelitek (což by dopadlo i na večerky), nebo zvolí jinou variantu, zatím na ministerstvu analyzují.
Měkčí varianta
Jak včera uvedl europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil, schválený návrh je kompromisní. „Považuji ho za rozumnější než původní návrhy, které chtěly zavést i nahrazení tenkých sáčků sáčky z papíru nebo jiného snadno rozložitelného materiálu," upozornil Pospíšil.
Přestože nejnovější data nejsou k dispozici, Česko bude ve spotřebě igelitek už nyní pod evropským průměrem, který je 198 tašek na osobu za rok.
Poslední řetězec – Globus – přestal igelitky dávat v roce 2013. „Jednorázových tašek jsme dříve ročně zákazníkům rozdali něco málo přes 40 milionů kusů. V současné době počet prodaných tašek několikanásobně klesl," řekla včera Deníku mluvčí řetězce Pavla Hobíková. Podle ní se ale zpoplatnění tašek podařilo přetavit v ekologický apel. Dnes prodávané tašky jsou stoprocentně biologicky rozložitelné a mohou se i recyklovat. „Obsahují aditiva, která podporují jejich rozklad. Po třech letech tak z nich zůstane jen voda, oxid uhličitý a biomasa," vysvětluje Hobíková.
Cestou stoprocentně rozložitelných tašek se vydal i Kaufland. Jak podotýká jeho mluvčí Michael Šperl, i v době bezplatných tašek je spotřebitel platil, i když nepřímo, v ceně výrobků. Teď je situace přehlednější a snížení spotřeby řetězec podporuje. „I když jsou tašky vyráběny z recyklovaného materiálu, z ekologického pohledu je přesto nejlepší snížení jejich spotřeby," uzavírá Michael Šperl.
Problém? Když tašku sní ryba a tu pak člověk
Štrasburk – (od našeho zvláštního zpravodaje) Člověk nemusí být zrovna kovaný ekolog, aby došel k názoru, že plasty nejsou jen dobrým sluhou, ale také špatným pánem. Zejména v okamžiku, kdy se stávají odpadem.
Přestože igelitové tašky představují jen dílčí problém a jejich omezení lidstvo nespasí, včerejší rozhodnutí Evropského parlamentu o omezení obalů je slibný krok.
Snahy o omezení igelitových tašek trvají už nejméně pět let. Podle včerejšího rozhodnutí Evropského parlamentu ve Štrasburku jsou členské státy zavázány ke snížení roční spotřeby igelitových tašek, a to nejdříve na 90 kusů na obyvatele (do konce roku 2019) a do roku 2025 ještě výrazněji, na čtyřicet kusů na obyvatele.
Postupné zavádění
Výjimku z omezení tvoří velmi tenké a lehké fólie určené na balení čerstvých potravin (o tloušťce do 15 mikronů).
Každá země EU by měla vytvořit vlastní zákon, který omezení igelitek nařídí. Jak bude vypadat český zákon, zatím nelze předjímat, ovšem Česká republika už dříve restrikci podpořila.
Za základ propočtu pro omezení igelitových tašek byl zvolen rok 2010. Tehdy šlo přibližně o 99 miliard kusů igelitek spotřebovaných v Evropské unii. Roční spotřeba v jednotlivých státech se přitom vyznačovala velkým nepoměrem, od přibližně dvaceti kusů na obyvatele v Lucembursku až ke 400 kusům v Bulharsku.
Ohrožená fauna i flóra
Odhazování tašek představuje přitom závažný společenský problém. Plastový materiál ohrožuje velmi agresivně zejména světové oceány. Přes zkonzumované maso ryb se pak zbytky použitých chemikálií dostávají i do lidského organismu. Živočichové po požití takových tašek mnohdy hynou, protože si je pletou s potravou. Menší savci a ptáci v nich také často uvíznou a zadusí se. Tento odpad ohrožuje ve stále větší míře faunu a flóru jako celek.
Některé členské státy proto přijaly už dříve vlastní omezující opatření, přičemž ovšem vycházely z různých pozic. Některé z těchto zákonů se patrně neshodují s unijním principem svobodného pohybu zboží a v důsledku včerejšího rozhodnutí Evropského parlamentu je čeká změna.
Výrobou igelitek se dnes v EU zabývá 250 až 300 firem. Zaměstnávají přitom asi 15 až 20 tisíc lidí. Škodlivost starých nerecyklovaných igelitek dokládá statistika, podle níž taška slouží zákazníkům v průměru jen čtyřicet minut. Ve volné přírodě se však rozkládá desítky let.
Odhadem se asi desetina celého objemu dostává do volné přírody.
JOZEF GÁFRIK
Profil: Ekologické vítězství kazatelky z Dánska
Štrasburk – Margrete Aukenová je Dánka a kazatelka reformované církve. Teologii i vystudovala, ovšem stejně tak jako křesťanství ve studentských časech jí později učarovala ekologie.
Když zaníceně mluví o problematice ochrany životního prostředí, málokdo by jí hádal sedmdesát. Je poslankyní Evropského parlamentu a ve frakci zelených patří už dlouhá léta mezi učiněné autority.
Jejím nejnovějším politickým dítětem je směrnice o omezení spotřeby nejpoužívanějších umělohmotných tašek, schválená včera. Z rovnováhy ji nevyvádějí ani opakované skeptické otázky, kterým v těchto dnech čelí ve Štrasburku jako na běžícím páse. Protože v této konkrétní otázce byla zpravodajkou výboru pro životní prostředí , někteří kolegové a také novináři jí vyčítají, že radost z prosazení směrnice je předčasná, a tak trochu neodůvodněná. „Igelitové tašky prý tvoří jen sedmnáct procent všeho plastového odpadu, takže kde je zbytek?" ptají se jí. V takových chvílích donekonečna opakuje, že cenný je i pokrok po malých krůčcích. Nejdříve je nutné vyřešit jeden problém, a pak druhý, a pak třetí.
Nezaváhá ani při dotazech na ekonomickou stránku věci. Je pevně přesvědčena, že údaj o tom, kolik se omezením igelitových tašek ušetří financí, není až tak důležitý. „Vždyť co může být důležitější než životy zachráněných živočichů, zdraví spotřebitelů a čistější životní prostředí?" vyzývavě klade otázku do pléna. Margrete Aukenová říká, že v této oblasti není toho, kdo by prohrál – naopak, vítězové jsou všichni, a na prvním místě 508 milionů občanů Evropské unie.
Proto také vyzdvihuje fakt, že směrnice byla přijata v konsensu a že státy si mohou vybrat podle vlastního uvážení, které metody použijí na dosažení společně schváleného cíle. A i když v této chvíli kazatelnu v dánském Frederiksbergu zaměnila za štrasburský řečnický pult, její hřímající hlas není o nic méně přesvědčivý.
Podle jejích slov jde o velké vítězství ekologie, a navíc jistě ne poslední.
JOZEF GÁFRIK