Zlatá éra českého chovatelství pominula už před lety. Potvrzuje to i Český svaz chovatelů drobného zvířectva, který registruje daleko méně členů než v předchozích letech.

Zatímco před revolucí čítal i přes sto tisíc registrovaných, letos jich je jen necelých šestnáct tisíc.

„Je to práce, jenom a jenom práce,“ vysvětluje úbytek tajemník Ústřední odborné komise chovatelů králíků Josef Vilhelm.

Dalším důvodem, proč lidé dnes chovají zvířata v daleko menší míře, je uspokojivá nabídka v obchodech.

„Po revoluci se začal doplňovat trh, pro lidi teď není problém koupit v obchodě maso nebo vajíčka. Lidé si na to zvykli a od vlastních zvířat upustili,“ vysvětluje Josef Vilhelm.

U drobného zvířectva vydrželi jen ti, pro které se tato činnost stala koníčkem. Věkový průměr mezi chovateli je podle statistik 60 let.

Chybí mladí chovatelé

„Padesátníků a šedesátníků je opravdu mnoho, chybí nám mladí, kteří dávají přednost jiným koníčkům. Často jim schází také podpora rodičů,“ říká.

Přesto počet chovatelů může být daleko vyšší, mnozí totiž zůstávají neregistrovaní. „Odhaduji, že neregistrovaných chovatelů je stejný počet jako těch registrovaných. Nejčastěji mají jen drůbež, a to pro vlastní užitek,“ vysvětluje předseda ústředního výboru Českého svazu chovatelů Jiří Král.

Dlouhodobě byl mezi chovateli nejoblíbenější králík, 
v poslední době ho ale doběhla drůbež.

„Máme mnoho zájemců o chování drůbeže. Králík je náročné zvíře, pokud ho někdo choval na maso, tak si ho dnes radši koupí v obchodě. Přispěla k tomu ale i vajíčková krize, během které cena jedné slepice stoupla až o sto procent,“ říká Jiří Král.

Nová doba přinesla i nová zvířata. Moderním se stalo chování exotického ptactva, morčat nebo nutrií.

„V poslední době se objevují nové trendy. V domácnostech mladí začínají chovat zakrslé králíky nebo křepelky na balkoně,“ potvrzuje Jiří Král a dodává, že právě díky těmto domácím zvířatům se mladí pomalu k chovatelství vracejí a v budoucnu by tak mohli zabránit dalšímu úbytku.

Více než dřív jsou oblíbená také sportovní nebo bojová plemena, která jejich majitelé vystavují nebo s nimi soutěží. Každý rok se například koná netradiční soutěž ve zpěvu kanárů.

Spočítat to, tak jíme hodně drahé maso

Znojmo, Praha – Inženýrský titul má ze zemědělství, které ho provází po celý život. Je předsedou znojemského okresního svazu chovatelů, choval drůbež, králíky i holuby. „Chovu se věnuji od svých třinácti let. 
Z nedostatku času teď mám už jen králíky, ke kterým jsem si přibral ještě včely,“ říká zapálený 62letý chovatel Zbyněk Kopřiva.

„Kdybych to všechno přepočetl na maso, tak doma jíme hodně drahé maso. Když králíky chováte na vyšší úrovni, jezdíte s nimi po výstavách a vedete evidenci, je to silně minusové,“ vypráví. 
V malé místnosti na zahradě za řadovým domkem nedaleko Znojma pečuje o 80 králíků. 
Loni se dokonce stal mistrem České republiky za plemeno stříbřitého žlutého králíka.

„To je králík dvě a půl až tři kila velký, který není vysloveně na maso. Doma mám králíka i osmikilového. Pak existují i zakrslíci, kteří váží v dospělosti jenom jedno kilo,“ vysvětluje chovatel.

Druhá vášeň? Včely. Letos dokonce získal zlatou medaili 
v soutěži Český med. Přitom se včelařem stal tak trochu z donucení. Úly zdědil po smrti svého souseda, jehož starý otec mu je prý doslova vnutil.

„Ale zalíbilo se mi to, a tak jsem u toho zůstal,“ říká. Letos včelaří už šestnáctým rokem.

Za všemi jeho úspěchy stojí nemalá finanční i časová investice. U králíkárny průměrně stráví dvě až tři hodiny denně.

„Pokud chovatel chodí ještě do práce, tak se čas hledá těžko. Teď začínám být důchodce, takže už to jde,“ směje se.

KATEŘINA CIBOROVÁ